Literární publicista, kritik a kulturolog Jan Lukavec se ve své knize zabývá celou řadou zdánlivě obyčejných předmětů naší každodennosti. Zasazuje je do kulturního rámce, který mnohdy započíná antikou a obsahuje řadu perspektiv: praktickou, duchovní, symbolickou, módní… Snad nejlépe příklad. Na smutném osudu kvalitních sýrů v Rusku (jsou stále nedostupnější) dokazuje, proč se jim v této zemi nikdy nedařilo. Na základě ozdrojovaných citátů uvádí, že ruský zemědělec nikdy nebyl tak produktivní, bohatý a úspěšný, aby si mohl nechat dovolit zrát kvalitní sýr. Společenské poměry mu nedovolovaly ani spolehnout se na to, že mu sýr vrchnost jakéhokoli typu prostě nezabaví. Ze stejného důvodu je proto v zemi tak populární tvaroh (produkt na pomezí sýru), který je zkrátka vůči útlaku daleko méně citlivý. Tento pregnantní potravinářsko-politický výklad obsahuje i informaci, že zrající sýry západního typu jsou v Rusku ztotožňovány s plesnivějícím, dekadentním Západem.
Pozoruhodný je popis oblouku, který produkty v lidských dějinách často opíší. Tak se džíny vracejí ke své původní roli praktického pracovního oděvu – ovšem dnes v městském prostředí. Poté, co si prošly rolí společenského symbolu plného významů (leckdy protikladných). Svoboda, kterou v nich pociťoval zlatokop, možná byla odlišná od svobody hippies a ta zase od svobody těch, kteří si v džínách na západní svobodu hráli ve východním bloku, ta zase od svobody dnešního občana…, anebo ne? Dle knihy jsou džíny pracovním šatstvem, které se výjimečně zbavilo příslušnosti k mužskému či ženskému šatníku. – Oblouk vznikl i u chápání coca-coly, již dnes mnozí požívají jako lék na uklidnění žaludku, a právě roli léku zastávala v době svého vzniku, uvádí Lukavec.
Kniha představuje rejstřík historických postřehů v nečekaných souvislostech. Kromě oblouku v chápání věcí zachycuje i jejich polidšťování. Tedy to, jak motorista, cyklista případně strojvůdce splývají se svým strojem a přisuzují mu lidské vlastnosti. Naopak, stroj vyvolává odezvu v lidském chování: Lukavec důvtipně pojednává politické, sociologické a literární chápání strojů jako nástrojů zkázy i prosperity, lidského zotročení i osvobození. Právě lidský rozměr předmětů je vlastně Lukavcovým tématem, ať už je to lidskost praktická, náboženská, filozofická či magická. Anebo intuitivní. Věci nejsou zdaleka jenom tím, čím se zdají být.