Zrcadlo syté duše

Původní romská literatura má v českém (a dříve československém) prostředí dějiny krátké tak, že je lze bezpečně přehlédnout dnešníma očima – ne delší než šest dekád. Ústně tradovaná vyprávění se prvně přelila do písemné formy teprve rok po skončení druhé světové války, kdy Elena Lacková (1921–2003), autorka memoárové prózy Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, sepsala divadelní hru Hořící cikánský tábor. Záměrem textu, který se po inscenaci dočkal víc než stovky repríz a v roce 1956 jej tiskem vydala Dilia, bylo „ukázat gádžům, kdo jsme, co jsme prožili a co prožíváme, jak cítíme a jak bychom chtěli žít“. Vzniklo tak za prvé drama, které refl ektovalo autorčinu otřesnou zkušenost s válečným konfl iktem, během něhož přišla o některé členy své rodiny – a za druhé text se zřejmým buditelským záměrem, apelující na etnické uvědomění a jazykově-kulturní soudržnost.
6_plne_pultySvětová válka a poválečná politika řízené asimilace onu romskou komunitní soudržnost roztříštily: nacisté je chtěli vyhladit, komunisté rozptýlit. A s přetrhanými osobními vztahy se komunikace mezi Romy podstatně narušila, resp. proměnila. Posluchač zmizel a vystřídal jej čtenář. Orální dějiny se začaly proměňovat v dějiny psané. Od konce 60. let vycházel první romský časopis v Československu nazvaný Románo ľil – Romský list. O deset let později sestavila Milena Hübschmannová (1933–2005), zakladatelka české romistiky, první skromnou čítanku romské literatury, šedesátistránkovou publikaci Romské písně, v níž je prezentováno šest soudobých romských autorů, mj. zmíněná Elena Lacková. A v roce 1990 připravila tatáž editorka čítanku druhou: dala jí titul Černé růže a v knize shromáždila poezii, prózu i dramatický text jedenácti romských spisovatelů.
Už z těchto dvou útlých svazků se dají odečíst základní charakteristiky romského písemnictví: je zřejmé, že prostým stylem a úsporným lexikem spadá do takřečené nízké literatury, do kategorie, v níž se potkává s uměním naivním, s lidovým písmáctvím nebo obecně s tvorbou folklorní ražby. Je pro ně příznačná inspirace tzv. vnějším modelem, což ilustrují kulisy textů, jimiž se stává jevová skutečnost, a nositelé příběhů, kterými jsou reálné, obyčejné postavy. Autorská licence jim ovšem někdy zamotá hlavu fantazijními, mytickými nebo snovými prvky, a přestože polarita dobra a zla je většinou až pohádkově zřetelná, pomyslné váhy se nejednou vychýlí podle iracionálního gusta: zlo zůstane zlem – a dobro trpí. Podobně ,nejistá‘ je romská literatura také ve svých žánrech: hranice těch klasických nectí, neboť je ze své zkušenosti nezná, a své vlastní si ještě nevytvořila. Nejběžnější formou výrazu romských autorů je tak prosté vyprávění, přičemž tento prozaický tvar do sebe spontánně vtahuje jak básnickou obraznost, tak dramatickou dialogičnost.
Z témat, která si Romové pro své psaní vybírají, je však patrné, že jde nejen o literaturu folklorní, čili zrozenou ,zespoda‘, ale také o literaturu výrazně etnickou – a že proměna předválečného ,tehdy‘ v poválečné ,nyní‘ poznamenala toto etnikum zásadním způsobem. Soudobá literatura, kterou romští autoři píší, tudíž má, zjednodušeně řečeno, dvojí povahu. Buď je nostalgická a ohlíží se za časem, kdy „měli jsme sice hladový žaludek, ale duše byla sytá…“, jak píše Andrej Giňa, anebo je impresivní, smyslově eviduje a mnohdy také racionálně refl ektuje přítomnou situaci Romů. Ta odpovídá jakémusi mezičasu, v němž ,starý‘ svět, tedy původní kultura a řeč etnika, už takřka zmizel pod hladinou jako bájná Atlantida, a svět ,nový‘, čili respekt ze strany majoritní společnosti, sotva ukázal své obrysy.
Vše, o čem jsme dosud vedli obecnou řeč, ilustruje konkrétními texty nedávno publikovaná antologie Čaľo vodi / Sytá duše, kterou sestavily romistky Helena Sadílková a Jana Kramářová. Čtyřsetstránková kniha, vydaná brněnským Muzeem romské kultury, představuje v ukázkách literární práce jedenadvaceti autorů, přičemž jde napříč generacemi, od osmdesátníků po dvacetileté. Někteří z tvůrců, Margita Reiznerová, Erika Olahová nebo Gejza Horváth, se už před touto knihou prosadili samostatnými svazky – jiným umožnil své texty prvně zveřejnit právě tento počin. Přestože se antologie v podtitulu omezuje na „prozaické texty“, její význam je nedocenitelný: šedesátiletá historie romské literatury v Čechách má totiž od nynějška své první důstojné zrcadlo.

Přidat komentář