Recenze

Virginia Woolfová: Orlando

Slavná hra Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové byla v Československu souhrou neuvěřitelně příznivých náhod uvedena již rok po své americké premiéře, tedy 1963, Václavem Lohniským v tehdejším Divadle S.K. Neumanna (jedná se o to libeňské, nyní Divadlo pod Palmovkou), avšak pro nedostatek obeznámenosti… Číst dál...

Roland Schimmelpfennig: Říše zvířat, Studio Hrdinů

Studio Hrdinů, o jehož uměleckých počátcích jsem psal v květnovém čísle UNI, otevřelo nový „hrací rok“ jako první ze všech pražských divadel, a to hned 31. srpna. Pro divadelnické klima hlavního města není ovšem asi důležité, že to bylo především kvůli dalšímu vytížení režisérky Kamily Polívkové v zahraničí (do… Číst dál...

Drábkova poťouchlá i spravedlivá nostalgie

Divadelní sezóna končila v červnu už podvacáté královéhradeckým festivalem (oficiální název akce zní Divadlo evropských regionů), slavnostní jubilejní ráz ovšem tradiční setkání trochu postrádalo, také proto, že KLICPEROVO DIVADLO a vedení festivalu opouští ředitel Ladislav Zeman (i ze zdravotních důvodů). Jeho zásluhy o vybudování… Číst dál...

Májový divadelní slalom

Po rozdělení Československa zesílil vztah citlivějších Čechů ke slovenskému umění, pro oblast divadla to platí zvlášť výrazně. Špičky slovenského herectví účinkovaly v  rodném jazyce (některé i v českém) ve zdejších inscenacích, začasté si také odnášely prestižní herecká ocenění (s ohlasem se tak setkaly například… Číst dál...

Z pražských jevišť zněla němčina

Již podevatenácté (v listopadu 2014) se konal Divadelní festival německého jazyka, z něhož se stala významná součást pražské divadelní kultury. Do Prahy jezdí vždy na podzim soubory z Německa, Rakouska, Švýcarska i Lucemburska, akci zaštiťují prezidenti zúčastněných zemí včetně českého, přehlídka má výrazný společenský… Číst dál...

Pixy se vrací z říše mrtvých

Na začátku byl černobílý komiks Pixy Maxe Anderssona, který jeho autor začal vytvářet v roce 1992. O čtrnáct let později se toto dílo dostalo v čes­kém překladu do rukou tajemné­ho amatérského divadelníka, jenž si říká Li Po Fung a uchvátilo ho nato­lik, že jej začal přetavovat do scéná­ře pro převážně loutkové představe­ní.… Číst dál...

Chvála bláznovství, potřeba a Tichý Tarzan

Podivíni, blázni a šašci vždy přitahovali. Někdy více, někdy méně. Někdy byli doslova adorováni, jak ukazuje Erasmova Chvála bláznovství a značná část renesance, jindy zůstávali trochu stranou a jindy naopak byli odstraňováni z očí veřejnosti, protože mohli – jako jedni z mála – říkat, co každý viděl, ale muselo se o tom… Číst dál...

Janáček ztracený ve světě žen a muzikologů

Brněnské divadlo Husa na provázku opět přišlo s výjimečnou inscenací. Režisér Vladimír Morávek nastudoval hru Milana Uhdeho a Miloše Štědroně LEOŠ ANEB TVÁ NEJVĚRNĚJŠÍ, která je věnována Janáčkovu životu a potažmo otázce, jak přistupovat ke klasikům. Inscenace je strhující, Morávek je výjimečný režisér, který dokáže… Číst dál...

Všichni jsme pacienti!

Scéna je bazén. Není v něm voda, nikdo v něm neplave. Čeká v něm orchestr (zredukován na sedm smyčců, čtyři žestě, klávesy a velký buben). Po schodech k němu schází dirigent (Marián Lejava). Ležérně, jako by ani nebyl očekávaným dirigentem, nýbrž flákajícím se plavčíkem. Orchestr začíná hrát předehru. Hraje… Číst dál...
Další články