Máloco způsobuje v poslední době takové veselí, ale bohužel i jiné stavy, jako až seriálově přicházející informace o přičinlivém šukání bývalého kancléře Mynáře po Hradě a Lánech. Že když mu čertvíproč vyhořel srub u jeho vleku v Osvětimanech a přesto mínil kasírovat lyžaře lačnící po občerstvení, nechal z prezidentských útrob vytáhnout ladem ležící party stan a odlifrovat ho do onoho moravského městysu. Hradním náklaďákem. Který také na několikrát transportoval z jakési lesní školky až při Labi stovky mladých dřevin ku zvelebení okolí Mynářova rozestavěného domu. Ovšem faktury za už tak pofidérní soukromé užití majetku de facto státu nikde. Že by neexistovaly? Jako doklady úhrad za skolenou zvěř v lánské oboře. Kterou střílel Mynář podle všeho načerno a zval k tomu i užitečné potentáty. A že by neměl profit z prodeje vesele lámaného lánského kamene? A prsty v manipulaci s tendry Lesní správy? Nenechme se vysmát. Tedy, ehm, smál se šéf správy Balák. Mynářem do funkce instalovaný a po pravomocném rozsudku natvrdo prezidentem nehorázně omilostněný.
Co jsme ale četli ještě před Mynářovým odchodem z Hradčan bledne vedle toho, čeho se pak dopátrali důkladní redaktoři webu Seznam Zprávy. Že kancléř utratil třiadvacet miliónů od daňových poplatníků na luxusní prezenty (šperky, hodinky apod.). Nejen pro zahraniční hosty Hradu. Ale i četným tuzemským úředníkům. Jistě zas cíleně vybraným. Něco měla slupnout dokonce ex-kancléřova teď už možná brzká ex-manželka. A co víc – nakupovaly se pofidérní „artefakty“ za absurdní ceny od osob před tím ani potom na trhu nefigurujících. Ty vole! Z takových zdrojů a pro prezidentskou kancelář?
Včetně více než milionu za láhve slivovice po třech tisících. A to – bacha! – od firmy na Zlínsku úředně autoservisní. Bez licence na kšeft s alkoholem. A flašky bez kolku. Striktně povinného od metanolové aféry. Double uf! Však kvůli údajně vykradenému skladu repre-šnapsu v Lánech podal těsně před odchodem Mynář trestní oznámení. S cynickým smyslem pro humor „na neznámého pachatele“. Uf potřetí! Věděli jsme dávno své, ale stejně čumíme. Na tu famózní směs gogolovštiny s veksláčštinou.