„Jsem skladatelka, která taky hraje na klavír. A někdy mám pocit, že bych měla na pódiu nosit ceduli s nápisem ,Napsala tu hudbuʻ.“ Pravda, zatímco na její jméno naráželi příznivci jazzu pod názvy skladeb na deskách Paula Bleye, Georga Russella nebo Jimmyho Giufreho už od konce 50. let, jako instrumentalistku, natož šéfovou různých sestav, od komorních až po big band, ji ještě dlouho nikdo neznal. Ostatně tehdy se v jazzu vyskytovaly ženy sporadicky, samozřejmě mimo zpěvaček. Slavná je historka, jak se Lovella May Borgová, dítě švédského, v Kalifornii usazeného páru (otec muzikant), vydala v teenagerském věku stopem za jazzem do New Yorku, v legendárním klubu Birdland dostala job dívky prodávající mezi stolky cigarety a sbalil ji tam avantgardní pianista Bley. Záhy zjistiv, že krasavice projevuje pozoruhodné kompoziční nadání. Roku 1964 byla už Carla Bleyová, chvíli si říkala Karen Borgová, u vzniku sdružení Jazz Composers Guild. A po boku druhého chotě, z Rakouska pocházejícího trumpetisty a skladatele Michaela Mantlera, se pak rozmáchla k velkolepému projektu Escalator Over The Hill (1971) na texty básníka Paula Hainese, trojalbu svébytné ,rockové operyʻ pod hlavičkou Jazz Composers Orchestra. Což vzbudilo značný ohlas a ona mohla začít točit čistě vlastní desky. Hned druhou Dinner Music (1977) měl ze supraphonského vydání doma každý tuzemský jazzový afficionado. Zamilovaný do Carly z obálek řady dalších alb, na nichž se neváhala nechat fotit velmi přitažlivě, avšak nikoli lascivně. Skvělá neslýchaná hudba od takové kočky!, která v jedné chvíli hrávala rock-jazz s creamovským Jackem Brucem, ale hlavně neustále psala, nahrávala a koncertovala v jak už řečeno rozmanitých sestavách. Podle toho, jaké instrumentace jí k nové várce kompozic zrovna běžely hlavou. Po rozchodu s Mantlerem (dcera Karen Mantlerová je rovněž hudebnice), se jejím doživotním a zásadním muzikantským partnerem stal baskytarista Steve Swallow, kterého ovšem výborně znala ještě z paulbleyovských časů! V triu s britským saxofonistou Andym Sheppardem jsme je mohli několikrát vidět i u nás. A pokaždé šlo o ohromný zážitek. Už to byla značně křehká dáma v letech, ale se stále charakteristickým ,mopemʻ na hlavě a s lehkým úsměvem, jak jí hudba úplně kvete pod rukama, pod ním. Nezapomenutelná a ještě dlouho podnětná Carla Bleyová zemřela 17. října 2023 v osmdesáti sedmi letech.