Někdo musí umřít poslední

Na balkóně toho domu pořídil světový fotograf Robert Capa jednu ze svých ikonických fotografií. Bylo to v Lipsku, na konci druhé světové války, a fotka zachycuje „posledního padlého Američana“. Před deseti lety byla z toho domu ruina a na souvislost s fotkou se zapomnělo. Upozornila na ni skupina místních nadšenců. Dnes je dům opravený, sídlí v něm malé muzeum Roberta Capy. Jenže tato ojedinělá instituce je nyní v ohrožení. Už ne zapomněním, ale následky pandemie.

 

Starší pán v okrové bundě prochází na videozáznamu zdevastovaným, vyklizeným bytem v jakémsi činžáku. S pohnutím si prohlíží jeho stěny a kouty. Vidí tam něco, co my nevidíme. Někdejší vojín Lehman Riggs se vrátil tam, kde byl takřka před jeho očima zastřelen při osvobozování Lipska na konci druhé světové války spolubojovník a kamarád, vojín Raymond J. Bowman. Na vlastní oči to viděl někdo jiný – světoznámý fotograf Robert Capa.

Capa věděl, že válka skončí každým dnem. Následoval ale oba vojáky do nejvyššího patra domu na lipském předměstí. Na balkóně bytu německé rodiny tam instalovali kulomet Browning, aby kryli postup amerických pěšáků, napadených střelbou u mostu poblíž. Capa podle vlastních slov váhal, jestli má vůbec fotit. O jednu fotografii víc nebo míň, říkal si. Bylo 18. 4. 1945. Přece jen ale vylezl oknem z bytu na balkón – a upoutala ho tvář jednadvacetiletého vojína Bowmana i to, s jakou vážností plnil svůj úkol. Vyfotil dvojici na balkóně, vznikly opravdu docela všední snímky. Jenže když se vrátil oknem do bytu, Bowman se po pár vteřinách zhroutil, zasažený nepřátelskou kulkou do hlavy. Byl okamžitě mrtev.

Capa zdokumentoval neměnnou polohu jeho těla a rychle se zvětšující kaluž krve.

Na dalších fotkách je vidět to, jak Lehman Riggs pokračuje v palbě.

„Byla to velice čistá, bezmála krásná smrt,“ vzpomínal Capa později a čtenář se může jen dohadovat, jestli to řekl skutečně s obdivem, s nádechem cynismu nebo s politováním. „A utkvěla ve mně vlastně z celé druhé světové války nejvíc.“ Připomeňme, že Capa byl v první vlně vojáků vyloďujících se v Normandii – z tohoto smrtelného dobrodružství pochází sada jeho rozostřených, přesto nesmírně působivých fotografií.

Na počátku roku 2012 se vznítila od silvestrovských rachejtlí střecha činžáku v Jahnallee 61 na předměstí Lipska. Dům, tou dobou už úplně vybydlený a opuštěný, má na kahánku. Naštěstí ale hrstka lidí ví, co se právě tady stalo.

Grafik a tiskař Harald Alff, jeden z těch, pro které dům hodně znamená, vzpomíná: „O Capově fotografii ,posledního padlého Američanaʻ (Last Man to Die) se v Lipsku samozřejmě vědělo, ta fotka je ikonická. Když ale vyšla po desítkách let znovu, bylo to jen v samizdatovém časopise. Tam si jí všiml komik Meigl Hoffmann a velmi na něj zapůsobila. Tehdy o místních souvislostech vědělo asi jen pár lidí. Možná ti, kdo se zajímali o vojenskou historii, asi také lidé, kteří tady žili… Hoffmann se vydal to místo hledat, což nebylo jednoduché, protože v té době už dům přišel o své balkóny. Nebylo koho se zeptat, žádná publicita kolem toho příběhu nebyla. Asi víte, jak to za socialismu chodilo.“

Na balkóně toho domu pořídil světov . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář