Postila

Pronikám na trh. Nikoli pokoutně, ale ohlášeně. Nesu na něj svou autorskou kůži. Nejde o trh marnosti, nýbrž o karneval pravého opaku marnosti, tudíž tvárnosti.

Post illa verba dodávám, že ve Vinografu na Senovážném náměstí bylo z jedné poličky odstraněno víno cestou vypití. Místo lahví jsou tam teď seřazeny knížky, jichž se návštěvník může zmocnit cestou přečtení. Eugeniální knihovnička je kulturně orientovaným hostům neustále k dispozici.

Zato na Výtoni v lokále Na břehu Rhôny, jak se příhodná vinárna významově jmenuje, není jen knihovnička, ale rovnou básnička, a to hned dvě. Visí tam ve výši inteligentní hlavy podniková hymna z mé dílny a nad ní báseň pro ty, kteří nemohou usnout. Začíná:

Počítám ovečky

šiju jim oblečky

z jejich vlny.

Když usnu po stovce

mám ovce domovce

lásky plný.

V této fázi básně začíná čtenář klimbat. Poslední tři strofy se mu již zdají. Četbu ve snu mohu vřele doporučit. Zní to poněkud tautologicky, ale vemte na to jed, že takové čtení je vyloženě snové. Pro nepravděpodobný případ, že byste neusnuli, uvádím zmíněné tři vše vysvětlující strofy:

Pak sčítám do pěti

ve vlčím doupěti

vlkodlačný.

Šelmího vzepětí

jež přijde vzápětí

ne dost lačný.

Co z toho vyplývá

dopovím u piva

na svoji cti necti

utrhačný.

Suma sumárum lze konstatovat, že básník pije víno a jeho čtenář také. Nejraději ze všech možných to nutné – vino divino.

 

Pronikám na trh. Nikoli pokoutně, ale . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář