Postila

Když se mnou natáčeli televizní GEN, chtěli, abych si sedl k psacímu stroji a předvedl, jak skládám báseň.

Post illa verba dodávám, že jsem dokonce předvedl, jak se skládá ideální báseň. Vlastně jsem předstíral, že ji skládám. Byla už složená, samozřejmě mnou. Celé představení připomínalo Filosofii básnické skladby od E. A. Poea. U něj šlo o lyrický odchod ze života, nejlépe smrt krásné mladé ženy. Refrén „never more“ pronáší mluvící pták. Nikoli papoušek, ten je pouťově morytátový, ale havran. Jeden z překladatelů oné básně Miroslav Macek – ano, ten politik – nás upozorňuje, že raven ornitologicky vzato není havran, ale krkavec. Tím je podle Macka třeba se řídit. A to přestože ta jedna slabika navíc ustavuje pro překladatele rytmický problém.

Střih. EB sedí v županu a píše vstupní verš své chvály léta. Chtěl bych tě potkati ve snách. „Jde o parafrázi, nikoli kopii,“ upozorňuje básník. „Fráňa Šrámek se nemusí obracet v hrobě. Ostatně ostatní mé verše autorsky vybočují ze šrámkovské linie.“ Divák čte, co „genový Eugen“ píše dále: niklák ti vyplatit/jejž léto pozlatí/dřív než se ohlásí vesna. „Po výplatě následuje hořká odměna,“ pokračuje EB. „Jako součást přípravy na podzim, předzvěst a přezimování.“ Chtěl bych pít pelyněk/z dlaní/zbohatlé bohyně/abych včas před vesnou/nemohl neklesnout/k nohám své paní. „Zde jsem uplatnil milostnou poetiku A. S. Puškina, mluvil mi do toho i Dostojevskij. A do třetice všeho nejlepšího přichází snově veršovaná strofa končící návodem, jak se vykoupit z příchodu ´záletné vesny´“ Jen se mi neprobuď/ze sna/schovanko mých letních svátků/Až přijde záletná vesna/ve dlani sevři tu zlatku.

Střih. V jedné z předešlých Postil jsem se zmínil o výletu s J. Slomkem a J. Peňásem, přáteli odborně zaujatými literaturou. Po navštívení kostela sv. Brikciuse jsme dojeli do Písku, kde jsme hledali Fráňu Šrámka tak dlouho, až jsme ho našli v podobě busty. Oba spoluvýletníci zůstali diskrétně na protějším chodníku, já přešel ulici a oslovil Šrámka: „Ty víš, Fráňo, že si tě vážím. První verš, to nezapírám, je osobitou poctou tobě. Další verše už anakoluticky vybočují z tvého uctění a stávají se poctou mému umu. Já jsem věděl, Fráňo, že to pochopíš.“

Přidat komentář