Postila

Když jsem měl k šestici stávajících pohádek napsat ještě jednu, aby mohlo nakladatelství Arbor vitae vydat pythagorejsky magičtější sedmero mých pohádek, vzpomněl jsem si, že jsem kdysi napsal latinskou pohádku Quo modo Croculus in herbarium venit. Promptně jsem ji přeložil do češtiny, což bylo vzhledem k nápadné podobnosti obou jazyků snadné. A tak se Šafránek dostal nejen do herbáře, ale i do češtiny.

Post illa verba dodávám, že modelem pohádky mi stál malíř a ilustrátor hned několika mých knih Jan Šafránek. Dnes se stydí za to, že mi tehdy pózoval jmenovitě odhalený. Dokonce odmítl mé pohádky, včetně té o něm, ilustrovat. Ostatní pohádky naštěstí nebudu muset překládat, napsal jsem je rovnou česky. Ostatně celoživotně upozorňuji – a upozorňovat nepřestanu –, že latina se češtině valně podobá, jak výše podotknuto. A vice versa. Jako exaktní důkaz stačí uvést: dare, stare, sedere, arare a last but not least dokonce cacare. Už jsem to učinil v jedné, ne-li v nejedné ze svých Postil. Když se Croculus popíchá o kaktus, uleví si: „Cacatus cactus.“

Jedna z mých pohádek je dokonce zpěvná. Jmenuje se Jak si pan prezident nechal zdát o ptáčkovi Jarabáčkovi. Míněn je pochopitelně TGM. Jeho nejmilejšími písněmi byly, kromě hymny, Ach, synku, synkuCo ten ptáček Jarabáček. V pohádce se praví:

Všechno lítá, co peří má. Ze všech letců nejlépe ptáci. Avšak nejsou ptáci jako ptáci. Jedni jsou hororoví, to jsou ti od Hitchcocka, jiní jsou jako pták Noh. Jsou i stěhovaví ptáci, ti se však v dálavách ztrácí. Nejmilejší ze všech je ptáček Jarabáček. Vše prožívá v letu. Když letí, tak se štípne, aby se přesvědčil, jestli se mu to jenom nezdá. Neprobudí-li se, spí dál. On totiž v letu i spí. Probudí-li se, vidí, že letí, ne však od deseti k pěti. Letí, jako by se mu to jenom zdálo. Je to naprosto snový let.

Pod snivým letcem se v Lánech prochází pan prezident Masaryk a prozpěvuje si svou oblíbenou Co ten ptáček Jarabáček nad námi lítá, co to nese za novinu, že nic neříká? Unesen ptáčkem Jarabáčkem zaklání hlavu, aby jej lépe viděl, zakopne a natáhne se jak široký tak dlouhý. Vlastně široký určitě ne. Přiběhne zahradník a pomůže panu prezidentovi na nohy. Ten je vezme na ramena, řka: „Tož, je zapotřebí dát si šlofíka.“ V zámku ulehne a nechá si o ptáčkovi Jarabáčkovi zdát. Třeba se dozví, co to ten ptáček nese za novinu…

Přidat komentář