Postila

Antonín Kratochvíl, fotograf světového formátu, kdysi zdárně vyfotil cokoliv, co by se mělo, mohlo a muselo líbit plzeňskému pivovaru, a sice tak, že v sérii fotek objednaných do slavnostního kalendáře milostivě dopustil, aby na jedné spočívala v levém rohu dole zmačkaná plechovka Prazdroje. Stejným způsobem předtím – a možná i potom – fotil hollywoodské hvězdy. Připomeňme, že Vermeer van Delft měl okno coby zdroj světla na obraze vždy rovněž v levém rohu, ale nahoře.

Post illa verba dodávám, že když Tondu potkám, neodolám fotkám, a to jeho, fotkám zobrazujícím nikoho menšího než mne. Jenže teď nejde o mne, ale o zadky dcerek mondénních paniček. S Antonínem se teď potkáváme nepravidelně, vlastně vůbec ne, a právě tak jsme se naposledy potkali, když šel na mejdan. Doslova nad Kampou jsme vstoupili do rozsvíceného domu. Takovým domem je umírněně posedlý Karel Šiktanc, ale jemu jsem nestačil zavolat. Při všem respektu.

Paničky, a zejména jejich dcerušky, si překvapivě myslely, že já jsem Antonín a Antonín já. Qui pro quo by řekl Dostojevskij, a podobně by si jako já nenechal utéci příležitost. Holky – naštěstí ty generačně mladší – totiž chtěly, aby se jim mistr Kratochvíl podepsal na zadek. Skutečný Kratochvíl se mezitím ztratil s jednou z matek těch rozjívených dcerušek, podotýkám, že zletilých, a tak nezbývalo, abych v té komedii začal aktivně účinkovat a důstojně ji i dohrát. Holky se ohýbaly přes křeslo, abych se mohl pohodlně podepsat. Jelikož na můj podpis neviděly, podepsal jsem se čestně, jak se jmenuji. Jenom mi musely slíbit, že hned ráno si nechají podepsaný autogram nesmazatelně vytetovat.

Je radostné si pomyslet, že teď běhají houfy prominentních potomků s mým podpisem na prdelce. Že to měl být podpis Antonína Kratochvíla prozrazuji teprve teď, kdy je to právně i jakkoli jinak promlčeno. Od té požehnané doby mým vzorem, v podstatě závaznou předlohou mého počínání, není maršál Buďonnyj, ale fotograf Antonín Kratochvíl se svitou svých ctitelek rozpoznatelných díky mému neomyvatelnému podpisu na zadnici. Kam se hrabe Hrabal se svou Zdeničkou Svatou.

Přidat komentář