Postila

Po desetileté trojské válce a desetiletém bloudění se král ostrova Ithaka vrátil domů, kde na něj věrně čekala manželka Pénelopé. Post illa verba dodávám, že po Homérovi a Jamesi Joyceovi se na tu patálii také chystám. Jde o hybridní žánr mezi hutnou sbírkou na úrovni románu ve verších a cestopisem. Parafráze Odysseova příběhu bude rozdělena do tří částí: Ithaka, Zbytek světa a znovu Ithaka. Nejen chronologicky je to tak správné. Ithaka přitaká.
Odysseus, různě pojmenovávaný, někdy vypovídající ich-formou, cestuje, potažmo bloudí. Létá a filozofuje aeroplánem jako Saint- Exupéry, jindy se podle Rostandových návodů v Cyranovi pokouší dostat na Měsíc, který čarovně rytmizuje moře a ženy, včetně té jeho. Pénelopé mu chvílemi mutuje v Melpomené, Múzu zpěvu a tragédie, a zpět. Můj tragický – nebo spíše tragikomický – zpěv neskrblí odkazy na ostrov bludného vladaře a jeho okolí, posléze i na Dublin.
Vzpomínám si, že součástí mé osobní odysseje kromě návratu domů byla každoroční sympozia exilové sekce Penklubu na zámku Eichholz poblíž Bonnu. Když jednou přijel Alexej Kusák, spoluorganizátor pověstné liblické konference o Kafkovi, vyzval mne k návštěvě Jiřího Gruši. Ten sídlil v Bonnu, na naše sympozia ho však nezvali. Při setkání v jeho bytě přišla řeč na Věru Jirousovou. „To je ta, co z mužů dělá prasata?“ zeptal se Jiří a hned uvedl Ivana Jirouse (ten se dokonce o ni jednou popral) a po něm Jiřího Němce. Chvíli jsme se svíjeli smíchy, jen Alexej Kusák se nepřidal. Jiří Gruša totiž netušil, že „česká Kirké“ nejdřív proměnila ve vepře jeho pokerově se tvářícího hosta.
Jak patrno, Odysseus může být občas nevesele humorný. Někdy vstoupí do hry sám Aristofanes. Jako v případě následujících úsměvných veršů s meziřádkovým étosem.

Švec visí u Lysý na hrachovině
Hrdý jak Ulysses nechtěl být svině

Znechucen cirkem úlisné Kirké
oželel svých Lysých ztrátu
mysle na svou Lysistratu

Přidat komentář