Postila

Jaké by to bylo nuzné žití bez gagu, ať už slovního, či tělesně vyvedeného. Jenže není gag jako gag. Nejlepší gag není donekonečna opakovaný kopanec do šimpánu, jak nám to vcelku zdařile předváděli Laurel a Hardy, ani westernová choreografie, kdy hrdina sestoupí z chodníku do přilehlé louže – a zapadne do ní po pás, někdy dokonce až po prsa. Pak se může začít rozčilovat coby bysta. Nejlepší gag předvedl Sydney Chaplin v Hraběnce z Hongkongu. Film režíroval Charlie Chaplin, avšak copyright na zmíněnou sekvenci má synátor, většinou úspěšný představitel opilých pilotů.

Post illa verba dodávám, že různé variace tohoto hypergagu jsem s plným ohledem na Sydneyho copyright uvedl v nejednom svém románu. V jádře jde o poklepání na rameno, když zezadu poklepávající gagman stojí na opačné straně a poklepaný se vcelku logicky otočí tam, kde gagman nestojí.

Neustále doporučuji si přečíst Havlovu Anatomii gagu, pedantsky napsanou v tom nejpozitivnějším smyslu, vlastně nesmyslu. Pedanterie je zde synonymum pro zřetelně definovanou přesnost. Ostatně pedantem v tomto ohledu byl i Karel Šiktanc. Ten se dokonce ke zmíněné přesnosti explicitně hlásil. Leč vraťme se k Václavu Havlovi, jehož Anatomie gagu si nezadá s Filozofií básnické skladby od Edgara Allana Poea. Když Poe vysvětluje, jak lze napsat ideální báseň, tvrdí, že refrén by měl opakovat mluvící pták. Poe se vyhýbá pseudogagovému pokušení navrhnout pouťového papouška – to by bylo valně laciné – a odpovědně doporučuje zlověstného havrana, vlastně ornitologicky přesněji krkavce, To je gag non plus ultra. Kam se ale autor Havrana hrabe na Václava Havla.

Při jedné slavnosti na pražském Hradě se odehrál následující gag, musím dodat, že povýtce slovní. Spolu s Pavlem Landovským a mou chotí Zuzanou jsme opustili sál a promlouvajíce jsme se loudali, vlastně jako peripatetici, neboť nejméně na jedné straně se nacházelo jakési sochořadí. Právě tam nás rovněž zvolna doběhl sám pan prezident. Lanďák oslavu opatrně pochválil. Neodpustil si však poznamenat, že zdárný průběh večera narušil pouze Klaus. „Jedině Klaus tě, Vašku, nepřišel pozdravit,“ pravil, a já si také přidal polínko: „Klaus vám zřejmě zazlívá setkání s Dalajlámou. Prý nám to bude zazlívat Čína, což údajně poškodí naše obchodní vztahy.“ Nato Havel: „My obchodujeme hlavně s Taiwanem.“ Dodávám, že když nepřesnost, tak zdůvodněně chtěná, tedy naprosto funkční.

 

Přidat komentář