Reedova Metal Machine Music coby muzejní zvukový exponát

Dne 27. ledna byla v Uměleckém muzeu, které je součástí komplexu California State University – Long Beach (CSULB) otevřena stěží uvěřitelná umělecká audio instalace. 4_lou_1
Metal Machine Music, zvukově možná revolučně experimentální, ale jak kritikou tak i nejzapřísáhlejšími fanoušky již v době svého vydání zcela zavržený 2LP projekt LOU REEDA z roku 1975, je v nově nahrané a špičkovou komputerovou technologií zvukově zprocesované verzi z roku 2009 uveden jako permanentní hi-tech audio instalace v muzeu této prestižní kalifornské technické univerzity.
Již při vydání původní verze projektu sám Lou Reed prohlásil: „Nikdo nemůže nahrát a vydat věc jako je tahle a přitom předpokládat, že to umělecky a komerčně přežije.“ Kritikou i posluchači shodně považované za vůbec nejhorší album, které kdy bylo v celé historii gramofonového průmyslu nahráno, o desce se začaly šířit pověsti, že šlo o Reedův svérázný pokus, jak šikovně ukončit již dále nechtěné pokračování nahrávacího kontraktu s labelem RCA Records. Třebaže on sám sice později tvrdil, že z jeho strany šlo o perfektně legitimní umělecký experiment hodný jeho formátu, uši trýznící tsunami nesmírně hlasitých kytar, zpětné vazby a dalších technologicky zprocesovaných zvukových efektů a modulací z desky učinily pro posluchače zcela nestravitelný a pocitově smyslově mučivý zážitek (pro představu, vzpomínáte na živě podané pásmo SchreiX Diamandy Galás s jejím kvadrofonicky přenášeným modulovaným řevem ve zcela temném sále pražské Archy v roce 1996?).
4_lou_2A vida. Uplynulo 37 let a Metal Machine Music (MMM) nejenom přežila, ale navíc trancendovala do uměleckého sonického objektu pod svým novým názvem Lou Reed’ Metal Machine Trio: The Creation of the Universe. Stejně jako Reed v době původního data vydání desky, také dnes představitelé Uměleckého muzea CSULB záměrně poněkud mlží, pokud jde o to, co lze od instalace očekávat. Tiskové prohlášení z vernisáže expozice doslova praví: „Jestliže MMM je album, které víceméně nikdo neposlouchal, tento náš projekt nazvaný Stvoření vesmíru je zase výstavou, na níž nebude naprosto nic k vidění – a to z velmi prostého důvodu, není zde nic, na co se lze dívat. V podobě audio instalace si náš projekt klade za cíl posluchači představit novou metodu nahrávání zvuku a současně šanci slyšet onen zvuk v playbacku formou trojrozměrného, „ambisonického“ prostorového sonického zážitku.“
Když mi v roce 1996 Lou Reed udělil hodinové interview pro Lidové noviny v pražském hotelu Palace u příležitosti své návštěvy v rámci propagační tůry po Evropě (nikoli koncertu) organizované labelem Warner Brothers na podporu jeho tehdejší nové desky Set the Twilight Reeling, s nadšením hovořil o svých tehdejších experimentech s tzv. binárním zvukem, který podle něj nabízel posluchači naprosto jedinečnou šanci jak slyšet jeho pověstné kytary (velmi na svých nástrojích lpí) naprosto novým a převratným způsobem. Také v tomto posledním případě, Reedův (70) zřejmě trvající zájem o potenciál nových nahrávacích technologií jej na pozvání přivedl mezi experty akustické divize nadnárodního konglomerátu Arup, jež se zabývá hi-tech akustickým poradentstvím a vývojem futuristického softwaru pro procesování a reprodukci nahraného zvuku, kteří se mu nabídli ke spolupráci. Sám k tomu řekl: „Výsledný sonický efekt, který z toho dokázali dostat je naprosto vůbec to nejlepší co jsem kdy za celý svůj život slyšel. Je to neskutečně vzrušující a vnímáním zcela fyzické, aniž vám to působí smyslovou bolest.“
Instalace je situována v Projektovém sále muzea ve speciální uzavřené sférické kopuli (neboli Reedově MM3 dómu) o rozměrech asi 6 metrů v průměru, která je zcela bez osvětlení, bez jakéhokoli nábytku a jejíž vnitřní plocha je vytapetována polštáři vyrobenými z denimově zbarvené speciální tkaniny absorbující zvuk. Na vnitřních stěnách kopule je umístěno 14 reproduktorů, na nichž je přehráván 63 minut trvající experimentální koncert, který Reedovo Metal Machine Trio (MM3) ve složení Reed, Ulrich Krieger a Sarth Calhound odehrálo spolu s hostujícím saxofonistou Johnem Zornem v newyorském Blender Theater v roce 2009 a který byl nahrán s použitím speciální mikrofonové technologie fi rmy Arup. Když posluchač vstoupí do kopule, stojí přesně na místě kde stál Lou Reed při nahrávání a všemi smysly těla vnitřně pocítí sonický nářez tohoto neobvyklého hudebního experimentu přesně tak, jak jej pociťoval sám Reed, když jej tvořil. Oněch 14 sféricky uspořádaných reproduktorů vytváří naprosto pohlcující 3D zvukové prostředí před nímž není úniku. Nahrávka onoho koncertu triem MM3 (plus Zornem) detailně vystihuje a zachycuje jednotlivé zvukové perspektivy všech čtyř zúčastněných instrumentalistů v danou chvíli postupujícího vzniku díla. Dílo tvoří čtyři šestnáctiminutové party, jimiž přispěl každý z hudebníků. Každý z těchto partů v přednesu jednotlivých hráčů tvoří nestrukturovanou kompozici a všechny dohromady představují oněch 63 minut přemodulované zpětné vazby a kytarových efektů, které nakonec velmi promyšleně a komplexně různou rychlostí namixoval ve studiu sám Lou Reed. Tato performance dovádí k dalšímu rozměru estetiku zvukového hluku zachyceného na albu a MMM, aniž by se jí pokoušela replikovat. Firma Arup onen koncert nahrála a pro potřeby muzejní instalace poskytla na míru vytvořený playbackový software. Očekávání stojící v pozadí tohoto nezvyklého projektu zřejmě stojí na konjunkci trojčetného zájmu hlavních protagonistů: 1) Reedově nadšení pro nejnovější „state-of-the-art“ hudební technologie a hlasité sonické experimenty (už před MMM s tím přece experimentovali Velvet Underground), 2) snaze losangeleského koncertního promotéra Martina Fleischmanna zkombinovat experimentální rock se současnými výboji v hudbě klasické a 3) přesvědčení ředitele CSULB art muzea Christophera Scoatese, že umělecké muzeum, které se snaží oslovit současného zájemce a návštěvníka potřebuje nabídnout víc než tradiční formát pouhé prohlídky statických objektů. Sám Scoates již v minulosti pracoval na experimentech s lidmi z rockového světa. Nejprve s technologií britských hvězd electropopu Martynem Warem (Human League) a Vincem Clarkem (Depeche Mode). V roce 2009 uvedl ve svém muzeu projekt Briana Ena 77 Million Paintings, kde Eno použil kaleidoskop vizuálů promítaných současně na dvanácti obrazovkách jako doprovod ke své interpretaci hudebních kompozic valících se z obrovitého audiosystému.
4_lou_3Ve své knize Bullet Proof… I Wish I Was: The Lighting and Stage Design of Andi Watson (scénický designér koncertů Radiohead), Scoates dále zkoumal možnosti vzájemné interakce rocku a současného umění na nejzazší výspě křižovatky hudební avantgardy s nejsofi stikovanější dostupnou technologií pro záznam zvuku a jeho následnou reprodukci. Na rozdíl od těchto Scoatesových předchozích experimentů je instalace Stvoření vesmíru v podání MM3 zcela prosta přítomnosti jakéhokoli vizuálu. „Nesnesl bych jakoukoli interferenci jakéhokoli vizuálního prvku v této zvukové instalaci,“ prohlásil sám Reed na tiskovce u příležitosti vernisáže díla a jeho spoluhráč Ulrich Krieger, německý saxofonista a profesor kompozice a zvukových experimentů na CSULB k tomu ve své brožuře Sound Is an Entity, která instalaci doprovází, napsal: „Každý si při poslechu díla v duchu vytvoří své vlastní vizuály.“ Soudě podle otištěné recenze z traileru tohoto díla zkušebně předvedeného novinářům ve studiích firmy Arup v Los Angeles před instalací vlastní exhibice je nejčastějším posluchačovým vjemem velmi realistický pocit, že na něj zaútočil saxofon coby „hloubkový bombardér“. Dojem z poslechu se prý dá přirovnat k pocitu, kdy stojíte nazí v prudké zvukové průtrži mračen. Hudebně se dílo vyvíjí ve stádiích, od úvodní jakoby zamžené atmosfériky, jež vygraduje v aurální hromobití a poté pokračuje k lyričtějšímu, řekněme aspirovanějšímu pocitu. Příležitostně Reed zvuk prokládá horečnatými vokálními mantrami, včetně opakování výkřiků „free flying“ a „I’d be nothing without you.“ „Jde o nejlepší dosavadní nahrávku mé vlastní hudby v mé vlastní interpretaci,“ píše dále Krieger, jenž má na svém kontě již 50 CD titulů coby interpret nebo komponista. Jedním z nich je živá nahrávka původní podoby Metal Machine Music s jeho vlastní berlínskou skupinou Zeitkratzer (2002), kdy však na rozdíl od Reedovy originální verze použil soubor amplifikovaných akustických nástrojů a nikoli elektronické zvukové distorze tak jako Reed v roce 1975.
Následně Krieger transkriboval Reedo vy zvukové modulace a kytarovou zpětnou vazbu do notového záznamu, aby umožnil jejich věrnou replikaci dechovou sekcí a frenetickým smyčcem hraným na cello a kontrabas. Reed byl výsledkem natolik šokován, že na nahrávce díla v podání souboru Zeitkratzer sám nahrál kytarový part. Tehdy spolu s 4_lou_4Kriegerem a Sarthem Calhounem (elektronické nástroje) vytvořili své Metal Machine Trio s nímž debutovali v roce 2008 v experimentálním středisku pro novou hudbu REDCAT v Los Angeles. Jedním z kurátorů MMM instalace v CSULB je zmíněný Martin Fleishmann, syn někdejšího ředitele Los Angeles Philharmonic. O tomto novém projektu říká, že jeho cílem je zkoumat netradiční pop rock pro chytrého posluchače v momentu, kdy se tento začíná prolínat se současnou klasickou avantgardou. Druhý kurátor expozice a současně ředitel art muzea CSULB Christopher Scoates uvedl, že celkový rozpočet Reedovy instalace přišel na 80 tisíc dolarů, přičemž speciální reproduktory JBL zapůjčil bezplatně výrobce špičkové audio techniky, fi rma Harman. Nahrávka MMM bude reprodukována nepřetržitě a zájemcům bude umožněno poslechnout si třeba jen výňatek anebo zůstat po celou dobu její přehrávky.

Přidat komentář