Itálie! Nikdy se neptej, zda v povzdálí je. Ona je donna v nebližším náručí. Ten, koho objímá, za sebe neručí.
Post illa verba dodávám, že uprostřed placatého okolí s konturami pahorků ve zřetelné dáli se tyčil kužel obtočený stoupající serpentinou sjízdné cesty. Kolem dokola vinice, nejen na svahu jihovýchodním, ale k našemu údivu i severozápadním. Úplně nahoře trčel restaurant se stolky vynesenými navenek. Na kraji skromné náhorní plošiny se vzpínaly stromy, které jsme identifikovali jako akáty. Jak se brzy ukázalo, s listím i květy veskrz naskrz jedlými.
A vskutku. Když došlo na zmrzlinu, chtěly sice naše děti, dvě Jana Šafránka a jedno moje, umělou Algidu, zatímco my dospělí, jsouce místo postění tchánem Jana hostěni, jsme si raději v gastrofilní naději poručili něco přirozenějšího. Když jsme se pingla zeptali, z čeho je ta chuťově nadpřirozená zmrzlina, ukázal právě na ty akáty. Potěšen optikou dezertu, o chuti nemluvě, jsem ohlásil své ryze talijánské vystoupení. „Raději se do toho nepouštějte,“ nabádal mě Janův tchán, pln nedůvěry k úrovni mé apeninské tvorby, avšak já jsem se ve svém rozjetí už zastavit nenechal. Udatně jsem zapěl svůj milostný song.
Sono un uomo di mare
Di mare morto e roso
Vorei di mare cantare
Senza lui sono nervoso
Sei una donna di terra
Di terra morta e rosa
Cosi fato tuo era
Percio sei si Dolorosa
Siamo la gente gentile
Noc amoroso legato
Una e terra vile
Altro e ci annegato
Dojati tóny začali z kuchyně vylézat kuchaři i ficky, venku ale kupodivu nelétaly facky. Po krajině se rozléhal potlesk. Opěvované moře bylo až za konturálními pahorky, ale bylo, tudíž bylo třeba mu holdovat. Nakonec se přidal i původně nedůvěřivý tchán. A tak se podařilo milostně triumfovat v zemi láskyplných písní. Jak se italsky řekne milovat, nemusí žádný Čech pracně hledat ve slovníku. A už vůbec ne il divino Boemo.