Vzpomínám si, jak to bylo, když se dítě narodilo. Na Hod Boží náš stůl ožil. Nakonec jsme zřeli misku, na níž velebil se biskup. Nezbylo mi než ho sníst, tím jsem si byl věru jist. Zato Feu’rbach mlel si svoji. Tvrdil, že člověk je, co jí. Tudíž bych měl býti biskup, ale vzal to za mne Duka, když vysvětlil Boží muka. To už coby arcibiskup.
Post illa verba dodávám, že kardinál Duka byl křestním jménem Dominik. To proto, že měl být a fakticky byl v dominikánském řádu stejně jako jeho vzor svatý Tomáš Akvinský. Když jsem se jednou na jakési recepci setkal s Dukovým kolegou kardinálem Vlkem, chtěl jsem s ním rozebírat slavnou Tomášovu tezi „Je lepší existovat než neexistovat.“ Překvapený prelát však nevěděl, o čem mluvím. Vydal jsem se tedy za Dominikem Dukou, avšak nedošel jsem k němu včas. Každopádně platí, že Jeho Eminence stále existuje stejně jako velmistr existence Tomáš Akvinský. Ostatně existuje i Vlk, i když v tom nejlepším ze všech možných řádů nebyl.
Svého času prezident Zeman veřejně konstatoval, že jakéhosi dobra, houfně napadaného lúzou, se zastaly takové osobnosti jako Eva Kantůrková, manželé Brikciusovi a kardinál Duka. Tím nás zešvagřil. Leč zpět k našemu vzoru. Začátkem osmdesátých let jsem za Chartu 77 promluvil na mezinárodním kongresu v Toulouse. Po jedné traktaci jsem se šel projít po městě, kde našel poslední odpočinek filozof mého mládí – Tomáš Akvinský. Šéfovi portugalské delegace, který mne provázel, jsem zaníceně vyprávěl, jak se Tomáš, zvaný Andělský učitel, choval vpravdě andělsky. Zbožný Portugalec mě upozornil, že ostatky velkého scholastika jsou uloženy v chrámu, který právě míjíme. Teprve v onom chrámu mi došlo, že svatý Tomáš si mě k sobě pozval, a to způsobem, jakým zve sám Bůh. Viz Tomášův důkaz existence Boží z pohybu. Pohnut jsem zapálil jednu ze svící, které tam byly připraveny, a usedavě se rozeštkal. Dojatý společník se vzápětí přidal. Neprozřetelně však dodal, že si tolik nezaplakal od pohřbu Salazara.
Suma sumárum dovedu dokázat, že Bůh existuje, tu je a za oknem túje. Inu synu, jak v Akvínu. I když nešlo o víru či o zánik vesmíru, ale spíš o scholastiku beze obvyklého tiku, musím rázně konstatovat, že znám svá vybraná slova. Coby básník rád si říkám: „Jsem vlastně též dominikán.“ Ať si číhá muž za rohem, Vaše Eminence, sbohem.