Postila

Jako v každém městě i v Lipsku hledám a někdy dokonce nacházím střešní zahrady. Seznam nalezených střešních zahrad lipských zatím nezveřejním. Ať si je každý najde sám. Cílem je zde hledání. Nalezení je metacíl.

Post illa verba dodávám, že svého času jsem hledal a nalézal střešní zahrady v Praze. Tam, kde  byly zrušeny, jsem je obnovoval. Jinde, kde nikdy nebyly, jsem je premiérově zakládal. Ideu takových zahrad jsem šířil po galeriích celého světa. V Buenos Aires svého času viselo mé stěžejní heslo: „Hledejte střešní zahrady a pěstujte tam ředkvičky. Na vějičku ve výšinách se rozprostírající roviny zahrad na velkoměstských střechách naletěl i věhlasný Jindřich Chalupecký. Řekl mi – a pro jistotu i napsal – : „Již týden hledám ty Vaše střešní zahrady a žádnou jsem nenašel. Musíte být geniální, když jste jich tolik objevil.“ Když jsem měl v ČT seriál Sny Eugena Brikciuse, týkal se jeden z těch snů právě střešních zahrad. Bylo vidět, jak Jindřich Chalupecký chodí po Praze s očima upřenýma vzhůru, a proto neustále vráží do ostatních chodců sledujících pouze své vodorovné okolí.

Idea mých zahrad byla náležitě silná a ještě silnější bylo její učinění tělem. Podotýkám, že vše je zde Wahrheit a to samé vše je i Dichtung. Je to téma jako stvořené pro exaktní důkaz souběžné přítomnosti fenoménů v Goethově řeči zvaných Wahrheit a Dichtung, tedy v mém jazyce fenoménu nové mystifikace, která předstírá, že je, co je. Za mých tvůrčích pobytů v Lipsku je tomu nejinak. Pilně zakládám zahrady na střechách i v hlavách lidí, kteří jsou v mém dosahu, tedy těch blízkých a s pomocí médií i těch vzdálených. Nápomocný je i Vítězslav Nezval, který ve svém zprofanovaném Zpěvu míru věnuje úkazu střešních zahrad celou jednu oslavnou strofu.

Podstatné je, že nad krajinou města se zahradami příliš přízemními vzniká a rozšiřuje se krajina povýtce zahradní, ta nejlepší z možných. Jde o krajinu ve všech představitelných smyslech věčnou. Pochybovače – a jsou tací – ujišťuji, že s právě vylíčenou rovinou to není jako se světoslávou u Williama Shakespeara, ať už to byl skutečný Shakespeare či Francis Bacon, ten filozof, nikoliv portrétista královny Alžběty, anebo kolektiv:

Je sláva světa na vodě jak kruh, jenž zvětšuje se víc a víc, až vlastní šíří rozplyne se v nic.

Přidat komentář