Postila

Dostal jsem pozvání, abych jeden den vedl workshop na slavné univerzitě v Göttingenu. Má se pracovat se studenty oboru „Weltliteratur“ a slavistiky. Cílem je, aby studenti dostali praktický vhled do tvorby spisovatele, do toho, jak pracuje na svých textech a jak o nich přemýšlí a taky, aby si sami vyzkoušeli něco napsat.
Post illa verba dodávám, že se dělo, děje, bude dít následující. Psáno pro jednoduchost v přítomném čase, jako psal Caesar Galské války. Můj syn Eugen z nich dělal latinskou zkoušku. Dlouho jsem mu nemusel vysvětlovat výhodu redukce gramatických časů na jediný, řekněme všudypřítomný. Ostatně v moderní literatuře je to běžné. Začal to Friedrich Torberg se svým Studentem Gerberem.
EB přednáší o způsobech, jak složit ideální báseň. Odkazy na Filozofii básnické skladby od Edgara Allana Poea přijdou později. Jednou z možností je představit si, jak by to napsal Johann Wolfgang von Goethe. A pak to udělat jinak. Ten první krok není tak těžký. Druhý je ještě méně těžký. A ve srovnání s verzí knížete básníků ještě lepší.
Vezměme druhou strofu „Vinného sonetu“ à la Goethe:

Víno skví se v moll i v dur.
Jiné zdání není ani.
Snad jen madam Pompadour
má pravdu, ač nemá zdání.

A nyní druhou strofu, tu naši:

Nejdřív v dur, a poté v moll
zní vinařská blasfemie:
„Víno není alkohol,
šnaps přec nápoj jinaký je.

Obě další strofy se odvíjejí víceméně od prvního verše.

Je to jako u Immanuela Kanta. Existují věty apriori a aposteriori podobně je tomu s verši. Kant rozlišuje také mezi větami analytickými a syntetickými. Nelze přeslechnout otázku: Existují syntetické věty apriori? Pokud jde o poezii, troufám si tvrdit, že takové verše jsou. Syntetické verše apriori. Při naší interpretaci se starý dobrý Goethe nepochybně otáčí v hrobě. Mějme to za kompliment.

Dostal jsem pozvání, abych jeden den . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář