Naše děti měly Děti z Bullerbynu ve značně „salátovém vydání“. Není divu; knížka v rodině prošla několika dětmi, takže když se dostala k nám, byl to v podstatě už jen soubor volných listů. Nedalo mi to a jednoho dne jsem je všechny posbíral, seřadil (vydání salátové, ale naštěstí kompletní!) a vyrazil do Břevnova. Zjistil jsem totiž, že nedaleko Kaštanu sídlí knihařství s poměrně slušnou pověstí (internetový vyhledávač ukazoval značný počet hvězdiček). Rozhodl jsem se knížku zachránit pro dětské čtenáře budoucnosti! Jistě, mohl jsem koupit nové vydání a „salát“ hodit do papírového odpadu. Tím by odpadlo hledání knihařství a finančně by to asi vyšlo stejně, ne-li levněji. Jenomže, tak to vůbec necítím. Z knížek mám, podobně jako z hudebních nosičů, až přehnaný respekt. Nedokážu chladnokrevně vyhodit ani vyloženě špatný, třeba propagandistický titul. I takový jsem nedávno použil ve zkušebně/studiu naší spřátelené kapely alespoň jako součást vytlumení prostoru. Tím spíš tedy nechci vyhodit kvalitní dětský titul.
Jak se ukázalo, hvězdičky nelhaly a knížku mi svázali opravdu parádně. Nyní se těší pevné vazbě (oproti původní brožované), takže je nejen jako nová, ale dokonce ještě lepší! Při přebírání hotové zakázky se starší pán, který mi „repasovanou“ Lindgrenovou předával, dal se mnou do hovoru o hudbě. To jsem nečekal. Na druhou stranu, lidé od knih mívají přehled, to zase tak překvapivé není. No, a o tolik starší vlastně zase nebyl.
Pan knihař měl základ v osmdesátých letech, v kapelách, které mám také rád. Začal trochu obecněji Pražským výběrem, pak ale přešel na Letadlo, dokonce zmínil mé srdcové Sparks a zjistili jsme, že jsme nejspíš oba byli na stejném koncertě – v Lucerna baru na Garym Numanovi! Potom pokračoval Lydií Lunch a dostal se až ke Swans. Měl jsem ještě nějaké vyřizování, takže jsme museli povídání přerušit, ale třeba někdy, až zas budu potřebovat něco svázat, navážeme. Ostatně už za týden mi volal, aby mi doporučil nějaký zajímavý hudební pořad v rozhlase. Zrovna jsem tehdy nebyl u rádia, měl jsem hraní v Děčíně, ale vděčný jsem mu byl i tak.
Nevím, jestli si to pán přečte, nejspíš ne, ale i tak mě těší, že zde mohu knihařství, kde mi udělali dobrou pevnou vazbu, dát dobrou zpětnou vazbu.