Slezsko má už asi napořád pověst temného kraje s drsnými podmínkami k životu, s „černou“ Ostravou na východě a historickým respektem z velkého Polska na severu. Možná i proto není náhoda, že jedna z nejlepších temných a hlasitých kapel poslední doby, opavští Mayon, vznikla právě tam. Trochu jako bájný Fénix, protože se v nich sešli členové dvou rozpadajících se kapel: kytarista Crack a baskytarista Radek předtím více než deset let hráli v místním legendárním hlučném triu Social Party, zatímco kytaristé Petr a Faki a bubeník Porky zas byli členy post-rockových I Killed Many People For Money. Původně sice mělo jít jen o vedlejší projekt, ale nakonec z toho v létě 2020 byla regulérní kapela. Žánrově si ji všichni zjednodušují nálepkou „post-metal“, ale ve skutečnosti se jedná o poměrně invenční a pestrou směs, ve které se potkávají post-rocková zamyšlenost, noise-rocková energie, metalová hutnost, stoner-rocková magie a alter-rocková soustředěnost. „V IKMPFM už byla určitá vyhořelost,“ vzpomíná Petr. „Faki už byl možná duchem u kytary a ne basy, nebyli jsme schopni dohrát ani plánované album. A promítaly se do toho i osobních důvody a pády. V té době přišli Sociálové a nejspíš nás zachránili.“ Kolega Crack mu přikyvuje: „Nedávno jsme si uvědomili, že každý z nás má za ta léta svůj rukopis. To už poznáš, kdo přinesl jaký riff nebo nápad. Každopádně Social Party tou dobou trpěli personální dysfunkcí, což podtrhuje název nevydaného alba My, co se nemáme rádi…“ Propojení obou celků tak bylo logické a zafungovalo prakticky od začátku. V červnu 2021 přišla nabídka zahrát na respektované lokální přehlídce Oakfest, což s sebou přineslo potřebu vymyslet název, a pětice s nezvyklými třemi kytarami se inspirovala jménem tichomořské sopky. „Z těch stovek nápadů to první vyřkl Faki,“ vzpomíná Petr.
V nové formaci se všichni shodli na tom, co jim v předchozích působištích nejvíc vadilo. „Pro mě to byl určitě přechod k demokratickému přístupu. Každý je zodpovědný za svůj part a zvuk. Hlavně ať to hraje dohromady. Přineslo to obrovskou tvůrčí svobodu. A je super výzva dělat i na věcech, které tě na první dobrou nechytly, ale víš, že je jen na tobě z toho udělat něco, co tě bude bavit hrát,“ vysvětluje Crack. „Snažíme se o profesionálnější přístup a o důležitost si uvědomit, že to děláme hlavně pro sebe, pro své uspokojení, katarzi,“ doplňuje ho Petr. V roce 2022 Mayon debutovali EP Kaldera. Mluví o něm jako o momentu, kdy bylo důležité si vyzkoušet novou cestu a kde u vzniku nestála snaha nahrát něco přelomového, ale spíš se pokusit o opravdu osobní zpověď. Zpětně čtyřskladbovou nahrávku, vzniklou pod Amákovým dohledem ve studiu Golden Hive, hodnotí jako určitou tečku za předchozími kapelami a výchozí bod k nové tvorbě. „Zařekli jsme se, že nebudeme hrát určitý styl nebo kopírovat nějakou kapelu. Každý z nás experimentuje se zvuky a nápady a všechny nás to baví,“ shrnuje Crack. Nejspíš k tomu patří i to, že v téhle partě nenajdete silná ega a kromě toho, že nikdo nediktuje ostatním, co a jak mají hrát, nemají ani frontmana. Na pódiu se snaží o co nejvíc kompaktní vyznění a o vokály se dělí všichni tři kytaristé.
A ačkoli se považují za poněkud nešikovné v sebepropagaci a zviditelňování, poměrně brzy se jim podařilo vymanit se z jen regionální pavučiny a vyrážet na koncerty po Čechách. Společně bylo možné je vidět po boku ostřílených i vycházejících skupin, jako jsou Illegal Illusion, Nuummite, Drom, Sorry holka, Buchty/nouze nebo Acid Row. A například v Praze se poprvé představili jako support lotyšských Tesa. Sami říkají, že by nejspíš koncertovali rádi mnohem častěji, ale vzhledem k tomu, že jsou již třicátníky a mají rodiny, tak je nutné volit kompromis. „S odstupem a vyšším věkem zjistíš, co tě doopravdy naplňuje. Kapela je skvělý útěk z každodenního stereotypu,“ konstatuje Petr.
V létě 2023 se vrátili do studia k Amákovi, aby nahráli regulérní debutové album. Dostalo název V těle a zemi a kapela ho nabídla několika labelům, ze kterých si nakonec vybrala respektované MetalGate, což ovšem ve finále vyústilo v čekání, až bude mít vydavatelství kapacitu, a tak album nakonec vyšlo až v květnu 2025. Půl nákladu na krásném barevném vinylu. „Nikdy nelituju ničeho, co bylo, jen je blbý, že to trvalo tak dlouho. Od nahrání do vydání to jsou dva roky, a to nepočítám, že ty songy vznikaly delší čas předtím, než jsme šli do studia,“ krčí rameny Crack. Nelituje ani Petr: „Pocity jsou smíšené, osobně jsem do toho nedal sto procent. Ale je to vývoj, a pokud se budeme hledat, tak jsme na dobré cestě, posunout se vždy o kus dál. Nápadů je spousta. Tvorba nového materiálu, klip, tour. Myslím, že to vše bereme čím dál vážněji.“
Vlastně je to celkem radost zjistit v dnešní době nejistot, projektů, které stejně rychle vznikají i zanikají, aniž by vlastně něco smysluplného řekly, a kapel, u kterých je po pár minutách jasné, že je zúčastnění mají jen jako asi pátého koníčka a sami nevěří v jejich budoucnost, že existují i tací, kteří mají své plány a myšlenky celkem srovnané. Mohutné, temné a magické stěny valící se hudby kapely Mayon jsou toho důkazem. „Ten určující motor je pro nás radost z tvorby a sdílení té radosti na koncertech. Je to super ventil. Ale když to chceš dělat dobře, tak pak přistoupíš i na to, že musíš krmit sociální sítě a budovat si jméno, aby ti vůbec někdo přišel na koncert a koupil si desku nebo tričko. A pak se musíš trošku soustředit i na to, aby to nebyla jen úplně černá díra na peníze,“ vypočítává Crack. A Petr s úsměvem dodává: „Říká se tomu láska k hudbě.“
