Již jsem zde psal o svém komplikovaném vztahu k digipakům. Že se mi na pohled docela líbí, ale zároveň mě trošku iritují. Hlavně tím, že v poličce „nezařezávají“. Dlouho jsem se ostýchal toto téma otevřít. Nějak se všeobecně má za to, že digipaky jsou esteticky hodnotnější a nikdo přeci nechce přiznat, že má špatné estetické cítění. Rozhodl jsem se ale, že se přiznám. Ne k tomu, že mám špatné estetické cítění (to si o sobě nemyslí nikdo; každému se přeci líbí to, co je podle něj hezké), ale k tomu, že v tomto případě preferuji prefabrikovanou plastovou uniformitu. Hlavně po estetické stránce! Po praktické ale také. Zatímco poškozená krabička jde vyměnit, digipakové obaly časem chřadnou. Jistě, jsou i tací, kteří i tuto odrbanost (patinu, říkají), považují za estetické plus. Mně se spíš líbí, když cédéčko i po letech vypadá jako kdyby nebylo vůbec používané, i když používané je!
Zkrátka k digipakům mám výhrady, ale chápu i opačný pohled. Je zde ale jedno provedení, kde jsem nesmiřitelný: Kapsičky. Brr. Ty geniálním způsobem spojují všechny nevýhody. Nejsou nijak extra hezké, zato jsou extrémně nepraktické. Snad jediná jejich kladná vlastnost, je skladnost. Ale to je i důvod jejich hlavní nevýhody, kterou je nevypátratelnost. Koupíte, založíte, a za chvilku už vůbec nevíte, že to máte. Žádný hřbet. A jak každý sběratel ví, nikoli titulky, ale hřbety dělají sbírku! Ty jsou totiž jako jediné z celého CD stále vidět. Zbytek jen občas. A další nevýhoda kapsiček je psychologického rázu. Jako by tím titul sám o sobě říkal, že za moc nestojí. Že jste ho nejspíš dostali někde zadarmo, a že se jím ani nemusíte moc zaobírat. Doba CD příloh časopisů je sice dávno pryč, ale nejedna sbírka je jimi stále zamořená. O to hůř snáším, když je v tomto provedení nějaký kvalitní hudební počin. To tak pak samozřejmě nemůžu nechat a pustím se do výroby vlastního obalu! Ale to už je jiná kapitola.
Pochopitelně nic z výše zmíněného se netýká luxusních japonských vydání typu „mini vinyl replica“. To jsou sice také kapsičky, ale z kvalitního papíru větších rozměrů a gramáže, s bohatým bookletem a roztomilým mikrotenovým sáčkem, který chrání CD tak, jako jeho vetší brácha LP. Navíc bývají vybaveny OBI papírkem, který zároveň tvoří úzký, ale čitelný hřbet. To vše celé pochopitelně v odolném, luxusním a krásně průhledném celofánu. To je ale také jiná kapitola. A obě tyto kapitoly jsem už napsal.