Zážitkové dárky jsou trochu ošemetná záležitost. Nepodařený hmotný dárek lze poslat dál, „ztratit“, někdy i vyměnit. Zážitkový nikoli. A darující zpravidla dohlédne na to, jestli si ho obdarovaný „užil“. Seskok padákem, luxusní večeře, divadelní představení. Dostat dárek může být někdy stresující. Na druhou stranu, když se takový dárek podaří, je to radost! A právě o takovou se s vámi chci podělit.
Myslím, že i letmý čtenář mých sloupků pochopil, že jsem nadšený a nevyléčitelný sběratel hudebních nosičů. Takže když jsem od Bárky dostal „zájezd“ na dvoudenní Mega Record & CD Fair do holandského Den Bosch na údajně největší hudební burzu na světě, byla to trefa! Za svůj sběratelský život jsem už navštívil desítky, možná stovky různých obchodů s hudbou, antikvariátů, stánků na bleších a jiných trzích. Ale ani domácí příprava, kdy jsem se díval na snímky a videa z minulých ročníků, mě nepřipravila na šok, když jsem se tu ocitl. Pořád jsem si nemohl uvědomit, v jakém se pohybuji měřítku. Napřed jsem se rozhodl, že se nebudu u žádného stánku zastavovat, že si jen ohromnou halu č. 1 obejdu, abych získal celkový přehled. Zabralo mi to minimálně půlhodinu, a to jsem se opravdu nikde „nezasekával“. Potom jsem přešel do vedlejší haly č. 2, kde bylo občerstvení, menší tematické výstavy a pódium. Najednou ale vidím, že z této haly to vede ještě někam dál. Jdu tam a koukám, že tam je ještě hala č. 3, která je dokonce ještě větší než hala č. 1! To už jsem na jakýkoli přehled rezignoval. Ponořil jsem se do bezbřehého prolézání králičí nory hudebních nosičů. Když mě tento vesmír v pět večer, kdy zavírali, vyplivl, uvědomil jsem si, že mám vlastně hlad a žízeň. Na ramenou tolik desek, div jsem sebou nesek‘. Druhý den to bylo stejné, jen jsem si s sebou alespoň vzal láhev s vodou. Kdybych měl parafrázovat název díla nejslavnějšího rodáka (který si za příjmení zvolil jméno města), opravdu jsem se tu na dva dny ocitl v zahradě rajských potěšení!
Návštěva takovéhle obrburzy není zrovna módní přehlídka, přesto je vidět, že návštěvníci na image dbali. Tolik triček s různýma kapelama pohromadě už jsem dlouho neviděl. Ostatně ani já jsem nezůstal pozadu. Chtěl jsem ale představit něco z tuzemské scény, tak jsem se do Den Bosch vypravil s tričkem Ventolina a Kafka Bandu. Sice jsem přes něj měl ještě mikinu, protože nebylo takové teplo, ale myslím, že podprahově jsem tu domácí kvalitu stejně šířil!