Měl jsem s tímto sloupkem své záměry. Naplánované téma atd. Jenže pak jsem byl s Bárkou v Berlíně na Sparks a celé se mi to sesypalo. Musím zase napsat o nich! Je to silnější než já.
Sice jsem tu už o nich jednou sloupek měl a sem tam je zmínil ještě v pár dalších, ale na druhou stranu, Sparks není nikdy dost. Alespoň pro mě. Kromě toho nemusím opakovat věci, které jsem už psal, takže se můžeme rovnou posunout dál. Kapela, jejíž ústřední dvojici tvoří bráchové Ron a Russell, momentálně „túruje“ k desce The Girl Is Crying In Her Latte. Což je opět velice silná kolekce art-popových/rockových/elektronických, lehce excentrických písní. Desce, která hned po vydání sklidila spoustu pozitivních kritických ohlasů, sluší i to, že je první od roku 1976, která vyšla na Island Records, labelu, na kterém se deskou Kimono My House o dva roky dříve poprvé proslavili. Jejich současné turné ale o vzpomínání (na zašlou a znovu vzešlou slávu) příliš není. To je možná aspekt, na který se tentokrát zaměřím nejvíce. A vezmu si k tomu na pomoc statistiky.
Ponechám tedy stranou fakt, jak to tito dva sedmdesátníci dělají, že zvládnou, byť se čtveřicí mladších muzikantů, utáhnout celý koncert, potažmo turné, nebo jak se jim daří v takové kadenci vydávat jednu skvělou desku za druhou (ve dvacátých letech už vydali tři alba, a to je teprve rok 2023!). Nenapadá mě žádná jiná takhle dlouho fungující kapela, která by měla tak kvalitní i nový materiál. A koncertní program tomu odpovídal. Z jeho dvaceti položek byla polovina novější než z roku 2000. Pouhé čtyři písně byly ze sedmdesátých let, tedy jejich „nejklasičtějšího“ období, a to ještě jen dvě z nich byly úspěšnými singly (v těch dalších dvou případech šlo spíše o albové rarity). Vezmu-li to z tohoto singlového, nikoli chronologického pohledu, za celý večer jich kapela odehrála jen osm. A to jich má na kontě asi pětasedmdesát! Nebyl to žádný „geatest hits“ nebo „goldies oldies“ večer. Sparks jsou i přes svůj věk všechno, jen ne „nostalgia act“. Což je statut, s kterým se dnes mnoho i výrazně mladších umělců klidně spokojí. A neříkám, že je na tom něco špatného.
Jen říkám, že je úžasné vidět v roce 2023 kapelu, které kdysi předskakovali začínající Queen, která je pořád ve formě a stále má čím překvapovat! Sparks není kapela, to je úkaz!