Alternativa x Čítárna: Grandmothers Favourite. 7.5. v Čítárně

Grandmothers Favourite je mezinárodní hudební uskupení, které vzniklo na konci roku 2022 ve Vídni setkáním dvou osobitých hudebních entit.

Duo improvizátorů Daniela Bierdümpfla a Jakuba Švejnara se pohybuje na křižovatce jasných struktur a abstrakce, hluku a melodie, preciznosti i syrovosti. Spojuje je potřeba tvořit hudbu v reálném čase a vědomě opouštět zavedené konvence.

Jejich tvorba stojí na principu instantní kompozice, hutné elektroniky, bleskurychlé souhry a intenzivního, fluidního groove. Vedle svých výchozích nástrojů (kytara/klávesy a bicí) využívají také elektroniku, objekty, flétny a hlas, čímž vytvářejí bohatou a proměnlivou zvukovou krajinu.

čt 7. 5. 2026 20:00 Vstupenky na GoOut.

Daniel Bierdümpfl – elektrická kytara, efekty, syntezátor

Interdisciplinární umělec působící ve Vídni. V minulosti se věnoval výrobě drnkacích a smyčcových nástrojů, studoval časová a interaktivní mediální umění na Kunstuniversität Linz. Dnes pracuje jako nezávislý umělec napříč hudbou, performancí, divadlem, choreografií, poezií, filmem a fotografií.

Je vedoucím dramaturgem a producentem prostoru Raumschiff v Linci, který se zaměřuje na současnou, improvizovanou a žánrově otevřenou hudbu a performativní umění.

Působí mimo jiné v projektech CHOLESTERIN, DonauVerhau, SODA CITROEN a dalších.

Jakub Švejnar – bicí nástroje, perkuse, no-input mix

Formani v květnu odstartují 26. sezónu lodi Tajemství, otevřou novou výstavu Imaginárium na Štvanici a v červnu zde zahájí Festival ARENA

Loď Tajemství a Imaginárium, dva projekty Matěje Formana a přátel Divadla bratří Formanů, startují. Loď Tajemství 8. května zahájí svůj 26. ročník a nabídne pravidelný program pro děti, divadelní představení i koncerty mladých kapel a hudebníků. Již 10. května v 15 hodin se na ostrově Štvanice otevře také rozsáhlá interaktivní výstava Imaginárium pro celou rodinu, která bude k vidění až do 30. června. Vše v červnu propojí i Festival ARENA Divadla bratří Formanů, který od 4. do 25. června 2026 promění ostrov Štvanice v cirkusovou a divadelní vesničku a část programu tradičně uvede také na Tajemství na Rašínově nábřeží.

 

Startuje 26. sezóna lodi Tajemství

Loď Tajemství 8. května zahájí sezónu večerem Swingové Osvobození s orchestrem Ježkovy stopy, který promění palubu v tančírnu první republiky s živou hudbou a atmosférou 30. let.

 

Během celé sezóny zve loď na pestrý kulturní i komunitní program od pohádek přes improvizační divadlo uskupení My kluci, co spolu chodíme, slam poetry a benefiční večery až po talkshow, dokumentární projekce a koncerty současné hudební scény. Vystoupí například čerstvá držitelka ocenění Anděl v kategorii Objev roku Marie April spolu s Aloisem Göbelem, Lazer Viking a Beata či další výrazné talenty nezávislé hudby

 

Loď bude hostit mimo jiné studentský festival nonverbálního divadla Théseova loď, festival portugalské kultury Lusofóna nebo japonskou performerku Sumako Koseki. Během celé sezóny je loď Tajemství také oblíbeným denně otevřeným podnikem s barem a grilem, ale hlavně s neopakovatelnou atmosférou a výhledem na panorama Pražského hradu.

 

Imaginárium na Štvanici

„Na Imagináriu budou letos poprvé v Čechách k vidění objekty, které jsme vytvořili pro olympijské hry v Paříži v roce 2024, kde se Imaginárium stalo součástí doprovodného programu. Celý náš výtvarný a řemeslný malý vesmír zabydlíme na Štvanici ve veliké mobilní hale, kterou pro nás kdysi postavili francouzští cirkusoví mistři k inscenaci Deadtown. Je to úctyhodný kočovný prostor, ve kterém můžeme rozehrát světlo, stíny i podivuhodné krajiny pro děti i dospělé, kteří ještě nezapomněli snít,“ uvedl Matěj Forman.

 

Nová interaktivní instalace navazuje na dosud největší pražskou výstavu cyklu Imaginárium, která se v roce 2021 uskutečnila v Holešovické tržnici. Tentokrát se celý fantazijní svět zhmotní jen o pár desítek kroků dál – na ostrově Štvanice pod lávkou HolKa, kde ožijí pod rukama malých i velkých od 10. května do 30. června divadelní rekvizity, loutky, hybohledy, hry a další objekty. Součástí bude také doprovodný program včetně výtvarných dílen a komorního divadélka pro 80 diváků pod dramaturgickou taktovkou festivalu ARENA. Na všední dny dopoledne je možné si již nyní rezervovat prohlídky pro školní skupiny.

 

Festival ARENA zve na Ptačí sněm i na zahraniční hosty

Od 4. do 25. června se na Štvanici uskuteční festival ARENA, který nabídne divadlo, nový cirkus, výtvarné dílny i program pro děti. Vedle úspěšného představení v režii Petra Formana Ptačí sněm představí i zahraniční hosty. Francouzský vizuální umělec Boris Gibé uvede českou premiéru performance Anatomie touhy, označované zahraniční kritikou za radikální smyslový zážitek. Belgický soubor Les P’tits Bras přiveze akrobatické představení Vent d’Ouest, strhující „westernovou cirkusovou fresku“ plnou vzdušné akrobacie, živé hudby a groteskního humoru.

 

Loď Tajemství v rámci festivalu ARENA

I během ARENY kotví loď Tajemství na Rašínově nábřeží a hostí zde speciální festivalový program. Diváci se mohou těšit na oblíbeného Aladina Matěje Formana, hudební bajky Cirkus Los Animales Fantásticos se slovutným principálem lišákem, které vznikly ve spolupráci Loutek bez hranic a Divadla bratří Formanů i premiéru divadelní road movie Alenka souboru Snadně na dně. Ta vypráví příběh o tom, kdo odešel, a přesto zůstává – o hledání na cestě k dospělosti, zaplněné zrcadly, s knihou Lewise Carrolla pod paží.

Architekturu Boskovic objeví návštěvníci festivalu Open House v sobotu 30. května

Festival Open House Brno otevírá od letošního ročníku novou sekci Pop-up. Letos tak vůbec poprvé opouští hranice moravské metropole a zamíří za architekturou Boskovic. Jednodenní výprava festivalu architektury a městského prostoru Open House nabídne v sobotu 30. května zájemcům jedinečnou příležitost nahlédnout do běžně nepřístupných budov Boskovic a zažít atmosféru festivalu v novém kontextu.

„Boskovický program v těchto dnech finišujeme, už teď ale mohu slíbit prohlídky Židovského obecního domu, Katolického domu, Hraběcí rezidence, areálu společnosti LANIK či VOŠ ekonomickou a zdravotnickou a SŠ Boskovice. Zpřístupněné objekty budou otevřeny na základě předchozí rezervace. Termín spuštění rezervačního systému zveřejníme v následujících dvou týdnech, stejně jako kompletní seznam budov, které se do letošního pilotního ročníku zapojí. Za možnost vydat se za hranice Brna děkujeme za spolupráci Jihomoravskému kraji, vedení Boskovic, Kulturním zařízením města Boskovice a Muzeu regionu Boskovicka,“ upřesňuje kreativní ředitelka festivalu Open House Brno Lucie Pešl Šilerová.

Jedním z duchovních otců nápadu vypravit se s festivalem Open House mimo Brno je boskovický architekt Petr Ondráček. „Před dvěma lety jsem se při prohlídce pavilonů CEITEC a SIMU v areálu brněnského Kampusu, kterou jsem jako architekt provázel, potkal s jedním z organizátorů Open House Brno Martinem Pešlem. Spoluzakladatele brněnského festivalu jsem pozval na prohlídku Boskovic, pro které jsem v roce 2023 vytvořil ArchiMapu. Zřejmě se mu u nás líbilo, a tak jsme se dohodli, že společně ukážeme Boskovice i dalším zájemcům. Věřím, že fanoušky architektury o posledním květnovém víkendu naše město potěší i okouzlí,“ komentuje nápad Ondráček.

Součástí programu bude také doprovodný kulturní a vzdělávací program, který rozšíří samotné prohlídky o další formy poznávání architektury a místa.

Koncept jednodenního festivalu mimo Brno představuje pro Open House Brno nové pojetí a zároveň nabídku: zájemci o architekturu mohou prozkoumat zajímavosti menších měst v koncentrované podobě v průběhu jednoho dne a s odborným komentářem, pro města jde o další možnost, jak se prezentovat v nové perspektivě. Tento nový formát „putovního“ či pop-up festivalu se pak bude každý rok přesouvat do jiného města. Cílem je přinášet festivalový zážitek i mimo hlavní centrum dění a otvírat diskusi o architektuře, veřejném prostoru a hodnotách místa v širším regionálním kontextu.

Festival v Boskovicích představuje první krok v nové koncepci a zároveň pozvání k objevování architektury jinak – intenzivně, lokálně a v jedinečné atmosféře jednodenní události. Jedná se o koncept, kdy si mohou lidé zcela zdarma prohlédnout budovy a místa, která jsou široké veřejnosti běžně nepřístupná – unikátní stavby, kancelářské či výukové prostory, technická zázemí apod., objevit veřejná prostranství v novém kontextu či úhlu pohledu, a to vše s odborným výkladem. „Bez dobrovolníků, kteří jsou klíčovou součástí festivalu, bychom nebyli schopni zajistit bezplatné prohlídky pro naše návštěvníky. Našemu dobrovolnickému týmu velmi děkujeme, a budeme rádi, pokud se do našich řad přidají i Boskovičtí,” doplňuje mluvčí festivalu Vratislav Vozník. Přihlásit se lze na webu https://openhousebrno.cz/cs/dobrovolnici.

Informace o Open House Brno,pop-up Boskovice najdou zájemci na webu https://openhousebrno.cz/cs/pop-up-festival-boskovice, na facebookové události https://www.facebook.com/events/975872078128401 či na Instagramu instagram.com/openhousebrno. Festival spadá do celosvětové rodiny Open House Worldwide, což je síť více než padesáti metropolí napříč kontinenty, v nichž se festivaly architektury pro veřejnost organizují. Pořádané akce každoročně oslovují více než dva miliony lidí po celém světě. Brno je součástí této sítě od roku 2018.

11 zemí a 41 zastávek : I Love You Honey Bunny vyrážejí na svou největší evropskou tour

Pražská indie-popová čtveřice I Love You Honey Bunny potvrzuje svou pozici jedné z nejaktivnějších českých kapel v zahraničí. Po úspěšných letech na evropských pódiích ohlašuje své dosud nejrozsáhlejší turné, které během roku 2026 protne 11 zemí. Šňůra čítající 41 koncertů odstartuje v květnu v Berlíně a představí novou show postavenou na skladbách z poslední studiovky Don’t Look When I’m Changing. Název turné „On the run from everyone“ je přímým odkazem na text skladby Voices in my Head, ke které kapela při této příležitosti vydává také videoklip tematizující marný útěk nejen před ostatními, ale především před sebou samým.

Turné je naplánováno do několika intenzivních bloků, které po jarním startu v Berlíně a Praze plynule přejdou do nabitého festivalového léta a podzimní klubové části. Během srpna a září kapela projede střední Evropu, Itálii i Švýcarsko, aby následně zamířila na rozsáhlou sérii koncertů do Velké Británie, Beneluxu nebo Francie. Celý maraton, čítající zastávky v metropolích jako Londýn, Paříž, Dublin či Kodaň, vyvrcholí v listopadu koncerty v Německu.

Velkou část turné absolvují I Love You Honey Bunny po boku amerického dua MISSIO. „Máme radost, že si nás k sobě MISSIO vybrali jako support. Seznámili jsme se s nimi před několika lety na festivalu Rock for People a jsme rádi, že se s nimi zase uvidíme,“ říká zpěvák Sebastian Jacques.

Fanoušci se na kapelu mohou těšit také v rámci největších tuzemských letních festivalů jako Colours of Ostrava, Metronome Prague či KVIFF v Karlových Varech. Zde se kapela představí se speciální AV show s projekcemi od audiovizuálního umělce Romana Gordienka a jako hosté vystoupí Marie April nebo Miroslav Patočka z kapely teepee. V této rozšířené sestavě je v plánu také pražská klubová zastávka v Paláci Akropolis v rámci série PULZ.

„Když jsme I Love You Honey Bunny zakládali, nikdy by nás nenapadlo, že si někdy zahrajeme po celé Evropě. Jsme zároveň vděční, že je to za současné situace vůbec možné,“ vysvětluje kytarista Martin Šolc. „Je za tím obrovský kus práce několika lidí, bez kterých bychom to nikdy nedali dohromady, patří jim za to obrovský dík,“ dodává baskytarista Kristián Kraevski.

Na koncertech zazní téměř kompletní repertoár třetího alba Don’t Look When I’m Changing. Energické kytary, agresivní syntezátory a výrazné melodie plynule navazují na zvuk a atmosféru předchozí desky We Just Had a Wonderful Time (2023). Singly Kintsugi, Under the Weather a Playground Friends naznačují široké sonické rozkročení nahrávky, která vznikala znovu ve spolupráci s producenty Stevenem Anselem (UK) a Koenem van de Wardtem (NL) v Brighton Electric Studios a STMPD Studios. Dílčí části pak vznikly v pražském studiu Space Tape.

 

14/08 BRNO, CZ – KABINET MÚZ*

 

Zpívat o tíze uzdravuje. Julie Goetz písněmi Jestem a Kontinenty otevírá NON TE AUDIO

Hudebnice a herečka Julie Goetz, která dlouhodobě propojuje herectví s živou hudbou na scénách Divadla Komedie, Nové scény Národního divadla nebo divadel ABC a Rokoko, dokončila své debutové album NON TE AUDIO, vzniklé v hudební produkci Ivana Achera. Otevírá jej dvojicí skladeb, jejichž vznik byl pro autorku aktem fyzického přežití – Jestem vznikla ve chvíli, kdy přemýšlela, jak se dožít dalšího dne, a zjistila, že jediné, co jí ulevuje, je skládat s looperem a zpívat. Kontinenty naopak vyrostly z lásky, která obnažuje až na kost a je jí tolik, až děsí. Goetz, působící také v kapele Cermaque a dříve vystupující sólově pod jménem Zhilee, přichází svou prvotinou poprvé sama za sebe.

Jestem je vůbec první autorská skladba Julie Goetz, která vznikla v okamžiku krajní vnitřní tísně. „Jestem považuju za svoji záchrannou síť. Je to píseň, kterou jsem si utkala, abych svoji tehdejší situaci vydržela,“ říká autorka. Polština není stylizace, ale jazyk, ve kterém bylo možné tyto věci vyslovit. Finální zpěv vznikl v momentě fyzické slabosti. Julie ho nahrávala s extrémně silnou chřipkou, která jí zasáhla hlasivky, a měl být původně jen pracovní. Ale právě tahle nucená křehkost a bezradnost projevu nakonec na nahrávce kvůli způsobu, jakým text komunikuje, zůstala.

Lyric video k této písni pracuje s jednoduchými záběry stromů, které se po zimě probouzí k životu, a staví je do kontrastu s textem o tom, jak ze světa zmizet, a brutální krásou světa, který jenom tak je. V syrové verzi se skladba objevila už před čtyřmi lety ve videu Jakuba Čermáka, nyní se vrací v definitivní albové podobě.

Kontinenty zachycují intenzivní, fyzickou a neklidnou zkušenost lásky. Blízkost tu obnažuje kosti a hojí traumata v nich ukrytá. „Z mého těla ven se tlačí zlé příběhy / o tom, jak mlčení znamená: ano,“ zpívá Julie v jednom z klíčových momentů skladby. Píseň se už dříve objevila rovněž s videoklipem Jakuba Čermáka. Všechny hudební party kromě bicích v této skladbě tvoří violy – vrstvené a zboostrované, místy prohnané přes bass efekt.

 

NON TE AUDIO je pro Julii Goetz albem hluboké proměny. „Je o hledání a nalézání hlasu. Přes všechny strachy, přes všechny překážky a bolesti. Vším, co jsem kdy udělala, jsem svůj hlas hledala,“ říká Julie Goetz. „To, co jsem celý život potřebovala říct, teď může znít nahlas a svobodně.“ 

Na výsledné podobě nahrávky se podílel hudební skladatel a producent Ivan Acher, s nímž Julie našla silné tvůrčí napojení. Obě zveřejněné skladby ukazují, jak autorka spolu s ním pracuje se slovem a zvukem. „Slovo pro mě není prázdná informace. Je to kouzlo. Závazek. A tón není jen zvuk, který skončí – určitým způsobem zůstává, i když už není slyšet,“ dodává Julie Goetz, která na albu zpívá česky, polsky, francouzsky, anglicky i vlastním vymyšleným jazykem.

Singly Kontinenty a Jestem vycházejí 30. dubna. Album NON TE AUDIO vyjde digitálně i na vinylu 22. května 2026.

Tanec nad propastí: Josef Lustig

Také česká jazzová historie si protrpěla temné období německé okupace. Hodinový dokument režiséra a filmového pedagoga Josefa Lustiga, žijícího a působícího v USA, který navazuje na témata svého otce Arnošta, se věnuje hledání stop krátkého života swingaře Bedřicha Weisse, zvaného Fricek. Spolurežisérem a spoluscenáristou je kameraman Marek Jícha. Weiss byl nadaný klarinetista, trumpetista a altsaxofonista, narozený v Praze (1919). Od studentských let hrál ve swingových kapelách, a především byl prvním aranžérem, který pochopil, jak psát moderní úpravy swingových písniček a instrumentálek.

Na počátku roku 1940 se stal členem proslulé kapely Emila Ludvíka. Ještě téhož roku začala platit protižidovská nařízení, a tak nemohl veřejně vystupovat – leda v utajení. O to více se soustředil na aranžérskou práci, nejen pro Ludvíka, ale také pro orchestry Kamila Běhounka či Karla Vlacha. Rok poté byl odvezen do Terezína. Tam působil v jazzových skupinách Weiss-kvintet a Ghetto Swingers; jejich činnost byla umožněna nacisty očekávanou návštěvou Červeného kříže a natáčením propagandistických filmů o „radostném“ životě v terezínském ghettu.

Průvodcem děje je sám Lustig, jeho zvídavým partnerem je Jan Onder, herec a tanečník. V první části filmu se oba snaží dobrat tehdejší situace naší swingové scény, pátrají po místech, kde se swing hrál, padne i dotaz, proč tato hudba nacistům ideologicky vadila. Film krátce představí taneční swingovou školu divadla Ypsilon, právě s protagonistou Onderem. Dostaneme se do některých sálů, v nichž se swing hrál – v hledišti divadla ABC dojde k obsáhlejšímu rozhovoru se zpěvákem Ondřejem Havelkou, který je už od časů účasti v Originálním synkopickém orchestru 70. let dodnes oživovatelem swingové populární hudby. Připomenou se swingové párty na lodích vltavské flotily, místo, kde se hudba natáčela v holešovické Domovině.

Děj dokumentu se postupně přibližuje nejtragičtějšímu místu, terezínské pevnosti a tamním kasárnám, přestupní stanici Židů do plynových komor, hlavně v Osvětimi. Děj probíhající dosud v odlehčené atmosféře dneška se zlomí v dramatickou exkurzi do Terezína, dnes tichého svědka hrůz. Zde se průvodci filmu setkávají s pamětnicí paní Michaelou Vidlákovou – Lauscherovou. Onder prochází prázdnými prostorami budov někdejšího ghetta s historiky Petrem Kourou (autorem vynikající knihy Swingaři a potápky v protektorátní noci) a Šárkou Jarskou.

Jak známo, místa lidských tragedií mají svou paměť, jež na současníka tísnivě doléhá. Procházejí půdou, v níž se odehrávaly hudební produkce – což vše ukončil odjezd Červeného kříže – obnovily se transporty k plynovým komorám. Koncem srpna 1944 se týkaly také Bedřicha Weisse. Protože v Osvětimi nechtěl opustit svého otce, byli krátce poté zavraždění oba. Lustig se stává Onderovým průvodcem po terezínském ghettu, divák je seznamován s otřesnými událostmi, jež má také ze vzpomínek svého otce. Pro mě nejemotivnější je tichá scéna z místa, kde byl vysypán do řeky popel dvaceti tisíc mrtvých: Lustig v zamyšlení stojí na břehu nad řekou a nad svahem v otřeseném zahloubání stojí opřený o strom Jan Onder. Oba jsou na stejném záběru fyzicky oddělení vší tou hrůzou – a ptáci zpívají.

Ve filmu zazní mnoho dobových písniček tuzemské tvorby, s níž byl Weiss spojen, dokonce i jeho aranžmá několika amerických standardů. Jsou zde záběry Ghetto Swingers z nacistických dokumentů. Atmosféru Terezína dokresluje melodiemi klarinetista a altsaxofonista Radek Žitný. Jsou použity úryvky z filmu Transport z ráje podle povídek Arnošta Lustiga (1962). Tanec nad propastí vznikl za podpory Nadačního fondu Josefa Lustiga, Brémského spolku pro česko-německou spolupráci. V Brémách bude mít premiéru letos v dubnu. U nás měl premiéru 28. 9. 2025 v pražském kině Atlas. Autoři film promítají zatím jen svým studentům nebo pro zájmové publikum (Olomouc, Ostrava), a je také dostupný na internetu. Vím, že stopáž 63 minut byla limitní a že existuje další natočený materiál – úvaha o celovečerní verzi tohoto závažného dokumentu je oprávněná.

Výstava portrétních fotografií Osudy Romů za druhé světové války v Kampusu 

V Kampusu Hybernská, C.0 Čítárna, Hybernská 998/4, Praha 1, se ve čtvrtek 7. května 2026 od 18.00 uskuteční vernisáž putovní výstavy portrétních fotografií „Osudy Romů za druhé světové války“. Výstava zachycuje silné životní příběhy romských přeživších, kteří během druhé světové války čelili rasovému pronásledování. Autorkou fotografií je Jana Stachová. Výstava bude veřejnosti přístupná zdarma až do 30. června 2026.

V úterý 30. června 2026 od 18.00 se v prostorách Kampusu Hybernská, C.0 Čítárna, uskuteční doprovodná přednáška historika Mgr. Michala Schustra na téma „Dějiny Romů a jejich pronásledování během druhé světové války“. Návštěvníci se seznámí s historickým kontextem života Romů v meziválečném Československu i s jejich tragickým osudem v období nacistické okupace.

Zahájení výstavy se zúčastní autorka fotografií Jana Stachová a zástupci pořádající organizace Živá paměť, o. p. s.

Vstup na vernisáž i přednášku je zdarma a registrace není nutná.

Otevírací doba výstavy (7. 5. – 30. 6. 2026):
po – pá: 9:00 – 22:00; so: 10:00 – 21:00;  ne: zavřeno

 

________

Výstavu připravila Živá paměť, o. p. s. s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a Nadace EVZ. Vznik výstavy podpořilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR.

EGOR-ZABELOV_Kino-Siska_3.-5.-2024_Sasa-Krajnc_arhiv-Kino-Siska_1

Yegor Zabelov: Mág knoflíkového akordeonu a špinavých zvuků

Pokud jsou symbolem Balkánu dechovky v lichých rytmech, v Bělorusku i u jeho východních sousedů má tuto roli knoflíkový akordeon bajan. Ten je doménou virtuosa Yegora Zabelova. Skvěle na něj hrají i dva z nejvýznamnějších hudebníků běloruské diaspory, kteří se usadili v Česku, Yegorův bratr Roman i Aliaksandr Yasinski.

Yasinski v rozhovoru, otištěném v UNI v březnu 2023, prohlásil: „Když jsem poprvé slyšel Yegora Zabelova v kapele Gurzuv na koncertě v Minsku jen s bubeníkem, byl to neskutečný nářez. Akademicky vystudovaný akordeonista hraje bigbeat s veškerou noblesou klasického hudebníka. V dospívání to pro mě byl nejdůležitější formativní zážitek.“ V říjnu 2025 byl Yegor Zabelov vybrán porotou mezinárodního veletrhu Womex jako jeden z showcasových umělců. Vystupoval sólově, v impozantní koncertní hale, což se ukázalo jako ne zcela prozíravá volba. V komornějším prostředí by jeho hudba měla ještě silnější dopad. Následující rozhovor vznikl o den později, v Tampere ve Finsku, kde se loňský Womex konal.

Vaším nástrojem je knoflíkový akordeon, ve východní Evropě známý jako bajan. Ten má svéráznou pověst. Zní ostřeji, ne tak uhlazeně jako třeba německé koncertní akordeony Weltmeister.

Ten můj akordeon má jinačí historii, je to amatérský nástroj, dvacet let starý, vyrobený v Německu. Navíc musí snést hrubé zacházení na turné, má za sebou tři opravy. Na akordeonovém festivalu v Litvě se mě třeba ptali, kdy si koupím opravdický profesionální nástroj. Jenže mně se tenhle hardcore zvuk líbí, i když má daleko k perfektnosti. Ta nedokonalost je pro mě prioritou.

foto: Ana Maria Dinis

Je to něco, jako když zkresluje zesilovač nebo vazbí kytara?

Jistá paralela tu je, i když v mém případě v čistě akustické rovině. Drsné barvy. Roli hraje i nevypočitatelnost, že instrument reaguje po svém, když zesílíte tlak na měch, tón se změní.

Nejprve na videu a pak včera na koncertě jsem si všiml, že se v jistých fázích dotýkáte akordeonu ústy, až to vypadalo, že tam máte ukrytý nějaký snímač dechu.

Spousta lidí se na to ptá. Možná jsem objevil, že ten akordeon má erotogenní zónu. Ale zcela vážně: je to, jako když člověk hledá pohodlnou polohu, pocit bezpečí na pódiu, a nakonec se s tím nástrojem schoulí do klubíčka.

Akordeonisté představují v posledních dekádách velmi údernou sílu díky projektům jako Accordion Tribe či hráčům jako Otto Lechner z Rakouska či Kimmo Pohjonen z Finska. Představovali pro vás nějakou inspiraci?

S Otto Lechnerem jsme hráli na festivalu v Rudolstadtu, on je hodně zajímavý. A zatím co Otto se pohybuje v tradiční zóně, Kimmo všechny bariéry ničí a nic mu není svaté. S vlastní tvorbou jsem začal roku 2005 a o dva roky později se mi dostalo do ruky Kimmovo CD. Moc se mi líbilo, co dělá, bylo to pro mě povzbuzení, pro moji cestu, jak s nástrojem pracovat. I ta jeho elektronika, má to dobře vymyšlené.

Kopřivka z folkloru

My teď ve Finsku jsme, Pohjonen tu hrál předevčírem na zahajovacím koncertě. Akordeon je navíc ve Finsku považován za národní nástroj. Nemá podobnou roli i v Bělorusku?

Určitě

Památník národního písemnictví připomíná 190. výročí vzniku Máje a osobnost K. H. Máchy mimořádnou pětidenní výstavou v Muzeu literatury

Památník národního písemnictví zve na vernisáž mimořádné komorní výstavy věnované ikonickému dílu Máj a osobnosti Karla Hynka Máchy (1810–1836), zakladateli české moderní poezie a představiteli romantismu. Vernisáž se uskuteční v úterý 21. dubna 2026 v 18.00 hodin v Muzeu literatury (Pelléova 44/22, Praha 6 – Bubeneč). Výstava bude veřejnosti přístupná po dobu pěti dnů, od 22. do 26. dubna 2026, a doplní ji bohatý doprovodný program zahrnující přednášky – Májový KHMtalk, performativní čtení, workshop a edukační koutek.

 

Výstavní pop-up K. H. Mácha: Vše jsem očekával od budoucnosti, nic od okamžiku vznikl u příležitosti 190. let od prvního vydání Máje a představí Máchovo dílo i jeho život ve čtyřech tematických okruzích: osobnost, literární význam a odkaz Máje, kontext máchovské literatury, připomene přesun básníkových ostatků včetně společenského dopadu máchovského fenoménu. Výstavu doplňuje i nový projekt s názvem Rozmach slova: Poselství české literatury, který bude každoročně – k výročnímu dní vydání Máchova Máje – nabízet prostor vybraným českým spisovatelkám a spisovatelům, aby představili svůj pohled na roli literatury v současné společnosti.

 

V rámci mimořádného výstavního projektu budou mít návštěvníci možnost si prohlédnout na dvě desítky jedinečných sbírkových předmětů z fondů Památníku národního písemnictví, a to včetně Máchova rukopisného náčrtu Máje či exempláře prvního vydání legendární básně z roku 1836 s podpisem autora. Pětidenní výstavní „pop-up” konfrontuje tradiční, kanonický obraz Karla Hynka Máchy a jeho díla s novými poznatky a přístupy. Oproti konvenčnímu a vzdělávacímu důrazu na osobnost autora či doslovný výklad díla staví do popředí spíše roli širokého, celospolečenského a intermediálního kontextu Máchovy tvorby a života. Součástí projektu je i současný audio-vizuální snímek The Mácha Jakuba Jansy, který umělec vytvořil pro Muzeum literatury jako intervenci do stálé expozice.

 

„Rádi bychom nabídli možná lehce provokativní ale přitom zcela seriózní zamyšlení nad tím, jaké postavení má v dnešní společnosti a kultuře tento básník, jehož verše nosíme všichni v hlavě. Zajímalo nás, jak obstojí tradiční literárně-historický odkaz Máchy v kontextu současného vzdělávacího kánonu, a co skutečně pro naši kulturu znamená autor, který pravidelně ožívá zejména během svých kulatých výročí.” přibližuje ideu projektu spoluautor výstavy Petr Christov.

Připravujeme bohatý muzejní program v máchovském stylu!

 

Ve středu 22. dubna od 16 hodin se uskuteční workshop a od 18 hodin pak inscenované performativní čtení vybraných textů inspirovaných osobností a dílem K. H. Máchy. Program povede spisovatel a performer Ondřej Macl ve spolupráci se spisovatelkou Annou Luňákovou, doprovázený sound-designem Jakuba Šťourače.

 

Ve čtvrtek 23. dubna od 18 hodin proběhne Májový KHMtalk – podvečer složený z několika kratších vystoupení pozvaných hostů. Nad fenoménem Máje a jeho autora se přijdou zamyslet novinář a publicista Petr Fischer, středoškolská pedagožka českého jazyka a literatury Monika Boušková a literární vědec a editor Máchova Máje Michal Charypar. Pohledy osobností z různých profesních oblastí nabídnou mozaiku pohledů na Máchovo dílo i jeho současnou rezonanci. KHMtalk nemá ambici usilovat o odbornou či akademickou přednášku, ale chce otevřít prostor pro osobní interpretace a nové perspektivy fenoménu Máj a jeho literárního odkazu v profesi a praxi.

Premiéra nového projektu Muzea literatury

Součástí doprovodného podvečerního programu ve čtvrtek 23. dubna bude také slavnostní představení nového projektu Památníku národního písemnictví Rozmach slova: Poselství české literatury. Od roku 2026 otevírá Muzeum literatury u příležitosti výročního dne vydání Máchova Máje prostor současným tvůrcům, aby krátce, stručně, a přitom plně promluvili ke společnosti dnešní, budoucí a třeba i té minulé. Poselství budou pravidelně zveřejňována vždy k výročnímu dni vydání Máchova Máje, tedy 23. dubna

„Památník národního písemnictví není institucí obrácenou pouze do minulosti, a proto jsme se rozhodli v letošním roce podívat opačným směrem. A protože každá doba hovoří svým vlastním jazykem, který stojí za to zachytit, zahajujeme letos novou tradici každoročních poselství českých spisovatelů a spisovatelek,” odhaluje podstatu nového projektu ředitel Památníku národního písemnictví a Muzea literatury Michal Stehlík.

Autorkou poselství pro rok 2026 je česká spisovatelka Magdalena Platzová.

 

K. H. Mácha: Vše jsem očekával od budoucnosti, nic od okamžiku

vernisáž

úterý 21. dubna 2026, 18.00 h

výstava

22.–26. 4. 2026

Pořádá: Památník národního písemnictví / Muzeum literatury

Otevírací doba: úterý–neděle 10–18 hodin

Co se děje v Unijazzu: Duben 2026

Čítárna vystavuje

René Kubášek: Flavors

Čítárna Unijazz, Praha 3, Husitská 22, výstava potrvá do 2. 5. 2026

Výstava černobílých analogových fotografií Reného Kubáška doprovází vydání jeho monografie _Flavours_. Soubor prezentovaný v Čítárně nabízí výběr z autorovy tvorby z let 2000–2025 a zahrnuje snímky pořízené v patnácti zemích – od Lisabonu přes Ammán až po New York. Kubášek nachází poetiku v každodenních situacích; při hledání „rozhodujícího okamžiku“ pracuje s jemným humorem, jindy citlivě reflektuje společenské i politické kontexty. Součástí expozice jsou také velkoformátové fotografie, jejichž podoba se postupně proměňuje vlivem degradace emulze po dlouhodobém působení slaného atlantického vzduchu.

Kaštan vystavuje

Miloslav Křížek: Černobílý svět

Kaštan – Scéna Unijazzu, Praha 6, Bělohorská 201/150, 1. 4.–30. 4. 2026

Miloslav Křížek vytváří pozoruhodné snímky, při kterých využívá techniku, kterou se vrací k počátkům fotografie a fotí Camerou Obscurou na velkoformátový plochý film v kazetách. Obrázky ze zemí, které měl autor možnost navštívit, zachycují kontrasty architektury a krajiny, ale i místa, která mají svoji atmosféru, a tu se prostřednictvím fotografií snaží přenést i na návštěvníky výstavy.

Co se děje v Kaštanu

Mancy Sono, Den Der Hale (SWE)

Kaštan – Scéna Unijazzu, Praha 6, Bělohorská 201/150, 23. 4. 2026

Pražská kapela Mancy Sono vytváří mix post rocku, ambientu, dronu a temných ploch blížících se metalu. Může působit jako hlasitá a intenzivní hudba, zároveň je ale velmi citlivá, osobní a intimní. Hudba bez textů, kde slova nejsou potřeba a každá performance je absolutním vyznáním.

Švédští Den Der Hale se pohybují na hranici zvukového experimentování a míchají post-rock, krautrock a temnou psychedelii do pohlcujících zvukových krajin. Jejich hudba, kterou si už vybrali i kurátoři slavné série Live on KEXP, staví na hypnotických groovech, vrstvených texturách a intenzivní atmosférické hloubce, která posluchače vtáhne do téměř filmového zážitku. Jejich zvuk připomíná rané průkopníky krautrocku jako Can a Neu!, smíchané s moderními, jeskynními ozvěnami kapel Swans či Godspeed You! Black Emperor. Se zaměřením na dynamiku a napětí Den Der Hale vytváří skladby, které se pohybují mezi meditativními opakováními a drtivými crescendy. V Kaštanu se zastaví na svém rozsáhlém turné, které obsahuje více než třicet zastávek v celkem deseti zemích Evropy a uvidí je i návštěvníci brněnského Ponava festivalu 23. 5.

UNI na pódiu

HLAVEC: Nohaband + Původní Bureš

Čítárna Unijazz, Praha 3, Husitská 22, 28. 4. 2026

Hlavec je rozsahem nevelký, undergroundový časopis, který v roce 1991 začal vydávat výtvarník a pracovník ústavu sociální péče Ruda Flek. Časopis přinášel zprávy o alternativní hudební scéně, poezii, písňové texty, vlastivědné články z Rudových cest, články o historii (Zdeněk Dragoun), archeologii (okruh studentů kolem Rudova syna Františka) a řadu dalších záležitostí. Vycházel dvakrát ročně a byl k mání zdarma, vždy na nějakém jarním a podzimním koncertě Rudova kamaráda Jakuba Nohy a jeho Nohabandu. V roce 2009 Ruda vážně onemocněl. Krátce před smrtí požádal pár přátel, zda by ve vydávání pokračovali. Ti se nakonec domluvili, že budou shromažďovat příspěvky a každé číslo vysází, postarají se o tisk, korektury apod. Takže od roku 2010 vydávají Flekův Hlavec bez Rudy Fleka. Příspěvky nikdo nevybírá, nehodnotí a kvalita je na každém přispěvateli. Ruda byl ze staré školy, vždycky si vážil osobního kontaktu a chtěl mít ten časopis pouze na papíře, proto je o něm s výjimkou nějakých pozvánek a fotek z akce na webu tak málo. Tuhle jeho libůstku se snaží jeho přátelé zachovat.

Vydání nového čísla Flekova časopisu Hlavec za účasti kapel Původní Bureš a Nohaband. Každý návštěvník obdrží jeden výtisk Hlavce. Rozhovor s Jakubem Nohou o jeho novém albu Na nic se neptejte přineslo UNI v březnovém čísle.

Co se děje v Čítárně

Končinna + B4

Čítárna Unijazz, Praha 3, Husitská 22, 15. 4. 2026

Kvarteto Končinna, jak napovídá i svým názvem, je volným pokračováním někdejšího alternativního šansonu, kapely Činna. Ačkoli formace oplývá naprosto tradiční sestavou klávesy-basa-bicí-trubka, nešetří samply ani elektronikou, a její hudba se tak přelévá od zamyšlených a někde vyloženě něžných, akusticky pojatých pasáží k až futuristickým okamžikům s tvrdými beaty a expresivním projevem.

B4 je česká hudební skupina věnující se často improvizované hudbě. Nejedná se o žánrově vyhraněnou kapelu, ale vychází především z krautrocku, dotýká se také psychedelie a postupem času i další hudby osmdesátých let. Kromě nástrojů v rockových kapelách běžně používaných využívá také historické analogové elektronické nástroje a efekty. Ty časem kvůli praktičnosti nahradil software tyto nástroje simulující.

UNI naživo

Allen Ginsberg Live – Thomas Antonic (A) a Tate Swindell (USA)

Čítárna Unijazz, Praha 3, Husitská 22, 30. 4. 2026

Dva básníci, vydavatelé a editoři, Thomas Antonic z Vídně, kde přednáší na univerzitě amerikanistiku, a americký literát Tate Swindell ze San Francisca představí aktuálně vydávané unikátní archivní dvojalbum se záznamem vystoupení Allena Ginsberga, Petera Orlovského a Stevena Taylora (The Fugs) v listopadu 1980 v Grazu. Budou vyprávět o okolnostech vystoupení, osudech nahrávky, o svých dalších aktivitách na poli americké beatnické literatury i o sanfranciské básnické scéně jak celku. Večerem bude provázet publicista a překladatel Josef Rauvolf, který též přispěje svým komentářem.

Další články
sinekfilmizle.com