Uchamžiky

Občas přemýšlím, proč mám tak rád hudební nosiče. Líbí se mi všechny, i když všechny (naštěstí) nesbírám. Edisonův váleček například nemám ani jeden. Stejně jako třeba 8 Track, což, mám pocit, byla spíše americká doména. Myslím, že to byla v podstatě taková neohrabaná kazeta. Laserdisc také nemám žádný, ale líbí se mi moc! Minidisky mám jen ty, které jsem nahrával, „originálku“ jen jednu a to proto, že byla jako bonus ke koupi přehrávače.

Proč mě ale tyto předměty pořád tak fascinují? Důvodů je asi více: sběratelská povaha, chuť podpořit tvůrce, estetická přitažlivost nosičů nebo třeba i to, že jejich obaly často obsahují dost informací, které mě zajímají. Možná je ale hlavním důvodem mé vášně ještě něco jiného. Pocit, že jejich prostřednictvím mohu dosáhnout nedosažitelného: Dotknout se hudby! Protože ten fyzický předmět je vlastně přesný opak hudby, nejnehmotnějšího ze všech druhů umění.

Ať už je za tím, co chce, nosiče rád sbírám, poslouchám, prohlížím si je na obrázcích nebo si čtu o jejich historii. A také mě baví vymýšlet si alternativní vývoj této historie. Zrovna teď jsem o tom přemýšlel, když jsem poslouchal několik singlových přírůstků do své sbírky z přelomu osmdesátek a devadesátek (Neneh Cherry, Living Colour, B.A.D. II). Představoval jsem si, jaké by to bylo, kdyby vývoj cédéček probíhal jinak. Můj srdcový (a rozhodně nejroztomilejší!) hudební nosič, je mini CD singl. Takový ten osmicentimetrový distíček. Vejde se na něj asi 23 minut záznamu, tedy zhruba tolik, co na jednu stranu klasické vinylové desky. Napadlo mě: proč tenkrát firmy Sony a Philips při vývoji CD nešly tímhle směrem? Že by vyvinuly oboustranné mini CD (kdyby se ale z tohohle stal standard, tak by mu nikdo neříkal „mini“), které by svým způsobem kopírovalo klasickou desku, včetně pauzy při jejím obracení. Podle mě by to mělo něco do sebe! Malá cédéčka by zabírala mnohem méně místa a nelákala by kapely k přehnaně dlouhým stopážím alb, jako se to dělo s masivním nástupem CD v devadesátkách… Vývoj šel ale jinam, v Sony prý tenkrát měli podmínku, že CD musí pojmout 74 minut a 33 vteřin, aby se tam vešla celá Beethovenova Devátá. Dobře, chápu; neustálé otáčení čtyř stran malého 2CD by asi bylo dost otravné. Museli tedy zvětšit disk a přidat kapacitu. Na druhou stranu, nemuseli vymýšlet, jak dát záznam i na druhou stranu.

Postila

Všecko má svůj opak. I ten přesmyčkový okap. Protivnému pojetí se nevyhne, pokud nevyhyne jak yetti, ani – když ho nechceš, tak je k mání – hlad. Co je ale protiklad? Otec na srdce mi klad, že praktická bytost praktikuje sytost. Avšak „nebuď labuť, jež je nenasytná“, trvá na svém, jakkoli to nazvem, má nezbytná bytná.

Post illa verba dodávám: V Itálii se stoluje, že by se snad jedlík ujed. Má to však svá pravidla. Asi jako v rodných Čechách k závisti souseda Lecha, když se v kraji podávají povidla. Italové porcují své taliány, jejich jezení je snové. Došlo by i na liány. Kdyby byly místo oliv, nastaly by sladkoboly. Jenže talián není spleten do lián. Je posypán sýrem od výsostných firem. Tudíž budiž. Ježto jídlo není žrádlo, dojde vždycky na struhadlo. A zde je zakopán pes, nikoli ten Kohoutův. Pavel inklinoval k Itálii. Kdykoli se tam ocitl, ježto neuměl italsky, dorozumíval se u stolu latinsky. Alespoň to česky tvrdí. Ví, jak latinsky zní strdí.

V Miláně kdysi dlela má emeritní kamarádka spolu s Neapolitánem Václavem. Na jedné ze svých cest do Lombardie jsem se u nich dočasně ubytoval. Jednou měla Lída jednání. Oběd tudíž připravoval Enzo. Neměl moc času, neboť pašoval koberce. Na stolový rituál však rezignovat nemohl. Leč běda. Ke svému děsu zjistil, že nemůže najít struhadlo, hlavní součást italské kuchyně. Ergo přistoupil ke stolu a jako rétor v antické tragédii prohlásil: „Dobbiamo mangiare senza formaggio.“ Budeme muset jíst bez sýru. Inu, bez struhadla, ono je jak v tělocvičně madla, je prý možno, hlavně když je nezámožno, umřít hlady.

Má bohyně s vínem těch nejlepších vinět doběhla k našemu stolu s mísou plnou karfiolu. V historii jsou příklady umření z nešťastné lásky. Literární je to paskvil. Častěj se odchází hlady. Jakže se hlad zahání? Je třeba mít struhadlo. Bez něj je vše rouhání i to, jež snad odpadlo. A proto:

Máš-li v kulinárno víru

ostrouhej nejlepší z sýrů.

Považuj to za příklad,

jak vyzrát na každý hlad.

Ad hot

Tomu se tedy říká perfektní koincidence! Aniž bych totiž věděl, komu bude toto číslo UNI zasvěceno, snad jen, že má být tematické, měl jsem v pevném úmyslu věnovat se na tomto místě čerstvě vyšlému albu dvojice zpěvačky Markéty Foukalové a skladatele a pianisty Martina Brunnera s titulem Zábrana (Animal Music). Což samozřejmě není v tomto případě ženské podstatné jméno, nýbrž mužské příjmení. Jana Zábrany, básníka a překladatele, který se mimo jiné zasloužil o to, že byl u nás druhdy Ginsberg tak široce známý ještě před slavným estébáckým vypovězením. O tom se ostatně dočtete o pár stránek dále.

Ale zpět k albu: jde o jedenáct skladeb na uhrančivé básně z různých etap Zábranova života, které Brunner vybral pro už druhý projekt s Foukalovou. Prvý, na verše fotografky Věry Koubové pod názvem Svou chvíli (album 2022 také u Animal Music), vznikl pro sérii koncertů Symfonického orchestru Českého rozhlasu, jehož dramaturgie oslovovala vesměs mladší české jazzové autory. A později ho Martin s Markétou, případně ještě s klávesistou Vítem Křišťanem, prováděli na vystoupeních v komorní verzi. Toto trio, plus kytarista Tomáš Fuchs, také nahrálo projekt číslo dva. I když premiéra se odbyla vloni jen v duu při newyorském havlovském festivalu Rehearsal for Truth. A deska je to podle mého zcela výjimečná, spolupráce obou hlavních figur časem doslova rozkvétá. Muziku ovšem není snadné charakterizovat. Má samozřejmě jazzové rysy, hlavně při Brunnerových sólech, ale samotné písně těžko označit za jazzové kompozice. Foukalová také není ani zdaleka pravověrně jazzová vokalistka. Má skvělou hlasovou techniku, široký stylový záběr i cit pro uměřený, ale působivý výraz. A Křišťan s několika klávesovými instrumenty plus efekty posouvá místy celkový zvuk do jakéhosi hudebního meziprostoru. Kde většinu času pobývá i Fuchsova kytara. Sakumprásk jedna velká krása. A navíc s takovými verši z roku 1960! „Když čtu Ginsberga / nemyslím na Ameriku / ale na to / jak pro nic za nic / zničili generaci / kterou i válka ušetřila / (i ta!) / …na tu promenádu / parfémovaných pávů / umělých jak horské slunce.“

UNIfest 2026: DVA, Vladivojna La Chia i nové tváře české alternativy

Šestý ročník festivalu UNIfest, pořádaný kulturním magazínem UNI, se uskuteční v sobotu 27. června 2026 v prostorách Kaštanu. Open air festival bude letos na dvou pódiích a nabídne pestrý program současné nezávislé hudby napříč žánry – od alternativního popu a elektroniky přes písničkářství až po experimentální rock či poetický rap.

Hlavní hvězdou letošního ročníku bude dvojice DVA, která už od roku 2006 vytváří svůj osobitý „nonexist pop“ – hravou směs folku, elektroniky, techna a imaginárního folkloru neexistujících národů. Díky energickým koncertům i soundtrackům k oceňovaným hrám studia Amanita Design se kapela prosadila daleko za hranicemi Česka a vystoupila na festivalech po celé Evropě, v USA či Austrálii. Po několikaleté koncertní pauze se DVA úspěšně vrátili na pódia s albem Piri Piri (2024), které proměňují v živelnou taneční oslavu plnou fantazie a emocí.

Výraznou součástí programu bude také projekt Markéta Foukalová Jinak. Zpěvačka známá z kapely Lanugo či spoluprací s Martinem Brunnerem, Michalem Prokopem a Michalem Pavlíčkem představí své první autorské album Jinak (2025), vytvořené společně s producentem Radimem. Jemný alternativní pop zde propojuje elektroniku, hiphopové rytmy i prvky reggae a dubu, zatímco texty se soustředí na každodennost, ženskou zkušenost a hledání krásy v obyčejných situacích.

Elektronickou a experimentální polohu festivalu zastoupí Tulpa Tape, nový projekt Vladivojny La Chia. Ta zde opouští tradiční písničkářskou formu a prostřednictvím analogové i digitální elektroniky vytváří emotivní, syrové a hypnotické kompozice balancující mezi taneční hudbou, ambientem a zvukovou performancí. Ze Švýcarska dorazí česko-švýcarské duo Songs from Utopia, které kombinuje energii surf rock’n’rollu, garážového rocku, rockabilly i blues. Jejich syrové a intenzivní koncerty stavějí na výrazném groovu, kytarové energii a bezprostředním kontaktu s publikem.

Dalšími účinkujícími budou pražský písničkář Vlčák, jehož tvorba propojuje folk, indie rock i současnou elektroniku a který představí svou první česky zpívanou desku Cizinec, zpěvačka a pianistka Lucie Dlabolová s intimním programem na pomezí indie folku, šansonu a jazzu, nebo projekt Taskent, který propojuje poetický rap, elektroniku, dechové nástroje a taneční rytmiku do atmosférického soundtracku nočního města. Program doplní také trio Abigail Ybarra, které po několikaleté pauze přiváží nový koncertní program postavený na syrovém zvuku, autorských českých textech a energii klasického rockového tria. Vystoupení bude veřejnou premiérou nové sestavy, posílené o baskytaristu Fredrika Janáčka známého z -123min.

Šestý UNIfest tak opět nabídne originální průřez současnou nezávislou scénou – od etablovaných jmen po výrazné autorské projekty – a potvrdí svou otevřenost žánrovému i generačnímu přesahu.

Co se děje v Unijazzu

Čítárna vystavuje: Karel Šuster, Ester Láníková, Katka Trnková, Jan Walda Walík:

Boskovice objektivem

Čítárna Unijazz, Praha 3, Husitská 22, výstava potrvá do 28. 6. 2026

Karel Šuster: Boskovice jsou unikátní festival, který fotím už víc než čtvrt století a stále mě to těší. Jeden z důvodů je Katka, Ester a Walda.

Ester Láníková: V běžném životě trávím půl času učením se, jak učit lidi milovat umění. Druhou půlku trávím v divadle. Nejvíc mě baví zaznamenávat, jak se jiní lidé baví.

Katka Trnková: Hudbu miluju a fotím, jak umím. Lidi a situace, potulky a divný věci vnímám a upravuju, jak cítím. Boskovice jsou škola a srdcovka.

Jan Walda Valík: Práce s těmito fotografy mě baví a, byť nerozumím všem pojmům, učím se od nich a kopíruji a užívám si to na tom nejlepším místě.

Kaštan vystavuje: Atelier Kaštan – Všechny krásy světa

Kaštan – Scéna Unijazzu, Praha 6, Bělohorská 201/150, výstava potrvá do 26. 6. 2026

Atelier Kaštan vás srdečně zve v závěru školního roku na výstavu v prostorách KC Kaštan. Seifertovy Všecky krásy světa byly volnou inspirací pro tvorbu dětí, studentů, dospělých i seniorů, našich kurzantů, kteří několik měsíců tvořili svá díla.

Co se děje v Kaštanu: Ctib, Modré Hory (SK) – open air

Kaštan – Scéna Unijazzu, Praha 6, Bělohorská 201/150, 26. 6. 2026

„Modré hory, Big beat, Luxus clan a teraz Čudne slávni. Štyri albumy, pár mixtapeov a kopec koncertov a zas raz na cestách. Veľa žvástov, beaty, tóny, všetko. Čudne slávni Lyrik, Bene a Roland Kánik, jedno pódium a veľká radosť z hrania. Vraj rap pre starších, vravia niektorí, no týmto trom chlapcom je to jedno, ide o hudbu a tú zbožňujú. Poď sa aj ty nájsť v tom beate s týmito čudne slávnymi chlapcami.“

Ctib má kořeny v DIY punkové scéně, patřil do party, která organizovala koncerty v klubu Vrah, hrál nebo hraje v kapelách (dříve třeba Telefon nebo Uštkni, dnes Chorobopop). Když začal hrát sólově coby Ctib, byl to nejdřív folkpunk s akustickou kytarou. Pak mu to ale přestalo stačit a v kompu si doaranžoval bicí, basu a nějaké synťáky. No, a nakonec si do kompu nahrál i tu kytaru, a přestal se s ní tahat na koncerty. Tomu, co hraje, od té doby říká discoegopunk. Tři alba mu postupně vyšla u Kabinet Records.

UNI na pódiu: Nebula

Čítárna Unijazz, Praha 3, Husitská 22, 17. 6. 2026

Nebula je hudební projekt bez hranic. Jejich tvorba stojí na fúzi etnické hudby a jazzu – ethno-jazz fusion – ale nenechávají se svazovat žánry. V jejich skladbách uslyšíte ozvěny mikrotonální, lidové a klasické hudby Blízkého východu, prolnuté s moderním jazzem, blues, rockem i elektronikou. Vedle autorských skladeb hrají i aranžovanou hudbu ze Střední Asie a Blízkého východu v různých jazycích. Vystupují jako duo nebo v rozšířené čtyřčlenné sestavě s kontrabasem a bicími. Rádi spolupracují s hostujícími muzikanty, protože stejně jako vesmírná mlhovina – jejich symbol – se i jejich hudba neustále proměňuje, propojuje a hledá nové tvary i barvy.

Co se děje v Čítárně: everything.waves + The Bullets

Čítárna Unijazz, Praha 3, Husitská 22, 5. 6. 2026

Vlny alternativního rocku rozčeří na pódiu Čítarny Unijazz kapela everything.waves za podpory uskupení the Bullets. Everything.waves se svými melancholickými vokály a silnými kytarovými riffy rozvlní fanoušky post punku, garage ale i dreamy indie rocku, a mimo jiné zahrají i svůj nový singl Sisyphus, který vyšel 3. dubna 2026. The Bullets, čtyřčlenná dívčí kapela, která vznikla na půdě Pražské taneční konzervatoře, pluje také na vlnách alternativního rocku, ale nebojí se střílet ostrými a ponořit se i do energie punk rockové scény.

UNI naživo: Jazzmánie Vladimíra Kouřila #270

Čítárna Unijazz, Praha 3, Husitská 22, 2. 6. 2026

Archeologie české jazzové moderny bude patřit hudbě Karla Velebného z druhé poloviny 60. let. V Kaleidoskopu novinek zahraje kvinteto saxofonisty Joshuy Redmana a nová sestava kytaristy Juliana Lage s varhaníkem Johnem Medeskim. Marcel Bárta představí v ukázkách svou syntézu jazzových sólistů se symfonickým orchestrem a závěr bude patřit vzpomínce na Dona Cherryho, s kapelou za asistence jeho syna Davida Ornetta Cherryho.

Festival Boskovice nabídne kromě hudby i pestrý divadelní, výtvarný a filmový program

Boskovice Festival pro židovskou čtvrť letos od 9. do 12. července vstoupí do svého 34. ročníku a znovu potvrdí, že patří k nejživějším přehlídkám alternativní kultury v Česku. Vedle hudebního programu nabídne také silnou divadelní, výtvarnou a filmovou linii, která tradičně využívá genia loci města – od hradu přes židovskou čtvrť až po farskou zahradu či historickou sokolovnu.

Divadelní program propojí současné autorské divadlo, performance, improvizaci i program pro děti. Kolektiv Hůlová, Havrda, Vrba přiveze novou autofikční performanci Komitét pro řešení kanalizačních otázek, meditaci o paměti, rodinných vztazích a osobních splašcích ukrytých pod povrchem každodennosti. Inscenace inspirovaná pražskou kanalizací slibuje sugestivní propojení obrazu, zvuku a textu.

Festival nabídne i odlehčenější polohy vážných témat – talk show herců Divadla Aldente Stand up Down nebo improvizační projekt Co řešíš? skupiny God Save the Drama Queen, který otevírá témata stereotypů, genderových rolí i sdílené zkušenosti mezi performerkami a publikem. Klaunské duo Tea&Lisa v inscenaci Spolubydly sází na absurdní humor a živou interakci. Program myslí také na děti: poetická inscenace Vítr z plachet je určena nejmenším divákům od tří let, westernová Cukrárna U Šilhavého Jima zase propojí dobrodružství s hravou edukací.

Významnou součástí festivalu bude výtvarná scéna. Nový Performance Hub u Židovského obecního domu představí živé projekty na pomezí poezie, tance a vizuálního umění. Ve městě vznikne zvuková instalace Romana Štětiny, synagoga uvede práce ukrajinské umělkyně Viktorie Mashchenko.

Filmový program připomene 90 let od narození Václava Havla, tvorbu Karla Smyczka i současný slovenský film. Chybět nebudou autorská čtení, debaty a živé rozhovory cyklu Ohlasy naživo. Boskovice tak opět nabídnou několik dní, během nichž se alternativní kultura přirozeně propojí s historií i současností města.

Mezinárodní projekt Access

Mezinárodní projekt Access pokračuje v roce 2026 druhým kolem uměleckých rezidencí a v České republice opět propojí evropské umělce a české studenty. Cílem projektu je spojovat tvůrce a publikum z různých zemí, podporovat inovativní přístupy k hudbě, pohybu či vizuálnímu vyjádření v netradičních prostorách i aktivně zapojovat publikum. Unikátní umělecká rezidence se tentokrát odehraje ve spolupráci s gymnáziem Přírodní škola v pražských Stodůlkách, a to jako součást školní expedice.  Od 9. do 16. září 2026 budou studenti spolupracovat s těmito umělci:

David Bausseron (F), Václav Kalivoda (CZ), Pasi Mäkelä (FIN), Andria Nicodemou (CY), Marija Rašić (SRB) a Marta Zapparoli (I) a podporou jim budou zkušení lektoři a hudebníci Matej Kotouček a Marie Čtveráčková.

Ve výjimečné lokalitě naučné stezky Jáchymovské peklo proběhne sběr materiálu, který pak studenti a umělci přímo ve škole přetaví v uměleckou performanci. I letos budou součástí tři představení:

– 11. června, site-specific performance rezidenčních umělců v rámci expedice na Jáchymovsku;

– 16. června v 9:00 a 17:30, site-specific performance studentů a rezidenčních umělců, gymnázium Přírodní škola.

Projekt organizuje spolek Unijazz, partnery projektu jsou Muzzix (Lille, F), Sonoscopia (Porto, P) a gymnázium Přírodní škola a je podpořen z programu EU Kreativní Evropa.

Festival Boskovice zve na OHM SQUARE30, Muchu, japonské Green Milk From The Planet Orange a další desítky účinkujících

Od 9. do 12. července ožijí jihomoravské Boskovice 34. ročníkem multižánrového Festivalu pro židovskou čtvrť. Návštěvníci se mohou těšit na čtyři dny koncertů, divadla, filmu, autorských čtení, debat, výstav i site-specific projektů včetně programu pro děti. V dramaturgii festival propojí výrazná jména české alternativní scény se zahraničními hosty i novými uměleckými objevy.

„Festival Boskovice dlouhodobě vytváří jedinečný prostor, kde se přirozeně propojuje historie města se současnou kulturou. Díky geniu loci Boskovic a rozprostření programu napříč městem vzniká neopakovatelná atmosféra založená na otevřenosti, setkávání a dialogu mezi různými uměleckými přístupy i generacemi návštěvníků,“ říká Jana Černá, ředitelka festivalu.

Alternativní hudba různých žánrů

Dramaturgie festivalu staví na žánrové otevřenosti, silných autorských osobnostech a  intenzivní koncertní atmosféře. K hlavním hudebním hvězdám bude patřit elektronická legenda OHM SQUARE30, kultovní WWW Neurobeat a Nauzea Orchestra, osobitá písničkářka Mucha nebo experimentální duo P/\ST. Ze zahraničních hostů zaujmou například japonští Green Milk From The Planet Orange, argentinské Tzigan Gipsy Tango Trio, polští Fish Basket nebo Dorota Nvotová & Band (SK).

Hudební program letošního ročníku se odehraje v několika charakteristických festivalových lokalitách – v Panském dvoře, zámeckém skleníku, synagoze, evangelickém kostele a na palouku u hradu. Letní kino letos kvůli rekonstrukci parku u zámeckého skleníku nabídne jen filmový program, hlavní hudební scéna se přesouvá do Panského dvora.

Zámecký skleník nabídne tradičně dramaturgii zaměřenou na jazz a blues. Zahajovací večer rozproudí argentinské Tzigan Gipsy Tango Trio kombinující energii cikánské hudby s melancholií argentinského tanga. Večer bude pokračovat v rytmu blues a publikum se může těšit nejen na legendy jako je Jan Spálený & ASPM, ale i na nová jména jako Bohemian Soul Shakers (USA/CZ) nebo Jan Audrlický, objev jarní soutěže Blues Aperitiv šumperského festivalu BluesAlive. Bluesový večer vzniká v úzké spolupráci právě s tímto festivalem. Další dny zahrají jazzoví MaBaSo (PL/CZ), Oskar Török Trio (PL/CZ), JWQ (Janoušek-Wróblewski Quartet) nebo uskupení Bouda | Ryba | Cikánek | Hajdovský.

V synagoze, autentickém a akusticky specifickém prostoru v židovské čtvrti, vystoupí klezmerové skupiny Trombenik a Orchestr Šarbilach a jazzovo-chansonové Simone Reifegerste Trio (D/CZ).

Významnou roli bude mít opět Palouk u hradu – scéna určená pro objevování nových nebo zatím méně známých hudebních projektů. Dramaturgii připravuje tým pobočného spolku

Unijazz Boskovice, který provozuje kulturní a komunitní centrum Prostor. Na Palouku se představí například SJU (SK), Ministerstvo Obřany, ZVLN, PLOY nebo BearCloud.

Divadla – originalita, experiment, imaginace

Vedle hudby nabídne festival také pestrý divadelní program propojující současné autorské divadlo, performance, improvizaci i program pro děti. Divadelní scény letos ožijí v historické budově sokolovny, na hradě i ve farské zahradě. Kolektiv Hůlová, Havrda, Vrba uvede novou autofikční performanci Komitét pro řešení kanalizačních otázek, inspirovanou pražskou kanalizací a tématy paměti či rodinných vztahů. Divadlo Aldente přiveze talk show Stand up Down, improvizační skupina God Save the Drama Queen projekt Co řešíš? zaměřený na stereotypy a genderové role. Klaunské duo Tea&Lisa nabídne absurdní komedii Spolubydly. Součástí programu bude také vystoupení kultovního boskovického improvizačního souboru Lísky.

Festival myslí i na nejmenší návštěvníky. Poetická inscenace Vítr z plachet divadla Mikro-teatro je určena dětem od tří let, westernové představení Cukrárna U Šilhavého Jima Divadla Čučka pak nabídne dobrodružný příběh z Divokého západu o síle literatury a přátelství. Součástí programu bude i projekt souboru Řev na hřišti, který tvoří dvě mladé rodiny umělců hledající nové možnosti společné tvorby i zapojení vlastních dětí do divadelního procesu.

Výstavy a instalace – uvnitř i ve veřejném prostoru

Výraznou součástí programu budou také výstavy, instalace a performance.

Novinkou se stane Performance Hub v proluce u Židovského obecního domu – prostor pro site-specific performance propojující poezii, tanec a výtvarné umění přímo v procesu vzniku. Do programu se zapojí například Vladimír Havlík a Jana Orlová, kteří pro Boskovice připraví sérii performancí reagujících na konkrétní festivalová místa a jejich atmosféru. V rámci Performance Hub budou tvořit také Petr Válek, Adam Hnojil, Michal Kříž nebo Martin Zetová.

Poprvé se ve veřejném prostoru letos objeví i čistě zvuková instalace, jejímž autorem je vizuální a zvukový umělec Roman Štětina.

Různě zaměřené výstavy budou k vidění v Židovském obecním domě, Muzeu regionu Boskovicka, synagoze nebo kavárně Prostor. Návštěvníci festivalu si budou moci prohlédnout výstavu Židovské hrdinky, která je převedením knihy Karin Brygger a Anneli Rådestad o šíři židovské identity do výstavy a jejímž partnerem je Centrum paměti a dialogu Bubny, dále práce výtvarnice, grafičky a ilustrátorky Evy Volfové, obrazy architekta a malíře Petra Bureše nebo konceptuální díla mladé ukrajinské výtvarnice Viktorie Mashchenko.

Mimořádnou událostí letošního ročníku je výstava Josef Koudelka: Invaze 68 v Galerii Otakara Kubína. Legendární fotograf a rodák z nedalekého Valchova představí v Boskovicích vůbec poprvé svůj ikonický cyklus zachycující dramatické události srpna 1968. Výstava připomíná odpor vůči vojenskému útlaku i téma svobody a občanské odvahy.

„Za výstavou stojí velké úsilí týmu Galerie Otakara Kubína, která patří pod Kulturní zařízení města Boskovice. Díky úzké spolupráci galerie s festivalem bude dostupná také návštěvníkům Festivalu Boskovice, což nás velmi těší. Spojení ikonických fotografií Josefa Koudelky s otevřenou atmosférou festivalu a historickým prostředím Boskovic vnímáme jako mimořádně silné,“ říká programový ředitel festivalu Milan J. Kárník.

Filmy, diskuze, autorská čtení

Filmový a diskusní program připomene 90 let od narození Václava Havla, tvorbu režiséra Karla Smyczka i současný slovenský film. Filmoví fanoušci se tak mohou těšit na filmy Odcházení (r. Václav Havel), Občan Václav Havel jede na dovolenou (r. Jan Novák a Adam Novák), filmy Housata, Krajina s nábytkem nebo Proč? režiséra K. Smyczka i slovenské dokumenty Emília (r. Martin Šulík) nebo Nahoře nebe, v dolině já (r. Katarína Gramatová). Součástí festivalu budou také autorská čtení, debaty a živé rozhovory cyklu Ohlasy naživo, který každoročně propojuje výrazné osobnosti kultury, publicistiky i občanské společnosti a otevírá aktuální společenská témata v neformální festivalové atmosféře.

20 let vydavatelství Polí5

Festival se letos připojí k oslavám 20 let vydavatelství Polí5, jedné z klíčových platforem české nezávislé hudby. Program nabídne koncerty spřízněných kapel, besedu se zakladatelem vydavatelství Josefem Jindrákem a výstavu fotografií Karla Šustera.

Vstupenky na 34. ročník festivalu Boskovice lze zakoupit přes platformy GoOut.cz a Smsticket.cz. Kromě základního a studentského vstupného jsou v předprodeji k dispozici i dvě nové kategorie vstupenek, a to vstupenka pro fanoušky festivalu za cenu 1900 Kč a vstupenka pro podporovatele festivalu za 3000 Kč s poděkováním formou výběru z merche. Vstupenku pro podporovatele si bude možné koupit i na festivalu.

Kompletní program festivalu najdete na webu. Aktuální informace získáte na sociálních sítích Facebook a Instagram.

 

„Byt či nebyt?“, to je otázka, kterou klade letošní ročník festivalu Film a architektura

Jubilejní 15. ročník mezinárodního festivalu Film a architektura se zaměří na téma bydlení jako jednu z nejzásadnějších společenských otázek současnosti. Od středy 30. září do pondělí 5. října představí v Praze, Brně a dalších dvou desítkách měst aktuální světovou filmovou produkci, která nahlíží na nejrůznější podoby domova. Pod mottem Byt či nebyt se bude věnovat kolektivnímu a dostupnému bydlení, transformacím měst a veřejného prostoru, architektonickým vizím ovlivňujícím kvalitu každodenního života i dopadům gentrifikace a proměnám urbánního prostředí. „Bydlení je vděčným filmařským tématem, které zvláště v posledních letech bylo zpracováno z mnoha pohledů. Diváci se mohou těšit na investigativní kritiku, inspirativní příběhy, jak na krizi vyzrát, i ikonické domy světových architektů,“ vysvětluje kurátor přehlídky Václav Ševčík.

Unikátní přehlídka filmů o architektuře, designu a umění představí tři desítky převážně dokumentárních snímků zejména ze zahraniční produkce, a jako každý rok ji doplní debaty s odbornicemi a odborníky z oboru i filmovými tvůrci a tvůrkyněmi. Většina snímků bude uvedena v české premiéře. Paralelně s festivalem Film a architektura proběhne festival Den architektury, který téma bydlení rozvine z dalších perspektiv.

Kompletní program bude zveřejněn na konci srpna na webových stránkách www.filmarchitektura.cz.

Program festivalu Film a architektura nahlíží na téma bydlení v širokých souvislostech. Vedle jeho historických kořenů a aktuálních výzev nabídne kritickou reflexi současné bytové krize i inspirativní příklady a alternativní modely bydlení a komunitního soužití, které vznikly a vznikají v různých částech světa. Program bude rozdělen do několika tematických sekcí: Společně, Ikony a Naše město. Tradiční sekci Inspirace letos dramaturgicky připravuje Kyle Bergman, architekt a zakladatel mezinárodního Architecture & Design Film Festivalu (ADFF).

Na plátna kin přinese festival například snímek na pomezí dokumentu a animovaného filmu Vcítění do betonu zkoumající život v panelových domech od jejich vzniku po současnost. Dánský dokument The Silo and Us nahlédne nejen na záchranu opuštěného obřího betonového sila, ale i na střet vizí lidí z města a venkova. Living Together: The Story of De Warren sleduje vznik kolektivního bytového domu v Nizozemsku nominovaného na Cenu Miese van der Rohe. Film zachycuje snahu vytvořit dostupné a udržitelné bydlení založené na spolupráci a sdílení. Snímek Schindler Space Architect představí dílo Rudolpha Schindlera, průkopníka kalifornského stylu bydlení, ve kterém zanikají hranice mezi vnitřní a vnější plochou domu.

Vybrané filmy se zaměří také na tvorbu vizionářů, reformátorů i provokatérů, kteří zpochybňovali zažité představy nejen o bydlení. Festival zahájí jedinečný portrét páru kultovních architektů a myslitelů Denise Scott Brown a Roberta Venturiho Stardust: Příběh lásky a architektury, kteří svým vlivem zásadně proměnili podobu poválečné architektury a zpochybnili dogmata postmodernismu. Dokument The First Siza dále představí první realizaci jednoho z nejvýznamnějších současných architektů Álvara Sizy z Portugalska – obytné domy vytvořené v úzkém dialogu s budoucími obyvateli, který předznamenal jeho pozdější mezinárodní věhlas.

Spolu s filmovým festivalem proběhne od čtvrtka 1. do úterý 6. října v pořadí 16. ročník festivalu Den architektury, jehož hlavním tématem bude v letošním roce rovněž bydlení a nese podtitul Bydlím, tedy jsem. Program propojí architekturu, tvorbu veřejného prostoru, veřejnou debatu i bytovou politiku a nabídne pohled na historické i současné podoby bydlení, od tradičních typologií a nájemních domů přes poválečné kolektivní bydlení až po dnešní hledání dostupného a udržitelného bydlení. Festival nabízí široké veřejnosti možnost nahlédnout na své okolí nevšední optikou pod vedením architektů a architektek a dalších odborníků a odbornic z oboru, kteří jim přiblíží zajímavosti z jejich čtvrti, bydliště i širšího okolí. Den architektury se nevěnuje jen architektuře a tvorbě měst, ale i širším souvislostem vzniku každého domu, parku, konkrétního místa či města.

 

Za oběma festivaly stojí spolek KRUH, který je již 26 let významným propagátorem jak tuzemské, tak světové architektury u nás.

Festival Film a architektura je jediným mezinárodním filmovým festivalem o architektuře v České republice. Každoročně nabízí převážně v české premiéře pestrou kolekci snímků, které se vedle architektury věnují i výtvarnému umění. Podněcuje diskuze o architektuře a urbanismu prostřednictvím projekcí autorských dokumentů, inovativních, experimentálních i hraných filmů. Přispívá k debatám napříč architekturou, politikou a veřejností o podobě, potřebách a proměnách měst nezbytných pro další rozvoj naší společnosti a díky vstřícnosti filmového média oslovuje nejširší publikum. Festival je jedním ze zakládajících členů mezinárodní sítě Films on Art Network, která sdružuje všechny významné přehlídky filmů o umění.

 

Odkazy:
web: www.filmarchitektura.cz
Facebook: www.facebook.com/filmarchitektura
Instagram: www.instagram.com/filmarchitektura/


Pořádá: Kruh, z. s.
Pod záštitou: Česká komora architektů
Za finanční podpory: Ministerstvo kultury ČR, hlavní město Praha, statutární město Brno

 

MFDF Ji.hlava se pro jubilejní ročník spojuje s Janem Bartou a Pale Fire Capital. Připomenou dokumenty, které změnily svět

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava získal pro svůj jubilejní 30. ročník nového generálního partnera. Společnost Pale Fire Capital podnikatele a filantropa Jana Barty se zavázala k tříleté podpoře festivalu, která mu umožní dál rozvíjet celospolečenskou roli dokumentárního filmu jako nástroje porozumění světu a veřejné debaty. Partnerství se promítne také do nové sekce Dokumenty, které změnily svět, připomínající snímky, jež dokázaly překročit hranice kinosálu, a navazuje na koprodukční projekt Ji.hlava / JB Films, který už tři roky podporuje vznik autorských dokumentů ze střední a východní Evropy.

„Dokumentární film je velmi blízko tomu, čemu se v rámci filantropie Pale Fire Capital věnujeme. Už víc než deset let se z různých úhlů zabýváme sociální nerovností a uvědomujeme si, jak důležité je, aby jejím důsledkům mohla společnost dobře porozumět. Lidé jsou totiž přirozeně daleko více ochotní řešit ty problémy, které dokážou skutečně vidět a chápat. Právě v tom má dokument nenahraditelnou roli, protože umí převádět abstraktní témata do lidské zkušenosti, posiluje empatii a otevírá prostor pro veřejnou debatu. Kvalitní data a analýzy jsou zásadní, ale samy o sobě nestačí. Aby mohly vést ke změně, potřebují širší ekosystém informovanosti a vzdělávání. I proto chceme jako partneři Ji.hlavy festivalu pomoct zesilovat roli dokumentárního filmu ve společnosti. Zároveň vnímáme, že současná situace ve financování kultury přinesla do celého segmentu větší nejistotu a ztížila možnost dlouhodobého plánování. Stát se letos hlavním partnerem festivalu tak pro nás bylo docela přirozené rozhodnutí,“ říká Jan Barta, podnikatel, filantrop a partner Pale Fire Capital.

Společenskou roli dokumentu připomene jubilejní 30. ročník MFDF Ji.hlava spolu s Pale Fire Capital prostřednictvím speciální sekce Dokumenty, které změnily svět. „Mnohokrát jsem slyšel, jak se někdo ptá, jestli filmy můžou změnit svět. Odpověď je často negativní nebo vyhýbavá. Proto jsme si tuto otázku položili vážně a snažili se napříč stoletím najít ty filmy, kterým se to podařilo. Jejich výběr představíme letos v Ji.hlavě. Jde o snímky, které vytáhly nespravedlivě odsouzené z vězení, změnily nastavení pravidel, vedly ke změně financování zanedbaných regionů nebo i ke změně zákona. Nejde o filmy ideologické, ale vždy konkrétní a na straně obyčejných lidí – ať už jednotlivců, různých společenství nebo celé společnosti,“ vysvětluje ředitel festivalu Marek Hovorka.

Pale Fire Capital se k podpoře Ji.hlavy zavazuje na tři roky. Podle ředitele festivalu Marka Hovorky jde o významný krok pro další rozvoj celého festivalu.

„S Janem Bartou jsem se poprvé setkal před lety v Ji.hlavě ve festivalovém stanu. Na zádech měl baťůžek a byl prostě jedním z diváků, kteří přijeli za filmy a debatami. Když jsme se dali do řeči, bylo zřejmé, že ho dokumentární film zajímá a vnímá jeho obrovský přínos,“ říká Marek Hovorka.

„V posledních letech byl Jan Barta Ji.hlavě a filmům, které uvádíme, ještě blíž. Po loňské ji.hlavské distribuční premiéře snímku Pan Nikdo proti Putinovi se producentům podařilo získat důležitou finanční podporu pro oscarovou kampaň filmu právě díky skupině filantropů, kterou Jan Barta do Ji.hlavy přivezl. Jakkoli se v tomto světle jeho další krok – rozhodnutí stát se generálním partnerem – může zdát přirozený, je výrazem odvahy, zodpovědnosti a systematického přístupu. Následující tříleté generální partnerství s firmou Pale Fire Capital je pak výrazem vzájemné důvěry i vědomí, jak důležitá je dlouhodobá stabilita pro rozvoj. Těšíme se na tuto novou etapu festivalu, která navazuje na rozšíření Ji.hlavy ze šesti na deset dnů a jeho navazující funkční rozšíření o digitální online festival. Ji.hlavské filmy v této podobě každoročně sleduje okolo 110 000 diváků, což z Ji.hlavy činí jeden z největších dokumentárních festivalů v Evropě,“ dodává Hovorka.

Společný projekt Ji.hlava / JB Films

Spolupráce mezi Janem Bartou a festivalem se začala intenzivněji rozvíjet v posledních letech. Poprvé přijel do Ji.hlavy před sedmi lety jako návštěvník, v roce 2024 pak vznikl společný koprodukční projekt Ji.hlava / JB Films zaměřený na podporu autorského dokumentárního filmu ze střední a východní Evropy. Projekt podpořil dokumentární snímky z České republiky, Slovenska, Ukrajiny, Polska nebo Srbska. Režisérky Alisa Kovalenko, Mila Turajlić, Bara Jíchová Tyson, Lucia Kašová či Lynne Seifert a režisér Peter Kerekes díky tomuto projektu mohli dokončit nebo právě dokončují své snímky.

Nejde přitom o klasický grantový program. Ji.hlava / JB Films funguje jako koprodukční fond, který do vybraných filmů vstupuje jako partner. Výnosy z podpořených filmů se následně vracejí zpět do fondu a slouží k podpoře dalších dokumentárních projektů. Cílem je vytvářet dlouhodobě udržitelný model podpory autorského dokumentárního filmu a posilovat podmínky pro vznik nových mezinárodních dokumentárních projektů.

MFDF Ji.hlava je dnes víc než filmový festival. Jeho aktivity sahají daleko za hranice samotné festivalové přehlídky. Vedle celoroční podpory vzniku a vývoje dokumentárních filmů rozvíjí vzdělávací a profesní programy pro filmové tvůrce a tvůrkyně, připravuje kurátorované projekty pro děti, dospívající, seniory a seniorky i lidi s různými hendikepy a dlouhodobě se věnuje také dokumentární literatuře. Ji.hlava stojí také za jednou z nejstarších VOD platforem DAFilms nebo projektem spolupráce klíčových evropských dokumentárních festivalů Doc Alliance. Významnou roli hraje také Inspirační fórum, které prostřednictvím debat a přednášek otevírá klíčová témata současného světa. „Ji.hlava dlouhodobě funguje jako kulturní, vzdělávací a inovační hub s mezinárodním přesahem a my si moc vážíme toho, že do spolupráce s námi vstupuje nový a silný partner,“ uzavírá Marek Hovorka.

Pale Fire Capital dlouhodobě podporuje vzdělávání, občanskou společnost, demokracii i kulturní a společensky prospěšné projekty. Ve své filantropické činnosti se zaměřuje mimo jiné na podporu kritického myšlení, otevřené společnosti a vzdělávání.

 

  1. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava se uskuteční 23. října až 1. listopadu 2026.

Na Praze 6 vznikne jedna z největších venkovních galerií v Evropě. Třicet streetartových umělců a umělkyň vytvoří unikátní sedmisetmetrový mural

Městská část Praha 6 stojí za vznikem ambiciózního projektu Mural Ruzyně, který na konci června promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu v ulici Vlastina v monumentální galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt vzniká jako součást festivalu Urban Pictus, za jehož realizací stojí The Chemistry Gallery. Dílo bude vznikat od 15. do 30. června 2026.

Na vzniku jednoho z největších muralů v Evropě se bude podílet třicet výrazných osobností české i zahraniční streetartové scény. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma “Krása města v pohybu” a promění betonovou stěnu v živý kulturní prostor a venkovní galerii.

„Chceme, aby Praha 6 byla místem, kde má moderní umění své pevné místo nejen v galeriích, ale i ve veřejném prostoru,“ říká radní pro kulturu, sport a bezpečnost městské části Praha 6 Jan Lacina. „Projekt má od samého začátku mimořádně pozitivní odezvu. Podporu jsme získali od Ministerstva obrany, kterému zeď patří, Vojenského historického ústavu, Letiště Václava Havla Praha i dalších partnerů. Ambicí projektu je také výrazný mezinárodní přesah,“ doplňuje Lacina.

Mural Ruzyně vzniká jako kurátorsky vedený celek, ve kterém budou jednotlivé části na sebe vizuálně navazovat. Výsledný celek tak nabídne fascinující procházku skrze různé podoby současného urban artu – od jemných detailů po realistické kompozice. Je to projekt, který mluví mnoha jazyky a v němž si každý divák najde motiv, který s ním osobně zarezonuje. Každý z třiceti umělců a umělkyň vytvoří vlastní úsek monumentální malby, dohromady ale vznikne jednotný vizuální příběh inspirovaný dynamikou města. Do projektu se zapojí výrazná jména domácí i zahraniční scény, mimo jiné Michal Škapa, Toy Box, Chemis, Sany nebo Jakub Tytykalo. Mezinárodní scénu zastoupí například Bona Berlin, Tim Marsh, Luca Ledda, Smoka, Mandioh, Juanjo Surace nebo Kram a další.

Do projektu bude také zapojena veřejnost. Česká ilustrátorka a streetartistka Toy Box připravuje část muralu s názvem Laskavost: malé a velké dobré skutky, do které chce propsat skutečné příběhy místních obyvatel. „Vycházím z myšlenky, že pokud se budeme po městě pohybovat ohleduplně a prokazovat si malé laskavosti, bude se nám všem žít o něco lépe,“ vysvětluje TOY BOX. Veřejnost může s umělkyní sdílet své příběhy prostřednictvím sociálních sítí nebo e-mailu a některé z nich se následně stanou součástí samotné malby.

Festival Urban Pictus, který funguje jako bienále a letos od června do září probíhá jeho třetí ročník, dlouhodobě pracuje s proměnou veřejného prostoru prostřednictvím současného mural artu a usiluje o kultivaci zanedbaných či anonymních míst ve městě. Praha 6 se tímto projektem inspiruje ikonickými světovými lokalitami, jako je berlínský Teufelsberg nebo čtvrť Wynwood v Miami. 

„Chtěli jsme do Prahy přenést energii světových metropolí a ukázat, že i dlouhá betonová stěna může být uměleckým zážitkem,“ říká organizátor festivalu Petr Hájek.
Spojení Prahy 6, která projekt iniciuje, je tak logické právě s tímto festivalem a jeho týmem.

Realizace projektu proběhne ve druhé polovině června a veřejnost bude moci celý proces sledovat přímo na místě. Po dokončení se Mural Ruzyně stane třetím nejdelším kolaborativním muralem v Evropě.

Mural Ruzyně

Projekt Mural Ruzyně přináší na zeď o délce 700 metrů (v ulici Vlastina) 30 uměleckých děl od předních jmen české i zahraniční streetartové scény. Rozsahem se jedná o třetí nejdelší mural svého druhu v Evropě.

 

Téma muralu: Krása města v pohybu

 

Iniciátorem projektu Mural Ruzyně je MČ Praha 6. Projekt realizuje The Chemistry Gallery v rámci festivalu Urban Pictus, a ve spolupráci s partnery.

Festival pohybového umění a nového cirkusu KoresponDance míří ke čtrnáctinám.

Letošní ročník bude především ve znamení propojování, kde umění nezná hranic.

Mezinárodní festival současného tance, fyzického divadla a nového cirkusu KoresponDance již brzy zahájí svůj 14. ročník, který se letos ponese ve znamení umění bez hranic a v dialogu. Od června do července oživí veřejná prostranství, kulturní instituce i historické areály na Vysočině a nabídne program propojující současný tanec, hudbu, vědu, nový cirkus, výtvarné umění i participativní a komunitní projekty. Festivalové zastávky se uskuteční v Jihlavě ve spolupráci s kulturním prostorem DIOD (11. 6.), Žďáře nad Sázavou v kooperaci s Domem kultury (25. 6.) a vyvrcholí hlavním festivalovým víkendem 17.–19. července na zámku Žďár nad Sázavou. Festivalové Entrée si návštěvnictvo může užít v Novém Městě na Moravě (4. 6.). Hlavní část festivalu o červencovém víkendu bude spojena s představením a zahájením programu Hub 800, který má své zázemí v novém prostoru Kulturně kreativního centra Vysočina (KKCV).

Letošní dramaturgie festivalu vychází z myšlenky překračování hranic mezi uměleckými obory, žánry, generacemi i společenskými skupinami. KoresponDance dlouhodobě propojuje současné umění s veřejným prostorem, krajinou a místními komunitami. Letos tuto filozofii rozvíjí ještě intenzivněji prostřednictvím projektů, které spojují pohyb s hudbou, divadlem, vědou, filozofií či sportem a vytvářejí nové způsoby společného sdílení uměleckého zážitku.

„Myšlenka a téma letošního ročníku by se dala popsat i tím, na čem stála škola Bauhausu. KoresponDance od svého vzniku hledá cesty, jak propojovat světy, které se běžně nepotkávají. Chceme dát prostor umění bez hranic, tato idea vychází z přesvědčení, že nejzajímavější věci vznikají právě na pomezí oborů, generací i zkušeností. Současný tanec se setkává s hudbou, novým cirkusem, výtvarným uměním, vědou, filozofií nebo sportem, profesionální umělci s místními komunitami a etablované osobnosti s nastupující generací tvůrců. Dramaturgie festivalu jde i po stopách programu Hub 800 v novém prostoru Kulturně kreativního centra Vysočina, a vznikají nám tak i pro festival další dramaturgické linie. Právě například KoresponDance Next je přirozeným pokračováním této vize – vytváření prostor pro dialog, kreativitu a společné objevování,“ říká Marie Kinsky, zakladatelka, jedna z dramaturgyň a ředitelka festivalu.

Festival začíná v Jihlavě

První letošní zastávkou bude 11. června Jihlava, kde festival ve spolupráci s kulturním prostorem DIOD promění park Gustava Mahlera a jeho okolí v otevřenou scénu pro současné pohybové umění. Program nabídne novinku Wander Jakuba a Heleny Urbanových, cirkusové představení o krajině a člověku, rodných hroudách i cestách pryč. S inscenaci putují Českem pěšky nebo veřejnou dopravou a po květnové premiéře v pražském KD Mlejn se dvojice vydá pěšky z Pardubic do Jihlavy na další štaci. Druhá inscenace, s titulem BRUT, připutuje až z Taiwanu a Francie. Její formát dostane nový tvar přímo pro kulisy Jihlavy a open air. Na pomezí tance a nového cirkusu umělectvo pracuje s tématem vztahů moci, nadvlády a podřízenosti ve všech vrstvách společnosti. Návštěvníky čekají také otevřené workshopy, tečka za festivalovým dnem bude patřit DJ: greta spitfire.

Červnové termíny festivalu doplňuje festivalové entrée v Novém Městě na Moravě, za kterým stojí Horácká galerie společně s Kulturním domem, a které se uskuteční 4. června. Na sklonku června, konkrétně 25. 6., proběhne jeden festivalový den i ve Žďáře nad Sázavou, a to díky spolupráci s Domem kultury.

 

Mezinárodní program přiveze pro české publikum novinky a výrazné evropské osobnosti

Hlavní festivalový program (17.–19. 7.) nabídne desítky umělců a souborů z České republiky i zahraničí. Francouzský performer Rémi Luchez uvede poetické a minimalistické představení miettes, které prostřednictvím současného cirkusu a výtvarného umění otevírá otázky důvěry, rovnováhy a odvahy překračovat vlastní limity. V české premiéře se představí také řecká choreografka a performerka Vasiliki Papapostolou alias Tarantism se sólem PANOPTICON. Inscenace propojující street dance a současnou choreografii reflektuje téma kontroly, viditelnosti a svobody v době neustálého dohledu. Jedním z vrcholů programu bude rovněž představení BOLERO-EXTENDED litevského souboru Šeiko Dance Company. Originální spojení současného tance a živě interpretovaného Ravelova Bolera vytváří hypnotický scénický zážitek, který překračuje hranice mezi koncertem a taneční performancí.

Výrazné zastoupení budou mít umělci z Taiwanu. Po inscenaci BRUT v Jihlavě zavítá do Žďáru nad Sázavou taiwanský novocirkusový umělec a street performer Chien Hung Kuo. Jeho Moving Zen propojuje cirkus, vizuální umění a filozofii v hypnotický zážitek, který zpomaluje čas a obrací pozornost k přítomnému okamžiku. Spolupráce s Taiwanem vychází z navázání partnerství SE.S.TA a významného taiwanského uměleckého centra Weiwuying. Diváctvo tak může očekávat v dalších letech festivalu nová propojení a koprodukce mezi českou a taiwanskou uměleckou komunitou.

Pro rodiny i novou generaci

KoresponDance dlouhodobě oslovuje publikum napříč generacemi a ani letos nebude chybět program na míru pro rodiny s dětmi. Součástí festivalu budou představení, workshopy i participativní aktivity, které umožní nejmladším návštěvníkům objevovat současné umění hravou a přístupnou formou.

Novinkou letošního ročníku je programová linie KoresponDance Next, která otevírá prostor pro nastupující generaci umělců a (nejen) mladé publikum. Nabídne Open Stage pro mladé tvůrce, diskusní formát Talk Next i hudební dramaturgii zaměřenou na současnou alternativní scénu. Festival tak vedle etablovaných jmen vytváří prostor pro nové hlasy, experiment a mezigenerační dialog. Do této dramaturgické linie spadá již tradiční KoresponDance Battle pod taktovkou tanečníka a vizuálního umělce Kristiána Mensy, alias Mr.Krisse.

Hub 800 – Kulturně kreativní centrum Vysočina představuje svou dramaturgii a program

Významným momentem letošního ročníku bude spuštění programu Hub 800 v novém prostoru Kulturně kreativního centra Vysočina. To již letos hostilo několik uměleckých rezidencí a nyní představuje a otevírá svůj ucelený program pod souhrnným označením Hub 800. Kulturně kreativní centrum Vysočina, které se otevřelo již v prosince 2025 vzniklo v areálu bývalého konventu na zámku Žďár nad Sázavou. Program Hubu propojuje umění, vědu, vzdělávání, kreativní průmysly i společenské inovace a stává se novým místem pro tvorbu, spolupráci a sdílení. Festival KoresponDance symbolicky uvede tento koncept do života.

Slavnostní otevření Hubu 800 doprovodí mimo jiné koncert Her Country, výjimečné hudební setkání klavíristky a skladatelky Nikol Bókové, mezzosopranistky Belly Adamové a světového hornisty Radka Baboráka. Dílo inspirované odkazem Bedřicha Smetany a jeho cyklem symfonických básní Má vlast vzniklo jako současná hudební reflexe krajiny, identity a domova.

KoresponDance otevírá své brány již počtrnácté a své diváctvo vítá s otevřenou náručí. Program prvních festivalových dní v Jihlavě (11. 6.) a ve Žďáru nad Sázavou (25. 6.) je zdarma. Kompletní program je zveřejněn na webu www.korespondance.cz.

TERMÍNY FESTIVALU 2026

  1. 6. | Nové Město na Moravě | festivalové Entrée
  2. 6. | park Gustava Mahlera | společně s DIOD Jihlava
  3. 6. | prostranství okolo Domu kultury | ve spolupráci s Domem kultury ŽnS

17.–19. 7. | zámek | Žďár nad Sázavou

 

Další články
sinekfilmizle.com