Červen letos nepřinese jen každoroční festivalovou klasiku Rock for People, ale poprvé a minimálně na pár let naposledy Park 360 v Hradci Králové přivítá 27. června exkluzivní a nenahraditelný zážitek. Dominic Harrison vystupující pod přezdívkou Yungblud do Česka přiveze svůj jednodenní festival BludFest. Letošní třetí ročník festivalu je první mezinárodní edicí mimo Velkou Británii a a podle aktuálně zveřejněného programu je potvrzeno vystoupení sedmnácti interpretů.
Mezi hlavní účinkující patří například i česká hudebnice Pam Rabbit, která svým koncertem festival otevře na hlavní stagi. Pam Rabbit je česká zpěvačka a autorka s arménskými kořeny, která nemá problém tvořit jak v češtině tak i v angličtině. Do povědomí veřejnosti se dostala nejen svou účastí v národním kole Eurovize, ale i osobitou a neotřelou hudbou, která přináší do české pop music svěží vítr.
Festival nabídne celkem tři pódia – Main Stage, Stage 2 a Gibson Stage, která uvede spíše méně proslulé umělce. Jednou z velkých ikon na hlavním pódiu bude kapela Palaye Royale, jejímiž stálými členy jsou tři bratři, kteří se do Česka vrací více než rádi. V roce 2024 u nás dokonce odehráli rovnou tři koncerty. Během své kariéry nasbírali více než půl miliardy streamů a svou velkou energickou rock’n’rollovou show si získali zástupy věrných fanoušků po celém světě.
Program na druhém pódiu otevřou Bambie Thug. Boří genderové i sociopolitické stereotypy a svůj zvuk popisují jako „Ouija-pop“. Ten balancuje na hranicích popu, rocku, elektroniky a dalších žánrů, zatímco jejich hypnotická show míchá chaos s okultní mystikou. Na Gibson Stage vystoupí ve večerních hodinách skupina RUWORR!ED, nadějný český alternativně-rockový projekt v čele se Šimonem Zahradníkem, který si získal pozornost jako předskokan Yungbluda a Palaye Royale a patří k výrazným mladým jménům domácí scény.
Šimona si během koncertu na RfP 2024 Yungblud vytáhl z publika na stage, kde si spolu zahráli song fleabag. Z celé situace se stal virální moment a Yungblud mu navíc daroval svou kytaru.
Celý festival pak uzavře na hlavní stagi sám Yungblud. Ten patří k hudební špičce současné generace. Ve své tvorbě mísí vlivy rocku a punku a vyprodané arény pak mluví za vše. Důležitou součástí jeho hudby jsou také texty, které posouvají hranice konvenčnosti a inspirují fanoušky po celém světě, aby se nebáli být sami sebou. Letošní rok byl pro zpěváka zlomovým. Stal se totiž prvním britským umělcem, který ve stejném roce obdržel tři nominace na cenu Grammy v rockových kategoriích (Nejlepší rockové album, Nejlepší rocková píseň a Nejlepší rockové vystoupení). Svou první sošku Grammy si nakonec odnesl za strhující živé předvedení hitu Changes od Ozzyho Osbourna. Kompletní program BludFestu najdete na webu bludfest.com.
Palaye
Hlavní myšlenkou BludFestu není jen hudba, ale především komunita, dostupnost a přijetí odlišnosti. Yungblud festival založil jako reakci na to, že podle něj jsou velké festivaly čím dál dražší a méně dostupné pro běžné fanoušky. Chtěl tak vytvořit akci, kde se lidé mohou cítit sami sebou bez ohledu na věk, vzhled, identitu nebo hudební vkus. Na loňském ročníku festivalu byla dle sociálních sítí mimo jiné i chill out zóna, prostor, kde se budou návštěvníci moci seznámit, odpočinout si, vyrobit si náramek nebo jen sedět v tichu a relaxovat. Festivalový koncept naznačuje, že Yungblud klade velký důraz na pohodlí návštěvníků a budování komunity.
Přestože festival trvá pouze jeden den, návštěvníci budou mít možnost přenocovat v kempu. Nabídka tohoto ubytování se v zásadě moc neliší od kempování na Rock for People. Dále je v nabídce například premium pop-up hotel, nebo premium glamping, které jsou ovšem dostupné pouze pro držitele Comfy+ vstupenek. Všechny typy vstupenek kromě Comfy+ jsou stále k dispozici, tak si tuto příležitost nenechte ujít.
Pět dní, osm stagí, doprovodné programy, jídlo, pití a hlavně nespočet zážitků a vzpomínek. Další, 31. ročník hudebního festivalu Rock for People se blíží neuvěřitelným tempem a všechny vstupenky jsou už úplně vyprodané. Od středy 10. do neděle 14. června se v Parku 360 v Hradci Králové můžete těšit na vystoupení přes 180 interpretů, kapel a projektů, na která mnozí čekají celý rok, někteří dokonce i déle.
Prvním bodem středečního programu bude představení finalistů mezinárodní soutěže pro začínající kapely – Planetrox 2026. Tito čtyři finalisté (Rumunsko, Německo a dvě kapely z Francie) si zahrají na Reflex Stage a porota následně vybere vítěze.
Nicméně prvním oficiálním koncertem letošního ročníku bude vystoupení šumperské kapely Byt číslo 4. Pohybuje se na pomezí alternativního rocku a punku a patří k nadějím současné mladé hudební scény. Texty jejich skladeb reflektují osobní zkušenosti, mezilidské vztahy i univerzální témata. Díky svému originálnímu přístupu a strhující živé show si získávají větší a větší publikum. Zahrají už ve 12:20 na Petr Svoboda Stage.
E2 Stage odpoledne přivítá pop-rockové duo z Los Angeles nesoucí název VOILÀ. Všechny písně si skládají, produkují a hrají sami a už si tak stihli vysloužit nominaci na EMMY a nasbírat přes 500 milionů streamů po celém světě. V pozdějších hodinách se dočkáte koncertu The Pretty Reckless na Mastercard Stage. Tato newyorská rocková kapela byla založena v roce 2008 a zanedlouho si vybudovala pevnou pozici na rockové scéně. Hudba The Pretty Reckless stojí hlavně na zpěvaččině výrazném hlasu, který je drsný a silný, ale i křehký a zranitelný. Jejich tvorba kombinuje syrový hard rock s intimnějšími polohami a zve posluchače na cestu plnou emocí. Právě upřímnost a otevřenost v textech jim přinesla oddanou základnu fanoušků, kteří se v jejich hudbě nacházejí. V minulosti byli také předskokany kapel jako The Rolling Stones, nebo AC/DC.
Nemohu vynechat kapelu Electric Callboy, která vystoupí mezi koncerty The Pretty Reckless a středečního headlinera Gorillaz. Electric Callboy se stali jedním z nejvýraznějších a nejzábavnějších jmen současné metalové scény. Jeden z nejznámějších songů Hypa Hypa způsobil celosvětový rozruch a více než 100 000 fanoušků podepsalo petici, aby kapela mohla vystoupit na Eurovizi 2022. Také jejich evropské turné Hypa Hypa bylo kompletně vyprodané a album TEKKNO se vyšplhalo rovnou na první místo německé hitparády. Kapela odstartovala novou éru, v níž se metalcore, elektronické beaty a svérázný humor spojily do naprosto jedinečné kombinace.
Jak už jsem zmínila, headlinerem středečního dne je unikátní virtuální animovaná kapela Gorillaz. Tvoří ji čtyři ikonické postavy – zpěvák 2D, basista Murdoc Niccals, bubeník Russel Hobbs a japonská kytaristka Noodle.
Do Česka se vrací po devíti letech, získali mimo jiné ceny Grammy a BRIT a již vydali devět studiových alb, z nichž nejnovější je album The Mountain, které vyšlo v únoru 2026.
Halsey
Babymetal i nu-metal
Ve čtvrtek 11. června dopoledne bude možné navštívit „Shluk buněk talk”. Rozárie Haškovcová (s uživatelským jménem shluk.bunek) se na svých sociálních sítích dlouhodobě věnuje tématům udržitelnosti a klimatu. Jejími hosty budou Kamil Jaššo (VUT Brno) a Andrea Králiková (Nejsme Generace Trash).
Českou hudební reprezentací téhož dne bude kapela Wohnout na Rock for People Stage. Během skoro třicetileté kariéry sjezdili republiku křížem krážem a vydali deset řadových alb, DVD, live alba, best of kompilace, dvě autobiografické knihy a zpěvník. Jejich největším koníčkem jsou videoklipy, kterých mají mraky, z nichž ten k písničce Svaz českejch bohémů je se svými 86 miliony shlédnutími na YouTube nejúspěšnějším hudebním videem domácí kapely.
Z dalších jmen bych určitě doporučila americkou rockovou kapelu Breaking Benjamin, pop-punkové All Time Low, „kawaii“ Babymetal z Tokia, nebo Papa Roach, kteří se po lednové sólové show v Praze (2025) vrací zpátky do Čech.
Všechny tyto koncerty na sebe přímo navazují a střídají se na stagích Mastercard a Rock for People. Po Papa Roach už následuje čtvrteční headliner – Limp Bizkit, kteří se poprvé od roku 2015 vrací na pódium Rock for People 2026. Patří mezi nejznámější kapely éry nu-metalu, jejich songy dobyly hitparády a jejich energické koncerty strhávají fanoušky po celém světě už přes třicet let.
Návrat ohňové show
Na páteční dopoledne 12. června je plánované promítání dokumentu ke 30. výročí festivalu, které proběhlo minulý rok – 30 Ro(c)ků for People.
Dalším hudebním jménem z domácí scény, které určitě stojí za zmínku, je Kvietah. Magdalena Fendrychová vystupující právě pod tímto pseudonymem je skladatelka a písničkářka zpívající v češtině i angličtině. Vyniká ve svých textech otevřeností a opravdovostí a zároveň silou hudební výpovědi o často smutné realitě. Dokáže poutavě sdílet své pocity a zároveň vyhmátnout podstatu situace načrtnuté jen prostřednictvím detailů. I když se její koncert na Petr Svoboda Stage kryje s velkou show Bring Me The Horizon, stojí za krátkou návštěvu.
Bring Me The Horizon. Nezastavitelní. Energičtí. Headlineři. Jsou zpátky!
V roce 2024 na RfP přivezli nezapomenutelnou show plnou projekcí, ohňů a nadupaného setlistu a věřím, že mnozí už se nemůžou dočkat, co BMTH předvedou letos. Na RfP zahrají v rámci své aktuální koncertní éry POST HUMAN: NeX GEn. Do Hradce přijedou z Polska a následně zamíří do Rakouska, Francie, Belgie a dalších evropských zemí. V září je pak čeká turné v Kanadě a Americe s názvem POST HUMAN: NeX GEn – The Third Ascension Program.
IRON MAIDEN 2025 JOHN McMURTRIE
Screamující headlinerka
Za sobotu zmíním kapelu Yonaka, na kterou jsem kdysi náhodně narazila na koncertě Palaye Royale, kterým dělali předskokany a od té doby jsem se do Yonaky zamilovala. Toto britské trio míchá pop, punk i hip-hop do hypnotického mixu alternativního rocku. V textech se kapela otevřeně dotýká témat duševního zdraví, sebevědomí a přítomného okamžiku.
Kdyby se vám náhodou nelíbilo na koncertě Yonaky, budete mít možnost vybrat českou alternativu – Simon Opp. Je to mladý umělec s nezaměnitelným hlasem a vzhledem, jehož česká média začala nazývat „českým Jamesem Deanem“ po vydání jeho prvního singlu. V roce 2025 byl nominován na Objev roku v Českém slavíkovi a tento rok začal vydávat česky psané skladby.
Sobotním headlinerem – tedy spíše headlinerkou – je americká zpěvačka, skladatelka a multiinstrumentalistka Halsey, vlastním jménem Ashley Frangipane. Má za sebou spolupráci například s Bring Me The Horizon („¿”), kteří ji podle jejích slov naučili pořádně screamovat, Machine Gun Kelly („forget me too”), nebo The Chainsmokers („Closer”).
Přistane i Ed Force One
Nedělní dopoledne bude oproti jiným klidnější. Návštěvnictvo festivalu se pravděpodobně – stejně jako minulý rok – prostřídá. Je totiž zase přidaný pátý den, tentokrát ne kvůli oslavám festivalu, ale kvůli padesátiletému výročí kapely Iron Maiden, které nedávno slavila. Během padesáti let své existence si skupina prošla proměnami členů, odchody, příchody, ale přesto všechno se stále drží. Iron Maiden jsou známí svou neúnavnou snahou posouvat hranice – ať už jde o průlomová vystoupení za železnou oponou, koncerty na všech kontinentech, nebo lety na vlastním letadle Ed Force One, které pilotoval sám zpěvák Bruce Dickinson. Aktuálně se Iron Maiden vydali na monumentální šňůru Run For Your Lives World Tour, která nabízí nejen stadionové shows, ale i oficiální knihu a dokumentární film. I po půlstoletí na scéně zůstávají Iron Maiden živoucí legendou, symbolem nezlomné energie, hudební odvahy a věrnosti svým fanouškům. Nadcházející turné je výjimečné i tím, že kapela oznámila úplnou pauzu od koncertování v roce 2027. Pro fanoušky tak bude turné a zastávka v hradeckém Parku 360 jednou z posledních možností zažít nezapomenutelnou show v podání této legendy na roky dopředu.
I letošní ročník Rock for People, stejně jako všechny předchozí, přinese mnoho. Pět dní, osm stagí, ale hlavně – nespočet zážitků a vzpomínek.
Projekt Kino Utajeno pokračuje ve své letošní sezóně druhým hracím blokem, který se uskuteční od 30. června do 2. července v prostorách Zámku Troja ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy, pod jejíž správu Zámek spadá. Imerzivní site-specific večery tentokrát propojí film, performanci a současné výtvarné umění v kulisách barokního areálu i aktuální výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění. Vstupenky jsou již v prodeji na platformě GoOut.
Druhá letošní zastávka Kina Utajeno se odehraje v jednom z nejkrásnějších barokních areálů v Praze. Zámek Troja, vystavěný na konci 17. století jako letní sídlo šlechtického rodu Šternberků, se na tři večery promění v živou scénu, kde se propojí film, imerzivní performance, architektura i současné výtvarné umění. Každý večer nabídne jinou atmosféru i odlišnou dynamiku participativní performance, žádná repríza není stejná.
Tentokrát se diváctvo dostane do míst Zámku Troja, která jsou veřejnosti běžně nepřístupná, ať už jde o sklepení nebo bohatě zdobenou konírnu, kde jsou zachovány původní mramorové žlaby. Stáj je zdobena freskami s námětem koní, malby zachycují mytologické situace, ve kterých hráli koně významnou roli. Budova stáje je jasně rozeznatelná díky koňské hlavě nad vstupními dveřmi a je dlouhá 45 metrů. Součástí večera bude také sestup pod monumentální dvouramenné schodiště přímo k dramatickému sousoší gigantů padajících do Tartaru od sochařů Jana Jiřího Heermanna a Paula Heermanna z roku 1685.
Významnou roli v červnovém uvedení bude hrát i aktuální výstava GHMP Labyrint: Krajina vnitřního bloudění, do níž performance přímo vstupuje a reaguje na ni. „Performance je intervencí do výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění. Diváctvo se během ní ocitá v barokním prostoru plném výtvarného umění, kde se propojuje jeho historický i současný rozměr. Mým cílem je rozostření hranice mezi současným uměním, performancí a promítaným filmem. Výsledkem je intenzivní zážitek na pomezí výstavy, performance a filmu, který diváctvo vtahuje přímo do jeho dění. Červnová akce může oslovit nejen milovnice a milovníky filmu, ale i výtvarného umění,“ říká režisérka červnového uvedení Vojta Dubcová. Dramaturgie tentokrát pracuje se snímkem, který výrazně propojuje filmové vyprávění s dějinami výtvarného umění a vizuální kulturou. Víc ale zůstane utajeno až do samotné projekce.
Kino Utajeno dlouhodobě proměňuje klasické promítání filmu v komplexní zážitek, který vzniká mezi prostorem, performancí a samotným diváctvem. Každý večer začíná imerzivní performancí vytvořenou přímo pro konkrétní místo, pokračuje gamifikovaným filmovým kvízem a úvodním slovem k projekci, která je vrcholem večera. Závěr celého programu patří komentovanému objevování běžně nepřístupných prostor a zasazení do kontextu historického i architektonického.
O KINĚ UTAJENO
Za projektem stojí kolektiv absolventstva a studentstva FAMU, DAMU, AVU a Filozofické fakulty UK. Projekt je realizován s finanční podporou Státního fondu audiovize, Akademie múzických umění v Praze (Mezifakultní spolupráce), Ministerstva kultury České republiky a byl podpořen Novou sítí v rámci programu Nová krev na scéně. Mediálním partnerem projektu je magazín a umělecká komunita art2friends a kulturní magazín UNI. Partnerem doprovodného programu je Prager’s. Kino Utajeno na Zámku Troja vzniká ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy.
Imerzivní site-specific divadelní a filmová akce na místech, kam se návštěvník běžně nedostane nebo jen dost obtížně. Na místech neznámých, zapomenutých i povědomých – ale vždycky jinak, než čekáte.
Pokaždé jiné unikátní místo v Praze, participativní divadlo, komentované prohlídky skrytých architektonických skvostů a edukativní program.
O GHMP
Galerie hlavního města Prahy dlouhodobě představuje umění 20. a 21. století v historických palácích i ikonách modernistické architektury v centru Prahy i mimo něj, včetně barokního Zámku Troja. Ve svých výstavních budovách – od Domu U Kamenného zvonu přes Městskou knihovnu, Colloredo-Mansfeldský palác a Dům fotografie až po Bílkovu vilu – propojuje výstavy s bohatým doprovodným programem debat, koncertů, projekcí, komentovaných prohlídek a tvůrčích dílen pro děti, rodiny, seniory i zahraniční návštěvníky. GHMP zároveň vytváří otevřený prostor pro setkávání, vzdělávání a dialog o současném umění i veřejném prostoru.
Šestý ročník festivalu UNIfest, pořádaný kulturním magazínem UNI, se uskuteční v sobotu 27. června 2026 v prostorách Kaštanu. Open air festival bude letos na dvou pódiích a nabídne pestrý program současné nezávislé hudby napříč žánry – od alternativního popu a elektroniky přes písničkářství až po experimentální rock či poetický rap.
Hlavní hvězdou letošního ročníku bude dvojice DVA, která už od roku 2006 vytváří svůj osobitý „nonexist pop“ – hravou směs folku, elektroniky, techna a imaginárního folklóru neexistujících národů. Díky energickým koncertům i soundtrackům k oceňovaným hrám studia Amanita Design se kapela prosadila daleko za hranicemi Česka a vystoupila na festivalech po celé Evropě, v USA či Austrálii. Po několikaleté koncertní pauze se DVA úspěšně vrátili na pódia s albem Piri Piri (2024), které proměňují v živelnou taneční oslavu plnou fantazie a emocí.
Výraznou součástí programu bude také projekt Markéta Foukalová Jinak. Zpěvačka známá z kapely Lanugo či spoluprací s Michalem Prokopem a Michalem Pavlíčkem představí své první autorské album Jinak (2025), vytvořené společně s producentem Radimem. Jemný alternativní pop zde propojuje elektroniku, hiphopové rytmy i prvky reggae a dubu, zatímco texty se soustředí na každodennost, ženskou zkušenost a hledání krásy v obyčejných situacích.
Elektronickou a experimentální polohu festivalu zastoupí Tulpa Tape, nový projekt Vladivojny La Chia. Ta zde opouští tradiční písničkářskou formu a prostřednictvím analogové i digitální elektroniky vytváří emotivní, syrové a hypnotické kompozice balancující mezi taneční hudbou, ambientem a zvukovou performancí.
Ze Švýcarska dorazí česko-švýcarské duo Songs from Utopia, které kombinuje energii surf rock’n’rollu, garážového rocku, rockabilly i blues. Jejich syrové a intenzivní koncerty stavějí na výrazném groovu, kytarové energii a bezprostředním kontaktu s publikem.
Dalšími účinkujícími budou pražský písničkář Vlčák, jehož tvorba propojuje folk, indie rock i současnou elektroniku a který představí svou první česky zpívanou desku Cizinec, zpěvačka a pianistka Lucie Dlabolová s intimním programem na pomezí indie folku, šansonu a jazzu, nebo projekt Taskent, který propojuje poetický rap, elektroniku, dechové nástroje a taneční rytmiku do atmosférického soundtracku nočního města.
Program doplní také trio Abigail Ybarra, které po několikaleté pauze přiváží nový koncertní program postavený na syrovém zvuku, autorských českých textech a energii klasického rockového tria.
Šestý UNIfest tak opět nabídne originální průřez současnou nezávislou scénou – od etablovaných jmen po výrazné autorské projekty – a potvrdí svou otevřenost žánrovému i generačnímu přesahu.
Šestý ročník festivalu UNIfest proběhne v prostorách Klubu Kaštan na adrese Bělohorská 201/150, Praha 6. Festival pořádá Unijazz – sdružení pro podporu kulturních aktivit za podpory Magistrátu hlavního města Prahy, Městské části Prahy 6, Nadací Český hudební fond a Nadací Život umělce.
Mezinárodní projekt Access pokračuje v roce 2026 druhým kolem uměleckých rezidencí zaměřených na experimentální tvorbu, mezioborovou spolupráci a zapojování veřejnosti do současného umění. Cílem projektu je propojovat tvůrce a publikum z různých zemí a podporovat inovativní přístupy k hudbě, pohybu i vizuálnímu umění v netradičních prostorách. Projekt zároveň aktivně zapojuje veřejnost, které nabízí nevšední zážitky a nové perspektivy vnímání současného umění.
Letošní rezidence vzniká ve spolupráci s gymnáziem Přírodní škola v pražských Stodůlkách a proběhne jako součást školní expedice. Od 9. do 16. června 2026 budou studenti spolupracovat s mezinárodním týmem umělců:
David Bausseron (Francie), Václav Kalivoda (Česká republika), Pasi Mäkelä (Finsko), Andria Nicodemou (Kypr), Marija Rašić (Srbsko) a Marta Zapparoli (Itálie). Podporu jim poskytnou zkušení lektoři a hudebníci Matej Kotouček a Marie Čtveráčková.
Expedice letos zamíří na Jáchymovsko, konkrétně do historicky i přírodně výjimečné lokality naučné stezky Jáchymovské peklo. Studenti zde společně s umělci budou sbírat materiál a zvukové i vizuální podněty, které následně přímo ve škole promění v autorskou uměleckou performance.
Součástí rezidence budou také tři veřejné performance:
června – site-specific performance rezidenčních umělců v rámci expedice na Jáchymovsku
června v 9:00 a 17:30 – site-specific performance studentů a rezidenčních umělců, gymnázium Přírodní škola
„Projekt navazuje na dlouhodobé aktivity festivalu Alternativa zaměřené na mladé publikum a přináší studentům jedinečnou možnost tvořit společně s předními evropskými hudebníky a performery. Účastníkům nabízí vzácnou zkušenost, jak rozvíjet hudební dovednosti a zároveň objevovat nové způsoby vnímání prostoru, zvuku i kolektivní tvorby,“ říká Petr Vrba, umělecký koordinátor projektu.
Pražský hudebně-divadelní Festival HABROVKA se uskuteční 5. a 6. června již po čtyřiadvacáté. Letošní ročník s tématem Stačí málo nabídne program umělců z Česka, Slovenska i Rakouska, desítky koncertů a divadelních představení pro děti i dospělé. Cestu k mezinárodní spolupráci festivalu otevřelo ocenění CEIFA vyhlášené showcase festivalem Waves Vienna. V zahradě kostela sv. Františka z Assisi poblíž Budějovické vystoupí mimo jiné Matěj Metoděj Štrunc, Eggnoise, Krajina Ró, rakouský indie-popový objev Oskar Haag nebo slovenský písničkář Zabiť Františka. Děti i senioři mají jako každý rok vstup zdarma.
Téma letošního ročníku reaguje na nejistotu, se kterou se dnes potýká nezávislá kultura i samotný festival. Habrovku dlouhodobě ovlivňuje úbytek financování i proměna okolního prostoru kvůli intenzivní výstavbě v okolí Budějovické. „Stačí škrtnout položku v rozpočtu nebo postavit další development a všechno je jinak. Zároveň ale věříme, že stačí málo, aby člověk podpořil oblíbený festival a nezávislou kulturu – třeba přijít na koncert a objevit novou kapelu,“ říká ředitelka festivalu Dominika Mithofer.
Výraznou letošní novinkou je silnější mezinárodní program. Díky druhému místu v soutěži CEIFA, která oceňuje nezávislé festivaly ve střední Evropě, navázala Habrovka nové zahraniční spolupráce. Ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem vystoupí dvě výrazná jména současné rakouské scény – indie-popový hudebník Oskar Haag a hudebnice Avin Ahmadi, která propojuje perské hudební vlivy, jazz a hru na tradiční nástroj oud. Slovenskou scénu zastoupí například art-folkový písničkář Zabiť Františka nebo kapela Alten Kompoten, kterou jako svou divokou kartu doporučil slovenský festival FRAJ.
Hudební program nabídne také návrat kapely Eggnoise, elektronicko-folkový projekt LIDOVĚK 2.0 Matěje Metoděje Štrunce, koncert Nauzea Orchestra, Krajiny Ró nebo Nadnárodního divadla Williama Valeriána. O taneční část programu i večerní jam session se postará kapela Hyjé.
Festival tradičně myslí i na děti a rodiny. Divadelní program přinese inscenace souborů DAMÚZA, Loutky bez hranic, Vim kolektiv nebo Divadla MáMe. Tematicky se letošní ročník dotkne i vztahu k odpadu a veřejnému prostoru – například prostřednictvím inscenací Kam s tebou? nebo Dojdi s košem či dobrodružného hřiště Sběrný dvoreček.
Program festivalu proběhne na několika scénách v zahradě kostela sv. Františka z Assisi. Novinkou letošního ročníku je také možnost zakoupit mecenášskou vstupenku v předprodeji a podpořit tak fungování festivalu i na roky dopředu.
Lankum už dnes patří i v českém prostředí k poměrně dobře známým jménům, mimo jiné i díky velmi silnému koncertu v pražské Arše+ v září 2024. O to zajímavější je vracet se k sólové odbočce jejich člena Iana Lynche. Projekt One Leg One Eye se na albu …And Take The Black Worm With Me vydává ještě hlouběji do prostoru, kde se tradiční hudba rozpadá v dronu, šumu, temných rezonancích a téměř blackmetalové syrovosti. Reedice vydaná letos labelem Cold Spring se přitom neomezuje na pouhé znovuuvedení dávno vyprodaného titulu z roku 2022, ale přidává bonusovou skladbu Sympathetic Invertebrate Ritual. Síla téhle desky vždy spočívala v její pozvolna rozvíjené podobě. Původní vydání stálo na pěti skladbách, z nichž hned trojice překračovala osm minut a nejdelší Bold And Undaunted Youth se dostala přes třináctiminutovou hranici. I zbylé kusy ale působily spíš jako rozlehlé zvukové plochy než jako písně v běžném slova smyslu. Lynch tak nepracuje s tradičním folkem jako s hotovým tvarem, ale jako s materiálem, který nechává obalit ozvěnami opuštěných prostor, terénními nahrávkami, indickým shruti boxem, dudami i tísnivou produkcí. Výsledkem je hudba, která má blíž k rituálu nebo sestupu do podzemí než k běžné písničkářské desce. Podstatná je i volba materiálu. Skladba I’d Rather Be Tending My Sheep bývá připisována spisovatelce Ruth Tongue, respektive jejímu problematickému folklornímu odkazu. Tongue písně prezentovala jako nasbíraný tradiční materiál, jenže její důvěryhodnost byla opakovaně zpochybňována a u této skladby se běžně připouští, že ji možná sama napsala. Ian Lynch si tak do už tak temné a nejednoznačné nahrávky nevybírá „čistou“ tradici, ale i pomezní, podezřelé a sporné zdroje, což celé desce dodává ještě znepokojivější nádech. V tom je ostatně její zvláštní síla: nejde o pietní návrat k minulosti, ale o ponor do jejích stínů, omylů a vnitřních démonů. Rozšířená edice, možná i díky načasování do temné současnosti tenhle dojem ještě zesiluje.
Ed Palermo není typickým lídrem typického big bandu. Nekonvenčním přístupem k jakémukoli repertoáru předčí očekávání, tak (ne)buďte překvapeni, pokud na jeho albech či koncertech uslyšíte Franka Zappu, Todda Rundgrena, The Police, Yes, Johna Coltranea nebo Pata Methenyho spolu s jeho vlastními rozverně bujnými a zvraty plnými skladbami. Gil Evans kdysi řekl „Používal instrumentaci tradičního big bandu, ale jeho aranžmá a písně byly vším, jen ne tím…“
Než Ed založil tuhle smečku, koncertoval a nahrával s nejvýznamnějšími americkými personami včetně Arethy Franklin, Tita Puenteho, Eddieho Palmieriho, Celie Cruz, Tonyho Bennetta, Mela Tormého, Melby Moore a The Spinners. Mj. napsal hudbu pro Tonight Show a aranžoval hudbu pro finální koncert Jamese Browna v Hollywood Bowl. Každé album jeho bandu je spektakulární záležitostí a do všech stran ničí zaryté příznivce toho kterého směru. Jazzmani ve dvojím rozporu. Jedni se vesele za břicha popadají z té třaskavice vyšperkované geniálními instrumentálními výkony, ti bigotní pak zvedají oči, i si snad odplivnou.
Tady Ed se svou dvacetičlennou posádkou zanořil hluboko k (leckdy nenávistným) spojitým vodám progrocku a jazzrocku. Žádný náraz, boj, rozbití. Jako vody prostě stejně vždy prolnou, fúze je nepochybná. Když zmixuje třeba několik epochálních skladeb do svištící koule G-Spot Tornado/Resolution/Jingo v ambiciózní mash-up Zappovu G-Spot Tornado s McLaughlinovou Resolution a Olatunjiho Jingo, stupňuje intenzitu do horečky až milostně expresivní, kde přes složité aranžmá plynule prolíná každý styl ve víru zvuku. Devatenáct skladeb je amébně propojených do jakéhosi pásma. U Long Distance Runaround hned naskočí Yes, melodická linka je jasná, crimsonovské Vrooom jakbysmet, to je valba z plných trub, klasika Soundgarden Black Hole Sun tu v soulovém patosu zapadá coby jistící pant. Úžasné, s plnou nůší výtečné muzikality a navrch kopec radosti. Viz švihlý obal alba.
Glasgowské trio Taupe patří k dokonalým důkazům, že škatulkování v experimentální improvizační hudbě dnes přestává dávat smysl. Taupe dříve uváděli, že hrají „non-jazz“, nyní se, asi aby měli pokoj od dotazů, hlásí v tiskové zprávě ke škatulce skronk. Ta se používá pro zvukově agresivní, s disonancemi a mikrotónovými intervaly pracující odnože jak free jazzu, tak death metalu. Což je myslím výstižné. Přidejte ke zkreslené kytaře Mika Burmana, navztekanému saxofonu Jamieho Stockbridge a frenetickým bicím Alexe Palmera (tedy pokud zrovna nedojde na tišší, náladotvornou, temnou plochu) ještě elektronické podmazy v reálném čase a máte to. Nebo vlastně nemáte, což je dobře.
Důležitější než formy a žánrové kánony jsou totiž emoce. Trio samotné označilo album waxing | waning za „akt kulturního vzdoru v zoufalých časech“. Hudba skutečně na první poslech evokuje výbuch dlouhá léta kumulované a do neudržitelna stlačované energie. Jenže to není přesné. Výbuch je chaotický, zatímco zde je převaha pasáží mikroskopicky přesných, pečlivě prokomponovaných, se třemi nástroji (a elektronikou) v přísné tonální, rytmické i dynamické souhře. Potkává se tu počtářství math rocku, s jeho detailně vypsanými, matematicky (ale ne nutně harmonicky) logickými partiturami, a totální volnost. A těžko hledat, kdy se jedno překlopí ve druhé. Proč to také dělat, lepší je neanalyzovat a nechat hudbu, ať v posluchačské fantazii evokuje obrazy. Asociace, nepřesné příměry? John Zorn ve svých divočejších náladách, ale třeba i „minimalistické“ období King Crimson.
Třetí album skotského tria vychází u zdejšího labelu Minority Records, neb šéf vydavatelství Daniel Dudarec se pro Taupe nadchl díky jejich vystoupení na bratislavském showcase festivalu SHARPE. Je v logice věci, že křest desky proběhne v pražském prostoru Punctum, a to 15. dubna. Když má hudba takovou sílu z nahrávky, co teprve pódiové eskapády tria.
Španělská skladatelka a vokalistka Alicia Lázaro, žijící ve Švédsku, vstupuje debutem There Is No End To Anything Round na pomezí neoklasiky, komorního art popu a nenápadné, jemně rozostřené elektroniky. Už z anotací k desce je zřejmé, že nejde o nahrávku stavěnou na jednotlivých „písních“, ale spíš o souvislý, kruhově se vracející tok obrazů, emocí a proměn. Album je inspirováno mýty věčného návratu a od začátku do konce působí jako rituál přecházející od touhy, modlitby a ztráty až k přijetí a lásce. Lázaro staví hudbu především na vlastním hlase, místy rozšířeném až do sborové podoby, například v závěrečné The Song Of The Sea [love]. Ten není jen nositelem textu, ale i dalším nástrojem, který se vplétá do komorních aranží s violou, kontrabasem, flétnou, klarinetem či hostující trubkou Arveho Henriksena ve skladbě Love, How Long Will You Wait Ever To Land? [longing]. Výsledkem není ani čistý ambient, ani klasická písničkářská forma v hispánském duchu, ale cosi mezi komorní suitou s několika intenzivními vpády (viz až free jazzově působící Nocturno [surrender]) a snovou zvukovou instalací. Významnou roli přitom hraje i prostor. Album bylo od počátku koncipováno jako zvukové prostředí, které má posluchače obklopit, nikoli jen doprovázet. Není divu, že křest desky byl autorkou pojat jako multimediální zážitek na pomezí koncertu, divadla a instalace. Silnou stránkou alba je jeho schopnost držet pohromadě velmi křehký materiál. Lyrické motivy vody, světla, noční oblohy, moře nebo modlitby se vracejí v různých podobách a vytvářejí dojem vnitřně propojeného světa. Místy sice hrozí, že se nahrávka uzavře do vlastní vznešené obraznosti a posluchači nabídne spíš kontemplaci než pevnější opěrný bod, ale právě v tom je její zvláštní síla. Lázaro neusiluje o efektní vrcholy, nýbrž o pomalé ponoření. A pokud na její tempo přistoupíte, odmění se vám deska soustředěným, tichým a zároveň velmi netuctovým zážitkem.
