Městská část Praha 6 stojí za vznikem ambiciózního projektu Mural Ruzyně, který na konci června promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu v ulici Vlastina v monumentální galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt vzniká jako součást festivaluUrban Pictus, za jehož realizací stojíThe Chemistry Gallery. Dílo bude vznikat od 15. do 30. června 2026.
Na vzniku jednoho z největších muralů v Evropě se bude podílet třicet výrazných osobností české i zahraniční streetartové scény. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma “Krása města v pohybu” a promění betonovou stěnu v živý kulturní prostor a venkovní galerii.
„Chceme, aby Praha 6 byla místem, kde má moderní umění své pevné místo nejen v galeriích, ale i ve veřejném prostoru,“ říká radní pro kulturu, sport a bezpečnost městské části Praha 6 Jan Lacina. „Projekt má od samého začátku mimořádně pozitivní odezvu. Podporu jsme získali od Ministerstva obrany, kterému zeď patří, Vojenského historického ústavu, Letiště Václava Havla Praha i dalších partnerů. Ambicí projektu je také výrazný mezinárodní přesah,“ doplňuje Lacina.
Mural Ruzyně vzniká jako kurátorsky vedený celek, ve kterém budou jednotlivé části na sebe vizuálně navazovat. Výsledný celek tak nabídne fascinující procházku skrze různé podoby současného urban artu – od jemných detailů po realistické kompozice. Je to projekt, který mluví mnoha jazyky a v němž si každý divák najde motiv, který s ním osobně zarezonuje. Každý z třiceti umělců a umělkyň vytvoří vlastní úsek monumentální malby, dohromady ale vznikne jednotný vizuální příběh inspirovaný dynamikou města. Do projektu se zapojí výrazná jména domácí i zahraniční scény, mimo jiné Michal Škapa, Toy Box, Chemis, Sany nebo Jakub Tytykalo. Mezinárodní scénu zastoupí například Bona Berlin, Tim Marsh, Luca Ledda, Smoka, Mandioh, Juanjo Surace nebo Kram a další.
Do projektu bude také zapojena veřejnost. Česká ilustrátorka a streetartistka Toy Box připravuje část muralu s názvem Laskavost: malé a velké dobré skutky, do které chce propsat skutečné příběhy místních obyvatel. „Vycházím z myšlenky, že pokud se budeme po městě pohybovat ohleduplně a prokazovat si malé laskavosti, bude se nám všem žít o něco lépe,“vysvětluje TOY BOX. Veřejnost může s umělkyní sdílet své příběhy prostřednictvím sociálních sítí nebo e-mailu a některé z nich se následně stanou součástí samotné malby.
Festival Urban Pictus, který funguje jako bienále a letos od června do září probíhá jeho třetí ročník, dlouhodobě pracuje s proměnou veřejného prostoru prostřednictvím současného mural artu a usiluje o kultivaci zanedbaných či anonymních míst ve městě. Praha 6 se tímto projektem inspiruje ikonickými světovými lokalitami, jako je berlínský Teufelsberg nebo čtvrť Wynwood v Miami.
„Chtěli jsme do Prahy přenést energii světových metropolí a ukázat, že i dlouhá betonová stěna může být uměleckým zážitkem,“ říká organizátor festivalu Petr Hájek. Spojení Prahy 6, která projekt iniciuje, je tak logické právě s tímto festivalem a jeho týmem.
Realizace projektu proběhne ve druhé polovině června a veřejnost bude moci celý proces sledovat přímo na místě. Po dokončení se Mural Ruzyně stane třetím nejdelším kolaborativním muralem v Evropě.
Mural Ruzyně
Projekt Mural Ruzyně přináší na zeď o délce 700 metrů (v ulici Vlastina) 30 uměleckých děl od předních jmen české i zahraniční streetartové scény. Rozsahem se jedná o třetí nejdelší mural svého druhu v Evropě.
Téma muralu:Krása města v pohybu
Iniciátorem projektu Mural Ruzyně je MČ Praha 6. Projekt realizuje The Chemistry Gallery v rámci festivalu Urban Pictus, a ve spolupráci s partnery.
Letošní ročník bude především ve znamení propojování, kde umění nezná hranic.
Mezinárodní festival současného tance, fyzického divadla a nového cirkusu KoresponDance již brzy zahájí svůj 14. ročník, který se letos ponese ve znamení umění bez hranic a v dialogu. Od června do července oživí veřejná prostranství, kulturní instituce i historické areály na Vysočině a nabídne program propojující současný tanec, hudbu, vědu, nový cirkus, výtvarné umění i participativní a komunitní projekty. Festivalové zastávky se uskuteční v Jihlavě ve spolupráci s kulturním prostorem DIOD (11. 6.), Žďáře nad Sázavou v kooperaci s Domem kultury (25. 6.) a vyvrcholí hlavním festivalovým víkendem 17.–19. července na zámku Žďár nad Sázavou. Festivalové Entrée si návštěvnictvo může užít v Novém Městě na Moravě (4. 6.). Hlavní část festivalu o červencovém víkendu bude spojena s představením a zahájením programu Hub 800, který má své zázemí v novém prostoru Kulturně kreativního centra Vysočina (KKCV).
Letošní dramaturgie festivalu vychází z myšlenky překračování hranic mezi uměleckými obory, žánry, generacemi i společenskými skupinami. KoresponDance dlouhodobě propojuje současné umění s veřejným prostorem, krajinou a místními komunitami. Letos tuto filozofii rozvíjí ještě intenzivněji prostřednictvím projektů, které spojují pohyb s hudbou, divadlem, vědou, filozofií či sportem a vytvářejí nové způsoby společného sdílení uměleckého zážitku.
„Myšlenka a téma letošního ročníku by se dala popsat i tím, na čem stála škola Bauhausu. KoresponDance od svého vzniku hledá cesty, jak propojovat světy, které se běžně nepotkávají. Chceme dát prostor umění bez hranic, tato idea vychází z přesvědčení, že nejzajímavější věci vznikají právě na pomezí oborů, generací i zkušeností. Současný tanec se setkává s hudbou, novým cirkusem, výtvarným uměním, vědou, filozofií nebo sportem, profesionální umělci s místními komunitami a etablované osobnosti s nastupující generací tvůrců. Dramaturgie festivalu jde i po stopách programu Hub 800 v novém prostoru Kulturně kreativního centra Vysočina, a vznikají nám tak i pro festival další dramaturgické linie. Právě například KoresponDance Next je přirozeným pokračováním této vize – vytváření prostor pro dialog, kreativitu a společné objevování,“ říká Marie Kinsky, zakladatelka, jedna z dramaturgyň a ředitelka festivalu.
Festival začíná v Jihlavě
První letošní zastávkou bude 11. června Jihlava, kde festival ve spolupráci s kulturním prostorem DIOD promění park Gustava Mahlera a jeho okolí v otevřenou scénu pro současné pohybové umění. Program nabídne novinku WanderJakuba a Heleny Urbanových, cirkusové představení o krajině a člověku, rodných hroudách i cestách pryč. S inscenaci putují Českem pěšky nebo veřejnou dopravou a po květnové premiéře v pražském KD Mlejn se dvojice vydá pěšky z Pardubic do Jihlavy na další štaci. Druhá inscenace, s titulem BRUT, připutuje až z Taiwanu a Francie. Její formát dostane nový tvar přímo pro kulisy Jihlavy a open air. Na pomezí tance a nového cirkusu umělectvo pracuje s tématem vztahů moci, nadvlády a podřízenosti ve všech vrstvách společnosti. Návštěvníky čekají také otevřené workshopy, tečka za festivalovým dnem bude patřit DJ: greta spitfire.
Červnové termíny festivalu doplňuje festivalové entrée v Novém Městě na Moravě, za kterým stojí Horácká galerie společně s Kulturním domem, a které se uskuteční 4. června. Na sklonku června, konkrétně 25. 6., proběhne jeden festivalový den i ve Žďáře nad Sázavou, a to díky spolupráci s Domem kultury.
Mezinárodní program přiveze pro české publikum novinky a výrazné evropské osobnosti
Hlavní festivalový program (17.–19. 7.) nabídne desítky umělců a souborů z České republiky i zahraničí. Francouzský performer Rémi Luchez uvede poetické a minimalistické představení miettes, které prostřednictvím současného cirkusu a výtvarného umění otevírá otázky důvěry, rovnováhy a odvahy překračovat vlastní limity. V české premiéře se představí také řecká choreografka a performerka Vasiliki Papapostolou alias Tarantism se sólem PANOPTICON. Inscenace propojující street dance a současnou choreografii reflektuje téma kontroly, viditelnosti a svobody v době neustálého dohledu. Jedním z vrcholů programu bude rovněž představení BOLERO-EXTENDED litevského souboru Šeiko Dance Company. Originální spojení současného tance a živě interpretovaného Ravelova Bolera vytváří hypnotický scénický zážitek, který překračuje hranice mezi koncertem a taneční performancí.
Výrazné zastoupení budou mít umělci z Taiwanu. Po inscenaci BRUT v Jihlavě zavítá do Žďáru nad Sázavou taiwanský novocirkusový umělec a street performer Chien Hung Kuo. Jeho Moving Zen propojuje cirkus, vizuální umění a filozofii v hypnotický zážitek, který zpomaluje čas a obrací pozornost k přítomnému okamžiku. Spolupráce s Taiwanem vychází z navázání partnerství SE.S.TA a významného taiwanského uměleckého centra Weiwuying. Diváctvo tak může očekávat v dalších letech festivalu nová propojení a koprodukce mezi českou a taiwanskou uměleckou komunitou.
Pro rodiny i novou generaci
KoresponDance dlouhodobě oslovuje publikum napříč generacemi a ani letos nebude chybět program na míru pro rodiny s dětmi. Součástí festivalu budou představení, workshopy i participativní aktivity, které umožní nejmladším návštěvníkům objevovat současné umění hravou a přístupnou formou.
Novinkou letošního ročníku je programová linie KoresponDance Next, která otevírá prostor pro nastupující generaci umělců a (nejen) mladé publikum. Nabídne Open Stage pro mladé tvůrce, diskusní formát Talk Next i hudební dramaturgii zaměřenou na současnou alternativní scénu. Festival tak vedle etablovaných jmen vytváří prostor pro nové hlasy, experiment a mezigenerační dialog. Do této dramaturgické linie spadá již tradiční KoresponDance Battle pod taktovkou tanečníka a vizuálního umělce Kristiána Mensy, alias Mr.Krisse.
Hub 800 – Kulturně kreativní centrum Vysočina představuje svou dramaturgii a program
Významným momentem letošního ročníku bude spuštění programu Hub 800 v novém prostoru Kulturně kreativního centra Vysočina. To již letos hostilo několik uměleckých rezidencí a nyní představuje a otevírá svůj ucelený program pod souhrnným označením Hub 800. Kulturně kreativní centrum Vysočina, které se otevřelo již v prosince 2025 vzniklo v areálu bývalého konventu na zámku Žďár nad Sázavou. Program Hubu propojuje umění, vědu, vzdělávání, kreativní průmysly i společenské inovace a stává se novým místem pro tvorbu, spolupráci a sdílení. Festival KoresponDance symbolicky uvede tento koncept do života.
Slavnostní otevření Hubu 800 doprovodí mimo jiné koncert Her Country, výjimečné hudební setkání klavíristky a skladatelky Nikol Bókové, mezzosopranistky Belly Adamové a světového hornisty Radka Baboráka. Dílo inspirované odkazem Bedřicha Smetany a jeho cyklem symfonických básní Má vlast vzniklo jako současná hudební reflexe krajiny, identity a domova.
KoresponDance otevírá své brány již počtrnácté a své diváctvo vítá s otevřenou náručí. Program prvních festivalových dní v Jihlavě (11. 6.) a ve Žďáru nad Sázavou (25. 6.) je zdarma. Kompletní program je zveřejněn na webu www.korespondance.cz.
TERMÍNY FESTIVALU 2026
6. | Nové Město na Moravě | festivalové Entrée
6. | park Gustava Mahlera | společně s DIOD Jihlava
6. | prostranství okolo Domu kultury | ve spolupráci s Domem kultury ŽnS
Frýdeckomístecký festival Jazz ve městě letos slaví 20. výročí a připravil program hodný této výjimečné příležitosti. Na dvoudenní oslavu pozval výrazné osobnosti české jazzové scény, mezinárodní projekty i hlavní hvězdu ročníku, fenomenální francouzskou zpěvačku Camille Bertault, držitelku prestižního ocenění Les Victoires du Jazz. Festival Jazz ve městě se uskuteční 24. a 25. července 2026.
Jazz ve všech jeho podobách, mezinárodní sestavy a výrazná ženská energie, to vše nabídnou dva letní dny pod širým nebem ve Frýdku-Místku. Hlavní tvář letošního ročníku, Camille Bertault, patří k nejvýraznějším osobnostem současného evropského jazzu. Vedle mimořádného hlasového rozsahu a technické virtuozity si publikum získává také bezprostředností, energií a nakažlivou spontánností, které prostupují její tvorbou i koncertními vystoupeními. Držitelka nejprestižnější francouzské jazzové ceny Les Victoires du Jazz pravidelně koncertuje po celém světě a spolupracuje s předními osobnostmi mezinárodní jazzové scény. Do Frýdku-Místku přiveze svůj pařížský kvintet.
Další kapely v nabitém programu představují vedoucí osobnosti české jazzové scény s jejich novými alby a kapelami s mezinárodní účastí. Kytarista Libor Šmoldas vystoupí s repertoárem ze své nové desky Sorry, Miles!, na které se u příležitosti 100. výročí narození Milese Davise obrací ke skladbám, které jsou s tímto hudebníkem spojovány, leč často chybně. S humorem tak poukazuje na mistrovu nechvalně známou vlastnost přisvojovat si skladby svých spoluhráčů. Výsledkem je ovšem špičkové album, jehož středobodem je kytara a dokonalá souhra Šmoldasova kvarteta.
Skladatelka a pianistka Kristina Barta na svém novém albu Red Landscape překračuje hranice – hudební, geografické i lidské – a propojuje současný jazz s prvky české historie a identity. Na koncertě zazní také její aranžmá Modlitby pro Martu, kterou zazpívá Petra Brabencová, či úpravy ukrajinské lidové melodiky. Mezi špičkovými muzikanty jejího kvinteta se objeví jako host také slovenský saxofonista Martin Uherek.
Na závěr hlavního festivalového večera se můžete přesvědčit, jak jazzmani hrají pop. Vystoupí totiž Tour Guide Blonde, kapela složená z ostřílených jazzových hudebníků s americkou zpěvačkou Allison Wheeler v čele. Jejich hudba nejvíc spadá do žánru amerikana, popu vycházejícího z kořenů americké hudby.
Program odstartuje již v pátek ve zbrusu novém areálu Nová osmička, otevřeného v prostorách bývalé textilní továrny. Festival zahájí hvězdný mezinárodní kvartet Daniela Bulatkina, českého pianisty zakotveného v Rotterdamu. Jeho autorskou hudbu spolu s ním zahraje kytarista David Dorůžka a americko-francouzská rytmika. Po nich otevřou festivalovou jam session studenti a studentky Janáčkovy konzervatoře v Ostravě pod názvem Jazz v konzervě.
Už potřetí se o festivalový program stará kytarista a místní rodák Radim Přidal. „Mám velkou radost, že tři z pěti kapel mají ve svém čele ženy, to je něco, co se v programech nejen jazzových festivalů příliš nevidí. Obzvlášť mě těší, že se nám podařilo získat Camille Bertault, která představuje opravdovou světovou špičku vokálního jazzu a její koncerty jsou i silný lidský zážitek,” říká k letošnímu jubilejnímu programu. „Program představuje průlet jazzovým světem, od tradičnější podoby jazzu k modernímu pojetí až do popu, od instrumentální hudby, použití hlasu jako nástroje až k písničkám. Bude to oslava výročí, jak se patří,“ dodává.
Festivalovou atmosféru v přestávkách zpestří swingová kapela a tanečníci, chill-out zóna v zámeckém parku a skvělé občerstvení. Historii Jazzu ve městě si budou mít návštěvníci možnost připomenout výstavou fotografií z jeho předchozích ročníků.
Vstupenky zakoupíte na www.kulturafm.cz. Festival pořádá město Frýdek-Místek prostřednictvím Kultura F≈M.
Skladatel a pianista Michal Worek spojil síly s violoncellistkou Dorotou Barovou. Výsledkem jejich spolupráce je minimalistická skladba DREAMAGINATION s vizuálně podmanivým videoklipem propojující hudbu s abstraktním malířstvím Vladimíra Váchala.
Skladba DREAMAGINATION vznikla jako reakce na neustálý tlak moderního světa. V době, kdy se události kolem nás mění každou minutou a jedna krize střídá druhou, nabízí tato kompozice pro klavír a violoncello prostor pro nadechnutí.
„V časech, kdy na nás ze všech stran vyskakují šokující zprávy, je potřeba se na chvíli zastavit a ponořit se do sebe. Právě ve vlastním snění můžeme znovu nalézt ztracený klid,“ popisuje záměr skladby její autor Michal Worek.
Hudebně vychází sklaba z minimalismu. Ostinátní figura v klavírním partu, který nahrál sám autor, se citlivě proplétá s hlubokým tónem violoncella Doroty Barové. Ta ve skladbě i videoklipu představuje svůj unikátní nástroj – pětistrunné violoncello, které si nechala vyrobit na míru.
Ačkoliv se oba umělci pohybují v různých hudebních světech, jejich setkání bylo přirozené. Michala Worka i Dorotu Barovou spojuje rodný Třinec. Právě tyto společné kořeny a podobná hudební citlivost daly vzniknout nahrávce, která vyčnívá svou čistotou a klidem.
Michal Worek je žánrově rozkročený skladatel a pianista (Michal Worek Quartet, Silegrail, Symphonic Adventures), vítěz skladatelské soutěže Composers Summit Prague 2024, který pravidelně také doprovází Renatu Drössler či Báru Kodetovou.
Dorota Barová je renomovaná violoncellistka a zpěvačka (Tara Fuki, Vertigo, Aneta Langerová). Její poslední sólové album Píseň pro Mi získalo nominaci na cenu Anděl.
Za videoklipem stojí režisér Michal Skořepa je známý spoluprací s kapelami Kabát, Chinaski či Za Wohnout. Sám je uznávaným hudebníkem, jeho projekt Pan Lynx byl taktéž nominován na cenu Anděl.
O zvuk se postaral Jan Křišťál ze studia Audiogarden.
Ikony elektronické hudby a vizionáři moderního zvuku Kraftwerk v rámci světového turné přijedou do České republiky. 15. července 2026 vystoupí v pražském Foru Karlín, kde představí unikátní audiovizuální show spojující hudbu, digitální animaci a performance. Publikum čeká výjimečný večer, který potvrzuje status Kraftwerk jako jedné z nejvlivnějších formací hudební historie.
Koncerty Kraftwerk jsou proslulé jako „Gesamtkunstwerk“ – totální umělecké dílo, v němž se propojují elektronická hudba, robotická estetika a precizně synchronizované vizuální projekce. Zakladatel projektu Ralf Hütter spolu se svým týmem naživo ilustruje symbiózu člověka a stroje – myšlenku, která je pro Kraftwerk zásadní už více než pět desetiletí.
Projekt Kraftwerk vznikl v roce 1970 v Düsseldorfu, kde Ralf Hütter a Florian Schneider založili legendární studio Kling Klang. Právě zde byly koncipovány a produkovány všechny zásadní nahrávky, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj moderní hudby. V polovině 70. let si Kraftwerk vydobyli mezinárodní uznání díky revolučním elektronickým zvukovým krajinám, syntetickým hlasům a počítačovým rytmům, které se staly základem pro celé spektrum žánrů – od electra a hip hopu přes techno až po synthpop.
S vizí budoucnosti a fascinací technologií vytvořili Kraftwerk soundtrack digitálního věku 21. století. Jejich vliv dalece přesahuje hranice hudby a sahá do oblasti výtvarného umění i současné kultury. Od roku 2012 se projekt Kraftwerk znovu silně propojuje s výtvarnou scénou – mimo jiné prostřednictvím retrospektivních 3D koncertních sérií v institucích, jako jsou MoMA v New Yorku, Tate Modern v Londýně, Walt Disney Concert Hall v Los Angeles či Fondation Louis Vuitton v Paříži.
Význam Kraftwerk potvrzují i prestižní ocenění: v roce 2014 obdržel Ralf Hütter Grammy Lifetime Achievement Award a v roce 2021 byli Kraftwerk uvedeni do Rock & Roll Hall of Fame. Pražský koncert nabídne průřez ikonickou tvorbou kapely a představí ji v podobě, která je technicky precizní, vizuálně působivá a myšlenkově nadčasová.
Praha ožije i podruhé multižánrovým městským festivalem Poznej Vltavu. Na loňský ročník zavítalo na 10 000 návštěvníků, do akce se zapojilo přes 50 institucí, organizací či spolků a festival nabídl více než 80 akcí podél Vltavy. Letos se celodenní akce, kterou pořádá Kreativní Praha, uskuteční v pondělí 28. září. Promění břehy i hladinu Vltavy v prostor pro poznávání, setkávání, vzdělávání i zábavu. Návštěvníci se mohou těšit na komentované prohlídky, workshopy, přednášky, umělecké intervence, sportovní aktivity i jedinečnou možnost navštívit běžně nepřístupná místa a technické objekty spojené s řekou.
Festival rozproudí aktéry i návštěvníky v úseku od nového Dvoreckého mostu až po Podbabu a představí Vltavu jako významnou součást identity Prahy, jako řeku, která propojuje město nejen geograficky, ale také kulturně, společensky i ekologicky. Program nabídne desítky aktivit připravených ve spolupráci s městskými organizacemi, kulturními institucemi, odbornými pracovišti i neziskovým sektorem. „Vidět Prahu ze břehu Vltavy nebo její hladiny umožňuje úplně novou a neobvyklou perspektivu. Díky Kreativní Praze a desítkám zapojených partnerů tento zážitek můžeme přinést tisícům Pražanů a návštěvníků Prahy, a představit ji jako inspirativní a tvůrčí město,” říká ředitel Odboru kultury a cestovního ruchu, MgA. Jiří Sulženko, Ph.D.
První ročník festivalu v roce 2025 navštívilo více než 10 000 lidí. Do programu se zapojilo přes 50 partnerů a návštěvníci mohli vybírat z aktivit na více než 80 místech podél řeky. Druhý ročník na tento zájem ze strany návštěvníků i aktérů navazuje a dále rozvíjí myšlenku Vltavy jako živého veřejného prostoru, zdroje poznání i místa každodenního setkávání.
„Vltava je jedním z nejvýznamnějších prvků pražské krajiny – a to nejen té přírodní, ale i kulturní. Je místem, které propojuje obyvatele, instituce i městské části. Festival Poznej Vltavu ukazuje, jak rozmanité příběhy, funkce a možnosti se s řekou pojí. Jsme rádi, že se podařilo navázat na úspěšný první ročník a znovu vytvořit platformu, která propojuje kulturu, vzdělávání, ekologii i aktivní trávení volného času,“ říká Kristýna Kočová, ředitelka Kreativní Prahy.
Do letošního programu se zapojují například Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, Prague City Tourism, Galerie hlavního města Prahy, Povodí Vltavy, Pražské vodovody a kanalizace, Pražská vodohospodářská společnost, ROPID, Lesy hl. m. Prahy, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a řada dalších organizací. Úsek Vltavy, který festivalem ožije, se pro letošek rozšiřuje až ke Žlutým lázním a novému Dvoreckému mostu, který se ihned po svém otevření stal vyhledávaným místem Pražanů. Součástí festivalu bude také tradiční vodácký závod Napříč Prahou přes tři jezy, který organizuje Junák – český skaut. Spojení obou akcí nabídne návštěvníkům možnost zažít Vltavu nejen z břehů, ale také přímo z její hladiny.
Festival Poznej Vltavu přispívá k aktivnímu využívání veřejného prostoru, podporuje vztah obyvatel k řece jako klíčovému městskému prvku a zároveň popularizuje témata ochrany životního prostředí, kulturního dědictví a udržitelného rozvoje města. Většina programu bude přístupná zdarma, u některých aktivit bude z kapacitních důvodů nutná předchozí registrace.
Aktuální informace o programu a jednotlivých festivalových místech budou organizátoři festivalu postupně v průběhu léta doplňovat na web a na sociální sítě. Rezervační systém na jednotlivé události bude spuštěn v první vlně 1. září, ve druhé pak 14. září na platformě GoOut a na webech jednotlivých zapojených míst, organizací či institucí.
O FESTIVALU
Festival Poznej Vltavu je městská multižánrová akce, která představuje řeku jako významnou součást života hlavního města. Propojuje kulturní, vzdělávací, infrastrukturní, sportovní i environmentální aktivity a nabízí veřejnosti možnost objevovat známá i skrytá místa spojená s Vltavou. Cílem festivalu je posílit vztah obyvatel k řece a veřejnému prostoru, rozvíjet povědomí o významu vodních toků pro město a inspirovat k odpovědnému přístupu k životnímu prostředí. Druhý ročník festivalu se uskuteční 28. září 2026. Festival organizuje Kreativní Praha za podpory MHMP.
Mezinárodní festival JazzFestBrno přidává do svého podzimního programu k již potvrzeným vystupujícím jako Snarky Puppy, Tigran Hamasyan nebo Sachal Vasandani další jména. Pětadvacátý ročník vyvrcholí velkým narozeninovým večerem 26. listopadu v Divadle Husa na provázku s kubánským pianistou Alfredem Rodriguezem, polským kvintetem Blu/Bry a trojicí českých, nejen jazzových, osobností－Jiří Stivín, Martin Zbrožek a Jiří Slavík. V Cabaretu des Péchés vzdá 15. října poctu legendě Johnu Coltranovi americký saxofonista Isaiah Collier, po níž bude následovat jam session s kvartetem Ondřeje Štveráčka a návštěvníky, kteří si přinesou hudební nástroje. Ti budou mít navíc vstup zdarma. Na stejném místě se 8. listopadu představí držitel ceny Grammy, americký bubeník a producent Louis Cole, spolu se saxofonistou a skladatelem Davidem Binneym a baskytaristou Perou Krstajicem. JazzFestBrno vyrazí také mimo domov: 19. září v Kyjově zahraje polská formace Helicopets, jejímž zakladatelem je kytarista a skladatel Adam Baran. Letovice 21. října přivítají syna Pharoaha Sanderse, newyorského saxofonistu Tomoki Sanderse, který patří k nejzajímavějším mladým osobnostem tamnější současné jazzové scény. Kompletní program i vstupenky v prodeji najdou zájemci na www.jazzfestbrno.cz.
Sice poslední akce 25. ročníku, ale zato pořádná oslava výročí se vším všudy! Večer 26. listopadu v Divadle Husa na provázku nabídne návštěvníkům dokonce tři koncerty. Kubánský pianista Alfredo Rodriguez ve své tvorbě propojuje tradiční kubánské žánry, jako jsou son a mambo, s moderním jazzem, avantgardou a klasickou hudbou. „Vizionář, který odmítá být zaškatulkován pouze jako ´latinjazzový´ pianista, je dnes vyhledávaným koncertním umělcem po celém světě. Je známým pro svá strhující živá vystoupení, během nichž dokáže nástroj proměnit v kompletní rytmické těleso. Působí jako živelná síla – jeho hra je perkusivní, explozivní, a přitom technicky naprosto precizní,” líčí umělecký ředitel festivalu Vilém Spilka.
Polská jazzová skupina Blu/Bry je působivou ukázkou progresivity současné evropské jazzové scény. „Toto kvinteto bylo jedním z objevů Central European Jazz Showcase, která se vloni konala v Brně. Ve své tvorbě vycházejí z kořenů moderního evropského jazzu, do nějž však s naprostou přirozeností vplétají prvky klasické hudby, lidové inspirace i jemné elektronické textury. Výsledkem je hudba plná zvratů, vrstvených motivů a nečekaných atmosfér, kde skladby plynule přecházejí od lyrických pasáží k hutným groovům,” říká Spilka. Blu/Bry získali Grand Prix na prestižních evropských festivalech i na Central European Jazz Showcase.
Mistr fléten a saxofonů Jiří Stivín, virtuózní houslista Martin Zbrožek a přední kontrabasista Jiří Slavík－setkání tří osobností a multiinstrumentalistů české hudební scény slibuje koncertní zážitek, který se zcela vymyká běžným žánrovým škatulkám. „Každý z protagonistů přináší do tohoto spojení jedinečný vklad. Všichni tři se pohybují v neobyčejně širokém stylovém rozpětí a zároveň jsou invenčními autory. Nejpevněji všechny ale spojuje bezbřehá hravost, tvůrčí odvaha a radost z okamžiku, kdy hudba vzniká přímo před očima a ušima diváků,” popisuje Spilka. Návštěvníci se tak mohou těšit na cestu časem i hudebními styly.
Dva nově potvrzené koncerty proběhnou také v oblíbeném prostředí stylového Cabaretu des Péchés. V programu Collier Plays Coltrane zde 15. října americký multitalentovaný saxofonista, skladatel, pedagog a aktivista Isaiah Collier vzdá poctu Johnu Coltranovi v roce stého výročí od smrti tohoto saxofonového velikána. „Collierova hra na saxofon v sobě nese stejnou naléhavost, syrovost i hlubokou vnitřní spiritualitu, jakou kdysi disponoval sám Coltrane, avšak s dravostí a pohledem mladého osmadvacetiletého muže, který reflektuje dynamiku dnešní doby,” zdůrazňuje Spilka. Následující jam session zahájí kvarteto Ondřeje Štveráčka a kdo si přinese hudební nástroj, bude mít vstup zdarma.
Koncert 8. listopadu nabídne setkání s ryze současnou instrumentální hudbou v podání moderního jazzového tria, ve kterém se potkávají tři výrazné osobnosti dnešní hudební scény. Držitel ceny Grammy, bubeník a producent Louis Cole zde spojil síly se saxofonistou a skladatelem Davidem Binneym a baskytaristou Perou Krstajicem. „Výsledkem je projekt, který propojuje moderní jazzovou improvizaci s výraznou rytmikou, současným zvukem a energií, jež překračuje hranice tradičního jazzu. Repertoár tria staví na propojení improvizačních struktur s moderní produkcí, silnými melodiemi i otevřeným přístupem k současné hudbě,” říká Spilka.
JazzFestBrno se také letos vydá na cesty: 19. září v Kyjově zahraje polská formace Helicopets. Jejím zakladatelem je kytarista a skladatel Adam Baran, jeden z nejzajímavějších mladých hudebníků současné polské scény. „Ve skupině Helicopets experimentuje s improvizací, elektronikou a neobvyklými aranžemi propojujícími kytaru, baskytaru, dechové nástroje, perkuse i elektronické nástroje,” doplňuje Spilka. O měsíc později 21. října přivítají Letovice newyorského saxofonistu Tomoki Sanderse, syna Pharoaha Sanderse, spolupracovníka a následovníka Johna Coltrana. „Ve své tvorbě přirozeně propojuje jazzovou tradici s vlivy soulu, hip hopu, elektroniky i experimentální hudby, aniž by ztrácel vlastní hudební identitu. Během své kariéry spolupracoval s řadou významných osobností současné hudby, mezi nimiž nechybí Ravi Coltrane, Kassa Overall, Moses Sumney, Maurice Brown, Taylor McFerrin nebo Jack DeJohnette,” uzavírá Spilka.
Podzimní sezónu 25. ročníku festivalu JazzFestBrno zahájí 13. září v Sonu pětinásobní držitelé Grammy a jedna z nejvlivnějších instrumentálních kapel současnosti Snarky Puppy. Podzemí brněnských Vodojemů prozáří 5. října ryzí hlas a violoncello písničkářky Doroty Barové v doprovodu unikátního čtyřčlenného ansámblu. V pondělí 19. října se stane vila Tugendhat svědkem světové premiéry nového intimního projektu Dana Bárty a Roberta Balzara, při němž se propojí hlasy těchto skvělých hudebníků v doposud neslýchaném kontrapunktu. Výjimečný hudební zážitek čeká o den později také návštěvníky Cabaretu des Péchés. Se svým kvintetem zde vystoupí Sachal Vasandani, charismatický majitel sametového hlasu kombinující jazz a neo soul. V první části večera pokřtí zpěvačka Marta Kloučková a kytarista David Dorůžka společné album How Little We Dream. Ve středu 25. listopadu se do Sona vrátí arménský pianista a klávesista Tigran Hamasyan, tentokrát s novou deskou Manifeste ovlivněnou experimentálním metalem, prog rockem, tvrdou elektronikou i arménským folklorem.
Vstupenky na všechny koncerty jsou v prodeji na webu festivalu, kde zájemci najdou podrobný program a další informace.
JazzFestBrno 2026 – září – listopad 2026:
Neděle 13. 9. 2026 / Sono: Snarky Puppy
Sobota 19. 9. 2026 / Kyjov, Jančovka: JFB on the road – Helicopets
Z vlastních pracovních gest kapela skládá absurdní choreografii a ohlašuje desku V úplně pitomé době
Brněnská kapela Budoár staré dámy kolem frontmanky Marty Kovářové v novém klipu k singlu To nemůžu být já pracuje s kancelářskou únavou, pracovními stereotypy a civilními gesty členů kapely. Skladba stojí na básni Kamila Boušky a zachycuje moment, kdy se člověk uprostřed práce zahlédne zvenčí – ve vlastních naučených pohybech, které opakuje tak dlouho, až se mu začnou zdát cizí. Singl předznamenává nové album V úplně pitomé době, které vyjde na podzim u Indies Scope.
Ve videoklipu se téma písně překlápí přímo do pohybu. Každý ze čtyř členů Budoáru si připravil tři pracovní gesta ze svého civilního povolání. V prostoru nového ateliéru Katedry umění a tvorby Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity je kapela rozvíjela s choreografkou Anežkou Kvapilovou, která se podílela na pohybové stránce klipu. Z každodenních úkonů tak vzniká choreografie pracovních stereotypů. Scénář a režii klipu připravili Marta Kovářová a František Eliáš, s kamerami si hrál Jonáš Svoboda a o fotografie kapely včetně coveru singlu se postarala Ester Láníková.
„Inspirací písně To nemůžu být já je stav, kdy se máme možnost, obvykle v určitém katarzním momentu, zahlédnout jakoby zvenčí, z nadhledu. Vidíme přehledně svou porci denních pracovních povinností, které jsme se naučili zvládat v konkrétní posloupnosti a s jistou dávkou stereotypizace,“ říká Marta Kovářová. „Patří k tomu i pohyby a gesta, která denně, bezmyšlenkovitě v práci používáme, až se staneme sami pro sebe figurkou a prohlásíme: To nemůžu být já!“
Text skladby vychází z básně Nemůžu být já Kamila Boušky ze sbírky Dokumenty. Už její úvodní obraz člověka, který „dřepí ve své rakvi před monitorem a klávesnicí“, přesně pojmenovává fyzickou únavu i zvláštní odcizení kancelářské práce. Z veršů o migrénách ze zářivek a zánětech karpálků vznikla píseň, jejíž zhudebnění vzniklo s nebývalou lehkostí a jejíž taneční aranžmá se zrodilo radostnou improvizací kapely. „Bavilo nás znít nebigbítově, avšak i syntetické hudební party hrát živě. Zvuk kláves například loudí Marek z kytary. Po natočení dema bylo jasné, že se této aranže podržíme i na desce,“ popisuje Kovářová.
Singl To nemůžu být já vznikl ve studiu Indies se zvukovým mistrem Broňkem Šmidem, který měl na starosti nahrávku, mix i master. Nahrála ho aktuální čtyřčlenná sestava Budoáru staré dámy – Marta Kovářová, Tomáš Ergens, Marek Laudát a Petr Fučík. Produkce singlu i celého alba se ujal nejnovější člen kapely, bubeník a skladatel Petr Fučík, který v Budoáru působí od roku 2022. „Díky němu je album barevné, zvukově prostorné, plné odkazů a překvapivých vrstev,“ dodává Kovářová.
Album V úplně pitomé době, sedmá řadová deska Budoáru staré dámy, vyjde 25. září u Indies Scope. Prostupuje jím napětí mezi každodenností a nadčasovostí a objevují se na něm témata práce, péče, zahlcení, angažovanosti i absurdity.
Bio
Budoár staré dámy je osobitý nářez energie, humoru a podivnosti, vyrůstající z alternativně rockových brněnských kořenů. Obrazotvorné texty čerpají z rozviklané reality, kterou drží pohromadě nezaměnitelný, naléhavý hlas frontmanky Marty Kovářové. Zpěvné refrény se tu zjevují v nečekaných, hravých aranžích kytar, rytmiky a elektroniky. Od roku 1998 kapela nepřestává hledat, zkoušet a hrát si – s písničkou, zvukem i vlastní historií. Vedle alb Na hraní (2002), My o vlku (2005), Dobrou noc, světlo (2008), Láva (2012) a Sůl (2017) vydala také výroční 2LP Archivály (2018) a soundtrack k dokumentu Jiříkovo vidění (2023). Poslední řadovou deskou zůstávají Kostřičky z roku 2020. Současnou sestavu tvoří zpěvačka, kytaristka a hráčka na dechový MIDI kontroler Marta Kovářová (roz. Svobodová), zpívající baskytarista Tomáš Ergens, zpívající kytarista Marek Laudát a bubeník Petr Fučík, který zároveň obsluhuje pady a přidává hlas.
S kamarádkami jdeme směrem k festivalovému parkovišti. Boty i oblečení máme od bahna, většinu věcí ve stanech promáčenou a po několika dnech deště jsme promrzlé až na kost. Naproti nám se ale valí skupinky lidí v čistých bílých teniskách, kteří zjevně právě dorazili. Ještě netuší, co je čeká.
Letošní Rock for People byl ve znamení deště, bahna a promočených stanů. Přesto se do hradeckého Parku 360 sjely desetitisíce návštěvníků z Česka i zahraničí a počasí nikoho neodradilo od dlouhých dní strávených u pódií.
Ačkoliv oficiální program začínal ve středu 10. června, festival se probouzel k životu už o den dříve. V úterý dorazily první větší skupiny návštěvníků a organizátoři připravili několik rozehřívacích koncertů včetně vystoupení Morčat na útěku. Jejich směs parodií známých českých i zahraničních hitů se ukázala jako ideální start několika dnů, během kterých nás čekaly desítky kilometrů nachozených mezi stagemi, minimum spánku a spousta nezapomenutelných momentů.
FOTO: Vojtěch Mervart / Rock for People
Kašpárek i Gorillaz
První festivalový den jsem začala u Vypsané fixy na kryté E2 Stage. Vzhledem k počasí asi nikoho nepřekvapilo, že byl prostor zaplněný téměř do posledního místa. Zahráli jak starší písně, tak písně z jejich nejnovějšího alba Ideál, jako např. Fakin párty, nebo song Bylo to jistý, kterým své vystoupení odstartovali.
Po Vypsané Fixe stačilo přejít jen pár metrů k protější Petr Svoboda Stage, kde už se chystala šumperská kapela Byt číslo 4. Přestože se pod střechu všichni nevešli, málokoho to odradilo. Lidé postávali i v dešti a koncert si nenechali ujít. Při poslední písni už jsem se neudržela a pustila jsem svoje emoce proudem.
V odpoledních hodinách jsme na EcoFlow Stage navštívili koncert Kašpárka v rohlíku, jehož početná kapela se jen stěží vešla na malé pódium. V průběhu vystoupení navíc zlobila technika, a tak se mezi návštěvníky začalo ozývat skandování: „Lepší stage, lepší stage!“ Po koncertě pak sám Kašpárek přišel mezi publikum a ochotně se fotil jak s těmi nejmenšími, tak s fanoušky, kteří na jeho písničkách vyrostli.
Po společné fotce jsme se přesunuli k hlavní Mastercard Stage, kde právě začínal koncert The Pretty Reckless. Charismatická zpěvačka Taylor Momsen na první pohled působila jako nevinná blondýnka v bílých volných šatech, ale její výrazný chraplavý hlas nenechal nikoho na pochybách, že na pódiu vládne ona. Když navíc během koncertu sestoupila k zábranám mezi fanoušky, nadšení v prvních řadách bylo nepřehlédnutelné. Na protější Rock for People Stage následoval koncert Electric Callboy, kteří svou show rozjeli ve velkém stylu. Fanoušky vybízeli ke crowdsurfingu, tanci i moshpitům a energie pod pódiem tomu odpovídala. V jedné z pauz mezi skladbami pak pochválili české pivo slovy: „My víme, že vaše pivo je lepší,“ a symbolicky si s publikem připili.
Headlinerem prvního dne byli Gorillaz. Déšť sice nepolevoval, ale na návštěvnosti koncertu to nebylo znát. Dav zaplnil prostor před pódiem natolik, že jsem si nakonec sedla na pláštěnku a koncert sledovala zpovzdálí. Videoprojekce dodávaly vystoupení specifickou atmosféru a nechyběla ani jedna z nejznámějších skladeb kapely Feel Good Inc.. Přestože Gorillaz nepatří mezi moje nejoblíbenější interprety, jejich show mě mile překvapila a rozhodně jim pověnuji více pozornosti.
Po koncertu Gorillaz jsme si s kamarádem všimli dvou návštěvnic, které se snažily probrat svého kamaráda, jenž to očividně přehnal s alkoholem. Protože kamarád na festivalu pracoval jako security, hned začal situaci řešit a přivolal další pracovníky. Takové situace asi na festivalech nejsou ničím výjimečným, ale o to důležitější je nezůstat lhostejný. My jsme si tak kromě koncertů odnesli i jedno malé dobrodružství navíc a doufám, že záchranná akce dopadla dobře.
FOTO: Vojtěch Mervart / Rock for People
Moshpit na všechno
Čtvrteční koncert Wohnoutů konečně doprovodilo lepší počasí, a tak jsme mohli na chvíli odložit pláštěnky. Během předchozích dní bylo zajímavé sledovat, jak se publikum, obvykle zahalené do tmavého festivalového oblečení, s prvními kapkami deště během několika vteřin promění v pestrobarevné moře pláštěnek.
Během koncertu Breaking Benjamin se nad areálem střídaly mraky se sluncem, ale publikum zůstávalo na svých místech. Přece nejsme z cukru. Na většinu koncertů jsem se tentokrát držela spíš dál od davu. Přesto bylo krásné poslouchat, jak si lidé kolem mě zpívají každé slovo svých oblíbených skladeb. U Breaking Benjamin jsem tenhle pocit vnímala možná nejvíc. Jejich hudba mě provází už dlouho a k některým písním mám silné osobní vazby. A tak i když jsem byla od pódia poměrně daleko, připadala jsem si, jako bych stála v první řadě.
Papa Roach samozřejmě také vybízeli ke crowdsurfingu a moshpitům, ostatně jako většina kapel na festivalu. Kamarádka mi dokonce později během koncertu Halsey řekla: „Na Rokáči máš prostě moshpit na všechno, dokonce i na Ewu Farnu.“ Nejsilnějším momentem koncertu Papa Roach pro mě ale byl crowdsurfující vozíčkář. Dav se v tu chvíli semkl a s obrovskou opatrností ho nesl nad hlavami lidí směrem ke stagi. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy člověk vidí, že festivalová komunita opravdu drží při sobě. Nedokážu si ani představit, jak silný zážitek to pro něj musel být.
Poté už jsme přebíhali na koncert Limp Bizkit. Našli jsme si místo u obrazovek, abychom alespoň trochu viděli na pódium, a vyčkávali na první skladbu. Kapela hned z kraje vyšvihla song Break Stuff a já chvíli zvažovala, jestli se nevydat do moshpitu. S takovým názvem by totiž mohl stát za to. Během koncertu jsem zjistila, že znám mnohem víc jejich písní, než jsem si původně myslela. Navíc pomáhalo, že se na velké obrazovce za kapelou promítaly texty skladeb, takže si mohl zazpívat prakticky každý.
Jeden z nejzábavnějších momentů přišel před skladbou Full Nelson. Fred Durst si na pódium pozval dva fanoušky. Následovala jednoduchá výzva: „Řekni něco česky.“ Fanoušek se na chvíli zamyslel a pak dvakrát za sebou řekl: „Hello.“ Doteď si nejsem jistá, jestli šlo o nervozitu, nebo o promyšlený výkon. Každopádně doufám, že si po tomhle Limp Bizkit neodvezli dojem, že právě takhle zní čeština.
Tím pro mě čtvrtek skončil a vydala jsem se do kempu za přáteli. Už po dvou dnech bylo znát, že si festival vybírá svou daň. Bahno komplikovalo každý krok, zima zalézala za nehty a energie pomalu docházela. Když jsme večer zalézali do stanů, přáli jsme si jediné – aby nám pátek konečně dopřál trochu příznivější počasí.
Breaking Benjamin, FOTO: Vojtěch Mervart / Rock for People
Press Start
Z koncertu Bena Cristovaa jsem měla trochu obavy. Nebyla jsem si jistá, jak jeho vystoupení do festivalového programu zapadne, ale nakonec mě mile překvapil. Tvrdší zpracování některých skladeb fungovalo výborně a publikum si koncert očividně užívalo. Přestože prostor před pódiem nebyl úplně zaplněný, lidí dorazilo víc než dost. Vrcholem vystoupení pro mě byl závěr, kdy si Ben na pódium pozval Tommyho Thayera z KISS. Kromě singlu BIKEROCK, na kterém se Thayer podílel, spolu zahráli také legendární kissácký hit I Was Made for Lovin’ You.
Na koncert Bring Me The Horizon jsem se těšila asi nejvíc. Je to moje srdcová kapela a už z předchozího vystoupení jsem věděla, že jejich show nebývá jen o hudbě, ale i o příběhu, který se odehrává na obrazovkách kolem pódia.
S kamarádkami jsme dorazily včas. Když jsme se dostaly ke své oblíbené obrazovce, svítilo na ní pouze obří oko a nápis Press Start připomínající úvodní menu videohry. Ještě před samotným začátkem se rozběhlo několik projekcí, ze kterých jsem pochopila, že sledujeme příběh hráče, který se neustále snaží vyhrát, ale pokaždé selže. Pak se konečně objevila kapela a spustila první skladbu.
Po náročném dni jsem byla už dost unavená a většinu vystoupení sledovala spíš v klidu. Přesto mi několik písní nedovolilo zůstat sedět a přidala jsem se k poskakujícímu davu. Zpívali jsme ze všech sil a kolem nás vznikaly malé circle pity, které sice tvořilo jen pár lidí, ale i tak měly skvělou atmosféru. Celá show na mě působila jako letní kino spojené s koncertem. Přestože mě bavila od začátku do konce, nemohla jsem se ubránit pocitu, že příběh i celková atmosféra byly velmi podobné jejich vystoupení na Rock for People v roce 2024.
Vypsaná Fixa, FOTO: Vojtěch Mervart / Rock for People
Po tomhle zážitku jsme se přesunuly na náš poslední koncert dne – Three Days Grace. Upřímně jsem zapomněla, jak dobře znám jejich tvorbu, takže jsem si vystoupení užila mnohem víc, než jsem čekala. Nejvíc mě zasáhla skladba Never Too Late. Na tu písničku jsem si už dlouho nevzpomněla, a když zazněla živě, přistihla jsem se, že mi po tváři zase stékají slzy. Byl to pro mě jeden z nejsilnějších momentů celého festivalu a zároveň chvíle, kdy jsem si definitivně vykřičela hlasivky.
Po koncertě jsme se ještě přesunuly do 24hodinové zóny na poslední drink. Dlouho jsme tam ale nevydržely. Únava z celého dne byla silnější, a tak jsme se nakonec vydaly zpátky ke stanům a šly spát.
Symfonické hity
Sobota pro nás byla o něco klidnější. V programu nebylo tolik kapel, které bychom nutně chtěli vidět, a tak jsme si mohli festival užít i trochu jinak.
Hned dopoledne jsme zamířili na promítání bizarní svatby Jiřího Káry a já si poprvé za celý festival naplno uvědomila, že je vlastně docela hezky. Po několika dnech zimy a pláštěnek jsem konečně mohla vytáhnout outfit do teplejšího počasí. I když na promítání byl nával lidí, samotnou mě to úplně nebavilo a vydala jsem se za zvukem hudby. To mě dovedlo až k Rock for People stagi, kde měli Police Symphony Orchestra veřejnou zkoušku. Sedla jsem si na tribunu na sluníčko a poslouchala orchestrální zpracování známých, nejen rockových hitů.
FOTO: Vojtěch Mervart / Rock for People
S kamarádkou jsme se pak vydaly projít festivalové stánky. Zrovna když už to vypadalo, že déšť si dá na chvíli pauzu, začalo zničehonic zase pršet. V tu chvíli mi to ale už bylo skoro jedno. Stála jsem v dešti jen v tričku a věděla, že se stejně za chvíli převléknu do suchého. Nakonec jsme se přeci jen schovaly do jednoho z hangárů. Dostala jsem hlad, a tak jsem zamířila k nejbližšímu stánku pro bulku s trhaným vepřovým. Ceny na Rock for People sice nejsou zrovna lidové, ale musím uznat, že většinou odpovídají kvalitě. Pokud tedy neplánujete přežít festival na konzervách a instantních nudlích, vyplatí se na občerstvení myslet už při plánování rozpočtu.
V brzkých odpoledních hodinách, kdy se počasí konečně umoudřilo a nad areálem vysvitlo slunce, jsem zamířila na koncert skupiny Yonaka. Většina lidí se kvůli bahnu držela spíš dál od pódia na asfaltových plochách. Já už jsem ale měla na nohou své vysoké polorozpadlé boty, jejichž hmotnost se po několika dnech a několika vrstvách zaschlého hnědého nadělení minimálně zdvojnásobila. Díky tomu jsem se bez obav dostala poměrně blízko ke stagi a koncert si užila naplno.
V jednu chvíli jsem se dokonce přidala do poklidného circle pitu. Nakonec se vedle sebe vytvořily dva, které se postupně propojily, a lidé v nich začali běhat osmičky. Při jednom z výskoků jsem dopadla přímo do louže. Bahno vycáklo na všechny strany a já odcházela s pocitem, že ho mám snad až za ušima. Po několika dnech na Rock for People už mě to ale nemohlo nijak překvapit. Na sociálních sítích jsem si později všimla, že někteří lidé se v tom samém prostoru klouzali po břiše nebo skákali v loužích a mrzelo mě, že jsem to neviděla na vlastní oči.
Večer přišla na řadu Halsey. Ještě před koncertem jsem od některých návštěvníků slýchala pochybnosti, jestli je pro Rock for People vhodnou headlinerkou. Část lidí si dokonce myslela, že by jí slušela spíš některá z vedlejších stagí než hlavní pódium. Osobně jsem ani neměla potřebu vidět celý koncert, ale zvědavost nakonec zvítězila. Potkala jsem se s několika přáteli a společně jsme zamířili ke kraji davu. Nedaleko od nás se brzy vytvořil circle pit, ke kterému jsme se přidali. Jakmile přišla klidnější pasáž jedné z písní, lidé si začali lehat na zem a předstírat spánek. Během chvíle tak na zemi leželo přinejmenším deset lidí a já se zájmem sledovala, co bude následovat. Jakmile se skladba znovu rozjela, všichni vyskočili na nohy a začali opět obíhat dokola. Jak už mi dříve řekla kamarádka: „Na RfP vznikne pit na všechno.“ A měla pravdu.
Three Days Grace, FOTO: Vojtěch Mervart / Rock for People
Poté jsme se vrátili do kempu, kde nás čekala poslední noc v plném počtu. Většina naší party totiž měla další den odjíždět, a tak jsme si společný večer chtěli ještě pořádně užít. Spát jsme šli až nad ránem s vědomím, že hlavní bod nedělního programu nás čeká až večer v podobě koncertu Iron Maiden.
Výměna publika
V neděli mě probudil silný vítr. Chvílemi jsem měla pocit, že snad i se stanem odletím, ale pak jsem si uvědomila, kolik věcí mám uvnitř nahromaděných, a uklidnila jsem se. V takovém počasí se nám příliš nechtělo trávit čas na otevřených plochách letiště, a tak jsme se snažili držet spíš v závětří. Po většinu dne bylo pod mrakem a i když občas vykouklo slunce, kvůli nepříjemnému větru to na pocitové teplotě příliš nepřidalo. My, kteří jsme hrdinně vydrželi až do posledního dne, už jsme byli po desítkách hodin festivalového života natolik vyčerpaní, že jsme do areálu vyráželi jen občas. Já jsem navíc volné chvíle využila k tomu, abych si začala třídit poznámky a materiály pro tuto reportáž.
Kemp se během dne nejméně z poloviny vyprázdnil a dosavadní publikum vystřídali o něco starší návštěvníci, což nebylo překvapivé, vzhledem k době fungování kapely. Nejvíc mě ale zaujaly čisté boty a oblečení nově příchozích návštěvníků. Připomnělo mi to úterní večer, kdy jsme ještě stejně vypadali i my.
Večer konečně nastal a vydali jsme se na dlouho očekávaný koncert. I mezi nově příchozími fanoušky jsem se cítila dobře a koncert si užila víc, než jsem čekala. Přestože tvorbu Iron Maiden neznám tak dobře jako jiné kapely z programu, energie publika byla nakažlivá a bylo vidět, že pro spoustu lidí jde o splněný sen. Dokonce na chvíli ustal vítr a byla příjemná teplota. Po koncertě už jsme se vydali nejdřív do 24hodinové zóny a poté do kempu a zabalili si základ věcí. Šli jsme brzy spát, protože druhý den nás čekal odjezd a povinnost opustit areál během dopoledne.
Odjížděli jsme unavení, promrzlí, špinaví a s hromadou mokrých věcí, které bylo při našem vyčerpání náročné nanosit k autu. Zároveň s tím jsme si ale odváželi desítky zážitků, nové historky a dobrodružství, na které budeme ještě dlouho vzpomínat. A asi právě proto se na podobné akce člověk pořád vrací. Pokud se něco letošnímu Rock for People povedlo ukázat, pak to, že hudba dokáže spojovat lidi bez ohledu na věk, počasí nebo hudební vkus. Další příležitost zažít podobnou atmosféru nabídne už za pár dní BludFest v Parku 360.
Červen letos nepřinese jen každoroční festivalovou klasiku Rock for People, ale poprvé a minimálně na pár let naposledy Park 360 v Hradci Králové přivítá 27. června exkluzivní a nenahraditelný zážitek. Dominic Harrison vystupující pod přezdívkou Yungblud do Česka přiveze svůj jednodenní festival BludFest. Letošní třetí ročník festivalu je první mezinárodní edicí mimo Velkou Británii a a podle aktuálně zveřejněného programu je potvrzeno vystoupení sedmnácti interpretů.
Mezi hlavní účinkující patří například i česká hudebnice Pam Rabbit, která svým koncertem festival otevře na hlavní stagi. Pam Rabbit je česká zpěvačka a autorka s arménskými kořeny, která nemá problém tvořit jak v češtině tak i v angličtině. Do povědomí veřejnosti se dostala nejen svou účastí v národním kole Eurovize, ale i osobitou a neotřelou hudbou, která přináší do české pop music svěží vítr.
Festival nabídne celkem tři pódia – Main Stage, Stage 2 a Gibson Stage, která uvede spíše méně proslulé umělce. Jednou z velkých ikon na hlavním pódiu bude kapela Palaye Royale, jejímiž stálými členy jsou tři bratři, kteří se do Česka vrací více než rádi. V roce 2024 u nás dokonce odehráli rovnou tři koncerty. Během své kariéry nasbírali více než půl miliardy streamů a svou velkou energickou rock’n’rollovou show si získali zástupy věrných fanoušků po celém světě.
Program na druhém pódiu otevřou Bambie Thug. Boří genderové i sociopolitické stereotypy a svůj zvuk popisují jako „Ouija-pop“. Ten balancuje na hranicích popu, rocku, elektroniky a dalších žánrů, zatímco jejich hypnotická show míchá chaos s okultní mystikou. Na Gibson Stage vystoupí ve večerních hodinách skupina RUWORR!ED, nadějný český alternativně-rockový projekt v čele se Šimonem Zahradníkem, který si získal pozornost jako předskokan Yungbluda a Palaye Royale a patří k výrazným mladým jménům domácí scény.
Šimona si během koncertu na RfP 2024 Yungblud vytáhl z publika na stage, kde si spolu zahráli song fleabag. Z celé situace se stal virální moment a Yungblud mu navíc daroval svou kytaru.
Celý festival pak uzavře na hlavní stagi sám Yungblud. Ten patří k hudební špičce současné generace. Ve své tvorbě mísí vlivy rocku a punku a vyprodané arény pak mluví za vše. Důležitou součástí jeho hudby jsou také texty, které posouvají hranice konvenčnosti a inspirují fanoušky po celém světě, aby se nebáli být sami sebou. Letošní rok byl pro zpěváka zlomovým. Stal se totiž prvním britským umělcem, který ve stejném roce obdržel tři nominace na cenu Grammy v rockových kategoriích (Nejlepší rockové album, Nejlepší rocková píseň a Nejlepší rockové vystoupení). Svou první sošku Grammy si nakonec odnesl za strhující živé předvedení hitu Changes od Ozzyho Osbourna. Kompletní program BludFestu najdete na webu bludfest.com.
Palaye
Hlavní myšlenkou BludFestu není jen hudba, ale především komunita, dostupnost a přijetí odlišnosti. Yungblud festival založil jako reakci na to, že podle něj jsou velké festivaly čím dál dražší a méně dostupné pro běžné fanoušky. Chtěl tak vytvořit akci, kde se lidé mohou cítit sami sebou bez ohledu na věk, vzhled, identitu nebo hudební vkus. Na loňském ročníku festivalu byla dle sociálních sítí mimo jiné i chill out zóna, prostor, kde se budou návštěvníci moci seznámit, odpočinout si, vyrobit si náramek nebo jen sedět v tichu a relaxovat. Festivalový koncept naznačuje, že Yungblud klade velký důraz na pohodlí návštěvníků a budování komunity.
Přestože festival trvá pouze jeden den, návštěvníci budou mít možnost přenocovat v kempu. Nabídka tohoto ubytování se v zásadě moc neliší od kempování na Rock for People. Dále je v nabídce například premium pop-up hotel, nebo premium glamping, které jsou ovšem dostupné pouze pro držitele Comfy+ vstupenek. Všechny typy vstupenek kromě Comfy+ jsou stále k dispozici, tak si tuto příležitost nenechte ujít.
