Jimi Hendrix byl součástí mého života možná ještě před mým narozením. Měli jsme totiž doma jeho plakát. Celkem démonický. Barevný. A1. Jako malý jsem si napřed myslel, že je to táta. Odlišné barvy pleti jsem si nevšiml a účes míval táta podobný. Později jsem se dozvěděl, že když mě naši čekali, prababička chtěla, aby dali plakát pryč. Bála se, že…

Když britský dramatik G. B. Shaw potřeboval vyměnit pásku v psacím stroji, zavolal ze svého venkovského sídla do Londýna, odkud se promptně dostavil opravář, s pokerovým výrazem vyměnil pásku a vložil do stroje čistý papír. Potěšený Shaw přes novou pásku vyťukal: „Věta na druhé straně tohoto papíru je pravdivá.“ Na tu druhou stranu pak napsal: „Věta na druhé straně tohoto…

Objekt tohoto čísla je tu, jak se vzápětí přesvědčíte, nahlížen z nejrůznějších úhlů. Ovšem obecněji, až k notovým zápisům, tabulaturám, neřku-li analýzám Jimiho sól to nezašlo. Ty mohou kytaristé nacházet a čerpat z nich zábavu i poučení ve specializovaných magazínech jako Guitar Player nebo Guitarworld. Mimochodem, u nás by se takhle úzce zaměřené periodikum nabeton neuživilo. Už kvůli nedostatku inzerce vzhledem k omezenému místnímu…

Kdekdo si už půlstoletí láme hlavu, jestli by se nevyvíjel rock, ale i přidružené žánry jinak, kdyby tehdy 18. září zbytečně nezemřel Jimi Hendrix. Aspoň částečně jinak. Že by tomu všemu dal, kupříkladu plánovaným holportem s Milesem Davisem, aspoň ještě jednou tak mocný impuls, jaký znamenal jeho huronský vpád na londýnskou scénu koncem roku 1966. Nadání svéhlavého mimochodníka, ohromující energii i…

Krátce před letním slunovratem se básník Petr Král odchýlil od rovníku, aby se už k němu nevrátil. Byl to Franta Francouz, jak by v překladu Jarmily Loukotkové řekl jeho kolega François Villon, a český Sokol. Post illa verba dodávám, že jsme jednou s básníkem a překladatelem Michalem Novotným seděli u okna bistra za Národním divadlem a čekali na Petra Krále.…

V poslední době se nejen v hudbě hodně přetřásá otázka genderové vyváženosti. Ne, že bych na toto téma mohl říci něco příliš podnětného. Coby kluk jsem genderově nevyvážený člověk, tudíž nemohu otázku příliš objektivně posoudit. Mohl bych ji maximálně objektivizovat, ale tím bych to moc nezlepšil. Ze své podstaty jsou mi nesympatické kvóty jakéhokoli druhu, protože mám pocit, že většinou…

„Mor a cholera na ty vaše rody,“ proklíná Romeův přítel Merkucio Monteky i Kapulety, když ho synovec lady Kapuletové zvaný Tybald smrtonosně propíchne. Chtěl jsem mermomocí využít překlad Zdeňka Matěje Kuděje, ale to bych se nahledal. Výše uvedený výrok pochází spíš od Saudka než od Sládka. V úvahu přicházejí i Hilský či Hodek. Měl jsem dobrou příležitost osobně se jich…

Na tento srpen mi vychází jedno krásné kulaté výročí. Kulaté ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že to teď bude přesně třicet let a zadruhé proto, že oslavím koupi svého prvního CD, tedy krásně kulatého nosiče! Vidím to jako dnes. Respektive já to opravdu vidím dnes, protože to cédéčko stále mám. Ale i koupi si vybavuji poměrně zřetelně. To jsou zážitky,…

„Do tajů lesbické lásky mě zasvětila jedna z přítelkyň mého táty.“ Uh. Minimálně dvě mouchy jednou ranou. Dominika Gottová, v poslední době oblíbená bulvárem, když holt už nemá chudáka Ivetu, to sází jak z učebnice. Internetovým prostorem bloumající čtenář, nejprve zaražený, posléze pobaveně domýšlí, co by mohlo následovat. No… pár nápadů bych samozřejmě měl. Kdo by také ne, že? Ale netřeba napovídat.…

Hitem ruské literatury 19. století byl „líšnij čelavěk“, nejčastěji aristokrat oddávající se spleenu, „jenž rusky chandra říká se“. Tuto rozkoš mu kazila představa, že je zbytečný. Někdy byl ovšem tak rafinovaný, že tou zbytečností netrpěl, naopak si na ni potrpěl. Zmíněné literární postavy, o jejich autorech nemluvě, netušily, že začátkem 21. století se zbytečný člověk vrátí, a to v reálu.…

Viděl jsem film Mapplethorpe, věnovaný slavnému skandálnímu/geniálnímu fotografovi. Horses, Marquee Moon, Strange Angels. Fotografie z obalů těchto alb je jen nepatrný zlomek jeho tvorby. Zdařilý snímek režisérky Ondi Timoner skvěle zachycuje atmosféru newyorské umělecké scény 70. a 80. let. Možná i věrně, ale to nemohu posoudit – byl jsem v té době příliš malý a příliš jinde. Každopádně je strhující.…

Z 18. na 19. června, přesně od půlnoci londýnského času vysílala BBC 6 kompletně a bez přerušování nové Dylanovo album Rough And Rowdy Ways. Ideálně a vzrušujícně trávený čas. Samo, že s trochou tekutiny a pokouřeníčka. Dalo se to užít do sytosti, neb šlo o šestihodinový dylanovský blok redaktora Gideona Coea, ve kterém před i po prezentaci desky (od první vteřiny…

Bratři Grimmové by měli být dětským čtenářům nepřístupní. Ale co takhle Ondřej Sekora. V poslední ze série knížek o Ferdovi Mravencovi nechá svého hrdinu zázračně se rozmnožit a dětskému čtenáři zbývají oči pro pláč. Jedinečný Ferda je zmultiplikován, eo ipso zbaven své identity. Čtenáři, i ti dospělí, se prostě nemohou ztotožnit s konce nemající množinou kopií pravého Ferdy. Post illa verba…

Mám takového polokoníčka. Koníčka, který je podřízený většímu koníčku. Hříbě. A díky němu jsem se stal amatérským grafikem! Vyrábím si totiž občas vlastní obaly na CD. Důvod je jednoduchý: digipaky. Abych řekl pravdu, k digipakům mám ambivalentní vztah (cizí slova nejsou mou silnou stránkou; napřed jsem napsal „ambientní vztah“). Na jednu stranu je považuji za estetičtější, na druhou stranu mě…

Druhdy jsem tu připomínal poznatky kapitána Gullivera z akademie v Lagadu, hlavním městě vznášejícího se ostrova Laputy. Tedy jak si už před třemi sty lety někdo dovedl vynalézavě utahovat z politiky a vůbec všeho možného váženého a zavedeného. A nenápadně upozorňovat, že demokracie není a nemůže být dokonalá. Když takoví nejsou a zřejmě nemohou být lidé. O voličích nemluvě. Zvlášť…