IDU slavnostně uvede nejnovější číslo Divadelní revue a její novou podobu

Před prázdninami vyšlo první číslo Divadelní revue s názvem Na kraj a dál, do hlubin a hloub. Odborné periodikum vydávané Institutem umění – Divadelním ústavem (IDU) prošlo proměnou, která je demonstrována i novou vizuální podobou: časopis principiálně směřuje k větší otevřenosti, mezioborovosti a je plně dostupný online (včetně archivu). 17. září proběhne slavnostní uvedení prvního letošního čísla a zazní přednáška doc. Martina Jemelky o divadle slezských spiritistů.

Počínaje 35. ročníkem přešel časopis Divadelní revue do režimu Open Access a otevřel se mezioborovému přístupu. Čísla jsou stavěna tematicky; zvolené téma je nahlédnuto z perspektivy teatrologie, ale i jiných vědních oborů. Otevřenost revue zastává rovněž k rozličným metodologickým přístupům. Časopis zůstává odborným recenzovaným periodikem (zařazeným do databáze SCOPUS), vychází dvakrát ročně a je nadále vydáváný v Kabinetu pro studium českého divadla IDU. Každé číslo má nově svého odpovědného editora. Časopis má novou redakční radu a novou vizuální podobu. Všechna dosavadní i další čísla budou zpřístupněna na novém webu.

35. ročník, číslo 1/2024 s názvem Na kraj a dál, do hlubin a hloub se dotýká tématu okrajů, periférií, hlubin a niterností; fenomény zdánlivě marginální, skryté, zasuté a vzdálené jsou postaveny do středu pozornosti. S využitím konceptů performativity a naratologie odkrývají příspěvky Matouše Jalušky a Martina Šorma další významy středověkých textů o Štilfridovi a o Apolónovi. Analýzou performativity středověku pokračuje i příspěvek Elišky Kubartové, který přibírá do hry nástroje literární fenomenologie a kognitivní teatrologie, s jejichž pomocí vysvětluje mimetické mechanismy středověké smyslové zbožnosti. Marginální a skryté učinila předmětem svého výzkumu Kateřina Vršecká, která píše o scénických poznámkách středověkých chrámových her. Fascinaci světem středověkého textu prozrazuje s příznačnou skromností v rozhovoru Jarmila Veltruská. Okraji ve smyslu geografickém, ale též z hlediska výzkumného zájmu, kánonu, společenské stratifikace apod. se zabývají studie Martina Jemelky o divadle slezských spiritistů a Agáty Kravčíkové o dělnickém divadle na Ostravsku. Na jinou kulturní periférii zavádí čtenáře příspěvek Petry Ježkové o motivacích, každodennosti a frustracích přistěhovalců do Ameriky na přelomu 19. a 20. století. A ještě dál zve stať Karolíny Stehlíkové o performativních aktivitách realizovaných na vědeckých výpravách do Arktidy a Antarktidy v průběhu 19. století a počátkem století 20. Podobně jako u českých přistěhovalců do Spojených států i zde pomáhalo divadlo a další performativní aktivity překonávat mentální i fyzické obtíže a udržet morálku. V rubrice Desiderata, přinášející texty reportážního charakteru věnované plánům a očekáváním a jejich konfrontaci se skutečností, pak Stehlíkové zveřejňuje deník z vlastní polární výpravy. Jitka Ludvová dokumentuje s pomocí pramenů z kanceláře prezidenta Masaryka neutěšenou situaci některých německých scén působících v Československu a divadelní konsekvence národnostních třenic, jimiž se nový stát nemohl vyhnout. Ondřej Šrámek v panoramatické sondě k divadlu Lužických Srbů ukazuje, že také pro tento malý národ divadlo mělo a stále má podstatnou roli v boji za udržení národní identity. Recenze nových publikací, Ex libris a výběr z nových knižních titulů koncipoval Otto Drexler rovněž s ohledem na téma čísla. Spolu s Ditou Lánskou uzavírají sešit zprávou z Teatrologické společnosti.

„V předkládaném čísle reflektujeme skutečnost, že zkrátka existuje ještě jiný druh přitažlivosti, kdy na rozdíl od gravitace platí: čím dále, tím více. Vydejte se s námi proto ohledávat vzdálené, jiné, skryté, zasuté – v čase, v místě, ve vrstvách vnímání, ve společnosti, v zájmu badatelů…“ komentuje číslo editorka a šéfredaktorka Petra Ježková.

Do konce roku vyjde číslo 2/24 Ztělesnit svět scénografií  (eds. Věra Velemanová – Šárka Havlíčková-Kysová). V příštím roce Jitka Pavlišová chystá číslo 1/25 Body-based arts a Josefina Formanová 2/25 Opakování a jedinečnost v umění a kritice. Na obě čísla jsou v tuto chvíli na webu revue zveřejněny výzvy.

Slavnostní uvedení prvního letošního čísla Na kráj a dál, do hlubin a hloub proběhne 17. září v 17:00 v prostorách kavárny Husovka na adrese Husova 242/9, Praha 1. Číslo představí šéfredaktorka časopisu Petra Ježková. Součástí bude rovněž přednáška Martina Jemelky, ve které představí divadlo slezských spiritistů.

Tištěný časopis je dostupný na našem e-knihkupectví Prospero. Online je časopis k přečtení na webu Divadelní revue.

 

Jaká je role vody v našem životě? Výstava propojuje umění a vědu

Můžeme prostřednictvím vody usilovat o vzájemné porozumění a napojení? A jak na vodu nově nahlížet, aby to posílilo náš vztah k životnímu prostředí a péči o něj? Výstava v pražské Galerii Display se zabývá vztahem k vodě a tím, co nám může přinést. Akce potrvá do 29. září 2024, vstup je zdarma.

Kolektivní výstava Vodní těl(es)a představí tři díla založená na uměleckém výzkumu, jež vznikla v rámci celoročního workshopu Inspiration Forum Lab propojující vědu s uměním. Tutorkami projektu jsou výzkumnice a vizuální umělkyně Lenka Hámošová a umělkyně Barbora Kleinhamplová. Projekt Inspiration Forum Lab založilo Inspirační fórum, diskusní platforma Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

„V době ekologické krize je přehodnocení našeho vztahu k vodě nezbytností. Proto Inspiration Forum Lab vytváří prostor, ve kterém je možné vystoupit mimo své disciplíny a společně objevovat nové způsoby syntézy poznání, a také sdílení. Díla, která v rámci letošního ročníku labu vznikla, nám ukazují, že prostřednictvím vody můžeme usilovat o vzájemné porozumění a napojení, i o dialog napříč časem,“ říká manažerka projektu Iveta Černá.

Projekt svedl dohromady osobnosti z umění a vědy – od oceánografie, přes strojové učení, po geografii – které během celého roku zkoumaly roli vody v našem životě. Navzdory různým přístupům a úhlům pohledu, výstava vybízí k tomu, abychom k vodě přistupovali nejen jako k látce s fyzickou podstatou, ale jako k prostředku pro navázání spojení, uchování paměti a utváření významů.

Slyšet plankton promlouvat

Anthea Oestreicher, Vít Růžička a Weroniky Zalewska ve svém projektu Proč se dno hýbe? nahlíží na oceánské systémy prostřednictvím echolokace, mikroskopie a umělé inteligence. Ve vzájemném dialogu tří různých disciplín zkoumají možnosti našeho poznání planktonu.

Anthea Oestreicher je interdisciplinární výzkumnice působící v oblasti grafického designu a biodesignu. Při své práci se zaměřuje na provázanosti s více než lidskými entitami.

Vít Růžička je doktorandem na Oxfordu, kde zkoumá možnosti umělé inteligence v souvislosti s klimatickou změnou. Svou uměleckou tvorbu v oblasti umělé inteligence pravidelně vystavuje a jeho experimentální film vytvořený pomocí AI získal na MFDF Ji.hlava zvláštní uznání.

Weronika Zalewska je umělkyně, výzkumnice a autorka žijící ve Varšavě, její práce byly vystaveny v Muzeu moderního umění ve Varšavě a na Bienále performativního umění ve Vilniusu.

 

Na hranici slyšitelného v deltě Dunaje

Kosmas Phan Dinh, Mae Lubetkin a Michal Mitro v Ambientní trmologii přesměrovávají pozornost od zvuku k vibracím a noří se do obojživelného světa rumunské delty Dunaje, kterou tato skupina navštívila v rámci svého uměleckého výzkumu.

Kosmas Phan Dinh čerpá z různých disciplín a hledá citlivost a kontaktní zóny pomocí vodních a dalšími ne/lidských rytmů – z okrajů, sotva vnímatelného a zaslechnutého.

Mae Lubetkin se zabývá oceány. Jejich na praxi založený výzkum sleduje estetické a politické vazby mezi více než lidskými vodními světy a jejich technologickými prostředníky.

Michal Mitro je umělec a výzkumník pracující napříč obory a s různými médii. Vypráví příběhy a zprostředkovává zážitky pomocí sochařských prostředí, zvuku, světla a elektřiny.

Vzpomínky a vodní rituály v nás

Michał Dawid, Mirjami Lantto Klein a Isabel Val Sánchez se svým Cechem hydromancie zkoumají sémiotické procesy vody v návaznosti na dávnou techniku hydromancie. Rozehrávají zvukové rituály a do popředí přináší feministickou a mytickou citlivost.

Michał Dawid zkouší různé způsoby existence vytvářením dočasných seskupení společně s živými a neživými entitami.

Mirjami Lantto Klein je geografka a výzkumnice v oblasti kreativních geohumanitních věd, která zkoumá materiálově-semiotické procesy v různých vodních říších.

Isabel Val Sánchez je umělkyně a organizátorka kulturních projektů pracující napříč médii. Zkoumá nostalgii, zármutek a propojení mezi minulostí a přítomností skrze vztahové aspekty vody.

Vernisáž proběhla ve čtvrtek 5. září v 18 hodin v Galerii Display (Dittrichova 9/337, Praha 2) za účasti umělectva a tutorky programu Lenky Hámošové. Výstava potrvá do 29. září 2024, vstup je zdarma.

Inspiration Forum Lab pořádají Inspirační fórum ji.hlavského festivalu, Kersnikova Institute, Sensorium ve spolupráci s Display – Asociací pro výzkum a kolektivní praxi.

Projekt je spolufinancován Evropskou unií, Ministerstvem kultury České republiky a Státním fondem kultury České republiky.

 

 

Les Percussion de Strasbourg, Antonio Sanchez či Arthur Hnatek. Letošní program festivalu Music is se zaměřuje na rozmanitý svět bicích.

Mezinárodní hudební festival Music is nabídne na podzim koncerty klasické, elektronické i jazzové hudby. Společnou linkou letošního ročníku je fascinující svět bicích. Festival otevře špičkový francouzský soubor Les Percussions de Strasbourg ve čtvrtek 10. října v multifunkčním sále DOX+. V rámci oslav Roku české hudby soubor představí „Osm invencí“ a „Osm ricercarů“ Miloslava Kabeláče a v české premiéře také skladbu „Fishbones“ Ondřeje Adámka. Zahajovacímu koncertu bude předcházet festivalový prolog, který se také koná v rámci oslav a na kterém zazní „Šest mužských sborů“ Miloslava Kabeláče v podání německého mužského sboru ffortissibros 23. září v kostele Panny Marie Sněžné na Jungmanově náměstí.

Dále festival nabídne promítání a koncert Oscary oceněného filmu „Birdman“ s brilantním jazzovým bubeníkem Antoniem Sanchezem v kině Bio Oko. Neobvyklá kombinace vibrafonu a klavíru Štěpána a Niny Honových zazní na zámku v Nelahozevsi a elektronický projekt SWIMS Arthura Hnatka si budou diváci moci vychutnat v Divadle X10.

Více informací je k dispozici na www.musicis.cz. Předprodej vstupenek v síti GoOut.

 

„Nakonec jsem se rozhodl pro třetí cestu: napsat hudbu – opakuji hudbu – pro bicí nástroje.“ Těmito slovy komentoval skladatel Miloslav Kabeláč svůj přístup ke kompozici Osmi invencí pro bicí nástroje z roku 1962 věnovaných ansámblu Les Percussion de Strasbourg.

 

Letošní ročník festivalu Music is přivítá špičkový ansámbl v Praze po dlouhých 37 letech. Kabeláčových „Osm invencí“ i novějších „Osm ricercarů“ zaznějí na koncertě 10. října v multifunkčním sále DOX+ společně se skladbami Iannise Xenakise a Ondřeje Adámka. Mezinárodní soubor nabídne širokou škálu toho, co všechno může hudba v podání bicích a perkusivních nástrojů znamenat v 21. století.

 

Pohledy na to, co hudba ještě je a co už spíše není, se od 60. let minulého století značně posunuly a rozšířily i mimo svět bicích nástrojů. Právě rozmanitost hudebního vyjadřování je jedním z pilířů dramaturgie multižánrového festivalu Music is, který se rovným dílem soustředí na současnou klasickou hudbu, alternativu i moderní jazz.

 

Koncert Les Percussion de Strasbourg tak doplní vokální koncert mužského sboru ffortissibros a mladého varhaníka Sebastiana Heindla. Umělci přednesou 23. září v kostele Panny Marie Sněžné Kabeláčovy vokální a varhanní skladby, jako zajímavý protějšek k jeho dílům pro perkuse.

 

Do tenat improvizovaného jazzu i hollywoodské marnivosti nás zavede mexický bubeník a skladatel Antonio Sanchez při promítání oscarového filmu Birdman 15. října. Unikátní filmová studie stárnoucího herce, který v 90. letech slavil úspěchy v roli maskovaného superhrdiny a teď se cítí patetický a nicotný, by bez znepokojivého zurčení Sanchezových bicích nebyla tím, čím je. Speciální promítání v pražském Bio Oko tak nabídne jedinečnou šanci užít si slavný film s živě improvizovaným setem v podání tvůrce soundtracku, který je jinak znám jako člen jazzové formace Pat Metheny Group.

 

Festival uzavře vystoupení 20. října v Divadle X10 jazzový bubeník a DJ Arthur Hnatek. Pokud zrovna švýcarský hudebník nehraje s trumpetistou Erikem Truffazem či pianistou Tigranem Hamasyanem, věnuje se tvorbě elektronických mixů, beatů a samplů. V Praze představí svůj projekt SWIMS, ve kterém kombinuje performance na bicí i na modulární syntetizátory. Při živém setu tak v reálném čase dekonstruuje vlastní tracky a mixy, aby se vzápětí pustil do víru rytmických smyček, polyrytmů a virtuózních breaků u klasické bicí soupravy.

 

Music is 2024 – program

 

ffortissibros a Sebastian Heindl

23.9.2024 | kostel Panny Marie Sněžné | 19.30

 

Německý mužský sbor ffortissibros a varhaník Sebastian Heindl vystoupí 23. září v pražském kostele Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí.

V rámci festivalu Music is zazní v české premiéře Šest mužských sborů od Miloslava Kabeláče na verše Jiřího Wolkera. Kabeláč na těchto sborech pracoval v letech 1939–1942. O výběru textů řekl: „Texty jsem vybral tak, aby zachytily průběh událostí a osudů našeho národa v oněch pohnutých dobách.“ Sbory, v nichž se v některých vypjatých pasážích dělí hudba do jedenáctihlasu, bude dirigovat Benedikt Kantert, mladý německý umělec, který své dirigentské schopnosti zdokonaluje jako student vysokých hudebních škol v Drážďanech a Stockholmu.

Vokální díla doplní varhanní skladby, jejichž interpretace se ujme Sebastian Heindl, který sbírá jednu varhanní cenu za druhou (například Longwood Garden Organ Competition v USA). V roce 2020, ve svých 23 letech, vystoupil na prknech Berlínské filharmonie v rámci komorního koncertu, který byl v době striktních pandemických opatření streamován v rámci oslavované berlínské Digitální koncertní síně. Kromě toho také sám komponuje a improvizuje.

 

 

Les Percussions de Strasbourg
10. 10. 2024 | DOX+ | 19:30 (zahajovací koncert) 

 

Letošní ročník festivalu Music is otevře špičkový francouzský soubor Les Percussions de Strasbourg v Praze po dlouhých 37 letech. Na festivalu představí „Osm invencí“ a „Osm ricercarů“ Miloslava Kabeláče. Obě skladby vznikly na objednávku souboru. „Osm invencí„ napsal Kabeláč v roce 1962 a je to jedno z jeho nejproslulejších děl. Po mimořádném úspěchu cyklu složil na žádost souboru další cyklus „Osm ricercarů“. Kabeláčových „Osm invencí“ i novějších „Osm ricercarů“ zazní na koncertě 10. října v multifunkčním sále DOX+ společně se skladbami Iannise Xenakise a Ondřeje Adámka. Mezinárodní soubor nabídne širokou škálu toho, co všechno může hudba v podání bicích a perkusivních nástrojů znamenat v 21. století.

Soubor Les Percussions de Strasbourg byl založený v roce 1962 a díky svému výjimečnému repertoáru se řadí mezi nejvýznamnější hudební uskupení. Vedle nových děl napsaných na objednávku provádí také mistrovská díla 20. a 21. století.

 

Antonio Sanchez
15. 10. 2024 | Bio Oko | 19.30

 

Unikátní filmový a hudební zážitek, který spojuje Oscary ověnčený film Birdman s brilantním jazzovým bubeníkem Antoniem Sanchezem, zažijete v rámci festivalu Music is 15. září v Bio Oko.

Antonio Sanchez, který je známým členem jazzové formace Pat Metheny Trio, vytvořil oslavovaný soundtrack v úzké spolupráci s režisérem Alejandrem Gonzálesem Iñárrituem. Ve filmu sledujeme hollywoodského stárnoucího herce (Michael Keaton), jak se snaží přesvědčit diváky i sám sebe, že jeho kariéra neskončila před třiceti lety, zatímco jeho frustraci, strach a zmatek zdůrazňují vtahující vstupy Sancheze.

Během následujících let si Sanchezův soundtrack vydobyl ikonický status mezi filmovými i hudebními fanoušky. Hudebník se tak v tomto roce, 10 let od vzniku filmu, rozhodl o uspořádání několika speciálních promítání, při kterých se o provedení spletitých a poutavých sól postará osobně na jevišti.

 

Nina Hon a Štěpán Hon

17.10.2024 | Zámek Nelahozeves | 19.30

 

Program Niny a Štěpána Honových 17.října na zámku v Nelahozevsi představí jedinečnou barevnost spojení klavíru a vibrafonu.

 

 

 

Nina a Štěpán Honovi nedostatek repertoáru řeší dvěma cestami, úpravami stávajícího repertoáru, jako je to v případě Bachovy Toccaty e moll či skladbách Oliviera Messiaena a Arvo Pärta. Druhá cesta spočívá v oslovování současných skladatelek a skladatelů – v případě vystoupení na festivalu Music is jde o premiéru skladby Darji Kukal Moiseevy. Program jejich festivalového debutového koncertu doplní ještě jedna z dětských písní Chicka Corey, který barevné možnosti dua vibrafonu a klavíru moc dobře znal ze své více než  čtyřicet let trvající spolupráce s vibrafonistou Gary Burtonem.

 

Prostor, dynamika, lineárnost, spiritualita nebo všednost, to všechno mladým interpretům přichází na mysl, když přemýšlí nad hlavními tématy koncertu. Požehnanou všednost dětských písní doplňuje Bach či Pärtovy Fratres, a nabízejí tak rozmanitou cestu bohatým a neoposlouchaným světem souzvuků klavíru a vibrafonu.

 

Arthur Hnatek

20.10. | Divadlo X10 | 19:30 | 19.30

 

Švýcarský bubeník a skladatel Arthur Hnatek je známý díky své spolupráci s francouzským trumpetistou Erikem Truffazem nebo arménským klavíristou Tigranem Hamasyanem. Svět akustického jazzu jeho kreativnímu apetitu tak úplně nestačil a dnes je také vyhledávaný DJ a na svém kontě má několik elektronických alb a tracků.

Jedním z těchto projektů je SWIMS, se kterým se 20. října představí v pražském Divadle X10. Jde o živý set, ve kterém Hnatek prezentuje obě strany své kreativní osobnosti: skrze modulátory a samplery opracovává a variuje tracky ze stejnojmenného alba SWIMS, zároveň se pouští do víru rytmických smyček, polyrytmů a virtuózních breaků u klasické soupravy bicích nástrojů.

Švédský soubor Kompani Giraff zkouší na Jatkách78 představení spojující nový cirkus, magii a hudbu Beirut. Světová premiéra: 10. září

Další premiéry na Jatkách78: experimentální Cirk La Putyka a Thomas Steyaert, tanečně-výtvarní Manus Art Collective s Never Sol, DEKKADANCERS a Jiří Pokorný i akrobatičtí Knot on Hands

 

Praha, 22. srpna 2024 – Přední švédský soubor Kompani Giraff začal v pražském divadle Jatka78 závěrečnou část zkoušek svého nejnovějšího představení A Study of Losses, které velmi hravě propojí nový cirkus, současnou magii a manipulaci s objekty s původní hudbou indie-folkové kapely Beirut. Světová premiéra inscenace volně inspirované knihou německé autorky Judith Schalansky Verzeichnis einiger Verluste (Seznam několika ztrát) zde proběhne 10. září a zahájí tím desátou sezónu tohoto prostoru v Holešovické tržnici zaměřeného na nový cirkus, tanec, neverbální a alternativní divadlo. Inscenace v režii Viktorie Dalborg je založena na magické představě, že vše, co se v průběhu dějin na Zemi ztratilo a zmizelo, si našlo cestu na Měsíc. Mezi nimi i čtyři herci, akrobati a řada každodenních předmětů. Zach Condon, zakladatel a frontman kapely Beirut, pro inscenaci složil osmnáct písní, které v září 2024 vyjdou pod stejným názvem jako samostatné album – dle slov tohoto hudebníka – „nejrozsáhlejší, které kdy udělal.” Inscenaci A Study of Losses mohou diváci vidět na Jatkách78 do 14. září. Vstupenky jsou v prodeji na www.jatka78.cz.

 

Jatka78 po hostování Kompani Giraff nabídnou do ledna řadu dalších premiér nových i stávajících rezidentních umělců. Mladý soubor Manus Art Collective v představení Tepy čar s premiérou 17. září propojí tanec s živou hudbou zpěvačky a producentky Never Sol a živou kresbou výtvarníka Lukáše Musy Musila. 28. září Studio Jantar s mladou generací herců (Prokop Zach, Ondřej Stupka, Maximilián Dolanský, Matěj Havelka a další) představí poprvé na Jatkách78 v inscenaci Ve jménu Hamleta své nové pojetí klasického tématu. Že soubor Cirk La Putyka umí vedle nového cirkusu i náročnější experiment na pomezí divadla, práce s objekty a nového cirkusu, ukáže 27. září premiéra inscenace Hey, Earth! v režii belgického režiséra Thomase Steyaerta. Taneční soubor DEKKADANCERS se na Jatka78 vrátí 31. října s premiérou tanečně-pohybové inscenace nazvané and v režii jednoho z nejvýznamnějších českých tanečníků a choreografů Jiřího Pokorného. 16. listopadu pak na Jatkách78 uvede holandsko-německo-belgické akrobatické trio Knot on Hands českou premiéru představení Concrete. Euforický přechod do nového roku pak nabídne od 7. prosince do 12. ledna série dvaceti devíti představení novocirkusového kabaretu R.I.E. – Rest In Euphoria souboru Cirk La Putyka.

 

Přesný program i předprodej vstupenek najdou zájemci na www.jatka78.cz.

 

Více o představení A Study of Losses švédského novocirkusového souboru Kompani Giraff:

 

„Román Verzeichnis einiger Verluste ve stylu magického realismu zobrazuje život a dějiny jako sérii ztrát a mizení. Říše se rozpadají, budovy se mění v ruiny, kulturní artefakty jsou zničeny, zvířata čelí vyhynutí. Většina ztrát nám zůstává skrytá. Myslíme si, že sledujeme historii, ale v podstatě jde jen o to, co se dočasně uchovalo v obrovském moři ztrát,” říkají tvůrci o své inspiraci. Představení je založeno na magické představě, že vše, co se na Zemi ztratilo, si našlo cestu na Měsíc. Umělci a řada zapomenutých každodenních předmětů se tak ocitají v atmosférické krajině, kde objekty nesou vzpomínky, sny a přízračné bolesti.

 

„V představení zkoumáme apokalyptická témata ztrát a zmizení z knihy Judith Schalansky cirkusovým a metaforickým jazykem. Scéna je zasazena do zaniklé krajiny, kde se účinkující a každodenní předměty objevují v prostředí zkroucených ruin. Skvělá hudba Beirut se stala základem představení, posiluje jeho atmosféru a oslavuje krásu života,” vysvětluje režisérka Viktoria Dalborg.

 

Zach Condon líčí vznik celé spolupráce: „Na jaře 2023 mě oslovila Viktoria Dalborg, zda bych složil hudbu pro další představení Kompani Giraff. Musím přiznat, že jsem o souboru, ani autorce předlohy nikdy neslyšel. Když jsem si ale přečetl abstrakt knihy a viděl pár videí, hned mě to zaujalo… Nejdříve jsem napsal jedenáct skladeb, Viktoria mě pak požádala, abych je prodloužil a hudba tak pokryla celou délku představení. V té době jsem byl ponořen do zvukových světů inspirovaných sborovou, renesanční a ranou hudbou, díky kterým jsem vše rychle dokončil. Vpodstatě tak vznikly nové samostatné skladby, k nimž jsem ještě přizval violoncellistku a aranžérku Clarice Jensen se smyčcovým kvartetem. Výsledkem práce je až neočekávané množství hudby. S osmnácti písněmi a téměř hodinou délky jde vlastně o nejrozsáhlejší album, které jsem kdy udělal.”

 

Kompani Giraff je švédský novocirkusový soubor, který vznikl v roce 2015. Vytváří vizuální unikátní představení založené na poetických příbězích a vášni pro magii v každodenních životních situací. Na těchto základech se snaží prozkoumávat nové možnosti současného cirkusu a využít naše různorodé zkušenosti v oblasti performing arts k vytváření mezioborových uměleckých děl. Tři umělečtí ředitelé s pečlivě vybranými herci vytváří představení s unikátní příchutí vizuální elegance, magie a chytré choreografie.

 

Představení je realizováno za podpory Švédského velvyslanectví v Praze.

 

Kompani Giraff | A Study of Losses | teaser: https://www.youtube.com/watch?v=8dyKXiPjs2s

Studio Jantar – Ve jménu Hamleta (trailer): https://www.youtube.com/watch?v=a56LRTU7uCo

Knot on Hands – Concrete (trailer): https://www.youtube.com/watch?v=by_sunDXxq4

 

 

Free Cinema zahajuje nový ročník programů pro filmové nadšence a herce a rok 2024/25!

Ať už budete chtít zlepšit své vystupování a herecké schopnosti ve videích na sociální média, míříte na filmová plátna, nebo chcete lépe rozumět filmu a tvorbě audiovizuálního umění, pak je program Free Cinema právě pro vás. Programy jsou určené pro všechny, kteří se chtějí věnovat filmové tvorbě nebo herectví. Nabídka zahrnuje praktické workshopy a teoretické přednášky vedené předními osobnostmi české kinematografie. „Dojížděl jsem až z Moravy, tři hodiny tam i zpět. Přesto to byla jedna z mých nejlepších životních investic“ říká absolvent Lukáš Mach, jehož krátký film „Soucit“ byl nominován na mezinárodním festivalu v Cottbusu.

Co nabízí Free Cinema?

  1. Jak vidět film? – Přednáškový cyklus o dějinách a analýze filmu, vhodný jako příprava na umělecké školy i pro nadšence toužící po hlubším porozumění kinematografii. Přednášky vedou přední osobnosti české kinematografie jako například Květa Chaloupková, Valeria Recmanová, Václav Kadrnka, Jan Vejnar, Petr Horák, Jiří Forejt a další.
  2. Jak stvořit film? – Praktický kurz, kde si účastníci vytvoří vlastní film od nápadu po postprodukci, s odborným vedením z FAMU a podporou distribuce na festivalech a v kinech. Během kurzu se uchazeči dostanou od hledání námětu, zhotovení literárního a technického scénáře až k samotné realizaci, práci se zvukem, kamerou, střihem a postprodukcí. Kurz Jak vidět film? je k tomuto kurzu zdarma.
  3. Jak hrát ve filmu? – Kurz zaměřený na filmové herectví, s praktickými cvičeními a možností zapojení do studentských filmů. Absolventi si z kurzu odnesou množství vlastních natočených etud pod dohledem režisérky Viktorie Rampal Dzurenko, získají nové přátelé a kontakty do budoucna. Kurzisté mají v ceně kurz Jak vidět film, zároveň se filmoví herci okamžitě mohou uplatnit v krátkých filmech studentů z kurzu Jak stvořit film.

Vzdělávací aktivity Free Cinema budou zahájeny 15. října 2024 premiérou krátkých filmů z předchozího ročníku. Přehlídka začíná v 19:30 v prostorách Kina Kavalírka. Vzdělávací aktivity začnou v říjnu 2024 a potrvají do května 2025.

Free Cinema se věnuje filmové výchově, produkci krátkých filmů a inovativní práci s publikem. Za více než jedenáct let uspořádala množství přednášek, workshopů a projekcí, které oslovily tisíce diváků. Pořádá jednorázové i celoroční kurzy pro filmové amatéry a podporuje rozvoj filmové výchovy na českých školách. Pedagogové si tak mohou vybírat z široké nabídky projektových dnů a praktických workshopů pro studenty. Sestavujeme též lukrativní program pro školy, jehož součástí je klasické filmové představení s hudebním doprovodem, ruchy a akrobaty. Free Cinema vytváří kurátorská řešení na klíč: pro festivaly, kina, kulturní centra i galerie.

Majerovy brzdové tabulky – Úplněk (2024, Indies MG)

Majerovy brzdové tabulky, legenda české akustické alternativy devadesátých a nultých let, vydává dvojalbum Úplněk, které shrnuje a završuje tvorbu kapely z let 1991 až 2008. Podtitul alba „koncert ze studia“ naznačuje, že skladby jsou nahrané živě, bez příkras, tedy v  takové podobě, jakou mohou posluchači slyšet  aktuálně i na koncertech.

 

„Jsme v úplňku, jsme úplní. Šest alb a sedmdesát pět písní. Trochu jsme odkvetli, dozráli, je totiž podzim. Jsme ale opět čtyři. Oheň, vzduch, voda a země. Nikdo a nic nechybí. Vybrali jsme si písně, které máme nejraději. Vznikaly v rozpětí let 1991 až 2008. Nahráli jsme je znovu, živě a společně, tak, jak by zněly na koncertě. Děkujeme, že jste nás na našich cestách celou tu dobu provázeli. Těšíme se na příští setkávání.“ Dodává k dvoualbu kapela a zve na koncerty do Žatce, Brna, Dyjice, Prahy a Jičína.

 

Kapela, oceňovaná nejen publikem, ale i hudebními kritiky se opět sešla v původní sestavě, stejně tak, jako pódiu. Je to tady zpět: Hudba v krajině a krajina v hudbě,  půlnoční úplněk a skály vyprahlé poledním sluncem, ranní mlha a první večerní hvězda, lidé na cestě a neviditelné bytosti lesa, písně zdánlivě zaniklého starého světa.

 

Nezaměnitelný zvuk, vymykající se obvyklým hudebním šuplíkům, podle kterého můžete Majerovy brzdové tabulky poznat hned po prvních taktech písně, tvoří alt Andrey Landovské, saxofony či klarinet Víta Kahleho, mandocello či kytara Petra Linharta a violoncello či baskytara Antonína Bernarda.

 

Nahrávka vznikla v lednu 2024 ve studiu Soundevice pod zvukovým vedením Adama Pakosty. Vychází na labelu Indies MG digitálně ale i ve velkoryse pojatém provedení barevného dvouvinylu s krásným obalem, který obsahuje i texty všech písní. Jedná se dokonce o první vinyl v bohaté diskografii kapely. Základem výtvarného zpracování je obraz Petra Síse, s nímž kapela spolupracovala i na minulých albech, stejně jako s grafiky Karlem Halounem a Luďkem Kubíkem, kteří Sísův motiv z knihy Pilot a Malý princ dále zpracovali a rozvedli. A najdeme zde i fotografii kapely od Bohdana Holomíčka z doby minulé i současné.

Úplněk přináší místy svižný, místy zadumaný „tabulkovský“ průřez dvaadvaceti písní ze všech šesti alb, od Míst častých zjevení (1992) až po Noc ozvěn (2008), kde uslyšíte nejenom hity jako Gabréta, Eliška a vítr či Fabián, ale i málem ztracené perly jako Zabloudíme nebo Malvína z Bretaně. Křest alba proběhne 18. října v Brně v prostoru Leitnerka a 22. října v Malostranské besedě v Praze.

Fotografie ke stažení: https://bit.ly/EPK_MajerovyBrzdoveTabulky

Album v MP3 a WAV ke stažení: https://bit.ly/EPK_MajerovyBrzdoveTabulky

Multilink: https://lnk.to/MBT_Uplnek

YouTube: https://youtu.be/I-SjHc3iBjM?si=YZuLw107I-UWhjm3

Koncerty:

21.09. – Žatec, kavárna s duší

18.10. – Brno, Leitnerka (křest alba Úplněk)

19.10. – Dyjice, klub Bezobav

22.10. – Praha, Malostranská beseda (křest alba Úplněk)

08.11. – Jičín, Valdštejnská lodžie

 

Svět touhy a iluzí. Fotograf Vlastimil Kula připravuje retrospektivní výstavu Komponenty intimity. Snímky doplní steampunkové objekty

Svět, který podněcuje touhu a iluzi, svět, ve kterém je možné snad úplně vše… takový zážitek čeká na návštěvníky retrospektivní výstavy Komponenty intimity známého českého fotografa Vlastimila Kuly, která proběhne od 3. do 30. září v pražské galerii Prádelna v areálu Fakultní nemocnice Karlovo náměstí. Pod kurátorskou taktovkou Filipa Kazdy výstava představí nejen velkoformátové snímky z více než půlstoletí tvorby tohoto vedle Jana Saudka jediného ze dvou českých fotografů, kterým významné nakladatelství Taschen vydalo samostatnou monografii. Syrový prostor Prádelny navíc obsadí také řada důmyslných steampunkových výtvarných objektů, které fotograf pro vznik svých především erotických snímků využívá v ateliéru v příhraniční obci Podílná na Chebsku – například metač listí, vodopád, parter ulice s výlohovou mříží hokynářského krámu, kachlíkovou lázeňskou vanu a další. Vznik a provoz výstavy, kterou pořádá Barbora Kulová, fotografka, modelka většiny Kulových fotografií a manželka Vlastimila Kuly, je nyní možné podpořit díky crowdfundingové kampani na www.hithit.cz. Na video k výstavě se podívejte zde. Více informací na www.vlastimilkula.com.

 

„V období po sedmdesátce najednou přicházejí mementa… a úvahy o cílové rovince. Najednou vyvstane trampský imperativ úklidu tábořiště a přípravy hranice dřeva pro nástupce. Především jde o úklid v duši, o její plody, které jsou natolik hodnotné, aby se staly onou vítanou hraničkou suchého paliva pro newcomers. Proto jsem se na popud kurátora rozhodl uspořádat souhrnnou výstavu, která bude reflektovat více než půlstoletí mé posedlosti fotografií,” vysvětluje na úvod Vlastimil Kula.

 

„Návštěvníky chceme konfrontovat se světem, který podněcuje touhu a iluzi, světem, ve kterém je možné snad úplně vše,” říká ke koncepci výstavy Filip Kazda, výtvarník, kurátor Kampusu Hybernská a například autor původní rekonstrukce kavárny NoD Roxy. Nápad uspořádat originální výstavu se zrodil ve chvíli, kdy Kazda poprvé navštívil Kulův ateliér v příhraniční obci Podílná na Chebsku. „Místo, v němž se mísí horor s filmy Karla Zemana, je jedna velká zámečnická dílna. Kula zde neustále něco vymýšlí, bez ustání řeže, vrtá a svařuje. Každá fotka má za sebou tisíce hodin příprav,” líčí Kazda, který na lesní zahradě natrefil na rekvizity Kulova svérázného studia. V zapomnění tu stál třeba metač listí – starý třífázový motor z kravína, který pohání zrezlé lopatky železného propeleru, s jehož pomocí na modelky létá uschlé listí. Opodál, mezi nálety divoké křídlatky ležel „umělý vodopád”, laminátová skála, na níž ze zrezlé příruby dopadají v době focení proudy vody. Za uschlou, mechem porostlou, třešní visí z větví jasanu liánová houpačka. „Podobných míst je zde mnoho, včetně koupelny, v níž umělec na betonové podlaze pěstuje brčálově zelený lišejník, jež pomalu stoupá k měděné industriální sprše,” líčí Kazda.

 

„Uvědomil jsem si, že známý fotograf je velmi kvalitní  výtvarník a rozhodl jsem se do pražské galerie část jeho životního díla přemístit,” vysvětluje Kazda. „Kulovy ´plastiky´ mají zvláštní kouzlo, jsou něčím, co svět dosud neviděl. Je v nich zakomponován nekonečný čas strávený jejich výrobou. Vzhledem k tomu, že bývají často užívány jen k focení několika motivů, zdánlivě postrádají i smysl. Doba strávená v jejich okolí přináší mrazivé pocity úvah o smyslu existence, pomíjivosti a poesii,” doplňuje Kazda.

 

Fotograf Vlastimil Kula nestojí na místě, ale stále překračuje hranice všednosti a provokuje pravdivostí. Během svého života se věnoval portrétu, zátiší, krajině, dokumentu i reklamě, aby nakonec skončil u erotické fotografie. „To, co Kula fotí, zcela pohlcuje jeho osobnost. Podřizuje a věnuje tomu celé své bytí. To z něj činí originálního umělce, který neváhá přetvořit sobě i své rodině životní prostor tak, aby se stal součástí dějství jeho poslání. Vytváří kulisy, ve kterých žije a pracuje. Je konstruktérem, inženýrem a vynálezcem komponentů světelných příběhů. Právě tato jeho poloha je základním prvkem pro budování výstavy. Chceme se v ní, vedle vystavených fotografií, zaměřit na objekty, předměty a kulisy, které fotograf vytváří a které jsou součástí jeho světa,” uzavírá Kazda.

 

Protože manželé Kulovi do výstavy investují své úspory, které jsou omezené, rozhodli se pořadatelé oslovit veřejnost, aby se prostřednictvím crowdfundingu stali součástí příběhu této originální výstavy. Odměny kampaně, která již běží a zaujala veřejnost, zahrnují vstupenky na Vlastimilem Kulou komentovanou prohlídku výstavy, pozvánky na vernisáž, ale i interaktivní setkání s fotografem, který zájemcům ve svém steampunkovém portrétním studiu přímo v Prádelně vyfotí portrét. Nebudou chybět ani originální fotografie podepsané Vlastimilem Kulou. V omezeném počtu bude možné zúčastnit se i fotografického workshopu přímo u umělce doma v Podílné. Vybrané prostředky budou především použity na realizaci výstavy.

 

Vlastimil Kula: Komponenty intimity

  1. 3. – 30. září 2024

Prádelna v areálu FN Karlovo náměstí

Faustův dům, Karlovo náměstí 40, 128 00 Praha 2

Otevřeno: úterý – neděle, 12-20 hodin

Výstavu pořádá Barbora Kulová, fotografka, modelka většiny Kulových fotografií a manželka Vlastimila Kuly.

https://www.vlastimilkula.com/

Hithit kampaň: https://www.hithit.com/cs/project/12794/vlastimil-kula-komponenty-intimity-fotografie-a-instalace

 

Vlastimil Kula (*1950): „Umění si mne vybralo a nekompromisně zmutovalo zároveň s pubertou v šedesátých letech skrze kinematografii. Věděl jsem, že budu kameramanem. V rámci úspěšných přijímaček na FAMU přehodil šéf katedry prof. Šmok výhybku na směr Fotograf s tím, že jako solitér bych nebyl schopen nést nutnou spoluzodpovědnost týmu. Udržet si tvůrčí svobodu v éře normalizace jsem se snažil nápaditostí, řemeslem a zaměřením na reklamu. Pokusem takto pokračovat ve svobodě byla erotická monografie nazvaná Vlastimil Kula vydaná nakladatelstvím Taschen. Kniha měla komerční úspěch, recenze v zahraničních novinách jako Sueddeutsche Zeitung byly pochvalné, v českých spíše vlažné, v MF Dnes zdrcující. Vlna zabouřila a písek se usadil zpět. Možná to byl důvod, že jsem se rozhodl tvrdošíjně trvat na umělecké licenci, nadále nekompromisně zobrazovat erotiku a pokračovat ve fotografii dál. Stejně mne ale dál vzrušuje lidský úděl obecně. Dokumentu a portrétu jsem se průběžně věnoval a chystám věnovat dál, dokud mne síly neopustí. Á propos životaběh. Můj kamarád Aleš mne již za studií strhl svým příkladem a já od té doby pojal svůj život jako maratón, kdy lze zpomalit, ale nikdy nesmíte vychladnout.”

 

Filip Kazda – výtvarník a kurátor výstavy

Filip Kazda (*1978) je výtvarníkem v pravém smyslu slova, protože v jeho díle najdeme nejen kresby a malby, ale také sochy, objekty, readymade nebo nejrůznější prostorové realizace. Tato rozsáhlá tvůrčí paleta přitom spočívá v podobně rozmanitém a kreativním vzdělání, které předtím absolvoval. Volné ateliérové tvorbě totiž předcházelo studium truhlářství, stavebnictví, a také obor ražené medaile a mince na Střední uměleckoprůmyslové škole a Vyšší odborné škole v Jablonci nad Nisou, kterou úspěšně zakončil absolutoriem v roce 2005. Poté osm let působil jako arteterapeut v PN Bohnice. Mezi jeho největší úspěchy patří výstava Velvet Revolution na zámku Duchcov, výstava v městské galerii MY v Jablonci nad Nisou a dlouhodobá expozice v pražské Bokovce. Stojí také za původním návrhem rekonstrukce kavárny NOD Roxy, za realizací interiéru Orange Baru v Haštalské ulici nebo nástropními malbami klubu 2Patro, kde rovněž vystavoval. Aktuálně se kromě své volné tvorby věnuje Kampusu Hybernská, kde vede ateliér a galerii HYB4 a částečně stojí i za postupnou vizuální proměnnou celého areálu. Jako kurátor stojí za několika pozoruhodnými výstavami – OSTROV KNÍŽÁK – Milan Knížák, ZA HRANICÍ PŘEDSTAVIVOSTI – Milan Kunc. “

 

BLUE LIZARD RECORDS TomAlex – Red Alert

RED ALERT

„Bombardování Sogamu, těžké bomby, vidíme hořící vlak. Odpoledne případ jednoho Korejce – při bombardování zasažen kamenem, žebra zlámaná a dolní končetiny s ránou. Franta byl fotit město, ještě doutná, člověk se tu zocelí. Korejec z bombardování dostal plynatou sněť a umřel na operačním stole. Večer spěcháme na kopec a pozorujeme mohutné kobercové bombardování čínských skladišť u rumunské nemocnice. Pak jdeme domů, žijeme skoro stále bez elektrického světla a trávíme večery venku anebo doma při svíčkách. Operovali jsme do neděle šesti ráno Číňany z náletu. Ze sedmi dva zemřeli. Večer biograf.  Za představení mohutný nálet šest kilo­metrů od nás. Ráno se zjistilo, že bomba padla blízko III. odd. od nás 200 metrů, naší zemljankou to zatřáslo. Bylo po náladě.“

To je několik záznamů z deníku sestry Arnoštky Máchové, která v letech 1952 a 1953 působila v československé polní odsunové nemocnici v Severní Koreji. Stal se součástí dokumentu vydanému k 70. výročí konce bojů v korejské válce. Bylo k němu potřeba vytvořit hudbu.

Tak vznikla většina nahrávek na novém albu Red Alert dua TomAlex. Další jsou ze záznamu zkoušek na koncert s použitím modulárních syntezátorů místo kytarových efektů a z nahrávání hudby k dokumentu Palachův týden.

Stejně jako u předchozích dvou alb se jedná o improvizace. Jen k titulnímu záznamu se dohrávaly perkuse, ostatní jsou ponechány, jak byly, pouze jsou sestříhané. Alizarinová či rudá barva se k nim hodí, ale barvy byly původně použité jen k rozlišení jednotlivých sessions podle použitých nástrojů. Nord Modular je karmínový, multiefekt Adrenalinn III kobaltově modrý a delaye DL 4 a Brigadier zelené.

TomAlex

Improvizační duo TomAlex se pohybuje mezi ambientem, minimalismem, elektronikou a blues a noise. Tvoří je kytarista Tom a hráč na syntezátory, samplery a perkuse Alex. Poprvé vystoupilo v květnu 2015. Hrálo na festivalu ­Ambient v Liběchově, Wakushoppu a Free Jazz Festu v Praze nebo na festivalu Pohyb-Zvuk-Prostor v Ostravě.

Debutové album Summer Sessions vyšlo v roce 2017 u vydavatelství Meteorismo, které vydalo i druhou desku Podzimní listy z Tobruku (2024).

V červenci 2018 měla na stanici Českého rozhlasu Vltava v pořadu Radiocustica premiéru koláž Apollo? Apollo, která připomínala půlstoletí od letů na Měsíc.

Duo TomAlex natočilo také hudbu k těmto dokumentům a rozhovorům: 

Tobruk hájily i československé pouštní krysy (2021)

Unikátní vzpomínky Čechoslováků, kteří působili v korejském konfliktu (2023)

Po konci korejské války pořídili Čechoslováci unikátní filmy (2023)

I znásilnění může být válečný zločin (2023)

Palachův týden (2023)

Hudba: Tomáš Reiner / Alex Švamberk

Nahrál a mixoval: Alex Švamberk

Mastering: Michal Kořán

Cover: Alex Švamberk / Amonit Sharpei

Foto: Michal Kořán

Produkce: Alex Švamberk

Executive produced by Michal Kořán

© 2024 Blue Lizard, BL201

Album vyšlo 6. srpna 2024

bluelizard.bandcamp.com

 

01 Alizarine Blouese

02 Alizarine Haze

03 Cobalt Blue Adrenaline

04 Ostrůvky chlorofylu

05 Red Alert

06 Tiny Music Box

Tom – guitar, FX

Alex – samplers, synthesizers, FX, drum machine, cymbals, metal objects

Celovečerní dokument o kapele Tata Bojs v režii Marka Najbrta míří do kin

35 let legendární kapely Tata Bojs z Hanspaulky zachycuje nový celovečerní dokumentární film tata_bojs.doc, který oficiálně vstoupí do kin 5. září. Za snímkem stojí držitel čtyř Českých lvů, režisér a scenárista Marek Najbrt, jenž originálně mapuje historii kapely od jejích počátků v roce 1988, kdy jejím hlavním aktérům a zakladatelům Milanu Caisovi a Mardošovi bylo pouhých 14 let, až po současnost. Diváci se mohou těšit na unikátní archivní materiály, vzpomínky i pohledy do zákulisí kapely, která se záměrně vyhýbá mainstreamu, a přitom se stala fenoménem české kulturní scény a přes tři desetiletí oslovuje několika generací fanoušků. „Baví mě, že Tata Bojs nestojí na místě, mají přirozený sklon se měnit a vyvíjet,“ vysvětluje režisér a scenárista Marek Najbrt. Má jasno i v tom, co je hnací silou kapely a hlavně jejího klíčového tandemu, tedy zpěváka, bubeníka a vizuálního umělce Milana Caise a baskytaristy a sloupkaře Mardoši. „Jejich vztah vnímám jako dokonalou symbiózu protikladů, ať už se jedná o osobní rovinu nebo tvůrčí spolupráci. Film je nejen o hudbě a kapele, ale hlavně o jejich mimořádném přátelství,“ dodává Najbrt.

Vedle dvou ústředních postav „Tatáčů“ ve filmu vystupují další současní i bývalí členové kapely Dušan Neuwerth, Vladimír Bár, Matěj Belko, Jiří Hradil, Marek Padevět, Marek Doubrava, Maťo Mišík nebo „neustálý host“ Klára Nemravová. Nechybějí ani vzpomínky rodičů Milana Caise a Mardoši anebo osobností hudebního showbyznysu, které Tata Bojs na jejich cestě provázely: ředitelky vydavatelství Supraphon Ivy Milerové, hudebního manažera Michala Máky, multiinstrumentalisty a kapelníka MCH Bandu Mikoláše Chadimy nebo herce a režiséra Jakuba Koháka, jenž se skupinou natočil její kultovní videoklipy Attention Aux Hommes! a Virtuální duet. Protipólem archivních materiálů jsou ve filmu „futuretroskopické”, mnohdy humorné, hrané scény členů osobitého pražského divadla Vosto5, které naopak přibližují možnou budoucnost.

Vznik dokumentu inicioval producent Petr Koza již v roce 2016. Vlivem řady nepříznivých okolností byla práce na filmu několikrát přerušena a film se podařilo přivést na svět až v letošním roce. Původně na filmu začal pracovat režisér Václav Kučera, který však nečekaně zemřel v roce 2019. Po dohodě s Tata Bojs byl osloven Marek Najbrt, který již přišel s vlastní koncepcí. „O konceptu a vyznění filmu jsme předtím spolu hodně mluvili, ale když začalo natáčení, dali jsme mu plnou důvěru. Doufám, že Marek měl také takový pocit,“ říká ke spolupráci Mardoša. „Když Marek po všech těch počátečních peripetiích k projektu přišel, bylo důležité, aby si našel vlastní cestu uchopení a aby ho ta práce bavila. Musel nastudovat spoustu materiálů, nakoukat a naposlouchat mnohdy nekoukatelný a neposlouchatelný věci. On to ale vydržel a za to před ním smekám,“ dodává Milan Cais.

Film byl ve světové premiéře uveden na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary, kde se umístil na druhém místě v hlasování o Diváckou cenu deníku Právo. Do kin oficiálně vstoupí 5. září. Hned 6. září bude uveden před koncertem Tata Bojs v Biotopu Radotín. V následujících dnech a týdnech se uskuteční řada projekcí, kterých se osobně zúčastní hlavní aktéři filmu Milan Cais a Mardoša nebo režisér Marek Najbrt.

Producentem tata_bojs.doc, je KOZA Film, koproducenty jsou Česká televize, Supraphon a Gui-tón. Vznik filmu podpořil Státní fond kinematografie a jeho hlavním partnerem je Yello. Distributorem filmu je Aerofilms. Více informací na https://film.tatabojs.cz. Trailer na www.youtube.com/watch?v=aAbWEDAucAM.

 

Potvrzené projekce za účasti režiséra nebo aktérů filmu:

6.9. Praha, Biotop Radotín – projekce s koncertem Tata Bojs
9.9. Praha, kino Světozor
16.9. Brno, kino Art
17.9. Uherské Hradiště, kino Hvězda
23.9. festival Finále Plzeň
25.9. Olomouc, Metropol

 

O kapele Tata Bojs

Alternativně-rockoví Tata Bojs jsou již čtvrté desetiletí neodmyslitelnou součástí české hudební scény. Vydali deset řadových alb, několik DVD, dvě knihy, natočili přes dvacet výrazných klipů, v různých kategoriích obdrželi celkem deset prestižních cen Anděl a ke svému 30. výročí uspořádali na přelomu let 2018 a 2019 v pražském DOXu jedinečnou výstavu TATA 30JS – vizuálně-hudební pře(ds)tavení historie jedné kapely. Skupinu v roce 1988 založili Milan Cais a Marek Huňát alias Mardoša, spolužáci ze základní školy na pražské Hanspaulce. První „soukromé“ album Šagali Šagáli kapela natočila v roce 1991, do prodeje se však dostalo až následující Ladovo album (1995), na kterém Tata Bojs zhudebnili říkánky Josefa Lady. Po přechodu k nadnárodnímu vydavatelství Warner Music vydala kapela přelomové album Futuretro (2000) a o čtyři roky později konceptuální Nanoalbum, za které získala čtyři ceny Anděl a jež se ocitlo i na špičce české albové hitparády. Naopak žánrově nevšedními položkami v diskografii Tata Bojs jsou album Smetana (2008), společný projekt s korejským Ahn Triem, anebo záznam koncertu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu Tata Bojs & SOČR Live (2017). Zatím poslední položkou v řadové diskografii kapely je album Jedna nula (2020), za nějž TB získali cenu Anděl v kategorii Skupina roku. Tata Bojs odehráli přes tisíc koncertů, vesměs v klubech, ale také v sálech a halách pro tisíce fanoušků. Velké koncerty se vždy vyznačovaly osobitým designem a nákladnou scénou, již navrhoval bubeník a zpěvák skupiny Milan Cais, jinak absolvent Akademie výtvarných umění a renomovaný výtvarník. Spolu s ním tvoří současnou sestavu Tata Bojs Mardoša (baskytara), Vladimír Bár (kytara), Matěj Belko (klávesy) a Dušan Neuwerth (zvuk).

 

Režisér a scenárista Marek Najbrt vystudoval pražskou FAMU a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Jeho filmovým debutem byla hořká komedie Mistři, která v roce 2005 obdržela tři České lvy. Velkou pozornost vzbudil následujícím okupačním dramatem Protektor (2009), který byl oceněn hned šesti Českými lvy včetně cen za scénář, režii i nejlepší film roku. Pro internetovou televizi Stream spoluvytvářel ikonický seriál Kancelář Blaník a pro Českou televizi natočil s Radimem Špačkem seriál Svět pod hlavou (2017). Režíroval i komedii Polski film (2012), pohádku Čertí brko (2018) nebo dokumentární snímky Vodňanský & Skoumal – Všechno je proměnlivé (2020) a Burian vs. Dědeček (2022). Vedle čtyř Českých lvů je i držitelem několika cen ze zahraničních filmových festivalů.

 

Tvůrčí tým:

MAREK NAJBRT scénář a režie

ROBERT GEISLER scénář

MARTIN POLÁK dramaturg

PETR KOZA námět, producent

DUŠAN MULÍČEK kreativní producent ČT

JAN BASET STŘÍTEŽSKÝ kamera

HENRI BORÁROS architekt

ANDREA KRÁLOVÁ kostýmní výtvarnice

PETRA MACERIDU střih

JAN ŠTINDL zvuk

 

Odkazy:
Trailer: www.youtube.com/watch?v=aAbWEDAucAM
Web: https://film.tatabojs.cz

 

DVA ohlašují svou letní comebackovou desku Piri Piri videosinglem Kung Fu

V klipu Kung Fu odkazují DVA k Davidu Lynchovi, japonské kinematografii i Kate Bush

Před deseti lety byli jednou z našich nejúspěšnějších exportních kapel. Se svou třetí řadovou deskou Nipomo DVA projeli celou Evropu a obletěli svět, absolvovali dvě turné po USA i dvouměsíční šňůru po Novém Zélandu a Austrálii. Následně se z koncertních pódií stáhli a soustředili se na tvorbu soundtracků k počítačovým hrám. Nyní jsou Bára Ungerová a Jan Kratochvíl naplno zpět. Videosinglem Kung Fu ohlašují nové album Piri Piri, na kterém spolupracovali s britským producentem Timem Brinkhurstem. Deska vyjde u labelu Bumbum Satori 13. září.

S novou nahrávkou DVA přichází po období, kdy Bára Ungerová byla na rodičovské dovolené. To dvojici neumožňovalo koncertovat v takové míře jako dřív, a tím pádem nedávalo smysl ani vydávat alba. Proto se v letech 2015 až 2022 věnovali výhradně studiové práci. Pro studio Amanita Design připravili hudbu a zvuky pro hry Chuchel (2018) a Happy Game (2021), pro studio Charles Games nahráli hudbu ke vzdělávacím hrám věnujícím se druhé světové válce – Attentat 1942 (2017), Svoboda 1945: Liberation (2021) a Train to Sachsenhausen (2022).

Na svém čtvrtém řadovém albu Piri Piri začali DVA pracovat před třemi lety. Od roku 2022 se pak příležitostně vrátili na koncertní podia, kde starý materiál postupně nahrazovali novým. „Nechtěli jsme být svůj vlastní revival, proto jsme si dali pravidlo, že na každém dalším koncertu budeme hrát jednu novou písničku. Toto pravidlo jsme vymysleli den před hraním na cenách Vinyla v roce 2022, kdy jsme nazkoušeli a odehráli písničku Dance, a postupovali jsme tak až do loňského jara,“ říká Jan Kratochvíl.

Odkaz na klip ke skladbě Kung Fu: https://www.youtube.com/watch?v=NZf4bjha_9U

Do procesu hledání nového zvuku kapely v singlu Kungu Fu i ostatních skladbách výrazně zasáhl respektovaný britský producent Tim Brinkhurst aka Tim London, jenž pro svět mj. objevil kapelu Young Fathers. Ten společně s Ondřejem Ježkem, v jehož studiu Jámor deska vznikala, do nahrávky dodal více energie, špíny a syrovosti. „Tim měl chuť náš ultimátní sweet happy hippy hometable přístup trochu pošpinit. Nakonec to ale bylo tak půl napůl, protože jsme ho postupně přesvědčili o našem natural původu,“ dodává Kratochvíl. „Piri Piri je takovým soundtrackem léta, které nikdy nekončí, tanec na pokraji světa, kde je hudba jedinou odpovědí. Světa, kde je tanec posledním jazykem, který přežil,“ upřesňuje Bára Ungerová.

V textu písně Kung Fu je skrytý vzkaz, že klid je nám na dosah i uprostřed vřavy. „Dýchej pomalu a našlapuj lehce,“ zpívá se v šifrovaném textu velmi energickým hlasem. Udržet si vnitřní tempo a nepodlehnout tlaku okolí je totiž aktuální vždy. Do klipu k singlu, který natáčela Natálie Kratochvílová, je zakonzervované jedno jarní prosvětlené dopoledne strávené v březovém hájku za Hradcem. Jen pár metrů od maringotky, kde vznikaly postupně během posledních dvou let všechny písničky na novou desku Piri Piri. „Se stejnou chutí i lehkostí jako vznikaly písničky jsme ve dvou hodinách natočili klip Kung Fu. Atmosféra a estetika volně odkazují k našemu idolu Davidu Lynchovi, japonské kinematografii, němým filmům, a vědomě pomrkáváme i na legendární klip Kate Bush. Při natáčení to byla radost a uvolněnost a ve výsledném klipu máme nádech mystiky i ironie,“ uzavírá Ungerová.

Kameru, střih i následnou postprodukci klipu DVA svěřili spřátelenému Kukichu studiu, se kterým sdílí stejné umělecké hodnoty. Roli best boye na sebe vzal manžel Báry Jan Unger, který pomocí jednoho zrcátka osvítil scénu. Choreografie je Bářinou čistou art brut improvizací.

Album Piri Piri vyjde 13. září u labelu Bumbum Satori digitálně, na CD a na vinylu. Po vydání kapela s deskou vyrazí na česko-slovenské turné, jehož součástí jsou křty 16. října v pražském Paláci Akropolis, 23. října v brněnském Kabinetu MÚZ a 24. října v Pardubicích. Videoklip Kung Fu kapela zveřejnila ve čtvrtek 29. srpna, oficiální datum vydání singlu na streamech je pátek 30. srpna (ve čtvrtek o půlnoci).

Plánované koncerty:

19/09 Lviv – Czech Dreams: Week of Czech Ukrainian Partnership

03/10 Plzeň, Anděl Café

10/10 Olomouc, Jazz Tibet

11/10 Litomyšl, Kotelna

12/10 Boskovice, Prostor

16/10 Praha, Palác Akropolis, křest

23/10 Brno, Kabinet MÚZ, křest

24/10 Pardubice, Divadlo 29, křest

26/10 Bratislava, Pink Whale

06/11 Košice, Tabačka

08/11 Prešov, Wave

Další články
sinekfilmizle.com