Florentské Madony

Máte-li pocit, že se renesanční Madony a Magdalény coby nejčetnější malované obyvatelky Florencie únavně podobají jedna druhé, buďte ještě chvíli mými hosty. Tento dovětek si totiž neklade jiného cíle, než poukázat na jejich rozmanitost a představit vám Madony nikoli jako gotické, ikonické či symbolické, ale především lidské. Neboť právě jim můžeme a napříč několika staletími vlastně musíme, alespoň pokud chceme prolomit jejich ostentativní mlčení, klást otázky nikoli nepodobné tázání v románu Zmizelá (sic!): „Na co myslíš? Co cítíš? Kdo jsi? Co jsi to provedla? Co se chystáš udělat?“
Takové otázky nejsou pochopitelně ničím více, než mámivou investicí lidskosti napříč sedmi sty léty odcizení. Spatříme-li však v jediné, jediné Madoně pokaždé jinou ženu – ženu unavenou i odhodlanou, ženu mateřskou, vroucí, odcizenou, netečnou i nedospělou – otevřeme florentské fresky nesmírně dobrodružnému čtení sakrálních obrazů, byť i proti nim samotným. Však si sami zkuste položit otázky, které domněle fádní výjev dokáží obrátit naruby a odhalí až zlověstný svět zapřených možností a zhrzených voleb. Co takový obraz Zvěstování vypovídá o spáse, pokud se Madona zjevně zdráhá svůj úděl přijmout či se jej dokonce štítí? Co vypovídá o lásce obraz Madony s dítětem, pokud jej matka neúprosně odevzdává smrti? A o jakém vykoupení hovoří ukřižování, hledí-li Máří Magdaléna z obrazu až plamenně smyslně?
V galerii Palatina v paláci Pitti se tak s námi setkává Signorelliho Madona provdaná, kdežto nezletilá Madona Filippa Lippiho je naproti tomu osiřelá a zmatená. Madona z dílny Botticelliho je zesláblá a otupělá, zatímco si Alloriho Magdaléna zasněná čte v modravě noční krajině, jako by kolem ní zhasl svět. Peruginova Madona a Magdaléna jsou naproti tomu ženy vědoucí a chápající, stejně tak Sartova Madona je především opatrovnickou. Těmto Madonám pak razí cestu Alloriho podivuhodně marnivá a malicherná Júdita, tolik odlišná od bojovného alter ega Artemisie Gentileschi.
Za rohem se v Chiesa di San Felice in Piazza skrývá Ghirlandaiova Madona nenucená, zatímco v nedalekém Santo Spirito odpočívá Lippiho Madona popelavá. Přejdeme-li řeku do Uffizi, uvítá nás Messinova Madona konspirativní, jíž dělají společnost Crediho Madona rolnická či Masacciova Madona neúprosná. Napříč místnostmi pak této dvojici silných žen odpovídá Signorelliho vzdorný Kristus a mstivá Máří Magdaléna, zatímco Martiniho Madona odtažitá a Leonardova Madona nedospělá až nepřátelsky oponují zvěstování. Jen politovat lze Giovanniho Madonu neduživou či Lippiho Madonu vyčerpanou.
Na cestě do Akademie lze v sakristii Cappella dei Principi spatřit Michelangelovu Madonu prázdnou, z níž zbyl jen ztělesněný úděl a která by si jen těžko rozuměla s Foschiho Madonou mateřskou v nedalekém kostele San Barnaba. 
V Galleria della Accademia nás uvítá Manzoniho zrzavá Madona éterická, zdejší Madony jsou ale především nepokojné. Zatímco se tak anděl sklání před vznešeností Lippiho Madony nevšímavé, vzteklá Madona Strauss se zvěstování rovnou štítí. I Portelliho Madona zpravená zprvu neskrývá bouři v hlavě; Immacolata už nám představuje uvědomělou Madonu povýšenou. To Rosselliho Madona je matkou úzkostlivou, zatímco Giottiho Madona skeptická nezapírá nechtěné těhotenství. Snad závidí Monacově Madoně nedotčené, která snad ani porodem nemohla projít, či Manziniho Madoně nepřítomné. Zdejší schovanky naštěstí vykupuje Bugiardiniho tvrdá Madona odhodlaná; zatímco děcko vůbec nemá potuchy, kým se stane, tahle žena již čelí všemu, co přijde.
Všem pak coby příslib vévodí Sartova dívčí a zvědavá Madona bezstarostná v nedalekém ambitu kláštera Santa Santissima Annunziata, jedna z vůbec nejpůvabnějších florentských Madon, jež dospěje v nevyspalou Madonnu di Porta Pinti v San Salvi.
I když, nejpůvabnější… Popojdete-li jen o pár bloků dál, střetnete se v kapitulní síni někdejšího kláštera Santa Maria Maddalena dei Pazzi s Máří Magdalénou hledící na Peruginova ukřižovaného Krista až pohansky smyslně, snad až se zlověstným náznakem uspokojení, jako by se celé Ukřižování odehrávalo v evakuované rajské zahradě v jejím plánu a toto byla její chvíle. A teď jaký by to byl svět, kdyby se okamžik jeho vykoupení zvrátil v osudovou defraudaci? Zdají se vám florentské Madony a Maří stále jedna jako druhá?

Perugino: detail tváře Máří Magdalény

Perugino: detail tváře Máří Magdalény

Portelli Immacolata

Portelli Immacolata

Masaccio: Madonna col bambino

Masaccio: Madonna col bambino

 

 

 

 

 

 

 

Cristofano Allori Júdita

Cristofano Allori Júdita

Andrea del Sarto: Madonna del Sacco

Andrea del Sarto: Madonna del Sacco

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *