Sochy tvoří nedílnou součást veřejného prostoru – pravidelně se objevují v městské krajině, zabydlují náměstí, parky i křižovatky. Paříž v tomto směru není výjimkou. Díla slavných umělců dotvářejí atmosféru města a umožňují nám na některých místech uměním doslova procházet. A to mnohdy bez nutnosti vstoupit do muzea.
V elegantních zahradách Jardin des Tuileries u Louvru jsou mezi stromy a fontánami rozesety mediteránní ženské akty Aristida Maillola. V západní části parku pak spočívají plastiky amerického modernisty Gastona Lachaise, francouzského kubisty Henriho Laurense, neofigurativního Paula Belmonda, subverzivního Jeana Dubuffeta, expresivní Germaine Richier. Najdeme tu také mikrokrajinářské instalace italského umělce Giuseppa Penoneho, čelného představitele hnutí Arte pověra, nebo hravou zahradu francouzské sochařky Anne Rochette.
Zcela odlišnou atmosféru nabízí čtvrť La Défense, představující futuristický prostor obchodní a administrativní zóny, kde se tyčí monumentální sochařské objekty 20. a 21. století. Výrazným příkladem je Le Pouce (Palec) od Césara nebo červená ocelová konstrukce Alexandra Caldera L’Araignée rouge (Červený pavouk), která působí kineticky i bez pohybu. Joan Miró zde zanechal svou barevnou Dvojici fantastických postav, zcela odlišně hmotu ve svém díle Slat pojal americký minimalista Richard Serra. La Défense je doslova galerií pod širým nebem.
Na opačné straně města, v parku la Villette, vznikl koncept 26 „folies“ (příměstských vil) – červených architektonicko-sochařských struktur rozmístěných po celém areálu. Postmoderní objekty neslouží tradičním funkcím, ale narušují očekávání návštěvníků a povzbuzují je k novému nahlížení prostoru.
Zatímco městské ulice vystavují hotová díla, jiný – intimnější – zážitek přinášejí místa, kde sochy vznikaly. Položíme-li si otázku, zda existují v Paříži nějaké sochařské dílny, odpověď nás zavede na pařížský Montparnasse – kolébku jedné z nejvýznamnějších uměleckých scén 20. století. Dnes se celá čtvrť nachází ve stínu stejnojmenného mrakodrapu, jehož těžkopádná silueta pohltila také budovu nádraží, odkud do Paříže před sto lety proudily zástupy Bretonců hledajících práci a nový život. Přesto se v okolí zachovala řada míst, jež svědčí o někdejším kulturním tepu.
Už od dvacátých let zde umělecký život pulzoval v kavárnách jako La Coupole, La Rotonde či Le Dôme, kam si dodnes můžete zajít na sklenku. Výčet spisovatelů, dramatiků, básníků a výtvarníků – žen i mužů – kteří se u jejich stolků a barových židlí vystřídali, by byl dlouhý. Stejně tak jména umělců moderny, kteří přicházeli tvořit do zdejších ateliérů, po nichž zůstaly legendární názvy – Villa Vassilieff, Cité des artistes v rue Campagne-Première, la Ruche či Impasse Ronsin. Montparnasse tehdy tvořil živoucí kulturní ekosystém, v němž vznikala díla, která dnes považujeme za zásadní pro dějiny moderního umění.
A právě zde – v bývalém „uměleckém lahůdkářství“ – se dochovala čtyři místa spojená v pomyslný geometrický tvar. Jedná se o vrcholy, na nichž se setkávala dobová sláva s tvůrčí avantgardou, svobodná myšlenka s tvárnou hmotou. Nenápadný „sochařský obdélník“ na Montparnassu je skrytým klenotem – určeným k návštěvě a ochutnání každému, kdo chce porozumět, kde a jak se rodila krása.
Nejznámějším z těchto míst je bezpochyby Bourdellův ateliér, jenž se nachází v ulici nesoucí umělcovo jméno. Ukrývá se za vysokou cihlovou zdí, necelých dvě stě metrů od ruchu nástupní haly montparnasského nádraží. Dnešní muzeum sídlí přímo v prostorách, kde Antoine Bourdelle (1861–1929), žák Augusta Rodina, od konce 19. století žil a tvořil. Ateliér působí autenticky a zároveň monumentálně – vysoké stropy, dřevěné trámy a neomítnuté cihly vnějších zdí prosvětluje uvnitř rozptýlené denní světlo. Celý rozsáhlý areál, který dobře vypovídá o finančním úspěchu autora, doplňují obytné a výstavní prostory, komorní zahrada. V prvním patře navíc najdete sympatickou, citlivě zrekonstruovanou kavárnu s přátelskými cenami.
Antoine Bourdelle ve své tvorbě propojoval klasické ideály s modernistickým přístupem. Jeho umění vyrůstalo z hluboké inspirace antickou tradicí – snoubil v něm obdiv k řecké plastice, heroickým postavám i touhu po nalezení architektonické harmonie. V ateliéru nalezneme řadu děl, která dokládají jeho postupný odklon od akademické stylizace směrem k expresivnějším formám a osobitému výrazu. Jako žák Augusta Rodina vycházel nepochybně z realismu, ten však přetvořil v originální, silně individualizovaný jazyk. Jeho sochy nesou jasně rozpoznatelný rukopis. Poznáte je podle masivních, výrazně modelovaných figur. Vyzařuje z nich napětí a vnitřní energie, která překračuje anatomickou studii.
Bourdelle měl silný vztah k hudbě. Výrazným motivem v jeho tvorbě byla postava Beethovena, kterou ztvárnil v celé řadě plastik, reliéfů i bust. Skladatel pro něj představoval zosobnění umělecké geniality, vášně a utrpení. V zahradě ateliéru se nachází i drobnější plastika věnovaná československému kvartetu, jež si v meziválečném období vydobylo mezinárodní uznání.
Bourdellovo dílo neslo výraznou dekorativní složku, ovlivněnou secesí a art decem – vyznačovalo se ornamentální linií, stylizovanými drapériemi a symbolickými motivy. Prvky se nejvýrazněji uplatnily v reliéfech a veřejných architektonických zakázkách, kde plastika nefungovala jako izolovaný objekt, ale přirozeně zapadala do širšího prostoru. Atmosféra prvních dvou desetiletí 20. století dodnes z ateliéru doslova dýchá.
Kromě vlastní tvorby byl Antoine Bourdelle také vlivným pedagogem. Působil na Académie de la Grande Chaumière, která se nacházela nedaleko montparnasského boulevardu. Ovlivnil celou generaci mladých sochařů – včetně Alberta Giacomettiho. Mezi návštěvníky jeho dílny patřila i řada dalších jmen, například významný český sochař Otto Gutfreund, který zde našel inspirativní prostředí pro rozvoj vlastní tvorby.
Bourdellův ateliér zůstává skutečným skrytým pokladem Paříže – útočištěm, kde je dodnes možné, ve stínu fíkovníků na zahradě, nahlédnout do duše sochaře, jenž dokázal spojit sílu antiky, citlivost symbolismu a energii moderny.
Druhým bodem pomyslného sochařského obdelníku je místo, které
