Kulihrášek: Formalistický naturalistický pidimužík

Foto David Webr

Artuši Scheinerovi bylo přes šedesát let, když se pustil do poslední velké výzvy svého ilustrátorského života. Měl vytvořit kvalitní dětské leporelo, kterých byl v české literatuře dvacátých let dvacátého století nedostatek. Jako doprovodné texty posloužily rukopisy, které mu s bušícím srdcem předložila začínající básnířka Marta Voleská. A zrodil se Kulihrášek – nakladatelský a popkulturní fenomén první republiky. Artuš Scheiner přitom začínal jako secesní kreslíř, a to jako amatér, kreslil po práci na zemském finančním ředitelství. Rychle se ale vypracoval a jeho kresby se objevovaly v českém, rakouském, německém, maďarském, britském nebo francouzském tisku a v knižních publikacích. Ilustroval mimo jiné národní pohádky Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena. To všechno vzalo konec po roce 1948, kdy se z Artuše Scheinera, tou dobou již nežijícího, stal příklad vymycované buržoazní kultury. Všechny díly Kulihráška s dalšími ukázkami Scheinerovy tvorby a se zasvěcenou studií Tomáše Prokůpka, s nímž byl veden tento rozhovor, nyní vydalo nakladatelství Akropolis.

 

Jak si máme představit ten zlom po roce 1948? Přece jen, před válkou byl Artuš Scheiner autorem bestsellerů a přirozenou součástí sdílené kultury?
Ten zlom byl dost ostrý. Když v roce 1926 začaly vycházet knížky s Kulihráškem, byly kritikou přijímány nadšeně a čtenářský ohlas byl velký. Poslední díl vyšel v roce 1935 a v té době se už začaly objevovat názory, že se série vyčerpala. Kritici většinou nezpochybňovali Scheinera jako tvůrce, ale vycházeli z toho, že už se přece jen trochu změnila doba. Druhá světová válka pak přerušila nejen vydávání Kulihráška. Po ní vyšla přinejmenším reedice prvního dílu, ovšem po roce 1948 se Scheiner najednou dostal do pozice odmítaného, přímo škodlivého autora.

Proč?
Dochoval se text přednášky Stanislava Neumanna, což byl vnuk spisovatele Stanislava Kostky Neumanna, který se v dvaadvaceti stal šéfredaktorem monopolního Státního nakladatelství dětské knihy. V tom vystoupení Scheinera obvinil ze dvou nejhorších hříchů, jež komunistická kritika znala: z formalismu – a zároveň z naturalismu. Scheiner podle něj představoval tu linii ilustrace dětské knihy, která údajně jde proti české pokrokové tradici, a je proto zavrženíhodná. Neumann prosazoval naopak linii, která od Josefa Mánesa, Mikoláše Alše a Adolfa Kašpara vedla k dobovým autorům, jež považoval za vhodné, a to především z ideologických hledisek.

Jaké to mělo důsledky pro Scheinerovo dílo?
Jsou svědectví o tom, že ve stoupě končily knihy z veřejných knihoven se Scheinerovými ilustracemi, i když to třeba byly knihy Boženy Němcové a Jaromíra Erbena, k nimž se nastupující komunistický režim jinak velmi hlásil.

Když se likvidovala Němcová, co Kulihrášek?
Kulihrášek šel do stoupy nepochybně ještě dřív než knihy Němcové a Erbena.

Co bylo dál?
Do roku 1956 byl Scheiner důsledně vymazán z české kultury. Potom došlo k jistému obratu, vyšel mimo jiné text básníka Františka Hrubína ve Zlatém máji, v němž psal o Scheinerových raných ilustracích plných poezie a vyzýval, aby výtvarník nebyl kompletně zavrhován kvůli pozdější zakázkové, méně invenční tvorbě. Knihy klasických českých pohádek následně začaly znovu vycházet i s ilustracemi Artuše Scheinera. Zajímavé přitom je, že oživení zájmu o jeho ilustrace bylo hodně patrné v překladech – v knihách určených na vývoz. Komunistické Československo takto získávalo valuty. Jenže dobový úpadek polygrafie byl takový, že Scheinerovy ilustrace ztratily velkou část původního kouzla. Tak byly reprodukce neostré a barevně nevýrazné.

Co se zatím dělo s Kulihráškem?
Kulihrášek byl nepřijatelný až do roku 1989, a poté, když přišla vlna obnoveného zájmu o první republiku, vyšly reprinty několika dílů. Ovšem zároveň to bylo období živelného počátku podnikání a úpadku úrovně redakční práce v řadě nakladatelství, což se podepsalo na špatné typografické i polygrafické kvalitě tehdejších vydání Kulihráška. A je smutné, že na podobný přístup k Scheinerově tvorbě lze narazit i dnes. V současné době už totiž Scheinerovo dílo není chráněno autorskými právy, a tak v podobném duchu stále vycházejí knihy s jeho ilustracemi, často opravdu příšerné. Někde v nich ani není uveden jako autor, jinde se jedná o nekvalitní reprodukce tisků z doby komunismu, dokreslované kýmsi anonymním třeba pastelkami.

Foto David Webr

Artuši Scheinerovi bylo . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář