Stoleté výročí vydání Manifestů surrealismu oslavilo TEA – Tenerife Espacio de las Artes výstavou Dva, kteří se protínají představující dílo jednoho z nejvýznamnějších rodáků Tenerife, surrealistického umělce Óscara Domíngueze.
V rámci výstavního programu TEA nejde o novinku, ale o sedmou prezentaci Domínguezovy tvorby v šestnáctileté historii tohoto jedinečného kulturního prostoru. Význam této události podtrhují i výroky tamějších politiků. José Carlos Acha, radní pro kulturu a muzea ostrova Tenerife, zdůrazňuje, že TEA neustále usiluje o to, aby Domínguezovo dílo zůstalo součástí veřejného povědomí. Lope Afonso, viceprezident ostrovní rady, označil výstavu za nejvýznamnější tenerifskou kulturní událost roku. Dokonce při projektování stavby TEA byl jako pracovní název zvažován „Óscar Domínguez Cultural Center“, neboť se od začátku počítalo s permanentním umístěním Domínguezovy sbírky.
Tentokrát se kurátor Isidro Hernández zaměřil na umělcovu dualitu, kterou reflektuje již samotný název výstavy, inspirovaný Domínguezovou sbírkou poezie Los dos que se cruzan (Dva, kteří se kříží) z roku 1947.
Osobnost umělce je poměrně dobře známá i v českých galeriích. Už za svého života Domínguez několikrát zavítal do Československa. Návštěvníky výstavy tak u infostánku (záměrně nepíšu pokladny, všechny výstavy v TEA jsou zdarma) potěší španělsko-český katalog editora Pavla Štěpánka Óscar Domínguez v Československu (1946─1949).
Óscar Domínguez se narodil 3. ledna 1906 v La Laguně, v ulici Herradores 60, v jednom z nejkrásnějších měst Kanárských ostrovů, které je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Kdo se touto výstavní ulicí prošel, nemůže pochybovat o tom, že Domínguezova rodina byla velmi dobře situována. Matka zemřela před jeho druhými narozeninami, s otcem a staršími sestrami Julií a Antonií trávili léto ve vile, či spíše zámečku Castillete de Guayonje na útesu v Tacoronte, který nechal otec vybudovat a kde se roku 1918 natrvalo usadili. Óscar do pěti let trpěl onemocněním zvaným Sydenhamův syndrom, známým také jako tanec sv. Víta, a jeho sestry se mu plně věnovaly. Otec byl obchodník a velkozemědělec, a aby spojil dům s banánovou plantáží, nechal dokonce vybudovat lanovku. Zámeček ožíval večírky i kabarety. Óscarův otec je v literatuře popisován jako „elegantní, kultivovaný, samotářský muž s rafinovaným způsobem mluvy a trochu žárlivý, stejně jako vášnivý sběratel a milovník cestování“. Zdá se však, že na finanční možnosti příliš nehleděl, a po jeho smrti zůstala rodina v dluzích a majetek byl rozprodán. Zámek chátrá, dlouhodobě se plánuje jeho rekonstrukce pro kulturní účely, stav je však bezútěšný, což vede k poměrně trpkému pousmání po nadšených slovech tenerifských politiků.
Expozice je členěna do tematických celků. První část se soustředí na umělcovu tvorbu z konce 20. let, následuje sekce dokumentující jeho biografický vývoj, včetně dosud nepublikovaných fotografií. Návštěvníci si mohou přečíst i první dopis Andrému Bretonovi, v němž ho Domínguez oslovuje „Camarade“ a představuje se jako malíř z Kanárských ostrovů. Kurátor výstavu doplnil i o díla dalších umělců, například symbolisty Néstora Martína-Fernándeze de la Torre, Domínguezova švagra Alvára Fariny či Dory Maar.
Domínguez odjel roku 1927 do Paříže na deset měsíců, především kvůli rodinným obchodům. Volný čas trávil v kabaretech, na výstavách i uměleckých kurzech. Vrátil se následující rok, aby vykonal vojenskou službu, a v roce 1929 byl znovu v Paříži. Po smrti otce žil převážně ve Francii a stal se členem surrealistické skupiny, se kterou vystavoval v Londýně či Kodani.
V Paříži tehdy působilo několik českých umělců, kteří se se Španěly (Picasso, Dalí, Gris, Miró i Domínguez) často setkávali a jejich tvorbu reflektovali i v Československu. Počátkem roku 1946 byla v Mánesu uspořádána výstava Umělci republikánského Španělska, a mnozí z devatenácti vystavovaných do Prahy také zavítali. Domínguezova díla vzbudila značný ohlas a v následujících letech mu byly uspořádány samostatné výstavy v Praze, Olomouci a Bratislavě. Sám zde při svých návštěvách tvořil a celá čtvrtina jeho díla se dostala do tuzemských státních i soukromých sbírek. Velkým fanouškem Domíngueze byl například Vítězslav Nezval, kterého zaujal umělcův dekalk – otisk, v němž hraje roli náhoda. Básník o něm psal, že je „bezmezně vzrušen“ a svou sbírku Absolutní hrobař (1937) doprovodil dekalky inspirovanými právě Domínguezovou tvorbou.
Výstava představuje Domínguezovu jedinečnou perspektivu postavenou na náhodě, hře a metaforách. Kurátor Isidro Hernández Gutiérrez zdůrazňuje: „Domínguezova tvorba není jen o revolučním přístupu k obrazu, ale také o hledání umělecké svobody, kde se osobní, prožité a iracionální propojuje s experimentováním typickým pro surrealismus.“
Paradoxně v době mé návštěvy na výstavě chyběl obraz Neděle propagovaný na plakátech po městě. Zda kvůli poškození či zápůjčce do jiné instituce se nám nepodařilo zjistit.
Výstava trvá až do 5. května. A pokud byste na Tenerife neměli umění dost, stačí popojít několik ulic od TEA na dlouhý bulvár La Rambla, kde jsou v aleji mezi palmami, stromy a skřehotajícími papoušky umístěny plastiky Joana Miróa, Henryho Moora a dalších. Umění se v Santa Cruz zkrátka vyhnout nedá.