Postila

Srdcem Mariánských lázní je novobarokní kolonáda z let 1888–1889. Působí monumentálně – je 135 m dlouhá, 12 m široká a místy až 16 m vysoká. Od r. 1979 ji zdobí fresky od malíře Josefa Vyleťala. Post illa verba dodávám, že mně v hlavě zůstávají vězet loňské sněhy – minulé léto v Marienbadu. Odjel jsem tam z Františkových lázní, asi za elegií J. W. Goetha. Jenže ouha, musel jsem se spokojit se zvěčněnou stopou elegie vlastní. Koncem léta 1979, před mým odjezdem z Prahy, tehdy všemi včetně mne považovaným za definitivní, mě pozval Josef Vyleťal na fortelné rozloučení do Mariánských lázní, kde dokončoval nástěnné malby na kolonádě. Léto v Marienbadu bylo úchvatné. Mistr, doprovázen svou družinou ve složení starosta města, osobní zubař a osobní stráž oslovovaná Herodes, o proměnných vílách nemluvě, mě ve dne v noci prováděl po lázních, až jsme skončili na lešení pod klenbou kolonády. Těsně pod stropem mě Josef uložil pod výjev s fauny a nymfami, podal mi štětec a já se jím dotkl již namalovaného.
Minulé léto jsem si šel fresky prohlédnout – a užasl jsem. Hned pod naším společným výjevem začínají fauni mutovat v kosmonauty. Že by skrytá elegie, freskové líčení žalosti způsobené loučením? Že by Josef parafrázoval můj osud? Opouštěl jsem přece rodnou zem a možná jsem se začal ztrácet ve vesmíru. Drahý Josefe, díky za skafandr.
Naleznuv místo Goetha sebe vrátil jsem se do Františkových lázní, kde jsem našel i toho Goetha. Hned za lázněmi se napůl rozprostírá, napůl tyčí Komorní Kůrka, kde se stálý návštěvník západočeského lázeňského trianglu Goethe dopustil omylu. Zapojil se do učeného hádání neptunistů, kteří tvrdili, že čedič a jemu podobné substance pocházejí z mořského dna, s plutonisty, kteří trvali na původu vulkanickém. Před Komorní Hůrkou je na vzdělávací tabuli zmínka o účasti Goetha na zmíněném sporu, není tam však uvedeno, na jaké straně stál. Teprve na vedlejší tabuli jsem si povšiml reprodukce olejomalby s vysvětlením, že vlevo stojí J. W. Goethe, neptunista (!), a vedle něj K. M. Sternberg a J. J. Berzelius, oba plutonisté.
Goethe si myslel, že všechno zná. Asi tomu tak bylo, ale měl to dávat najevo cudněji. Chce se mi napsat, co mě napadlo před obrazem na Komorní Hůrce, ale neudělám to. Je třeba brát ohledy, zejména na nesmrtelné. Protože platí: I když Goethe / přeplul Léthé / věčně živý / by se divil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *