Richarda Fischera budete znát z komiksového seriálu v UNI Já to slyšel…, v němž kreslí hudbu – výtvarnou podobu písní. V roce 2020 vydal oceňovanou komiksovou knihu Rváčov. Hemží se to v ní Vonty, nepřizpůsobivou mládeží, trampy a záhadnými existencemi… a právě vzniká její druhý díl, který vyjde letos. Richard Fischer se při svých hledáních v minulosti setkal s trampským průkopníkem a staropražským spisovatelem Gézou Včeličkou. Zhudebnil jeho básně se svým akusticko-elektrickým duem Bavor a Javor. Ve své Domácí dílně se spolu se ženou Veronikou věnuje tvorbě interiérů – nástěnným malbám, dekorům a tiskům na textil.
Ve Rváčově jsou autentické prožitky. Nakolik je to tvůj vlastní příběh nebo příběh někoho skutečného?
Můj příběh to paradoxně vůbec není, a když mluvím za scenáristu Džiana Babana, tak ten si k tomu našel cestu zvenčí.
Nevycházeli jste tedy ani z četby Foglara?
Samozřejmě, všichni jsme Foglara četli. Formoval nás podobně jako Ernest Thompson Seton a woodcraft. Všechno jsme znali z doslechu, a stejně nás ten fenomén fascinoval. Když jsem přemýšlel o komiksové knize, kterou bych chtěl udělat, tak mě napadlo tohle téma, jemuž jsem se už nějaký rok věnoval. Předcházela tomu výstava Stínadla se boří, která představila jiný přístup k foglarovskému tématu a městským zákoutím.
Jaký?
U Foglara mě vždy přitahovala určitá děsivá součást jeho tvorby, temná stránka foglarovského fenoménu. Jsou to věci na pokraji reality a fikce. Ty popisuje Rváčov.
Ovšem Rváčov působí jako autentická historie – nakolik jste se inspirovali skutečností?
Rváčovu předcházelo velké pátrání. Posbírali jsme reálné příhody lidí, kteří prošli vontským hnutím, to byla největší část toho stavebního kamene, na kterém jsme chtěli pracovat. Ale Džian pracoval i s tou dobou, pojal to jako její odraz, a to byla jeho práce především. Já jsem měl před očima foglarovská témata, ale on odvyprávěl příběh v dobových souvislostech.
