Vystoupíte z nadzemky, která vás růžovou linkou odvezla z centra Chicaga. Korunu mrakodrapů v centru jste nechali za zády, teď se kolem prostírají nekonečně ploché střechy. A na samotné stanici vám nejspíš vyrazí dech výzdoba – zubící se aztécký bůh v kruhu pestrobarevných, geometrických ornamentů. Vítejte v někdejší české čtvrti Pilsen!
Sestoupíte na 18. ulici, mezi nahuštěné, dvou maximálně třípatrové domky s římsami, fasádami cihlovými i opatřenými pestrou omítkou, s různorodými štíty… a máte ji před sebou. Ve stínu, který vrhá konstrukce nadzemky. Přesto září.
Frida Kahlo, symbolická hrdinka čtvrti Pilsen.
Cože? Přesto je to tak. Někdejší česká čtvrť v Chicagu, které mělo na přelomu devatenáctého a dvacátého století více než stotisícovou českou populaci, je dnes mexická. Mural s portrétem malířky Fridy má na jednu stranu přímý pohled a působivé rysy stylizovaných portrétů Panny Marie (zde Panny Marie Guadalupské, mexické patronky). Zaujme ovšem ornament na její hrudi, který má předkolumbovské rysy. Stejně tak zelený náhrdelník, zřejmě z aztéckého jadeitu. A také fialovo-žlutá motýlí křídla, která ji obklopují místo svatozáře. Všechno tady má svůj význam.
Člověku to dojde hned za rohem, kde je na zdi v mozaice vyvedený pomník věnovaný mladíkovi, který zahynul nešťastnou náhodou při válce gangů. Šlo o případ zmýlené identity. Mozaika nabízí vhled do světa mexických Američanů – mužů, v době, kdy se Pilsen zmítala v sociálních problémech. S kultem násilí, s vytyčováním teritorií, s machistickým machrováním. Frida s motýlími křídly symbolizuje více, než se zdá. Je přece vzorem kreativní samostatné ženy, která k tomu, aby se prosadila, nepotřebovala zbraň.
Muraly ve čtvrti Pilsen dokládají, že toto veřejné umění je z podstaty sociální – a politické. Prvním muralem prý byla Metafyzika neboli Mír, abstraktní pestrobarevný obrazec s ozubeným sluncem, vytvořený M. Castillem v roce 1968. Protestoval proti válce ve Vietnamu a zároveň s využitím předkolumbovských výtvarných prvků upozorňoval na přínos imigrace. Stejně jako mural na 18. ulici, který – necharakteristicky – sestává především ze slov. „Jsme národ imigrantů“, tvrdí se tu kategoricky. A především: „Žádná lidská bytost nemůže být ilegální“, stojí tam mezi stylizovanými motýly. Červenočerným nápisům na modrém pozadí vévodí nadpis:
„Deklarace imigrace.“ Motýli symbolizují migranty, kteří se tu snáze, tu obtížněji stěhují za snem o lepším životě. Ať už jsou to Mexičané, anebo Češi. A tito konkrétní motýli jsou monarchové, kteří symbolizují migraci, protože pravidelně přelétávají z Kanady až do Mexika a zpět.
Z Plzně do Plzně
Češi začali přicházet
