TATA 30JS/Centrum současného umění Dox Praha, 30. 11. 2018 – 25. 3. 2019

Výtvarná řešení a skupina Tata Bojs k sobě měli vždycky blízko; to jaká je profese zpívajícího bubeníka Milana Caise, je všeobecně známo. Jeho určité balancování na dvou židlích muzikanta i výtvarníka se už v minulosti projevilo opakovaně, ale pravděpodobně ještě nikdy nedostalo tak velkorysé podmínky a prostor. Při spojení s nikoli tolik známou skutečností, že jeho kolega a kamarád od dětství Mardoša je pečlivým archivářem, důsledně schraňujícím desítky artefaktů spojených s historií kapely, tu byla výchozí pozice, jakou má málokdo. V úžasném propojení historie a mnoha výtvarnými prostředky vyjádřené fantazie, se nabízí šance jak pro oslovení příznivce kapely (kteří zřejmě budou převažovat), tak i toho, kdo ji naopak příliš nezná a zajímá ho více výtvarná stránka věci.

 

Pokud se řekne „výstava k výročí hudební skupiny“, snadno si lze představit pouhou přehlídku nejrůznějších artefaktů a archiválií. To, čím je tato výstava výjimečná, je fakt, že se zdaleka nespokojuje jen s tím. Milan Cais využil všeho, co bylo k dispozici, ale často to posunul do nových souvislostí a významů. A navrch přidal několik úplně nových instalací.

 

 

 

Leitmotivem všeho je interaktivita. Tak jako se od počátku kapely potkává hudba a výtvarno, i návštěvník výstavy je doslova zahrnut možnostmi, zda chce pouze obdivovat a vnímat zrakem, sluchem a občas i pohmatem, vzpomínat a dojímat se (pokud je pamětníkem), nebo si leccos sám vyzkoušet. Jsou tu instalace abstraktní i například „zrekonstruovaný“ pokojíček, zkušebna či nahrávací studio, materiály i nejrůznější prostředky – od nástěnných koláží, fotografií, videa, návrhů obalů desek či koncertních scén, již dříve vystavená Caisova díla, ale také reálné předměty z historie skupiny. Zde je nutno zmínit, že celá výstava není jen čistě Caisovým autorským dílem, ale že prostor dostali v nemalé míře i jeho spoluhráči a oslovení kolegové. A namátkou skleněné objekty Martina Janeckého, či Mardošovy fotografie publika nebo sbírka koncertních playlistů, by vydaly na vlastní samostatné výstavy. Za pomoci toho všeho se jednak úspěšně podařilo vyhnout se patosu, který je nutně s jakýmkoli ohlížením spojen, a naopak i opravdu dobrého znalce skupiny a její historie opakovaně přivádět k údivu a přívalu neustálých překvapení. A díky tomu všemu jde jednak o expozici, se kterou můžete strávit poměrně hodně času, ale i se po čase vrátit a nejspíš objevit něco, co vám předtím uniklo. Co naopak nepřekvapí je to, že se celou výstavou vine (vedle mikrofonních kabelů) i jemný humor a nadhled, obojí pro tvorbu skupiny tak charakteristické.

 

Své loňské třicáté narozeniny oslavili „Tata Bojs z Hanspaulky“ v první řadě velkolepě pojatým koncertem s hosty na festivalu Metronome. V rozsáhlé výstavě v pražském Doxu, jako by pak za svými úctyhodným výročím udělali symbolickou tečku. Pokud vám tahle kapela někdy něco říkala, a necháte si onu tečku ujít, jste vážně sami proti sobě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *