Allen Ginsberg si s nahráváním rozuměl, lze jej tedy najít na mnoha albech, řada z nich je dnes již nesehnatelná – vzhledem k tomu není naše diskografie vyčerpávající, ale subjektivně i návodně výběrová.
Howl and Other Poems (1959)
Album vezoucí se na vlně popularity přineslo nejen Kvílení nebo úvodní část Kadiše, ale také básně Supermarket v Kalifornii či Slunečnicová sútra. Vinyl byl dávno nesehnatelný, v roce 1998 vyšla reedice na CD, doplněná textem Anne Waldman. Ginsberg ještě jako mladý, stále ještě začínající básník nicméně nezklame. Jeden z důležitých dokumentů své doby.
Gate. Two Evenings with Allen Ginsberg (1980), nahráno v Mnichově při evropském turné s Peterem Orlovskym, Taylorem a Corsem, tehdejší repertoár, ale ne Kvílení či Kadiš!
Birdbrain / Sue Your Parents, The Gluons (singl, 1981). Ginsberg s touto kapelou spolupracoval v Denveru, Birdbrain je docela příjemná píseň s výraznou harmonií, kontrastující se sžíravým textem. Najdeme ji i na kompilaci Material Wealth.
First Blues (1983)
Na albu, jež v roce 1976 produkoval legendární producent John Hammond, se podílel jak Bob Dylan, tak třeba Gregory Corso nebo Steven Taylor. A v roce 2016 vyšlo doplněné o třetí disk pod názvem The Last Word on First Blues – opět jedna perla za druhou, například čítankové Sickness Blues.
The 20th Anniversary of the Summer of Love. 1967–1987 (1987)
Dnes již těžko sehnatelný sampler, vydaný Kramerovou značkou Shimmy Disc, přináší celkem třiadvacet snímků, mezi nimiž najdeme vedle Freda Frithe, Half Japanese, Tuliho Kupferberga či Shockabilly také Ginsberga a jeho báseň Dear M., za doprovodu Stevena Taylora.
Lion for Real (1989)
Na poctě AG se sešli hudebníci z manhattanské downtown scény, slyšíme tak taková esa jako Billa Frisella, Marca Ribota, Arta Lindsaye či Philipa Glasse, ale v bonusovém singlu také Paula McCartneyho, produkci měl mimořádný Hal Willner.
Howls, Raps & Roars (1993)
Čtyřalbum, jehož podtitul Recordings from the San Francisco Poetry Renaissance říká vše. Lenny Bruce, Kenneth Rexroth, Peter Orlovsky, John Wieners, Lew Welch, Philip Whalen, Michael McClure, David Meltzer a Kirby Doyle a samozřejmě také Allen Ginsberg.
Holy Soul Jelly Roll (1994)
Další čtyřalbum, pečlivě připravené Halem Willnerem, vzácně dokumentující všechny stránky Ginsbergovy nahrávací minulosti, přičemž třicet z dvaapadesáti nahrávek se zde objevuje poprvé. Vedle kompletního Kvílení a Kadiše krásně vypravený box nabízí básně Král majáles či explicitní Please Master, ale i Vomit Express s Bobem Dylanem či další Ginsbergovy „písně“.
Allen Ginsberg Reads Kaddish (1996)
Ginsberg čte Material Wealth (2024)
Doplněk literární kompilace, jež dává nahlédnout do Ginsbergova přebohatého archivu na Stanfordu a přinášející dopisy, pohlednice, různé verze, poznámky, plakáty i fotografie. Album pak toto vše ideálně ilustruje příhodně vybranými zvukovými dokumenty – slyšíme například ukázkový rokenrol s Bobem Dylanem…
America, Give A Shit! Live in Graz 1980 (2026)
Profesionální záznam Ginsbergova vystoupení s Orlovskym a Taylorem, vychází jako vinylové dvojalbum v limitované edici. Mimořádně kvalitní nahrávka rakouského rozhlasu, který ji posléze z cenzurních důvodů neodvysílal. S hudebním doprovodem slyšíme nejen Ginsberovu poezii, ale také Orlovského verše. V distribuci Polí5.
Ovšem Ginsbergovu poezii najdeme i na albech jiných mistrů:
Hobo Blues Band – Üvöltés (1987)
Vinyl, který nahrál budapešťský Hobo Blues Band vyhlášený jednonohým zpěvákem László Földesem, ale také odporem vůči režimu, se prodával i u nás v prodejně Maďarského kulturního střediska na Národní. Vedle Kvílení jsou zde například zhudebněné básně Gospel Noble Truth či Guru Blues. Ginsberg přitom o albu vůbec nevěděl, a byl jím posléze mile překvapen.
Philip Glass – Hydrogen Jukebox (1993)
Glasse pojilo s Ginsbergem dlouholeté přátelství, na tomto albu kombinuje svou hudbu s patnácti Ginsbergovými básněmi, dramaturgicky skládají obraz Ameriky 50.–80. let. A nečekejte prvoplánový minimalismus, vedle Ginsbergova hlasu slyšíme i další pěvce. Některé ze skladeb zazněly 26. března 1996 v pražské Arše, při Allenově poslední návštěvě Prahy, za Glassova doprovodu.
Kronos Quartet – Howl, U.S.A. (1996)
Sanfranciští virtuosové na své album nahráli nejenom kompozici Leea Hyly Howl z roku 1993, v níž doprovázejí Ginsbergovu recitaci, jež si s partiturou i hvězdným provedením skvěle rozumí, nemluvě o zajímavém pohledu na klasickou báseň. Na albu jsou i další, ideově spřízněné skladby Michaela Daughertyho, Scotta Johnsona a také Harryho Partche.
Rage Against the Machine – Hadda Be Playing on the Jukebox (singl, 1996)
Velice zajímavé, osmiminutové ztvárnění pěkně naštvané básně, Zack de la Rocha vyplivuje s neskrývanou záští verš za veršem, držíc se valivého dlouhodechého rytmu v jedné velké obžalobě všeho špatného na Americe, zmiňuje i NKVD a KGB, zatímco kapela hutně doprovází.
Patti Smith – Peace & Noise (1997)
Jak vzpomínal kytarista Lenny Kaye, album začali nahrávat, když 5. dubna 1997 zemřel Ginsberg, a dokončili poté, co 2. srpna téhož roku zemřel William Burroughs, jeho náhrobek je tak v bookletu. Patti zde víceméně recituje část Kvílení, konkrétně Poznámku pod čarou ke Kvílení, zde ovšem nazvanou Spell, a skládá tak poctu svému vzoru, jehož odchodu byla mimochodem svědkem.
Philip Glass – Symphony No 6 „Plutonian Ode“ (2005)
Glass se na ploše tří vět jako vždy pěkně rozmáchl, pohybuje se však spíše v rámci tradice velkých symfonických děl, respektive ji zdárně kombinuje se svým slohem. Dvojalbum nabízí na prvním disku excelující sopranistku Lauren Flaniganovou, jež zpívá úryvky z dlouhé Ginsbergovy básně (7000 znaků) z roku 1978, varující před plutoniem, surovinou pro výrobu atomových bomb: „Jeden mikrogram vdechnutý jedinou plící, pět kilogramů prachu těžkého kovu unášeného / pomalu větrem nad šedými Alpami, / nad celou planetou, jak dlouho potrvá než tvé záření vše zamoří a vnímavým bytostem /roznese morový dech a smrt?“ Z druhého disku pak slyšíme Ginsbergovu recitaci Šestá symfonie, vzniklá na objednávku newyorské Carnegie Hall měla premiéru 2. února 2002, nahrávka vyšla v roce 2005.
Půlnoc – Kniha noci (2010)
Živé dvojalbum nabízí v téměř třináctiminutovém záznamu Magických nocí z Českých Budějovic (28. dubna 1990) hostování Allena Ginsberga, který zde hlasitě rapuje buddhistické formulky, ale také cituje ze své básně Birdbrain, slyšíme ale také výtečného japonského básníka Nanao Sakakiho, další Japonce Kazu Uhmuru (kytara) a Masayu Yokoyamu (perkuse), ovšem i improvizovaný free flow trestuhodně neuvedené básnířky Anne Waldman. V obdobné sestavě vystoupili tehdy i na žižkovské Chmelnici, před Václavem Havlem a vylitým I. M. Jirousem…
William Blake´s Songs Of Innocence and Of Experience (2019)
Ginsberg se po trpké zkušenosti z Chicaga, kde policie koncem srpna 1968 brutálně zmasakrovala pokojné demonstranty (viz seriál Fug You!), uchýlil na svou farmu a nahrál devatenáct z Blakeových básní, které pak vyšly na albu (viz). Ovšem když na jaře 1997 umíral, zavolal svému dlouholetému doprovázeči Stevenu Taylorovi: „Dokonči Blakea.“ Stalo se a Taylor znovu, ve svých aranžích, nahrál a nazpíval Ginsbergova zhudebnění, plus jednu melodii svou a jednu od Tuliho Kupferberga.
