Často se spekuluje o „českých beatnicích“, něco je již naznačeno v rozhovoru s Miroslavem Kováříkem, uvádíme báseň Svatavy Antošové, která přiznává Ginsbergovy vlivy, především jeho Kvílení a Kadiše. Jasné paralely bychom našli v tvorbě Milana Kocha (1948–1974), básníka řazeného do okruhu undergroundu, a navzdory nedávno vydanému kompletnímu dílu z pozůstalosti, jak ji sestavila jeho žena Mirka, stále trestuhodně neznámého a opomíjeného. Ano, to je ten Koch, o němž Plastici v Magických nocích zpívali, v Bondyho textu, „Kocha z toho snad vezme ďas…“
Básník, který debutoval v roce 1965, mohl, jak píše Martin Machovec, renomovaný znalec a editor literární tvorby českého undergroundu „působit exotickým dojmem. Inspirace drogami a teorií i praxí rozrušování či rozšiřování vědomí, potažmo buddhismem a dalšími východními naukami, byla v této zemi i v 60. letech akceptovatelná asi přece jen pouze v hluboké ilegalitě, anonymitě, v ,podzemíʻ. Ztráta obav ze zásahu cenzury a z ní vyplývající i nutná modifikace autocenzury měla však na poetiku tohoto vpravdě jednoho z prvních podzemních tvůrců velmi osvobodivý a kladný vliv. Básník do své tragické smrti nepublikoval oficiálně ani řádku. Poetika ginsbergovsko-kerouakovská opravdu totiž žádný cenzurní zásah nesnese. Je to poetika otevřených stavidel, proudu (drogami ovlivněného) vědomí, bezuzdnosti, řevu, šílenství. Na druhé straně exotičnost takovéto poetiky není v evropském kontextu zas tak veliká. Tradice apollinairovsko-surrealistické (u nás v meziválečném období tak hojně pěstované a rozvíjené) se v Kochově případě nesporně proplétají s americkými vlivy.“
Před tuto charakteristiku bychom si klidně mohli dosadit jméno Allen Ginsberg a nikdo by nic nepoznal. V čem tedy spočívá Ginsbergův vliv? Najdeme jej v řadě Kochových básní, především však v dlouhé básni Chrčení za Kaliopénu, jež je přiznanou a současně vydařenou parafrází Kvílení. Velký klad této skladby leží v přenesení půdorysu Ginsbergova díla do domácích reálií, při zachování jeho výpovědních kvalit. Podobně jako Ginsberg lamentoval nad zkázou své generace a vypočítával její rány, fyzické i emoční, drží se Koch traumatizujících zážitků „své“ generace. Cítíme podobně surrealisticky laděnou metaforiku, plnou trýznivých obrazů, na rozdíl od Ginsbergova Kvílení ovšem nejspíš nenajdeme skutečné „modely“ k veršům první části. V případě Kochových fantasmagorických vizí je jimi celý československý lid. Anebo lid kterékoli země…
Chrčení za Kaliopénu (řecká bohyně
