Cesta do hlubin duše Věry Chytilové

„Já jsem byla spíš schopna si uvědomovat nesmyslnost života a tu jsem nehodlala žít. Já jsem se spíš prodírala tím, co ne, než abych věděla, co ano. Co ano, to znamenalo ne realizovat se, ale dělat něco, co má smysl. A to je pro mě smysl života,“ říká v prvním ze záběrů, které se nevešly do finální verze jejího portrétu Cesta režisérka bytostně spjatá s takzvanou českou novou vlnou šedesátých let Věra Chytilová.
Dvaapadesátiminutový dokument vznikl v roce 2004 ve filmové společnosti Negativ (tehdy se také objevil na obrazovce v rámci vysílání ČT) a nedávno vyšel ve formě DVD v distribuci Bontonfilmu. Autorka Jasmina Blaževič zde prokazuje svou nesmírnou citlivost pro zpracování daného tématu. Divák má nejen možnost se seznámit s životní poutí věhlasné umělkyně, ale i proniknout do zákoutí jejích myšlenkových pochodů a intimních vzpomínek až na dřeň kosti, včetně scén, kdy je Chytilová na pokraji pláče. Ani v těch nejožehavějších momentech ovšem snímek nesklouzává v žádném případě k bulvárnosti či senzacechtivosti, je naopak rozhovorem dvou spřízněných duší.
DVD má navíc právě výhodu, že obsahuje jako bonusy nepoužité výpovědi, které mají svou obrovskou vypovídací hodnotu, rodinný archív, fotogalerii a filmografii Věry Chytilové. Podstatným momentem je i fakt, že se kamery ujal syn ,snímaného objektu‘ Štěpán Kučera, který je ovšem částečně zároveň součástí ,děje‘. Film naprosto organicky a sofistikovaně využívá v krásných konotacích záběry z filmů Věry Chytilové od absolventského snímku z FAMU Strop až po Vyhnání z ráje. Vlastně je úžasné, že zde nemluví žádní renomovaní filmoví historici či publicisté, ale vše je vnímáno skrz prizma záběrů natočených převážně přímo v domečku paní režisérky za účasti zvířat, stromů, trofejí a dalších artefaktů jí vlastních.