Slovenský kytarista a tvůrce ambientních zvukových krajin David Kollar je tentokrát velmi osobní. Ovšem nikoliv sebestředný, protože podobná témata může řešit kdokoliv, a pak je snadné s převážně instrumentálním „soundtrackem nálad“ souznít.
Album shrnuje tři samostatné celky, vydané v průběhu roku v podobě digitálních EP. Úvodní dvacetiminutová plocha Where Are They…? vznikla jako bezprostřední reakce na smrt blízkých. „Kde jsou moji prarodiče? Slyší mě? Vidí mě?“ vyjádřil autor svoje úvahy při improvizacích a tvorbě zvukové koláže. Vůbec poprvé tu využil vedle efektované kytary a elektroniky také hlasivky. Ne, nezpívá, ale odrecituje několik poetických vizí. Decentně, bez přehnaného melodramatického patosu: „Vzpomínky prší jako hořkosladký déšť…“ Následující čtyři zvukové ilustrace pocházejí z EP The Pills. Vnikly během jediného dne v červnu 2023 a každá nese jméno medikamentu, používaného při léčbě depresí či srdeční arytmie. Osobní zkušenost je zřejmá. Kollar tu netradičně využil i klavír. Závěrečná rozmáchlejší plocha Requiem For Uncle se vrací k úvodním úvahám. „V dubnu zesnul můj strýc Jozef ‚Džony‘ Tkáč ve věku 56 let. Rok předtím zemřeli moji prarodiče, o které se Jozef staral. Sám zemřel na chronickou srdeční chorobu. Myslím, že zemřel žalem,“ vysvětluje Kollar. Davidův strýc hrál na trubku, logicky se tak nabízelo využít vstup norského trumpetisty Arveho Henriksena, se kterým kytarista spolupracuje dlouhodobě. Perkusivní pattern pak Kollar vytáhl ze společného nahrávání s americkým producentem, skladatelem filmové hudby a multiinstrumentalistou Rickem Coxem (Jon Hassell, Thomas Newman).
Navzdory spontánnímu vzniku nahrávek album působí stejně promyšleně a harmonicky bohatě, jak jsme z Kollarových nahrávek zvyklí. Navíc má dar ještě „prožitějšího“ feelingu, zlidšťujícího elektroniku, ač je to možná dáno posluchačovou znalostí osobních důvodů tvorby.