V posledním díle našeho nekonečného seriálu – ale nebojte, již brzy si dáme vale – jsme uzavřeli nahrávací historii The Fugs, zbývá nám ale ještě Ed Sanders a jeho novější sólová tvorba, a také jeho tvorba literární, nemluvě o občanských aktivitách.
Takže, 17. srpna sedmaosmdesátiletý bard toho i po prvních dvou sólových albech, Sandersʼ Truckstop (1969) a Beer Cans on the Moon (1972), nahraných a vydaných v mezidobí mezi první a druhou fází The Fugs, stihl skutečně dost a dost. Ale abychom jen tak neplancali, podívejme se na panáčka podrobněji (tedy, ne že by jeho složka u FBI byla nezajímavá, ale tu ponechme stranou). A navzdory tomu, že těžko poměřovat Sandersovy literární a hudební aktivity a úspěchy, nemluvě o nezpochybnitelných zásluhách, přeci jen je známější coby hudebník, i proto se tedy nejdříve zaměříme na tuto stránku jeho mnohačetné osobnosti.
Prvním sólovým počinem bylo v roce 1991 vydání kazety s jedinou nahrávkou – Yiddish-speaking Socialists of the Lower East Side, osmnáctiminutová možná oslava, možná žalozpěv, možná obojí, kdy Sanders střídavě recituje ságu o osudech židovských přistěhovalců a jejich neveselém údělu v nové vlasti a střídavě se doprovází na pulzní lyru. Báseň je to silná, ano, angažovaná či prostě s názorem, a to názorem výrazně lidským. Sociálním. A že je nalevo? Safra, kde asi by měl v této kauze stát? Mistrovství Sandersovo spočívá i v tom, že pouze konstatuje. Ovšem jak! A je krásně vidět, jak moc si vzal k srdci lekce svých učitelů a vzorů (psali jsme o nich již dávno, stačí nalistovat…). Již jsme to zmiňovali, Sanders není pouze novátorem na poli poezie, viz jeho objev „investigativní poezie“ (ano, i o tomto Sandersově specifickém žánru jsme také psali), ale i pokud jde o hudební nástroje. Takže, pulzní lyra jsou poloviční rukavice, navlečené přes palce a dva nejbližší prsty, tedy ukazováček a prostředníček, přičemž ji aktivuje současným stisknutím prstů a palce. A jak to zní, si můžete poslechnout na YouTube. Jak bylo řečeno, báseň je relativně dlouhá a najdeme ji také ve výboru ze Sandersovy poezie Thirsting for Peace in a Raging Century, Selected poems 1961–1985. Hezký název, že! Zároveň docela výstižně charakterizuje místo, jež autor své tvorbě přisuzuje. A dodejme, že tyto vybrané básně vyhrály v roce 1988 hodnocení American Book Award jako nejlepší sbírka poezie.
Recenzí na kazetu nebylo příliš, byly však velice pochvalné.
Eugene Chadbourne začíná poněkud provokativně, když píše, že „Ed Sanders nabízí zářný příklad toho, jak provokativní a plné tvůrčího vhledu by mohla být tvorba příslušníků rockové generace 60. let, kdyby si neničili mozky na mejdanech“. Inu, že by se zrovna Ed Sanders – a přinesli jsme o tom řadu důkazů – zrovna vyhýbal ilegálním substancím, se nám nezdá, ale budiž, jako začátek recenze dobré… Kritik ale pokračuje: „Nahrávku, jako je tato, mohl vytvořit pouze ten, kdo strávil místo toho čas četbou knih, a přemýšlel u toho. Samozřejmě nelze tvrdit, že právě tohle Sanders dělal [ale ano, samozřejmě, že ano!!! a dělal to po celý život], rozhodně dělá ten dojem, zároveň se dovolává seriózního intelektu. A odevzdání se tohoto umělce tvorbě epických básní zde nachází jednu ze svých nejlepších podob v podobě zvukové dokumentace. Nahrávka vyšla na kazetě, přičemž celých téměř osmnáct minut se opakuje na každé straně. Posluchači, kteří si chtějí celé dílo poslechnout dvakrát, mohou producentům poděkovat za tuto šikovnou úsporu času při přetáčení. Nesmějte se, možná to budete právě vy. Kvalitně vytištěný booklet obsahuje všechny texty písní i další relevantní informace. Pro ty, kdo se zajímají o americkou a židovskou historii, bude tato nahrávka obzvláště poučná; doufejme, že si excentrickou a vtipnou hudební prezentaci buď užijí, nebo ji alespoň snesou.“ Zmiňuje-li recenzent americko-židovskou historii, Sanders knižní vydání básně doprovodil tímto komentářem: „Tato báseň byla napsána během rešerší k povídce Farbrente Rose z knihy Tales of Beatnik Glory, Vol II, a níže uvedené knihy mi poskytly velice užitečné a vzrušující informace – Lilian Wald: The House on Henry Street; Eva Broido: Memoirs of a Revolutionary; Irving Howe: World of our Fathers; Jacob Riis: How the Other Half Lives; Nathan Fine: Labor and Farmer Parties in the United States a Minnie Fisher: Born One Year Before the Twentieth Century.“ Záměrně jsme je uvedli všechny, to pokud by to někoho zajímalo, a můžeme, zdánlivě mimo, ještě jeden velký tip: Howard Zinn – A Peopleʼs History of the United States, zcela jiný pohled na dějiny této země. Vřele doporučujeme! Ale dopřejme si ještě jednu recenzi na Sandersovu kazetu, pravda, lehce emotivní. Jack Chuter nabádá: „Zde je moje rada. Poslechněte si to jednou, abyste vstřebali příběh, a pak si to poslechněte znovu, abyste ocenili Sandersův způsob vyprávění. Nad pomalým, varhanním rytmem pulzní lyry rozkvétají poetické vjemy, zatímco jeho hlas se jemně zvedá při líčení okamžiků štěstí a úlevy (nádechy čerstvého vzduchu za soumraku po dni stráveném vdechováním částeček látky v manufakturách). Když je aranžmá tak minimalistické, jako je tomu zde, i nepatrné změny v tónině vyvolávají filmové výkyvy nálady. Cítím, jak mi žaludkem stoupají vlny optimismu; stejně tak cítím, jak mi na hrudi tlačí strach, když se situace začíná zhoršovat. Pasáže plné hudebnosti jsou proloženy úseky monotónní řeči, jako by vypravěč vstupoval z boku jeviště, aby nabídl rekapitulace a historický kontext, a kroužil jako pták mezi celkovou časovou osou a jednotlivci, kteří v ní uvízli.
V některých momentech náhlé utichnutí pulzní lyry ohlašuje chvíle bezútěšnosti a vážnosti. Sandersův hlas se ztiší, když vypráví o tom, jak se socialismus na přelomu 20. let rozpadl; jeho slova jsou protkána pronikavým, téměř truchlivým dozvukem. Slyším, jak osobní emoce prosakují skrz tkaninu faktického vyprávění, a uprostřed strastí samotného příběhu se odehrává Sandersův vlastní boj: mezi vyprávěním příběhu a brzdícím tahem melancholie a empatie.“ Vlastně ale Chuter tak nepřehání… Báseň samotnou najdete v závěru, posuneme se tedy k dalšímu albu.
Herakleitus v rytmu diska
O rok později, tedy v roce 1992, vyšla deska Songs in Ancient Greek, a název opravdu nelže. Nezapomínejme, že Sanders vystudoval na Kolumbijské univerzitě mimo jiné i klasickou řečtinu, všechny texty jsou tedy v řečtině, Sanders je ale většinou nejdříve představí v angličtině. V roce 1997 mi na otázku, zdali se stále drží řecké poezie, odpověděl: „Stále ji čtu. Čas od času… čtu hodně na školách a někdy recituji Sapfó. V původním homérském znění, jen aby viděli, jak to zní. Málokdo tomu ale rozumí, už tomu rozumí jenom strašně málo lidí, ale ta metra jsou krásná. Přednášel jsem o staré řecké poezii, jen abych analyzoval ty velice složité rytmy. Jsou velice zajímavé a komplikované.“ Ano, a je jistě překvapivé, slyšet velký hit skupiny Byrds z roku 1965 Turn, Turn, Turn, přitom asi zbytečné dodávat, že píseň zhudebňující biblický text napsal v roce 1959 Pete Seeger. Předlohou mu byla starozákonní Kniha Kazatel, konkrétně třetí kapitola (3:1-8). A zde ji máte v kralickém překladu:
„Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
Čas
