Okamžitě opravme lehce folklorní a možná vtipný titulek, „vysoká“ nahraďme adjektivem „černá“ – a rázem se ocitáme v jiné oblasti, jíž je poezie, jež se pojí se školou Black Mountain. Ovšem ne že by ono „vysoká“ nebylo tak zcela na místě, dovolíme si totiž jednu zcela patřičnou asociaci, a sice na bohužel stále ještě platný titul Ginsbergova eseje z roku 1992 o vlivu poezie Walta Whitmana: „Hora příliš vysoká na to, aby ji bylo možno obhlédnout.“ Protože Whitmana, toho si na Černé hoře opravdu a právem považovali.
Ale zpět k Black Mountain College, jak zněl oficiální název této skvělé instituce. Předem snad pár – no, pár jich nebude, nebojte se – faktů. Doufejme, že zajímavých. Této škole a všemu podstatnému, co se s ní pojí, se budeme věnovat nejen pro ni samu a pro básníky, kteří na ní působili, ale – a to je pro nás důležité – v kontextu toho, jak to vše ovlivnilo nejen Eda Sanderse, ale také třeba Tuliho Kupferberga a další (nemluvě o Ginsbergovi, i když tomu se, bohužel, věnovat nebudeme), tedy, jak jistě každý ví, členy kapely The Fugs, fenoménu, který stál za prvotním nápadem na celý náš undergroundový cyklus.
Takže Black Mountain College byla založena v roce 1933 v městečku Black Mountain v Severní Karolíně, přičemž její zakladatelé, Theodore Dreier a John Andrew Rice – ten především – kladli důraz na liberální humanitní vědy, univerzita tedy měla vzdělávat k povšechné znalosti a rozvíjet všeobecné intelektuální schopnosti (na rozdíl od vysokých škol zaměřených technicky, profesně či na konkrétní povolání), přičemž absolventi měli získávat titul bakaláře. Rice měl s výukou bohaté zkušenosti, zároveň se nebál zavádět nové, až experimentální metody studia – mimochodem, později byly zaváděny na dalších, podobně laděných školách. Nepřekvapí ovšem, že pro svou radikální kritiku standardního modelu vyššího vzdělávání v USA se dostával do střetů, zvláště ve společensky konzervativnějších 30. až 50. letech.
Jaké tedy byly jeho zásady, na nichž postavil Black Mountain College?
1. V centru měl stát umělecký zážitek a zkušenost s uměním, ty pak měly podporovat studium všech dalších oborů,
2. důraz na hodnotu vzdělávání založeného na zkušenostech, na empirii,
3. demokraticky sdílené vedení školy jak profesory, tak studenty,
4. důraz na hodnotu společenských a kulturních snah mimo přednáškový sál,
5. vyloučení dohledu ze strany správců.
Pátý bod si zaslouží dovysvětlení, z předchozí praxe Rice věděl, že je třeba zaručit naprostou akademickou svobodu, aby byly „vyloučeny pasti ze strany autokratických rektorů a různých správců, a studentům se tak mohlo dostávat flexibilnějšího vzdělání“. Rice také kladl důraz na účast hostujících profesorů, není tedy divu, že si škola záhy získala renomé po celých Spojených státech. Ovšem, a to je také třeba zdůraznit, pokud šlo o financování, nikdy neměla na růžích ustláno, a nakonec musela, v roce 1956, ukončit svou činnost. Ovšem stopa, jakou po sobě zanechala v umění, ale i v celkovém přístupu ke vzdělávání, je nesmazatelná. Snad postačí, uvedeme-li alespoň pár jmen jejích absolventů, původně se jich zapsalo jednadvacet, v závěru šel počet studentů přes stovku. Takže na Black Mountain College studovali anebo přednášeli například Josef Albers (než emigroval před nacisty, přednášel na Bauhausu), John Cage, Robert Creeley, Merce Cunningham, Elaine a Willem de Kooningovi, Buckminster Fuller, Walter Gropius, Franz Kline, Robert Motherwell, Charles Olson, Robert Rauschenberg, Michael Rumaker či Cy Twombly – jména, která snad nepotřebují dalšího komentáře, nicméně k některým se ještě vrátíme. A dodejme, že takový John Cage by si jistě zasloužil pořádně přiblížit, ovšem to by bylo na vlastní cyklus, stejnou pozornost by si zasloužil Merce Cunningham či malíři Robert Rauschenberg, Cy Twombly či manželé de Kooningovi. A o Fullerovi jsme se sice již jednou zmiňovali, ne však do patřičné hloubky. Škoda, snad někdy příště. Zmiňme tedy alespoň, že například právě zde založil Merce Cunningham svůj baletní soubor, právě zde postavil Buckminster Fuller se svými studenty svůj první geodesický dóm, právě zde provedl John Cage svůj první hudební happening… A v 50. letech, což bude níže hlavním předmětem našeho zájmu, se Black Mountain College stala pod rektorským vedením Charlese Olsona a za přispění Roberta Creeleyho jedním z důležitých center americké poezie. Vlastně jedním ze dvou – tím druhým pak bylo San Francisco a autoři beat generation.
Studenti byli vedeni k tomu, aby se podíleli na rozhodovacích procesech, nechávalo se na nich, kdy budou studium uzavírat (mnozí je tím pádem vlastně nikdy formálně neukončili), neměli předepsané přednášky ani oficiální známkování. Možná chaos a anarchie, chtělo by se říci, ovšem zde dvojnásob platí výsledky – a je pravdou, že mnoho absolventů za sebou nechalo skutečně významné dílo. Není divu, experimentální pojetí výuky, naprostá demokratičnost a absence jakékoli nadřazenosti profesorského sboru, interdisciplinární přístup, důraz na umění a jeho tvorbu jakožto nutná součást vzdělávání, to vše se prostě muselo někde projevit. A v tom nejlepším.
Básníci od Černé hory
