O Ginsbergově velké a celoživotní lásce k Nealu Cassadym jsme již psali, podívejme se tedy na „toho druhého“, ovšem druhého pouze chronologicky. Peter Orlovsky (1933–2010) totiž byl – aniž bychom si hráli na nějakou mileneckou top ten – prostě tím nej, nej, nej… A jak už to bývá, vše bylo věcí velké náhody. Ovšem na nějaké náhody, to my si nehrajeme, protože to bylo vše ve hvězdách.
Než se ale dostaneme k samotnému prolnutí obou pánů, přibližme si Orlovského předallenovský život. A předem upozorňujeme, že to nebyla žádná selanka, to ani náhodou. Peter Orlovsky se narodil jako třetí z pěti dětí do vskutku neveselých podmínek, otec Oleg Orlovsky byl ruský emigrant, který uprchl z bolševického Ruska poté, co byl v bitvě o Zimní palác (ví ještě někdo z mladších, o co vlastně šlo?!?) na té – z pohledu bolševických dějin – špatné straně, tedy za branami paláce. Unikl masakru, když se přikrčil za dveřmi, ovšem po jeho dobytí rudochy byl zatčen a odsouzen k smrti, z vězení se mu ale podařilo uprchnout, nejdříve do Istanbulu, až v roce 1921 skončil v Americe, psychicky jistě náležitě pošramocen. Útěchu hledal v alkoholu, tam ji ovšem hledala i jeho žena, začínající spisovatelka a matka pěti dětí – s tou se oženil v roce 1926 v jejích sedmnácti. Údajně nebyla bez talentu, ovšem narození dětí a také pokažená operace mastoiditidy, po níž ohluchla a měla částečně ochrnuté lícní svaly, znamenal konec literární dráhy. Rodina na tom byla opravdu špatně, žili v bývalém kurníku a poté, co matka s dětmi od manžela odešla, byl Peter v sedmnácti nucen opustit školu, aby mohl pracovat a podporovat rodinu. Pomáhal v psychiatrické léčebně jako ošetřovatel těžkých případů, dělal uklízeče a podobně, žádná sláva. „Bože, takovej je celej svět,“ vštěpoval si tehdy do hlavy. V roce 1953 narukoval do armády a měl jít bojovat do Koreje, ovšem armádní psychiatři ho místo na frontu poslali do vojenského špitálu v San Franciscu jako lapiducha.
A právě toto převelení vedlo k osudovému seznámení. Ovšem ještě předtím byla epizoda s malířem Robertem LaVignem – v té době byl Orlovsky ještě panic, takříkajíc, na obě strany, ovšem LaVigne, kterému stál modelem, jej záhy svedl. Zřejmě to nebylo tak těžké, Orlovsky, byť primárně a jasně heterosexuál, byl natolik emočně deprivován, že se moc nebránil, přestože se sexu bál – ovšem představa, že by byl sám, byla ještě děsivější. Zajímavé je, že přibližně v tu samou dobu i Ginsberg šel jaksi proti své přirozenosti. Již jsme to naznačili, poté, co paní Cassadyová načapala Ginsberga, jak má jejího muže Neala Cassadyho plná ústa, musel zkrátka z domu. Nějakou dobu žil v hotýlku, pak se ale seznámil s mladou dámou Sheilou Williams Boucherovou, a zcela propadl jejímu kouzlu. „Má zcela nespoutanou mysl,“ pochvaloval si v dopise Kerouacovi ze 7. září 1954, „jako žádná jiná holka, co jsem potkal“. Ale stejně tak si jej oblíbila i Sheila, a tak se k ní brzy nastěhoval. Vlastně žil v docela tradičním vztahu, Sheila měla z prvního manželství čtyřletého chlapce, a navzdory občasné bokovce s Cassadym hodlal nadále žít jakožto heterosexuál, sekat dobrotu. A Sheile nic o své homosexuální minulosti neřekl.
Zázrak v ručníku
Ovšem poté, co se věci začaly komplikovat – tak například, William Burroughs měl v plánu přijmout Ginsbergovo pozvání a přijet do San Francisca, aby s ním, i sexuálně, žil. Pozvání, které bylo odesláno ještě před známostí se Sheilou. Tenhle zádrhel byl nakonec vyřešen a Burroughs jel místo toho k rodičům, Ginsberga čekala ale další zkouška: jednak byl Cassady stále náročnější, Ginsberg se zároveň obával o jeho duševní zdraví, Rorschahovy testy prokázaly „prepsychotické uvažování a sexuální sadismus“, kromě toho mu Sheila náhle začínala připadat dětinská. Aby se z toho všeho sám nezbláznil, začal chodit k psychiatrovi a možná i proto, v rámci upřímnosti, se jí přiznal k tomu, že spává s Cassadym. Plna znechucení s ním odmítla spát a požádala jej, aby odešel – k tomu nedošlo z různých důvodů hned, až jednoho večera začátkem prosince 1954, když se snažil zahnat depresi alkoholem, v jedné kavárně oslovil neznámého vousáče. A tím byl již zmíněný Robert LaVigne. Udělaly na něj dojem Allenovy historky z New Yorku a pozval jej proto k sobě, aby mu ukázal nějaké své obrazy. Ginsberga zaujala řada olejů, na nichž byl mladý, přitažlivý blonďák. Zvláště jej ale zaujalo rozměrné plátno dva a půl metru na dva a půl metru, na němž se onen krásný mladík nahý povaloval na gauči, u nohou cibule. „Copak je to za hocha,“ vyzvídal okouzlený Ginsberg. „Ale, to je Peter, a mimochodem, bydlí u mě a zrovna je doma,“ odvětil malíř. A v tu chvíli, jako v pohádce, vyšel Peter Orlovsky z koupelny, zamotaný do osušky. Ginsberg se okamžitě zamiloval.
Mimochodem, když po týdnu vzal k LaVignemu Cassadyho, ten byl také okouzlen jedním z jeho obrazů – ovšem tentokráte se jednalo o akt krásné rusovlásky. Jmenovala se Natalie Jacksonová a Cassady ji okamžitě vyhledal, vyspal se s ní a bylo zaděláno na další (jeho) eskapády. Tentokráte ovšem s tragickým koncem, poté, co ji Cassady přinutil, aby na šeku padělala podpis jeho ženy Carolyn, na což se přišlo, ale naštěstí to díky Carolyn, která vše vzala na sebe, dobře dopadlo. Natalie začala být, i kvůli závislosti na amfetaminech, na něž ji navykl Cassady, paranoidní a 30. listopadu 1956 spadla ze střechy, kde si chtěla podřezat žíly. Kerouac o tom ve svých Dharmových tulácích psal takto: „Vypili jsme s muzikanty všechno víno a povídali si až do půlnoci, Rosie vypadala, že je teď docela v pohodě, ležela na gauči, povídala, dokonce se i trochu zasmála, jedla sendviče a upila trochu čaje, co jsem jí uvařil. Muzikanti odešli a já spal ve svým novým spacáku v kuchyni na podlaze. Ale když se v noci vrátil Cody domů a já odešel, vylezla až na střechu, zatímco Cody spal, rozbila okýnko u půdy, aby měla nějaký zubatý střepy a mohla si podřezat žíly, seděla tam za svítání a krvácela, až ji uviděl soused a zavolal policajty, a když vyběhli na střechu, aby jí pomohli, už to bylo hotový: ona viděla velký policajty, co nás přišli všechny zavřít, a tak se rozeběhla na kraj střechy. Mladý irský polda po ní skočil, zachytil ji jen za župan, ale ona se z něj vyvlíkla a spadla nahá z pátýho patra dolů na chodník.“
Výměna duší & těl
Ale zpět k Orlovskému a Ginsbergovi. Láska to byla velká, první společnou noc ale strávili
