Nejdříve trochu historie: když komunisti, respektive jejich pohůnci od StB, posadili 8. května 1965 Allena Ginsberga do letadla směr Londýn, ještě během letu napsal báseň Král majáles, popisující jeho zážitky a dojmy z Prahy. Báseň, již si můžete přečíst i v češtině a jež od té doby patřila k jeho recitačním stálicím, nahrál ji i s hudbou Marka Binghama. A když seděl v dubnu 1990 v letadle, mířícím do Prahy, opět na palubě – mimochodem, v letadle složil i jímavou ódu na svého otce Father Death Blues, i ta je nahraná – napsal fixkou na ubrousek báseň Návrat Krále majálesu. Po příletu jej dal Jirkovi Joskovi, který báseň promptně přeložil a zaznívala při tehdejších vystoupeních, v Lucerně, na Jungmannově náměstí, 28. dubna v klubu na Chmelnici (tam seděl v publiku i Václav Havel) a opilý Ivan Martin Jirous nebezpečně tančil s rozbitou šampuskou – toto vystoupení, bohužel bez recitace, pouze jeho vstup do Magických nocí, jež tam vystřihla Půlnoc, je nahrané a k mání na CD Půlnoc: Kniha noci – a různě jinde.
Potud je to v podstatě suchá historie. Ovšem zajímavé začíná být vše ve chvíli, kdy se podíváme na „ubrouskový“ rukopis. Zjistíme totiž, že oproti verzi, jež vyšla ve výboru (Karma červená, bílá a modrá, MF 2001), jedna sloka chybí. Zvláštní to přestane být, když publikované znění porovnáme s realitou. Nejdříve tedy původní verze, záměrně ji necháváme v originále:
„and the air phone roars toward Prague Mayday
old & new come with crowds
& flowers“
Ve skutečnosti totiž na Ruzyni žádné davy nečekaly, básníkovi tedy nezbylo, než, jak vidíme z finální verze z 25. dubna, sloku, kde přání bylo otcem myšlenky, vyškrtnout. Byla by to sice paráda, ale… A za zapůjčení originálu děkujeme kamsi do překladatelského nebe Jirkovi Joskovi.