Jednou zase přijde říjen. V cukuletu jako každoročně. Čas živočišného párování. Na říji či odezvu říje je třeba se přichystat. Asi jako se Karafiátovi broučci nachystávali na zimu. Jenže tentokrát nejde o hibernování, ale o námluvy.
Post illa verba dodávám, že ani lidské – někdy nelidské – párování se neobejde bez námluv. Ostatně člověk se scholasticky řečeno animal rationale, tedy živočich rozumný. Lidští nápadníci se spoléhají na osvědčené namlouvací formule. Leckteré jsou však příliš okoukané. Třeba slavná scéna z Delonova filmu: Fešák chce dostat krásku na svou loď. „Milujete se ráda na lodi?“ A kráska zabere: „Jako všechno, co se dělá na lodi.“
Nebo začátek Jakubiskova filmu Kristova léta. Do bytu suverénního děvkaře přijde pohledná dívka. On jí na uvítanou hodí pánský klobouk, ona ho chytí, jako by celý život „chytala v žitě“, ale zatím si ho nenasadí. „To byl klobouk mého strýce. Když se s ním teta chtěla milovat, tak si ten klobouk nasadila na hlavu,“ vysvětluje rafinovaný svůdce. A kráska zabere. S naprostou samozřejmostí si klobouk nasadí.
To vše je okoukané. Největší fiasko ovšem zaznamenal Goethe. Jak známo, ocitované pasáži z jeho Krále duchů („Můj miláčku, vznícen jsem půvabem tvým. Buď po dobrém půjdeš, buď násilím.“) kdysi neodolala žádná dáma. Kouzlo se však v dnešní postmoderní době vytratilo. Neodolatelnými se staly jiné básnické formule. Nejedna přichází z mé slovesné dílny. Schválně si je vyzkoušejte. Dosud na ně zabrala jedna každá. Kouzlo spočívá v tom, že nápadník poeticky, přesto však explicitně, navrhuje spojení:
Nejsi svatá
zato vzatá
na nebe, kde vládnou třísla.
Má devatašedesátá
spojme se do tvého čísla
Nebo maličko něžněji:
Přijmi slova Jehovova
Tajnosnubná jeho slova
v mém podání mají
tobě Evo evokovat
se mnou že jsi v ráji.