První říjnové pondělí je zasvěceno mezinárodnímu dni architektury. Slaví se i v České republice a na Slovensku především v podobě festivalů Den architektury a Film a architektura. Na komentované procházky, diskuse, promítání a mnoho dalšího můžete díky spolku Kruh vyrážet po celý týden. Se zakládající členkou Kruhu, architektkou Marcelou Steinbachovou jsme se bavily nejen o chystaných ročnících obou festivalů, ale také o jejich realizacích, přístupu, problematice architektonických soutěží nebo památkové péče. Steinbachová je držitelkou titulu Architekt roku 2016, získala Českou cenu za architekturu v kategorii výjimečný počin, Čestné uznání za interiér v Grand Prix Architektů 2019 a mnoho dalších ocenění, je zakladatelkou architektonického ateliéru Skupina.
Před jednadvaceti lety jsi začala (pod dojmem přednášek o architektuře během tvého studia ve Vídni) pořádat přednášky a diskuse v Praze a založila jsi spolek Kruh. Dnes za sebou máte nejen každoroční přednáškový maraton, ale připravujete jedenáctý ročník festivalu Den architektury a desátý ročník festivalu Film a architektura. Oba odstartují na přelomu září a října, tématem jsou dopravní spoje i spojování a propojování jako takové. Jakým způsobem určujete námět jednotlivých ročníků?
Většinou to vymýšlíme s kolegou Mirkem Pavlem, který má na starosti regiony. Díváme se, co vyhlašuje Evropská unie za rok, jaká jsou výročí, a také hledáme aktuální problematiku. Tematickou dramaturgii jsme nasadili po šesti letech fungování festivalu. Přišlo nám, že v některých menších městech se témata Dne architektury vyčerpala, téma jim pomůže. „Spojení“ znamená nejen dopravní spojení, ale i propojování cestami, křížovými cestami, propojení města s krajinou. V Liberci mají třeba procházku po zaniklých tramvajových trasách, téma iniciuje trochu jiné přemýšlení, oproštění se od zajetých kolejí.
Že se zvyšuje zájem o architekturu u veřejnosti je jisté. Zanechal v místech konání v České republice či na Slovensku festival trvalejší, hmatatelnější stopu?
Zajímá nás proměna měst, máme i vyšší cíle, než jsme schopni naplnit, ale on je tu trochu běh na dlouhou trať. Ty změny jsou někdy neviditelné, ale díky Dni architektury vzniklo několik architektonických soutěží, protože se v rámci procházek iniciovalo téma, které zaujalo vedení města. Průvodce, většinou to bývá architekt, byl například u zakládání soutěže vypsané na nějaký veřejný prostor. Je to samozřejmě těžko měřitelné. Dopad je hlavně v osvětě neodborného publika, které se díky formátu procházek dozví, že by něco mohlo být jinak. Nenápadně pak tlačí na změny v místě, takže se nedá říct, že něco Den architektury zapříčinil. Zpětně vidíme, že lidé dokážou lépe argumentovat, nebojí se zeptat, což je prima. Společnost se proměnila, neříkám, že jen díky Dni architektury, ale je otrlejší, kritičtější a je schopna napsat na zastupitelstva a iniciovat změnu. Téma architektury se ve společnosti dobře zpopularizovalo, lidi zajímá trávit čas venku, nejen za zavřenými dveřmi nebo na chalupě, což je za dvacet jedna let taky velká změna.
I spolek Kruh výrazně zasáhla pandemie, vaše přednášky s českými zahraničními hosty jste přesouvali do online prostředí. Co chystáte na podzim?
Cyklus Dialogy, kam zveme nejzajímavější osobnosti uplynulých dvaceti let či osobnosti s nejpovedenějšími přednáškami, aby přijely zpátky a zhodnotily, co se za těch x let, co tu nebyly, stalo. Vyzýváme je, aby si pozvaly nějakého zajímavého hosta, nemusí to být architekt, ale třeba umělec, vědec, městský architekt, urbanista, krajinářský architekt. Doufáme, že se nám na podzim podaří udělat vše živě, jsou přislíbeni hosté ze zahraničí, třeba Kamiel Klasse z Holandska nebo Liesbeth van der Pol, která bývala státní architektkou Holandska. Nebo třeba dialog teoretika a historika Ákose Moravánszkyho a Andrey Deplazese, což bude zážitek.