Obdařená stvoření Brad Mehldau a Chris Thile

„Chris Thile’s new group is really interesting. Check em out!“, napsal mi v odpovědi na otázku co zajímavého se právě děje v akustické muzice Béla Fleck roku 2007 před svým pražským koncertem s Chickem Coreou. Právě toto vystoupení člověku nutně vytanulo na mysli, když přišla zpráva, že na letošní Struny podzimu přijede… Číst dál...

Ad Hot

Mladý Jajteles se ptá rabiho, co by se stalo, kdyby se ještě před svatbou vyspal se Sárou. „No to by byl ohromný hřích. Jako… jako kdybys jedl vepřové!“ Krátce nato milenci kamsi upláchnou, a po čase přijde pohlednice: „Zdravím rabi, jedl jsem vepřové a spal se Sárou. Nedá se to srovnat!“ Myslím, že se vůbec vlastně nedá a pokud možno… Číst dál...

Jazz ve filmu

Z filmových komedií známe Dona Cheadlea coby slangem skoro až rapujícího odborníka na exploze Bashera Tarra ze série Dannyho parťáků – ve třetím díle mimo jiné simuluje razícím štítem zemětřesení pod kasinem. Ale podstatná je jeho kreace v genocidním dramatu Hotel Rwanda. Za niž byl nominován na Oscara. Jenže toho mu před nosem… Číst dál...

Album měsíce října

Robert Plant and The Senasational Space Shifters:  lullaby and The Ceaseless Roar Když se roku 2007 objevil Plant na dvojalbové poctě Fatsu Dominovi pod titulem Goin‘ Home, kde výtečně a s až presleyovskou jemností zpíval dva kousky, člověk si říkal, že možná definitivně prorazí kruh, který kolem něj za léta vystavěli… Číst dál...

Ad Hot

„Black is beautiful“ stávalo na plakátech s dívkami z let, kdy Afroameričané zvedali hlavy a James Brown je extaticky nabádal k hrdosti na barvu pleti. Připomínám si ten slogan, když se něžně dotýkám krásek rovněž černých, ale podstatně plošších, než byly ony někdejší panteřice. Totiž gramodesek. Ke kterým se totiž… Číst dál...

Ad hot

Už poměrně dlouho cosi sbírám. Dalo by se tedy říci, že jsem sběratel. Z toho slova jde mráz po zádech a před očima vyvstávají figury zaprášených pišišvorů. A tak rychle dodávám, že se necítím být podoben filatelistovi, či majiteli kolekce bůhvíproč pozoruhodných kamenů. Neřku-li motýlů. I když v tomhle případě… Číst dál...

Čím se otevírá Lence Dusilové samo nebe

Je držitelkou šesti Andělů coby zpěvačka roku (obyčejně v souvislosti s některým svým albem), ale sama o sobě dnes mluví častěji jako o muzikantovi. Jak vidno, genderovými korektnostmi se nezdržuje. A od standardních vokalistek s kapelou (případně playbackem) za zády se také dost odlišuje. Nejen… Číst dál...

Ach, Lubomíre!

(Lubomír Dorůžka, 18. března 1924–16. prosince 2013) Nevím už přesně, kdy jsem si uvědomil existenci Lubomíra Dorůžky, ale muselo to být zhruba ve stejné době, v níž jsem z knihovny rodičů vyloupl Zbabělce a okamžitě jim po pár stránkách propadl. Máti tehdy sice namítala cosi o nevhodné četbě, asi tedy z důvodů… Číst dál...

Danilo Pérez: Providencia

Bezmála dvacet let, přinejmenším od alba Panamonk (1995), na kterém se s latinskou grácií rodilého Panamce uklonil Theloniu Monkovi, je pianista a skladatel Danilo Pérez počítaný mezi nejvyšší jazzovou šlechtu. Což potvrdil Wayne Shorter, když si ho počátkem milénia vybral do svého vznikajícího kvarteta, ve kterém má Pérez… Číst dál...

Vlasta Třešňák: asi jsem na svým

Už jsme, my všichni milovníci Vlasty Třešňáka mysleli, že se od něho žádných dalších hudebních aktivit nedočkáme a že se asi nedá svítit. Budou nám muset stačil staré desky a tu a tam autorem zahrané písně z nich. Asi přijdou další knížky a občas můžeme jít na výstavu jeho obrazů. Ale pak se jakoby roztrhl pytel… Číst dál...