Eugen Brikcius uvádí: Díl třetí/Vladimír Borecký & Ellen Jilemnická

Vladimír Borecký (1941–2009) Kdy jste Vladimíra Boreckého poznal? V druhé půli šedesátých let , ale při nejlepší vůli si nedokážu vybavit ani přesné datum, ani situaci. Nejvýraznějším momentem naší dlouhodobé známosti ale nebylo seznámení. Rozhodující bylo, když mě Vladimír požádal, abych přeložil báseň Václava Svobody Plumlovského „Chudobín“… Číst dál...

Aleš Palán: Miss Exitus

Novinář a spisovatel Aleš Palán (1965), který se před časem proslavil tím, že vytáhl z divočiny na světlo pár z těch, co by tam radši zešíleli, vydal svou čtvrtou knihu prózy. Nazval ji Miss Exitus a vytěžil v ní téma, které propral důkladně v knižním rozhovoru s Marií Svatošovou, zakladatelkou hospicového… Číst dál...

Broumovsku se můžu věnovat do konce života

Petr Bergmann (1967) začínal s punkem, pak přešel k divadlu, dneska je z něj nadšený historik. Pod hlavičkou původně undergroundového vydavatelství Black Hand vybudoval v pražských Dejvicích Kulturně-sociální centrum, jedno z nejdůležitějších středisek alternativní kultury devadesátých let v Praze, možná… Číst dál...

Eugen Brikcius uvádí: Díl druhý/Bohumil Hrabal & Ivan Martin Jirous

Bohumil Hrabal (1914–1997) Co vás svedlo s Hrabalem dohromady? Osobně jsem ho poznal později, než jsem ho četl. Nejdřív jsem mu nerozuměl, pak jsem mu rozuměl, pak jsem mu znovu nerozuměl – a v závěru tohoto čtenářského eposu jsem mu definitivně porozuměl.   Proč jste mu nerozuměl? Nacházel jsem se tehdy, v půli šedesátých… Číst dál...

Slayde, ty jsi básník…

aneb o čem píší dědečkové z Nomeansno Na obalu alba The Peopleʼs Choice, které vydali kanadští Nomeansno jako své best of v roce 2004, kdy slavili čtvrtstoletí, je fotka zdi z nějakého klubu s neumětelsky načmáranou pobídkou: „Kolik je těm Nomeansno vlastně, kurva, let? Vzdejte to, dědečkové!“ Dědečkové (Rob je ročník 1954, John… Číst dál...

Hana Kolaříková: Na konci světa

Předloni vydala Hana Kolaříková (1971) v brněnském Hostu Pravý leopardí kožich. Svoji třetí knihu, fenomenální román: chytil čtenáře jak aktuálním, naléhavým tématem (muž dneška = tragická karikatura potácející se nad propastí dějin), tak zpracováním, ryze ženským elánem, specifickou imaginací živenou z hlubinnělyrických základů,… Číst dál...

Aj byl to ohniváček na nejtenčí větvi…

Pro dnešní mládežníky je prý Palach (natož ti další, nemedializovaní, opomíjení, zapomenutí) pravěk. Jeho činu z 16. ledna 1969 nerozumějí, nechápou ho. Omlouvá je možná, že tehdy nežili. Neomlouvá je jistě, že nevědí, jak se tehdy žilo, respektive kým a čím byli tehdejší občané Československa „žiti“. Neomlouvá v jejich kauze ani… Číst dál...

Právem zapomenuta? Ale houby, Houby z Yuggothu!

Z díla Howarda Phillipse Lovecrafta (1890–1937), kultovní postavy literárního hororu minulého století, máme v češtině skoro všechno podstatné. Kompletní prózu (vydanou v pěti svazcích 2011–2013 péčí nakladatelství Plus), skvělou studii Nadpřirozená hrůza v literatuře (zahrnutou pod titul Bezejmenné město, 1998), a dokonce… Číst dál...

Eugen Brikcius uvádí: Díl první / Jindřich Chalupecký & Miloslav Topinka

Jindřich Chalupecký (1910–1990)   Když se dneska řekne Jindřich Chalupecký, co se vám vybaví? Vybaví se mi především on. Zvláštní patron. Patron moderního umění i jednotlivých umělců, spadajících do této kategorie: ať světových, mezi nimiž měl nejraději Marcela Duchampa, nebo českých a slovenských. Byl arbiter elegantiae nejen umění výtvarného,… Číst dál...

Petr Stančík: Nulorožec

Jenom za poslední tři roky přibylo horoměřickému spisovateli Petru Stančíkovi (1968), do roku 2006 vystupujícímu jako Odillo Stradický ze Strdic, v databázi Národní knihovny přes dvacet nových záznamů: knížky pro děti, odborné studie, kratochvilné práce pro svět byznysu a reklamy – a pak beletrie, zřejmě těžiště autorovy… Číst dál...