Tomáš S. Polívka

Hudební publicista, hudebník, cestovatel a fotograf. V současné době přispívá kromě magazínu UNI do Lidových novin, měsíčníků Harmonie a Rock & All a na web stanice Český rozhlas Jazz. Cestuje nejen za hudbou, projel řadu afrických zemí, Blízký východ, Indonésii, Indočínu, Indii, Čínu a část Latinské Ameriky, nahlédl také do Antarktidy a na Sibiř. V 90. letech se živil jako muzikant, mj. člen skupiny Domácí kapela, vydal sólové album Stíny do ticha.  Uspořádal tři výstavy fotografií s hudební i cestovatelskou tematikou.

JOHN CALE: Poptical Illusion

Název alba je nejen vtipný, ale i obsažný. Na povrchu odkazuje na Caleovo formativní období v té známé popartové partě. Ale především vystihuje povahu repertoáru. Poptical Illusion patří do té písničkové části diskografie Johna Calea. Jenže jeho „pop“ je spíš dokonale měnlivá iluze popu. Na první poslech jednoduché, přímočaré… Číst dál...

COLOURS OF OSTRAVA: Dolní oblast Vítkovice, 17. – 20. 7. 2024

Sfárat do hlubších štol Colours a nechat se uzemnit tou (subjektivně) nejzajímavější hudbou, těžit krásy menších hudební slojí, toť radostná šichta. Aťsi třeba permoníci ve velkých dolech kutají svoje beaty se silou přeukrutnou. Oním sfáráním do kolorsovského undergroundu je pochopitelně myšleno to, co vždy: O hlavních hvězdách se dostatečně… Číst dál...

Irena a Vojtěch Havlovi: Bez překážek z not

Domeček na okraji středočeské vsi, za plůtkem a úzkou cestou už začíná les. Absolutní klid, jen občas, pořád ještě docela vysoko na nebi, přeletí letadlo některým z neviditelných vzdušných koridorů k pražskému letišti. Na zahrádce několik dvojic židlí, rozestavěných v různých místech a úhlech asi podle dopadajících… Číst dál...

RICHARD THOMPSON: Ship to Shore

Invence a vkus tohohle chlápka nutí smeknout. Oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Intenzivně koncertuje. Netrpí sice nadprodukcí, vydal dvě desítky řadových alb, pro které psal repertoár. K tomu pár zásadních trvalek, kterými přispěl do repertoáru své v 60. a na počátku 70. let domovské kapely Fairport Convention.… Číst dál...

Ľahká múza: Piesne ticha

Nechce se tomu věřit, ale Ľahká Múza letos slaví 40 let existence. Je fascinující sledovat, jak stále fungují některé specifické žánrové komunity, třeba právě ta povstalá z postpunkové scény 80. let. Tedy fascinující pro někoho zvenčí, na koho třeba kvůli novému albu vykoukne dávná, a vůbec ne nepříjemná vzpomínka. Kdo… Číst dál...

MANON MEURT: Unravel

Od vydání dlouhohrající prvotiny MMXVIII uplynulo 6 let, a ten posun je neuvěřitelný. Ne, že by debutové album bylo špatné, ale Unravel je v úplně jiné sféře. Ty tam jsou náznaky klišé, zmizelo vlastně epigonské přitakávání shoegaze vzorům jako My Bloody Valentine. Původem rakovnická čtveřice se dobrala nadžánrovosti. Nejde o kontrast kytarovka… Číst dál...

Tim Lefebvre’s Whose Hat Is This: Ponyboy

Americký baskytarista a klávesista Tim Lefebvre byl resp. stále je nejviditelnější v sestavách Tedeschi-Trucks Bandu (2013 až 2018) a hlavně Donnyho McCaslina, včetně té, co točila s Davidem Bowiem finální majstrštyk Blackstar. Ve vlastním projektu Whose Hat Is This?, pro jehož nové album našel vydavatele v berlínském labelu… Číst dál...

EDO KLENA: 2020

Ještě nějakou dobu se jistě budeme setkávat s uměleckými reflexemi doby čínského moru. Vrací se k nim i prešovský písničkář Edo Klena. Někdy naprosto prvoplánově: „Túžil som ísť nacesty, ale zatvorili hranice / chcel som spievať pre ľudí, ale zatrovili aj kluby,“ zpívá v titulní písni 2020. Jindy využívá realitu lockdownů jako pozadí k obecnějším… Číst dál...

Irena a Vojtěch Havlovi: Four Hands

Hudbu manželů Havlových nemá smysl žánrově analyzovat, byť na první poslech může Four Hands evokovat škatulku minimalismus, potažmo soudobá hudba. Jenže on to je i není minimalismus, ona to je i není soudobá hudba. Ve čtyřruké souhře dvou spřízněných duší, srdcí, tepů a myslí na klavíru, varhanách, a nakonec na obou… Číst dál...

Respect festival 2024

Pražský nomádský festival přikočoval při 27. ročníku na jednu z předchozích nejžírnějších pastvin a nejpříjemnějších lokalit, na ostrov Štvanice. I když vlastně kdekoliv v minulosti karavana Respectu rozbila tábor, bylo dobře. Areál sice tentokrát postrádal kontakt s pobřežím, ale nevadilo, ostatně nevstoupíš… Číst dál...
Další články