Od čajových dýchánků po ohlasy džungle

Dobře: můžeme bazírovat na tom, že Steve Beresford si zahrál na klaviaturu piana nosem, nebo že provokoval takovými sentencemi, jako je „Nenávidím umění. Nemůžu ho vystát“, ale to přece není podstatné. Steve Beresford (1950 ve Wellingtonu), který zahraje v listopadu jako jedna z hlavních hvězd festivalu Alternativa, je sice extrémista,… Číst dál...

Florian Wittenburg: Don’t push the piano around

  Skladatel, elektronik a hudební pokušitel Florian Wittenburg se vytasil s novým albem opětovně na experimentální německé značce Nurnichtnur (pro přiblížení: Jenomnejenom). A docela bezděky nad Don’t push the piano around vyvstane otázka, zda se liší od těch pěti předešlých z let 2011 až 2015. Ano a ne.… Číst dál...

Eraldo Bernocchi & Netherwolrd: Himuro

Ledová inspirace se vždy znovu promítá do bezbřehých opusů italských Glacial Movements, ledovce v nich tají, kry plynou, sněžné vánice zasypávají zemi. Což nastoluje otázku, jak pokaždé znovu naplnit ustálenou osnovu, zda se ze zadaného úkolu nestane neustále znovu přežvýkávaná macha. Alessandro Tedescchi, osnovatel labelu a výkonný… Číst dál...

Kusimanten: Bleib ein Mensch; Free Radicals

Anotace praví, že se dívčí trio Kusimanten (následník souboru Netnakisum) nemínilo představit na obalu svého alba Bleib ein Mensch, aby nezmátlo posluchače a neodvádělo pozornost od dvanácti opusíků, jež tu najde. Škoda přeškoda hned ze dvou důvodů. Ty dívky jsou hezké a bylo by na co se dívat. Ztvárnění obalu je naprosto… Číst dál...

George Cremaschi/Irene Kepl/Petr Vrba: Resonators

Sheffieldský label Another Timbre patří mezi ty nejvyhraněnější; osciluje totiž mezi experimentální klasikou a zvukovým balancováním, což bych mohl dokázat bezpočtem jmen novátorů od Johna Tilburyho přes Jürga Freye po Annette Krebs. Nyní se k nim připojili americký kontrabasista George Cremaschi, který dal přednost Praze před… Číst dál...

Trevor Watts and Stephen Grew Duo: All There Is

Alt a sopránsaxofonista Trevor Watts (1939) patří k zakladatelům britské improvizátorské scény (viz jeho spoluúčast na Spontaneous Music Ensemble od roku 1965 nebo London Jazz Composers’ Orchestra 1970, ale i jeho vlastní Amalgam od 1967 nebo Moiré Music). Tak ho pamatujeme i v Praze – jako jednu z inovátorských… Číst dál...

Strings5: Lost in Labyrinth

Spontánní improvizace, uvedená mottem Wallace Stevense „Procítění, to je ta definice“, takové je vyznání holandského kvinteta Strings5, jehož obsazení je hodno názvu i záměru Lost in Labyrinth: pianistka Marta Warelis, houslista Jacob Plooij, violoncellista Raoul van der Weide, který si zahrává i s perkusemi, kytarista Henk Zwerver… Číst dál...

bvdub: Epilogues for the End of the Sky

Nad každým přírůstkem do katalogu italských Glacial Movements se vždy znovu ptám, zda je možno se vymanit z jejich jednotícího ledového krunýře a najít si k tématu nějaký nový, osobitý přístup. Americkému Číňanovi Brocku Van Weyovi (1974), který vystupuje jako bvdub (ale také pod přízvisky Earth House Hold nebo East of Oceans), se to při temně… Číst dál...

Blue Lines Sextet: Live at the Bimhuis

Pianista Michiel Scheen a kontrabasista Raoul van der Weide tvoří prazáklad tohoto souboru; když se k nim v roce 2014 připojil bubeník George Hadow, vzniklo Blue Lines Trio  a vydalo eponymní album. Když pak mělo o dva roky později uspořádat koncert v amsterodamském Bimhuisu, přizvalo si tři významné hosty: výrazného trombonistu Woltera… Číst dál...

Marcus Vergette: The Marsyas Suite; Uwe Oberg/Rudi Mahall/Michael Griener: Lacy Pool_2

Především si musíme uvědomit, že Američan Marcus Vergette (1961) je mnohoobročník: pracuje jako skutečný farmář, umělecký zvonař, filmový tvůrce, hudební skladatel a muzikant. Údajně spolupracoval i s orchestrem Mika Westbrooka a jeho skulptury můžeme vidět v Arménii, Americe, Anglii, Maďarsku a dokonce i u nás… Číst dál...