Invalidní důchod: Cvetnaja & Noc co noc

Underground je spojován hlavně s dobou totality, zejména s přelomem sedmdesátých a osmdesátých let. Nově vydané archivní nahrávky Invalidního důchodu (Black Point, 2007, 66:59+45:31) však ukazují, že underground po listopadu nejen žil, ale také hledal nové formy vyjádření a nekončil jen u prvoplánového plastikovského… Číst dál...

Muzikant má mluvit o hudbě, ne o politice

Skladatel a hudebník Hector Zazou patří k předním představitelům francouzské alternativní hudby. V sedmdesátých letech působil v duu ZnR, od konce osmdesátých let se věnoval převážně ambientu a world music. V Praze poprvé koncertoval v osmdesátých letech v rámci projektu Zazou Bikaye, podruhé… Číst dál...

The Ex: Doba punku skončila

Počátkem listopadu vystoupila v pražském Paláci Akropolis holandská skupina The Ex, která na konci sedmdesátých let vzešla ze scény anarchistického punku, ale stejně dobře ji lze považovat za přední představitele alternativního rocku. Svůj záběr navíc v posledních letech rozšířila o africkou hudbu, na poslední desce… Číst dál...

Slet bubeníků: Drumming Brew

Slet bubeníků jasně ukazuje, jak se zajímavá idea může vyčerpat. Začal jako mimořádné setkání invenčních hráčů na bicí nástroje, jak se však z něj stala tradice, mimořádných osobností ubývalo a s ní i pestrost pojetí. Jasně to ukazuje srovnání aktuálního alba DRUMMING BREW (Indies Happy Trails, 2007, 69:22)… Číst dál...

Petr Skoumal: 52+2

Petr Skoumal nikdy nebyl velkou hvězdou. Je to trochu paradoxní u autora tak známé skladby, jako je Kolej Yesterday, tu si však každý spojuje spíše s Michalem Prokopem. Interpreti jsou víc vidět než autoři. Stejně tak si jen málokterý divák večerníčků uvědomil, že k Maxipsu Fíkovi, Bobu a Bobkovi a mnohým dalším složil hudbu… Číst dál...

Esence fada bude vždycky stejná

Ana Moura, která vystoupila na začátku října v Praze v rámci festivalu Struny podzimu, patří k nejmladším interpretkám portugalského fada. Tento tradiční styl si získává stále větší publikum, neboť oplývá skutečnými emocemi, jaké se třeba ve francouzském šansonu dnes už nenajdou. Moura přes své mládí však velmi dbá na tradice.… Číst dál...

Majitel kapely bez lidí

Alan Wilder je známý především z Depeche Mode. Na začátku devadesátých let ale slavnou skupinu k velkému překvapení řady jejích příznivců opustil a začal se věnovat mnohem experimentálněji laděnému projektu Recoil, na němž mísil písně se zvukovými plochami. Po pětileté pauze mu vyšlo album subHuman, na němž… Číst dál...

Nemám rád komunisty ani liberály

Erik Truffaz, švýcarský, ve Francii žijící sedmačtyřicetiletý trumpetista, je jedním z nejvýznamnějších představitelů kontinentální scény soudobého jazzu, v němž se mísí jazzové postupy s prvky taneční hudby a hip hopu i elektroniky. O jeho kvalitách a originalitě svědčí, že koncem devadesátých let… Číst dál...

Mám vztek na pitomce, co vládnou světu

Amerického avantgardistu Elliotta Sharpa jsme mohli vidět už v několika různých podobách. Nejprve jako improvizátora, vršícího nad sebe tóny dvoukrké kytary a saxofonu, pak jak hosta Agonu, který nastudoval jeho skladby, i sólově s procesorovanou akustickou kytarou. Na konci září se představil v pražském… Číst dál...