Barbora Šilhánová začala svoji dráhu v dětském sboru v Liberci. Na Taiwanu studovala hudbu a obřady původních obyvatel ostrova a přijala tam své čínské umělecké jméno Barbora Xu. Komponuje a hraje na citery z Číny i Finska, země, která se stala jejím druhým domovem. Loni pronikla jako jediná „SeveřankaL“ do finále italské soutěže Premio Andrea Parodi na Sardinii, kde získala cenu poroty. Obě její alba vyšla u renomované evropské značky Nordic Notes. To poslední jí přineslo letošní nominaci na cenu Anděl v kategorii folk. Jmenuje se The Garden of Otava, inspirací ovšem nebyla česká řeka, ale ostrov stejného jména u pobřeží Finska. Barbora zde žila ve srubu a v okolních lesích čerpala hudební inspiraci. Jak funguje lesní ticho jako kompoziční nástroj? A co přinesla konfrontace s hudbou evropského jihu na Sardinii? O tom je následující rozhovor, který vznikl v několika etapách, mezi Prahou, sardinskou metropolí Cagliari a Finskem.
Barboro, druhé album jsi pojmenovala podle neznámého finského ostrova. Asi za tím bude nějaký příběh.
Na Otavě jsem žila většinu svého času ve Finsku, nějakých sedm let. Protože okolí považuji za spolutvůrce své hudby, přišlo mi, že bych to mohla zakódovat do názvu. I proto, že Otava je slovo společné pro český a finský jazyk.
Jak se vlastně album rodilo? Jestli dobře rozumím, na rozdíl od typického procesu, kdy muzikantovi v hlavně probleskují melodie z nejrůznějších zdrojů, teď to byly spíš zvukové barvy v kontrastu s tichem, tedy takový přírodní ambient z lesíků na ostrově?
Každá z písní má jinou historii, některé se do konečné podoby dostaly po několika letech změn, některé jsem složila najednou na procházce lesem a potom během měsíce zaranžovala. Tvorba je vlastně zprostředkování něčeho, co se objeví v mysli, a já to pak z toho privátního prostoru pošlu do světa v reálném čase, třeba pomocí improvizace. Slyším vždy jenom krátký úsek a buď to zazpívám, či zahraju, a pak s tím pracuju dál. Někdy se taková mladá píseň dál rozvíjí na koncertech.
Jak do toho procesu vstupuje fakt, že jsi zrovna na ostrově?
Ke kompozici obecně přispívá spousta elementů. Jedním z těch hlavních, které můžeme ovlivnit, je místo, kde se fyzicky nacházíme. S rodinou jsme se odstěhovali na ostrov Otava, abychom vyzkoušeli tuhle zcela odlišnou životní zkušenost. Bylo to prostředí, které vnímáte už v plicích, jakmile vystoupíte z auta. Když na podzim přichází polární noc, nevidíte ani na dva metry před sebe. Přitom hvězdy na nebi žhnou s takovou silou, že objevíte i ty dosud skryté, protože nedokázaly přesvítit pouliční osvětlení. Náš domek byl obklopen loukou a lesem. Zahrada napůl zarostlá stromy a posázená balvany, mezi nimiž jsme si dali venkovní stoleček a koukali, třeba na naše datly. Protože ta zahrada byla též zahradou všech zvířat okolo. Naše ptačí budky obývalo několik různých druhů ptáčků, kteří se během roku střídali podle vlastních časových rozvrhů. V komíně každoročně v červnu vyváděly kavky mláďata a u balvanu zaječice zaječátka. Když člověk bydlí v přírodě, má možnost vypozorovat zvyky či stezky zvířat. Víte, kdy a kde najdete bylinky nebo houby. To album se jmenuje Zahrada z Otavy též proto, že koncept „zahrady“ jako oploceného, zkroceného prostoru v tomto případě neplatí.
Zcela volnou improvizaci ale preferuješ v privátním prostředí, kde máš větší svobodu než na koncertě?
Tohle mám docela
