Název alba je inspirován knihou The Mushroom at the End of the World od Anny Tsing z roku 2015. Matsutake je druh nepoddajné jedlé „houby nesmrtelnosti“, štiplavé lahůdky, kterou nelze vypěstovat. Kniha o mykorhizní propojenosti a přerušení = zničení po věky budované souvstažnosti, když ji vyrveme z prastarého domoviště, jak nás to může vrhnout k nenávratnu a zahubit.
Nizozemské trio roste od debutu Schwerpunkt (2018) přes Retrocausality (2020) a Ausdauer (2023) jako ta nepoddajná houba. Včetně Matsutake mají kolem 40 minut, což je na album akorát, pouze dvojku lze délkou počítat za double. S tímto druhem zvukového útoku perfektní stopáž.
Nik Linders (kytara), Huibert der Weduwen (basa) a Peter Dragt (bicí) čerpali konceptuální podnět z myšlenky života v rozbitých systémech. Tento přístup se vlíná do hudby, která působí průzkumně a otevřeně, vyvažuje momenty klidu s hutnými až zahlcujícími pasážemi, vedené spíše zvědavostí než strukturou, ta je mysteriózně skryta à la řečený rozbitý systém. Temperamentní a bombastický zvuk bezhraničně heavy psychedelicky progresivním rockem i kupodivným jazzem vytváří ohnivě oslnivou směs atmosfér.
Alienation je exploze energie s perkusemi neurvalého mistra kladiv, dynamickou řežbou kvílející acid-rockové kytary, ovšem s harmoniemi. Zdánlivě improvizační jamování má příliv a odliv zvukové rezonance. Neugier s riffovým prvkem bouře se brzy propadá do delirických recidiv. Synkopovaná fúze zvuků sílí, pak v půli vnikne dechová sekce lesních rohů s drnkáním maurské loutny, aby vše v mžiku vyhutnělo do rozervaných vzorců nedobytného zdiva. Assemblage je zpočátku jemný, swingující jazz. Což se ale zvrtne v nepolapitelný mathrock. Hudba je v každé skladbě neustále v pohybu i změně rytmů. Místo konvenčních formátů amébní dynamika, polyfonní textury, meditace děsu. Contamination a (Potentially) Immortal jsou mistrovské a zároveň hypnotické kusy, z nichž naskakuje husí kůže, předjímající vír k outru Salvage do černé díry.